Proč máme v Česku nízké platy? Ekonomové mají ´hraběcí´ nápady. Že si za to můžeme sami; nemakáme, nerekvalifikujeme, nestěhujeme se. Což tak leda nakrkne. Německá studie ale říká něco jiného

Foto: Youtube, repro

Popisek: Ilustrační foto

Navíc, ono je to s těmi platy zapeklité. „Průměrná mzda podle Českého statistického úřadu v Česku ve třetím čtvrtletí meziročně vzrostla o 1070 Kč na 27 220 Kč. Může to sice znít jako dobrá zpráva – ale jen do chvíle, než si uvědomíme, že na takové peníze většina občanů vůbec nedosáhne,“ píše server Globe24.

Na průměrnou mzdu totiž nedosáhnou celé dvě třetiny zaměstnanců. Ale klid, prý to není nic neobvyklého. „U těch vyspělejších ekonomik se toto procento ještě zvyšuje," uklidňuje nás v rozhovoru pro Český rozhlas Plus ekonom Richard Hindls.

Průměrný plat roste kvůli pár vyvoleným

Za růst průměrného platu totiž může těch pár vyvolených, kteří mají plat nad 100 tisíc – a prý jich stále přibývá, hlavně v bankovnictví, financích anebo IT. Zle na tom podle Hindlse jsou hlavně učitelé. „Jestliže se učitelka s nesmírnou lidskou odpovědností a se 40 letou praxí pohybuje sotva na hranici průměrného platu, tak něco není v pořádku." kritizuje odborník. Ale – za mizerné platy si podle něj řada z nás může sama. „Řada lidí se spokojí s nižší mzdou, než by se přestěhovala nebo rekvalifikovala," tvrdí. Jenže – má-li člověk rodinu, těžko se bude stěhovat za prací přes půl republiky…

Odstup mezi námi a Západem je stále velký

„Životním a mzdovým podmínkám na Západě se moc nepřibližujeme. Odstup mezi tím, co si vyděláme a co si v zahraničí můžeme koupit, je pořád velký. Leccos sice třeba v Německu pořídíme levněji, ale Evropa celkově je pro nás stále drahá," konstatuje ekonom v rozhovoru pro Český rozhlas. Podle iHned ovšem nízký podíl odměny za práci v Česku vychází ze struktury ekonomiky, a nikoliv z macešského přístupu podniků k tuzemským zaměstnancům či neschopnosti Čechů při mzdových vyjednáváních. To prý ale ještě neznamená, že by navýšení platů nebylo možné…

Na stránkách Týdeníku Echo diskutovali ekonomové

V diskusním Salonu Týdeníku Echo se nejen na téma platy bavili pomazané hlavy - hlavní ekonom odborů a poradce ministra financí Jaroslav Ungerman, viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl a ekonom Karel Kříž z poradenské firmy Value Added. A k čemu došli?

O vyšší platy si prý neumíme říct, to je vše

Karel Kříž se shodl s kolegou Hajdlem – prý jsme málo asertivní a neumíme si říct o vyšší plat. „Teď začaly platy růst. Ale rostou především ve státní správě, což není dobře. Chápu, že chce vláda udělat gesto a dát nějaký impulz soukromým firmám. Situace tady ale není normální. Odbory jsou nejsilnější a nejhlasitější ve státní správě, a v soukromých podnicích nedělají skoro nic. Mzdy by mohly růst podstatně rychleji v podnicích, které na to mají. Z této země každý rok odejde na dividendách do zahraničí kolem 200 miliard korun,“ říká ekonom.

Chyba je v zaměstnancích?

Firmám prý těžko vyčítat, že šetří, chyba je prý v nás, zaměstnancích. „Zaměstnanci těchto podniků, počínaje bankami a konče celou řadou průmyslových firem, si nejsou schopni říct o vyšší mzdy, ačkoliv nedělají v ničem jinou práci než jejich kolegové v Rakousku nebo Německu. Produktivita práce v českých bankách a podnicích je stejná jako v západní Evropě. České banky jsou nejvýnosnější v celé Evropě. Já vůbec nechápu, že je u nás tolik lidí, kteří dokážou sedět za těma bankovníma šaltrama za 15 nebo 18 tisíc korun. To je neuvěřitelná evropská anomálie. Já si to vysvětluji tím, že odbory jsou rozvráceny, protože jejich zástupci sedí v dozorčích radách a mají z toho různé prebendy,“ tvrdí ekonom.

Bojíme se o místa?

Proč si lidé neumějí říct o peníze? „Vždyť se všichni bojí o místo,“ říká poradce ministra financí Ungerman. „Podívejte se, kolik lidí pracuje přes agentury, kde jsou doslova vykořisťováni,“ argumentuje Ungerman. Podle Hampla lidé očekávají to, co měli v minulosti. „Nedívají se dopředu, jak by být mohlo. To je velice silný fenomén nejen mezi zaměstnanci, ale i mezi podnikateli. To přímo souvisí s růstem mezd. Najednou máme hroznou radost, že nám tady roste ekonomika o necelá čtyři procenta. V době recese posledních let si zaměstnanci zvykli, že je skvělé, když mzdy rostou alespoň o jedno dvě procenta. To je úplně absurdní pro ekonomiku, která dohání ty bohatší. Lidi si na to ale zvykli. A na základě své poslední zkušenosti očekávají, že pokud si chtějí udržet místo, tak jim prostě plat poroste jen o jedno dvě procenta,“ tvrdí ekonom.

Lidi tu nemají rádi výkyvy

„Pokud se ta očekávání zase mentálně nevrátí do situace před rokem 2008, kdy mzdy rostly kolem čtyř procent, tak je ekonomika v nenormálním stavu. Pak se nepřibližujeme bohatším zemím. Na druhou stranu musím říct, že v té naší superkonzervativní společnosti je pro lidi přirozené, že tolik nebohatnou růstem mezd, ale posilováním koruny. To je tady pro všechny přijatelné. Je to nikým nevyřčený konsensus. Lidi tady nemají rádi nějaké výkyvy,“ krčí rameny viceguvernér České národní banky.

Česká frustrace z německých sousedů

Mentálně jsme podle Hampla stejní jako Němci nebo Rakušané. „Děláme v podstatě stejnou práci zhruba na stejných strojích. Ale bereme za to třetinovou mzdu. Navíc to vidíme strašně bolestně, protože jsme zaťatí do toho německého ekonomického prostoru. Nikdo jiný ve střední Evropě to tak nevidí,“ popisuje českou frustraci ekonom.

Vláda by měla snížit odvody

„Pořád jsou tady poloviční platy než v Portugalsku nebo v Řecku. To je úplně k smíchu. Musíme přemýšlet, jak si tady dobře placená místa vytvořit. Zdravotní a sociální platíte bez jakéhokoliv stropu. V Německu platíte jen 1,5násobku průměrné mzdy (to je, jako kdyby u nás byly od odvodů osvobozeny všechny příjmy nad 37 500 korun měsíčně). Vláda by měla nižšími odvody více podpořit kvalifikovanou práci,“ myslí si jeho kolega, ekonom Karel Kříž.

Za platy může to, že málo makáme?

„Po léta jsme byli našimi liberálními ekonomy krmeni poučkou, že příčinu našich trvale zaostávajících mezd za vyspělejší Evropou musíme hledat v nízké produktivitě práce. Dokud naši produktivitu práce nezvedneme, těžko se bude moci zvedat i hladina mezd. Zní to logicky a přesvědčivě. Bohužel jen na první poslech,“ přináší nový pohled na věc Ivan Stern v blogu na Aktuálně.cz.

Německá studie říká opak, nízké platy způsobují frustraci

Podle jisté německé studie je to totiž naopak. Nízké mzdy způsobují pokles produktivity práce. Ti, kdo dostávají malé platy, totiž logicky neinvestují do vzdělávání, nemají z čeho šetřit a úspory sice rostou, ale jen na účtech těch bohatých spoluobčanů. Nízké platy určitou dobu lidi motivují k tomu, aby se zlepšovali a dosáhli na vyšší. Když ale nízký plat berete příliš dlouho, prostě se na to vykašlete. Pocit nespravedlnosti začne podle Sterna převažovat a způsobovat trvalou frustraci. A frustrovaný zaměstnanec se nepředře.

Chudá společnost hloupne

A navíc nám tak společnost hloupne. Vzdělání se totiž ocitá na samotném „spodku výdajové pyramidy“ a je řešitelné jen cestou zadlužování se. Skladba výdajů na živobytí díky nízkému příjmu si tak vynucuje vyšší míru zadluženosti (a to nejen ve vztahu ke vzdělání) a výrazně zvyšuje riziko nárůstu nesplacených či nesplatitelných úvěrů. Nakonec vše ústí v dluhové pasti. Německá studie, ze které Stern cituje, má řešení. Je jím vytváření stále velkorysejší podmínky pro sociální průchodnost společností, tedy vzdělání přístupné všem (oproti tomu, co se občas snaží prosadit naši zákonodárci - tedy placeným vysokým školám – docela rozdíl). 

Sestupná spirála

„Pokud se popisovaný vývoj zacyklí a začne probíhat v sestupné spirále, což se nejspíš děje a studie to potvrzuje, pak rostoucí nerovnost vyvolá další prohlubující se hloupnutí společnosti. Trvale prohlubující se hloupnutí společnosti nakonec povede ke stavu, kdy v rámci mezinárodní spolupráce daná ekonomika nebude s to nakonec nabídnout nic jiného než levnou pracovní sílu, schopnou nanejvýš nenáročných úkonů,“ píše Stern.

Německu taková perspektiva ještě nějakou dobu nejspíš nehrozí. My už k ní nemáme daleko. Nízké mzdy tedy nemůžeme zdůvodňovat ani nízkou produktivitou práce. Politika nízkých mezd, a to nejen z úrovně podnikatelské, ale i z úrovně státu, je naprosto ničivá.  Vede nejen k postupnému zhloupnutí společnosti, ale i k její hospodářské devastaci na úroveň vývozců levné pracovní síly.  

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .     

Vložil: Dáša Vrchotová