Poprvé získali čeští filmaři Oscara před padesáti lety, vzácnou sošku ale veřejnost spatřila jenom jednou. Režisérova manželka ji totiž zřejmě ztratila při stěhování. Tajnosti slavných

Autor: latimes.com

Popisek: Oscar - nejcennější trofej ve světě kinematografie

VIDEO Kultovní snímek Obchod na korze získal v roce 1966 Oscara. Jenže po srpnu 1968 režisér Ján Kadár emigroval, takže film skončil na dvacet let v trezoru. A vzácnou sošku od té doby už nikdo nikdy nespatřil.

Slavné válečné drama Obchod na korze natočilo sehrané režisérské duo Ján Kadár a Elmar Klos v roce 1965 podle knihy slovenského spisovatele židovského původu Ladislava Grosmana. Snímek znamenal zlom v československé kinematografii, protože poprvé uvedl téma krutého pronásledování Židů během druhé světové války. A také poprvé poukázal na to, že Slovenský štát měl na holocaustu aktivní podíl. Odhodil patos kolektivního hrdinství, s nímž prezentovali válečné období tvůrci v 50. letech, a upozornil na schopnost autoritativního režimu vmanévrovat do svých nelidských praktik i do té doby zcela bezúhonného člověka. Film vzbudil obrovský ohlas v zahraničí a získal i ocenění nejvyšší – filmového Oscara. Vzácnou sošku ale spatřila veřejnost pouze jednou, když ji režisér Ján Kadár s kolegou Elmarem Klosem a představitelkou hlavní postavy Idou Kamińskou přebíral z rukou slavného amerického herce Gregory Pecka. Pak už ji nikdo nikdy nespatřil.

Ida Kamińská (Rozália Lautmannová) a Jozef Kroner (Tóno Brtko) ve filmu Obchod na korze

Sonda do duše slovenského člověka

Film je tragikomickým příběhem prostého truhláře Antona 'Tóno' Brtka, který se díky švagrovi, místnímu veliteli Hlinkovy gardy, stane arizátorem. Získá malinkou galanterii, patřící staré nahluchlé Židovce, vdově Rozálii Lautmannové. Příběh se ale vymkl očekávanému záměru a přerostl v trpké a bolestné podobenství o podstatě zrůdnosti totalitního systému, v němž je část osob zbavena lidských práv a vystavena genocidě. Výborně je v něm vykreslena postupně narůstající atmosféra strachu a sílícího tlaku na jedince. Střet s dobou teroru a lámání lidských charakterů oba hrdinové nakonec zaplatí životem.

Režisérský tandem Elmar Klos (vlevo) a Ján Kadár

S postavou Brtka, obyčejného člověka, v němž se sváří dobrota srdce se strachem a touhou přijít k majetku, se projekt posunul směrem k eticky závažné a nadčasové výpovědi o svědomí, zbabělosti a tragických důsledcích mravních kompromisů. Zprvu jednoduchý příběh, obžalovávající fašismus a nacionalismus, se zvrhl v hořkou sondu do duše slovenského člověka a poukázal na to, jak nebezpečný je jakýkoli totalitní systém, který není vystavěn na principech humanity a lidskosti. „Základ násilí tvoří vždy neškodní, hodní, vůči násilí pasivní lidé,“ vystihl hlavní myšlenku filmu režisér Ján Kadár.

Slováci byli proti

Tvrdá kritika válečné historie a Slovenského štátu mnohé obyvatele východní části tehdejšího Československa ani trochu nepotěšila. Slováci si nepřáli uvedení filmu do kin, jedním z kritiků byl i pozdější generální tajemník ÚV KSČ a prezident Gustáv Husák. Tenkrát ale byl na Pražském hradě Antonín Novotný, který neměl Slováky právě v lásce, a tak k jejich nelibosti film schválil.

Video z předávání prvního československého Oscara:

Projekt vyvolal díky své kvalitě i tématu obrovský ohlas v zahraničí. Na filmovém festivalu v Cannes získal zvláštní cenu i Donatellova Davida, a pak přišlo ocenění nejvyšší – jako vůbec první československý film v historii získal Oscara. V Los Angeles cenu osobně převzali režiséři Klos a Kadár společně s polskou herečkou Idou Kamińskou. Jen představitel hlavního mužského hrdiny, populární slovenský herec Jozef Kroner, nakonec zůstal doma, přestože si nechal pro jedinečnou životní událost dokonce ušít na míru oblek, za který zaplatil na tehdejší dobu přímo astronomickou sumu – sedmnáct tisíc korun. Nedostal totiž povolení vycestovat a místo něj prý odletěla do Spojených států jedna spolehlivá soudružka z Filmexportu.

Kam se poděla vzácná soška

Díky ocenění dostal úspěšný tandem Kadár-Klos nabídku na režii československo-amerického koprodukčního filmu Touha zvaná Anada. Natáčení ale přerušila invaze ‘spřátelených‘ armád v srpnu 1968, která přiměla Kadára k emigraci. A slavný oscarový snímek, kterému tleskal celý svět, skončil na příštích dvacet let v trezoru. Vzácnou sošku vzal tenkrát s sebou do Spojených států, takže ji československá veřejnost spatřila pouze jednou, po slavném návratu z Hollywoodu. Poté putovala na ústředí Československého filmu, kde si ji v roce 1969 Kadár vyzvedl.

Poslední snímek legendárního Oscara:
Ján Kadár (vlevo) v roce 1978 s přítelem a lékařem Svetozárem Štukovským a jeho synem

Po dalších osudech prvního našeho Oscara začal před několika lety pátrat filmový historik a specialista na Oscary Jiří Menšík, kterému se podařilo zjistit, že soška záhadně zmizela neznámo kam v roce 1979 po Kadárově smrti. „Slovenský režisér neměl dědice. Všechny stopy vedly k Billu Schwartzovi, asistentovi jednoho Kádárova filmu. Ten ale tvrdí, že sošku nemá. A možná ji ztratila režisérova manželka při stěhování,“ konstatoval. Podle další verze sošku ukradli z Kadárova bytu neznámí zloději, kteří využili situace, když byl dům po jeho smrti prázdný.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská