Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Kde se líhnou radikální džihádisté ve staré dobré Evropě? Časopis přinesl rozhovor s politologem, který je sám pákistánského původu; jeho slova jsou alarmující

31.12.2016
Kde se líhnou radikální džihádisté ve staré dobré Evropě? Časopis přinesl rozhovor s politologem, který je sám pákistánského původu; jeho slova jsou alarmující

Autor: Youtube, repro

Popisek: Politolog Haras Rafiq

Britský expert na boj s extrémismem přirovnává radikalizaci mladých muslimů v Evropě ke vstupu do gangu. Každý prý chce udělat dojem na členy party, říká Haras Rafiq v rozhovoru pro Respekt v rámci deseti zásadních rozhovorů uplynulého roku, které ´odemkl´ pro čtenáře, takže jsou k přečtení zdarma... Rafiq je ředitelem britského think tanku Quilliam, výzkumného institutu, který se zaměřuje na otázky boje s extrémismem a v němž působí i bývalí islámští radikálové. Narodil se v Británii, jeho rodiče pocházejí z Pákistánu. I jeho samotného se prý islamisté také pokoušeli naverbovat. V nóbl britských lázních.

„Byl jsem tehdy dobře placeným manažerem, takže jsem si členství mohl dovolit. Chodil tam také jeden islamistický zubař a v lázních s námi nejprve byly také nemuslimské ženy. On si s nimi povídal, a když odešly, tak se ke mně otočil a prohlásil: špinavé bělošky. Nejsou to prý muslimky, a proto je v pravém islámském státě můžeme využívat a brát si je podle libosti. Byl jsem už ženatý a tyhle řeči mě nijak zvlášť nezajímaly,“ vzpomíná Rafiq.

Originální text najdete ZDE.

Nenechal jsem se nachytat, vzpomíná expert na setkání s verbířem

Jenže pak zubař přeladil. Mluvil o tom, jak je Západ nemorální a jak jsou Britové rasističtí. „Jasně, také jsem to jako mladý kluk zažil, musel jsem se prát nebo utíkat před rvačkami, ale byl jsem už dokonale integrovaný a nenechal jsem se tímhle hovorem chytit. Přišlo mi to ale celé zvláštní, ptal jsem se na toho člověka několika známých a zjistil, že verbuje členy do organizace Hizb ut-Tahrir, která má za cíl zřízení islámského chalífátu řízeného jen právem šaría,“ vzpomíná na své setkání s radikálním islámem britský politolog.

43 procent britských islámských teroristů studovalo na univerzitách

Prestižní tenisový klub asi není místo, kde bychom si nábor k radikálům představovali… „Panuje přesvědčení, že těmto ideologiím podléhají chudí, znevýhodnění, nevzdělaní muslimové. Ano, mnohdy to platí, jak je to vidět v životopisech řady islamistů z Francie, Belgie či Německa. Ale to není úplná pravda: lidé ve vyšších pozicích islamistických hnutí jsou vzdělaní a v nějaké fázi svého života byli důležitou součástí normální společnosti. Jako inženýři, psychiatři, podnikatelé. V Británii třeba 43 procent odsouzených islámských teroristů studovalo na univerzitách, mnozí z nich byli předními členy islámských studentských spolků. Odhadl bych, že zhruba polovina z nich byla plně integrovaná do své komunity, byli to skuteční britští občané,“ tvrdí Rafiq v rozhovoru pro Respekt. 

Musíte cítit frustraci

Proč ale bohatí, zajištění a asimilovaní muslimové podléhají ideologii? „Obecně je cesta každého jedince k extremismu odlišná. Faktem však je, že nezačnete surfovat s tím, že si koupíte on-line boty, a místo toho se z vás náhodou pod vlivem nějakých prokliknutých webů stane islamista. Už musíte něco hledat, cítit nějakou frustraci.“

Khanovi nechtěli doma dovolit sňatek

A jakou? „Znám třeba příběh jednoho z atentátníků v londýnském metru v roce 2005, nebydleli jsme daleko od sebe, chodili jsme v jistý čas na stejná duchovní setkání. Pil alkohol, byl dobrý ve škole, jeho rodina vyznávala tolerantní súfijský islám, neřešil britskou zahraniční politiku. Chtěl si vzít svoji přítelkyni, se kterou tři roky chodil, ale jeho táta byl kvůli konzervativní kultuře proti. Chtěl mu domluvit nevěstu v Pákistánu. Khan byl strašně naštvaný a frustrovaný a v tu chvíli zrovna potkal muže z islamistické kliky. Nabídli mu pomoc: náboženské argumenty, se kterými doma mohl čelit otci. Touto naprosto nepravděpodobnou cestou se stal součástí jejich party a postupně se radikalizoval, klíčovou roli v tom hrála jeho tehdejší rodinná frustrace,“ vzpomíná britský muslim.

Radikálů není mnoho – ale už dva stačí

Verbíři se prý pokouší využít nejistoty, kterou cítí člověk v moderní civilizaci – a nabídnout svou cestu, která všechny problémy a strachy vyřeší. „Přesvědčí to jen malou menšinu lidí, na to nezapomínejme. V Británii žijí tři miliony muslimů, k násilí je jich ochotných maximálně pár tisíc (i když to číslo nikdo nezná). Ale problém je, že dnes k děsivému útoku stačí odhodlání dvou z nich,“ konstatuje Rafiq. Touhu po radikalizaci přirovnává ke vstupu do gangu, tedy k tomu, že se člověk zařadí mezi stejně smýšlející bratrstvo, které slibuje, že se o něj postará…

Skoro polovina odsouzených má psychickou chorobu

A pak je tu další aspekt. „Dělali jsme studii ve spolupráci s jednou evropskou zemí, kterou nemohu kvůli důvěrným údajům jmenovat, a zjistili, že u 46 procent z jejich odsouzených islamistů byl diagnostikován Aspergerův syndrom, tedy mírná duševní porucha. Vůbec bych tuhle mentální dimenzi nepodceňoval. Vzpomeňte si na slavné video, ve kterém tři extremisté ze Skotska lákají britské muslimy do boje v Sýrii a do kamery jim slibují: „Lékem na vaši depresi je džihád.“ Samozřejmě to neznamená, že každý, kdo má Aspergerův syndrom, je potenciální islamista, jen že tahle skupina lidí je snáze zranitelná, manipulovatelná,“ vysvětluje expert.

Bývalí radikálové jako lék

A jaké je podle něj řešení? „V minulých deseti letech jsem dospěl k závěru, že nejlépe dokážou radikalizované lidi vrátit do společnosti ti, kdo sami bývali radikální. Žili, ochutnali život islamistů. Znám spoustu bývalých extremistů, třeba svého šéfa a řadu kolegů, a vidím, jak tomu vnitřnímu světu příznivců IS a podobných skupin rozumějí.“ Jenže ani to podle něj není všelék. „Vzal jsem kdysi v Británii jednoho umírněného imáma do věznice, kde sedí džihádisté. Byl to velmi vzdělaný imám, studoval na Oxfordu a na egyptské Univerzitě al-Azhar,“ vzpomíná Rafiq.

Diskuze skončila fiaskem

A co se stalo? „Půl hodiny si povídal s jedním extremistou mezi čtyřma očima a pak vyšel úplně bledý. Co se stalo? ptal jsem se. Neodpovídal a já dál naléhal. Pak mi řekl, že ten extremista má v něčem vlastně pravdu. Vedli tam teologickou debatu, předhodili si argumenty, neshodli se a pak přešli k politickým a emočním tématům. Tam najednou na argumenty extremisty neměl odpovědi: na konspirační teorie k 11. září, řeči k izraelsko-palestinskému konfliktu a tak dále,“ vypráví odborník na extremismus.

Pomoci musí školy

Podle něj je důležité podpořit samotné muslimské komunity, aby se bránily zevnitř. „Je třeba podpořit mladé lidi, vštípit jim schopnost odmítnout, postavit se lidem, kteří se je budou pokoušet svést k islamismu. To znamená vštípit jim ve školách hodnoty liberální sekulární demokracie, na kterých naše společnosti stojí. To se dosud ve školách vůbec nedělo – a nepomáhá to jen proti islámskému, ale i proti pravicovému extremismu,“ tvrdí expert.

Pro dívky jde o splněný sen o svobodě

A proč podle něj z Evropy nyní odcházejí i dívky, aby se přidaly k Islámskému státu? „IS se na ně cíleně zaměřuje, protože chce vytvořit stát. Ženy z Evropy jsou tam ke sňatku s bojovníky, k zakládání rodin. Je to paradoxní, ale dívky se tam cítí osvobozené. Pocházejí často z kulturně hodně konzervativních rodin, rodiče dovolovali jejich bratrům noční život a svobody evropského života. Dívky však nesměly ven, rodiče a strýcové je vozili až ke škole a zase je tam po vyučování vyzvedávali. Jejich život se odehrával na sociálních médiích, bylo to pro ně důležitější a skutečnější než život v Británii. Cítí se osvobozeně, když odjedou za tím, co si na internetu vysnily,“ tvrdí Rafiq. 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .     

Vložil: Dáša Vrchotová

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace