Jeho jméno se stalo světoznámou značkou. Málokdo tuší, že původně oblékal fašistický wehrmacht a pracovní síly mu dodávalo gestapo. Tajnosti slavných

Foto: Bundesarchiv Berlin

Popisek: Zakladatel světoznámé značky s temnou minulostí Ferdinand Hugo Boss

Kvalitní materiál, perfektní zpracování a zaručená elegance. To jsou synonyma pro značku Hugo Boss, jejíž obleky oceňují muži v každém věku. Na počátku její slávy ale stály události a vztahy, kterými by se dnes sotva někdo dobrovolně pochlubil.

Na chodbách parlamentu je jako doma, potkáváte se s ní na každé velké společenské události a každého muže dokáže proměnit v neodolatelného elegána. A co když si k němu navíc ještě přičichnete! Alespoň kousek má v šatníku či koupelně kdekdo. Minulost slavné značky, která ztělesňuje kvalitu a šmrnc, je ale více než temná. A historikové by spíš řekli, že hnědá.

Jediný dědic

Zakladatel slavné značky Hugo Boss se narodil v pravý čas, právě když startovala další vlna průmyslového rozvoje. Světlo světa Ferdinand Boss poprvé spatřil 8. června 1885 ve švábském Metzingenu jako syn podnikavého obchodníka s textilem, který se jako jediný z jeho mužských potomků dožil dospělosti. Stal se tudíž dědicem rodinného obchodu, kde odmalička pomáhal a zaučoval se. Těsně na prahu čtyřicítky, v roce 1924, založil svoji první manufakturu, v níž se ovšem všechny oděvy vyráběly ručně. Ještě v témže roce dostal první velkou zakázku od mnichovského obchodníka Rudolfa Borna, která obsahovala velkou objednávku hnědých košil pro německou Národně socialistickou stranu. A tím odstartovala temná éra slavné firmy. Velká ekonomická krize koncem 20. let dolehla i na Bossovu továrnu, nakonec se mu ale podařilo dohodnout s věřiteli, takže nepříznivou situaci na trhu ustál.

Reklama firmy z roku 1933

Nacistická elegance

Ať byly sebevětší bestie, jednu věc nebylo možné nacistickým pohlavárům a důstojníkům upřít – vždy to byli elegantní chlapi. Zasloužil se o to právě Hugo Boss, který se stal již v roce 1931 členem NSDAP a obratem se také stal výhradním dodavatelem stranických uniforem. S tím, jak narůstala Hitlerova moc, omezoval Boss výrobu běžného textilu ve prospěch uniforem a vojenského vybavení. Přesto až do roku 1938 vyráběla společnost i všechny druhy civilních oděvů a teprve pak se přeorientovala výhradně na vojenskou produkci. Díky tomu prosperoval i ve válečné době, která byla mnoha odvětvím nepříznivá, a roční obrat jeho společnosti přesáhl v roce 1942 milion říšských marek. Až do konce druhé světové války pak Boss dodával uniformy wehrmachtu a nechvalně proslulým jednotkám Waffen-SS.

Dělníky dodávalo gestapo

S nárůstem válečných zakázek pociťovala Bossova textilka brzy nedostatek pracovních sil, a tak začala využívat totálně nasazených. Většina jejích zaměstnanců pocházela z polského Bielska, kde se o jejich přísun staralo gestapo. Továrna provozovala vlastní tábor pro ubytování totálně nasazených mužů, ženy bydlely v místních rodinách až do roku 1943, kdy byl vybudován nový specializovaný tábor pro ubytování východoevropských pracovníků. Podmínky v táboře byly velmi špatné, jeho obyvatelé trpěli nedostatkem přikrývek i jídla, o potřebných lécích ani nemluvě, přesto ve srovnání s jinými lágry bylo u Bosse přece jen trochu lépe. Hugo F. Boss sice využíval povolené dvanáctihodinové pracovní doby, umožnil však lidem stravování v podnikové kantýně. Rozhodně to ale nedělal jenom z pouhé lidumilnosti. Úspěšný fabrikant Ferdinand Boss dobře věděl, že vyčerpaní lidé sotva budou podávat výjimečné pracovní výkony, a tak s nimi zacházel relativně slušně.

Nabídka uniforem značky Hugo Boss

Jediná mrtvá za celou válku

Hugo Boss byl dělníky vnímán víceméně pozitivně, totéž se ale nedalo říci o zbytku vedení společnosti, které bylo většinou obsazováno představiteli NSDAP, jež se k pracujícím chovali velmi časo až extrémně krutě. Ve prospěch Bosse mluví i statistika, podle níž v jeho továrně zaplatily práci v jeho továrně životem během války pouze čtyři totálně nasazené ženy. Pouze jediná z nich, Josefa Gitsterek, ale nezemřela přirozenou smrtí, nýbrž spáchala sebevraždu, protože neunesla psychické týrání nacistických nadřízených. Utekla totiž zpátky k rodině, nakonec ji ale gestapo vypátralo, zatklo a půl roku prožila v koncentračních táborech. Bossovi to nedalo, a tak využil své politické kontakty, aby ji odtamtud dostal a přivedl zpátky do své továrny. Přesto se gestapo rozhodlo udělat z ní exemplární případ a soustavným týráním ji dohnalo až k sebevraždě.

Všechno smázla pokuta

Jako trest musel Hugo Boss po válce zaplatit sto tisíc říšských marek coby reparaci za obohacování se na válečném průmyslu a podíl na nuceném nasazování pracovníků. Vyšetřovatelé nicméně dospěli k závěru, že byl pouze takzvaným následovníkem, tedy nikoli člověkem, který nacistický režim budoval, ale pouze se jím řídil a využíval ho ve svůj prospěch. Za své chování během druhé světové války se vedení firmy již několikrát oficiálně omluvilo. Ferdinand Hugo Boss zemřel 9. srpna 1948 na rozsáhlý zánět zubů a dásní, který způsobil otravu krve.

Vzor nacistické elegance

Uniformy šly na odbyt dál

Po druhé světové válce v továrně výroba uniforem pokračovala dál, jenom se změnily jejich výložky. Namísto nacistů totiž Boss dostával zakázky od aliančních okupačních vojsk a oblékal i příslušníky Červeného kříže. Civilní výroba pomalu začala vracet až během 50. let, zpočátku šlo především o pánské obleky. V té době už firmu řídil Bossův zeť Eugen Holy a v roce 1969 ji převzali jeho synové Joachen a Uwe, kteří ji přeměnili do současné podoby. Tedy v jednu z nejznámějších a nejoceňovanějších značek oděvního průmyslu. V 70. a 80. letech se společnost zapojila do mezinárodního obchodu a jako první firma v historii realizovala ve spolupráci se značkou Porsche sportovní sponzoring.

Dnes je prostě všude

Počátkem 90. let získala ve firmě většinový podíl italská módní skupina Marzotto S.p.A., čímž odstartovalysamostatná trendová značka HUGO a luxusní značka Baldessarini. Dosavadní nabídka oblečení, parfémů a brýlí byla postupně rozšířena o spodní prádlo a ponožky, počátkem 21. století přibyly licence na výrobu obuvi, doplňků a hodinek. Významným milníkem se stalo v roce 2003 otevření vlajkové prodejny HUGO BOSS na pařížské Champs-Elysées, o tři roky později HUGO BOSS otevřel již tisící prodejnu a v roce 2008 první on-line prodej ve Velké Británii. V současnosti prodává své výrobky ve 124 zemích ve více než 6100 prodejních místech.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská