Navenek silná a emancipovaná, v soukromí týraná manželka. Kvůli lásce začala brát drogy a dokonce přišla i o střechu nad hlavou. Nakonec už ani nevěděla, že byla herečkou. Tajnosti slavných

Foto: journaldesfemmes.com

Popisek: Annie Girardot se stala symbolem emancipace

Jakmile se zamilovala, bylo zle. Legendární Annie Girardot se stala vzorem poddajných a mírných žen. Její fanynky neměly ani ponětí, že doma sklízí facky a na oltář lásky je ochotná obětovat prakticky cokoli.

Advokátka, policistka, lékařka… vždycky emancipovaná, nakrátko ostříhaná a velmi pohledná žena, tvrdá, zásadová, současně ale také neuvěřitelně křehká. Jistý kritik o Annie Girardot jednou prohlásil, že je jako zrcadlo, do kterého se Francouzi rádi dívali. V roce 1979 ji zvolili v anketě nejoblíbenější hereckou hvězdou. Trumfla tenkrát Alaina Delona, Brigitte Bardot, Catherine Deneuve, Romy Schneider, Jean-Paula Belmonda a řadu dalších kolegů. Jak to dokázala? „Maminka byla první ženou v rolích, které do té doby hrávali muži. Byla symbolem emancipace,“ prohlásila o ní její jediná dcera Giulia Salvatori.

Muž, který stvořil její image

Narodila se 25. října 1931 v Paříži, kde také vyrůstala. Již ve čtyřech letech jí ale život uštědřil první krutou ránu. Zemřel jí otec a dál vyrůstala pouze s matkou, která pracovala jako porodní asistentka. Před nacisty nakonec utekly z metropole na venkov do Normandie a Annie se stala po matčině vzoru zdravotní sestrou. Srdce ji ale táhlo jinam – zamilovala se do divadla. Maminka to těžce nesla, nakonec ale uvěřila v dceřin talent a souhlasila, aby Annie vystudovala konzervatoř.

Mladičká Annie tak okouzlila filmaře, že kvůli nabídkám vzdala divadelní kariéru

Po absolutoriu v roce 1954 nastoupila do slavného divadla Comédie-Francaise, kde vydržela tři roky. A právě tam se setkala s mužem, který ji ovlivnil nejen profesně, ale také stvořil její image. Slavný režisér Jean Cocteau se při pohledu na její zanedbaný účes zděsil, znechuceně ji odvlekl do salonu, v němž by se sama musela objednat nejméně měsíc předem, a nařídil, aby ji ostříhali nakrátko. Tehdy netušil, že sestřihu, který jí objednal, se Annie bude držet po většinu života a stane se jejím poznávacím znamením. „Poprvé jsem se opravdu viděla. Díky krátkým vlasům jsem objevila vlastní tvář,“ prohlásila Annie.

Prodala se za peníze

Právě to jí vyčítala spousta kolegů, když nakonec opustila divadlo, protože se jí hrnulo tolik nabídek od filmových produkcí, že obojí nedokázala zvládnout. Říkali o ní, že se zaprodala pochybné komerční sféře. Pravdou je, že její první filmy za moc nestály. Průlom přineslo až v roce 1960 koprodukční italsko-francouzské drama režiséra Viscontiho Roco a jeho bratři, při jehož natáčení se setkala před kamerou nejen s Alainem Delonem, ale také s italským hercem Renato Salvatorim. Annie se do něj bláznivě zamilovala, v roce 1962 se vzali a o pár měsíců později se jim narodila dcera Giulia.

Annie a manžel Renato Salvatori ve filmu Rocco a jeho bratři

Kvůli manželovi se dokonce přestěhovala do Říma, jenže zatímco její herecká kariéra v Itálii stagnovala, Renato si užíval slávy, nočního života a přízně jiných žen. V jejich vztahu se množily hádky, které nejednou končily i rvačkou. A tak se po šesti letech rozhodla vrátit i s dcerou do Paříže. Přesto ji nikdy ani nenapadlo, že by snad nemělo její manželství vydržet až do smrti. Oficiálně zůstali manželi až do roku 1988, kdy Salvatore zemřel na cirhózu jater.

