Už půl století si bez něj nedokážeme svátky vůbec představit a navenek působí jako luxusní pohodička. Natáčení legendární pohádky si ale spíš podobalo životu v pracovním lágru

Autor: Gorky Film Studios

Popisek: Pro představitelku Nastěnky byl Ivánkův polibek prvním v životě a do jeho představitele, o dvanáct let staršího Eduarda Izotova, byla zamilovaná až po uši

Všichni ten příběh známe a řadu filmových hlášek umíme zpaměti. Ruská pohádka Mrazík u nás téměř zlidověla a patří k Vánocům stejně jako smažený kapr a bramborový salát. Její natáčení ale nebylo žádná idyla.

Je to již více než padesát let – nesmrtelnou pohádku natočil režisér Alexandr Rou již v roce 1964. Zajímavé na tom je, že samotní Rusové nechápou, proč je vlastně u nás tak populární. Zpravidla totiž nevědí, že se o to významně zasloužil kvalitní překlad a špičkový dabing, za nímž ruský originál dokonce výrazně pokulhává. Důvodů, proč Češi Mrazíka tak milují, je ale mnohem víc. Výborné herecké obsazení, nádherná příroda, skvělá výprava, nezapomenutelné scény, vtipné dialogy a hlášky… Většinou ale neznáme pozadí natáčení, které bylo chvílemi opravdu krušné.

Zajímavosti, které možná neznáte

Herečce Natalji Sedychové, která hrála Nastěnku, bylo v době natáčení teprve šestnáct let. Na konkurz se vydala bez souhlasu rodičů, a když to zjistili, okamžitě jí filmování zakázali. „Musel jsem s nimi promluvit a přemluvit je. Jednoduché jednání to nebylo,“ přiznal režisér Alexandr Rou. Nakonec je obměkčil zejména tučný honorář. Po premiéře dostávala Natalja tisíce nabídek ke sňatku a režisér po ní chtěl, aby na všechny odpovídala. Kvůli časové náročnosti ale nakonec odpověděla jen vězňům, protože se bála, že by ji některý z nich po propuštění mohl zabít.

Marfušu měla původně hrát úplně jiná herečka. „Když jsem ale na konkurzu uviděl Innu Čurikovou, jak přesvědčivě louská lískové ořechy, věděl jsem, že to je přesně ona. Svou favoritku jsem poslal domů,“ vzpomínal Rou. Herečka Inna Čuriková ale později role Marfuši trpce litovala. Režisér totiž vyžadoval, aby byla co nejšerednější, a ak když se poprvé uviděla v zrcadle, rozplakala se a chtěla utéct. Pohádku pak viděla jenom jednou, a dlouhá léta kvůli ní trpěla posměchem. V jednom z rozhovorů přiznala, že ve scéně, kde louská v ústech ořechy, své zuby nešetřila a lískové ořechy opravdu louskala.

Dědečka Hříbečka si zahrála Galina Borisová, Babu Jagu pro změnu zase muž – Georgij Milljar. Ten dokonce sám navrhl i kostým své postavy a líčení.

V době natáčení, v březnu 1964, překvapivě nebyl v Moskvě vůbec žádný sníh, s tak za ním musel štáb vyrazit až na poloostrov Kola u Murmansku. Tedy až za polární kruh. Tím se všechno prodražilo a náklady spolykaly skoro celý rozpočet filmu. Točilo se v nelidských podmínkách, herci mrzli a propadávali se do sněhových závějí. V létě se pro změnu zase někteří museli cachtat v rybníku, plném pijavic.

Svatba na konci filmu je skutečná, vystupovali v ní svatební hosté Georgije Milljara (Baba Jaga). Kvůli natáčení museli být v kostýmech a v rámci úsporných opatření prý byla svatební hostina natřena petrolejem, aby vyhládlí herci předčasně neujídali.

Originální scénář není napsán v rýmech, o ty se postaral až překlad K. M. Walló. Zvukové efekty vytvořil známý imitátor Antonín ‘strýček‘ Jedlička, který předváděl nejen veškerá zvířata včetně kohouta, psů, koček, medvědů a prasat, ale i Marfušina ženicha. Režisér Alexandr Rou získal za Mrazíka Zlatého lva v Benátkách. V 90. letech byl film označen ve Spojených státech za nejhorší film všech dob, slavnému režisérovi Stevenu Spielbergovi ale doslova vzal dech.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská