RECENZE Dominik Dán, Nestydaté neviňátko
24.02.2017
Foto: Youtube, repro
Popisek: Dominik Dán
Pod názvem knihy, jež prvně vyšla na Slovensku v roce 2005 (Nehanebné neviniatko), nehledejte jinotaje. Půjde o efektivní a smysluplný název, který korunuje už beztak velmi povedený literární počin. Dán znovu dokázal potvrdit, že jeho raná tvorba, kam patří i dříve recenzovaný titul Cela číslo 17 nebo Rudý kapitán, patří mezi to nejlepší ze slovenské (krimi) literatury.
Jak je tomu u Dominika Dána zvykem, knihu otvíráte jakoby uprostřed (pří)běhu. Pár desítek stran sledujete hemžení na oddělení vražd, znovu potkáváte známe postavy, čelíte jejich strastem i slastem, prostě plynete s dějem. Jak povedeně vystihují slovenští recenzenti: „Spravidla rieši dva prípady, dejové línie, alebo na jeden prípad naviaže viacero ďalších mikropríbehov. Dej neplynie chronologicky, ale často sa príbeh jednej kapitoly odohráva časovo inak ako kapitola ďalšia."
Nám se ta kniha jako vždy líbila. Ať už jde o formu, příběh, jeho pointu, stejně jako o celkové vyznění. A znovu zopakujeme, že půjdeme postupně.
Dán nás vtahuje do osudů svých hrdinů, zejména kriminalistů z oddělení vražd. Pakliže jste žádný z jeho titulů doposud nečetli, Kriminálku New York nečekejte. Tihle detektivové "Našeho města" (v podstatě se jedná o Bratislavu, kde autor s největší pravděpodobností jako vyšetřovatel i působí) kouří, pijí alkohol, mluví hodně sprostě a s ničím se moc „neserou". Pakliže narazí na diplomata, svižně a rychle mu vysvětlí, že jejich postup bude stejný, i kdyby volal celý ansámbl poradců. Tolik pro laiky Dánovy literatury.
Nám jde o něco jiného. Příběh je nejen poutavý a skvěle sepsaný, ale jako jsme to už zmínili snad pětkrát v předešlých recenzích, je odžitý. Dominance popisů nad mrtvolou jde do tak titěrných detailů, že se čtenářům místy tají dech. V případě knihy Nestydaté neviňátko máme na mysli pasáž o znásilnění... Ty nezvykle zvrácené podrobnosti se týkají výtoků a ohledání místa činu. Je to skutečně strhující pasáž a opět si myslíme, že o tom Dán ani neví. Prostě píše, cituje sám sebe. Abychom dostáli rutině, musíme zdůraznit, že není prokázána spojitost mezi realitou a knižní předlohou.
K ději řekněme následující. Dvojice detektivů z oddělení vražd Richard Krauz a Josef Fischer zvaný Chosé vyšetřují nový případ: bestiální vraždu studentky architektury Moniky, kterou vrah uškrtil doma u rodičů, v jejím pokoji. Jako obyčejně nejsou největším nepřítelem zkušených detektivů úskoky zákeřného vraha, ale čas, který letí víc než neúprosně. Ale ne vždy zákonitě dopředu. Minulost se nedá změnit ani vymazat. Události minulého roku pronásledují Krauze, vystupují do popředí a promítají se do současnosti. Kdo Moniku zneužil a zavraždil? Je smrt bosse, který je taktéž zavražděn, závažnější než smrt mladé studentky? Kdy už konečně skončí mafiánské vraždy?
S mírnou omluvou přiznáme, že jsme využili nakladatelský text, abychom oslím můstkem navázali. Děj knihy se odehrává v pevných konturách nepochopitelné vraždy mladé slečny. Její smrt je opravdu bestiální a těžko vysvětlitelná. Trvá to několik desítek stran (dnů), než se kriminalistům podaří najít důvěryhodnou svědkyni. Obrátky, jaké nabere kniha potom, co zjistíte, oč jde, nebudeme přibližovat. Přišli byste o překvapení. A v těch je Dán mistr (Cela číslo 17, Noc plná lží). Román bychom chtěli zařadit mezi ty nejvýraznější, nejvíc nápadité a parádně odžité. Dialogy znovu odskakují, marasmus doby se odráží jak ozvěna a postupy u vražd zůstávají neměnné. Stejně jako mravenčí práce.
Zase se budeme opakovat větou, že není co vytknout. Příběh je jednoznačný, graduje, čtenáře bude stoprocentně bavit a je moc dobře, že se titul po dvanácti letech od slovenského vydání dostal taky na české pulty. Díky Slovartu - ostatně jako obvykle.
Název: Nestydaté neviňátko
Autor: Dominik Dán
Překlad: Jan Hanzlík
Vydal Slovart, 2017
Hodnocení: 88 procent
Vložil: Zdeněk Svoboda