Krach kvůli lásce

Zahrála si v jednatřiceti divadelních hrách a 122 filmech, a přestože se pro své fanoušky stala symbolem ženy, ztělesňující svobodu, v soukromí byla ženou týranou. Možná právě kvůli síle, kterou vyzařovala, toužili její partneři co nejvíc ji pokořit. Po několika bouřlivých vztazích si v roce 1981 našla o sedmnáct let mladšího Boba Decouta a konečně se zdálo, že je opravdu šťastná. „Byla do nej bláznivě zamilovaná. Nezajímal ji názor druhých,“ zavzpomínala její dcera. Decout byl mladý neznámý zpěvák a textař a Annie se dokonce rozhodla přerušit kvůli němu hereckou kariéru, jen aby mohla zpívat písně, které pro ni napsal.

S partnerem Bobem Decoutem v roce 1991

Přátelé ji varovali před mladíkem, který chtěl být slavný, ale herečka jim odmítala naslouchat. Dokonce si vzala obrovskou půjčku, koupila staré zpustlé Casino de Paris a rozhodla se, že z Boba udělá hvězdu. Jenže představení, které mladý zpěvák napsal i režíroval a v němž s Annie a dalšími herci i hrál, se proměnio v propadák. Přesto ho celý měsíc vydrželi hrát před poloprázdným hledištěm, nakonec ale museli zavřít krám. Kvůli dluhům přišla Annie o byt, navíc v té době nedostávala žádné nabídky. Jakoby se jí to ale vůbec netýkalo. S mladým milencem si užívala nočního života, jako kdyby prožívala druhé mládí. A tehdy se začaly šířit fámy, že bere drogy. „Drogy? Přiznávám, brali jsme je. Ale jenom spolu a pouze na večírcích. Bylo to naše afrodisiakum,“ připustil Decout.

Návrat po dvaceti letech

S další velkou rolí se vrátila na filmové plátno až v roce 2001, když si zahrála v kontroverzním filmu Michaela Haneke Pianistka. Za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli tenkrát dostala na filmovém festivalu v Cannes Cézara, kterého přebírala se slzami v očích. „Nevím, jestli jsem já chyběla francouzské kinematografii, ale mně francouzská kinematografie chyběla. Bláznivě. Šíleně. Bolestně,“ prohlásila třesoucím se hlasem a po dlouhé odmlce dodala: „Vaše přízeň je důkazem, že ještě nejsem mrtvá.“ Neměla v té chvíli ani ponětí, že jí vážná choroba pomalu klepe na dveře.

S dcerou Giulií a vnučkou Lolou

Její nemoc rodina dlouho tajila. „Jednou mi řekla, že kdyby dostala Alzheimera, vzala by si život,“ prozradila důvod její vnučka Lola. Až v roce 2006 oznámila dcera Giulia, že Annie opravdu trpí touto nemocí. A i v tomto směru se stala průkopnicí, díky ní se totiž začalo o této chorobě konečně víc mluvit. Dokonce na osm měsíců pozvala do svého světa filmaře, aby zmapovali její život před onemocněním. Dokument se stal dojemným svědectvím o střídání chvil, naplněných vzpomínkami, s absolutní prázdnotou.

Zapomněla, že byla hvězdou

Poslední měsíce života strávila Annie Girardot v sanatoriu a rok před smrtí už ani nevěděla, že kdysi byla slavnou herečkou. „Vždycky jsem si myslela, že je moje babička nezničitelná. Ale nad tímhle protivníkem neměla šanci vyhrát,“ posteskla si Lola, která strávila se svou matkou u hereččina lůžka její poslední tři dny. „Zpívaly jsme její oblíbenou píseň, řekly jsme všechno, co jsme jí chtěly povědět. Když přišla ta chvíle, jemně jsem jí zavřela oči. Byla klidná a krásná. Maminka zemřela smířená se sebou i se světem,“ dodala Giulia. Kalendář v ten den oznamoval, že je 28. února 2011, a slavné herečce bylo sedmdesát devět let.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská