Ta čísla a fakta vás vyděsí. Nemohou si koupit maso ani obden, natož nové boty, žijí v ustavičném stresu a mají na krku několik exekucí. A je jich tu milión. Deník se rozhodl zmapovat chudobu v Česku

Foto: Youtube, repro

Popisek: Chudoba, ilustrační foto

Pod hranicí příjmové chudoby žije v Česku zhruba jeden milion lidí. Pro jednotlivce činí hranice chudoby příjem 10 220 korun. iDNES.cz se ptala 600 lidí žijících v příjmové chudobě, těžkém materiálním nedostatku či bez práce, na to, kolik mají peněz a jak se jim žije. Odpovědi pak porovnala s více než tisícovkou jejich výrazně šťastnějších sousedů.

Téměř desetina všech obyvatel Česka totiž žije pod hranicí příjmové chudoby. Desítky tisíc Čechů žijí na ulici, dalších víc než sto tisíc živoří na ubytovnách anebo jim akutně hrozí ztráta bydlení. Stovky tisíc našinců je zadlužených, stovky tisíc mají na krku exekutory.  Jsou to lidé, kteří musí hodně přemýšlet, jestli koupí jogurt, jestli pošlou děti na školní výlet anebo jim koupí nové boty. Další statisíce lidí se pohybují v šedé zóně, kde stačí jeden nečekaný výdaj a následuje pád, ze kterého se možná už nevyhrabou.

Půl milionu lidí nemá na běžné věci, jako je maso obden

Takzvanou materiální deprivací, tedy nedostatkem základních věcí, trpí podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) 5,6 procenta Čechů a Češek. Je to asi 590 tisíc lidí, kteří nemají peníze na nejméně čtyři z určených devíti věcí, mezi kterými je hrazení nenadálých výdajů, maso na jídelníčku obden, alespoň týdenní dovolená ročně či placení nájmu.

Rozbitá pračka je neřešitelný problém

Valná většina českých chudáků se totiž ocitá v průšvihu už ve chvíli, kdy je třeba neočekávaně zaplatit pár tisíc korun, například na rozbitou pračku nebo školní výlet. Přes čtyřicet procent z nich mělo k dispozici pouze částku do dvou tisíc, dalších 25 procent do pěti tisíc korun. Šťastnější část populace si 51% případů může dovolit nad plán utratit částku nad deset tisíc korun, z toho značná část více než dvacet tisíc.

Jedna půjčka stíhá druhou

Jenže chudí, kteří rezervy nemají, pak mají větší tendence unikat k dlouhodobě neracionálním strategiím, jakou jsou půjčky, což potvrzuje i Tomáš Tožička z platformy Social Watch, který se dlouhodobě zabývá tím, jak se lidé dostávají pod hranici chudoby. „Máme zkušenosti s tím, v čím horší materiální situaci lidé jsou, tím se zvyšuje míra jejich rezignace a zhoršují se rozhodovací schopnosti. Lidé pak dělají série špatných rozhodnutí. Klasická představa, že lidi motivujeme tím, že jim budeme snižovat dávky, tedy neodpovídá naší zkušenosti ani odborným studiím,“ tvrdí Tožička. „Stát špatná rozhodnutí podporuje tím, že pro ně vytváří podmínky. Například umožňuje firmám, aby půjčovaly peníze komukoli. Tedy i lidem, kteří se rozhodují nezodpovědně,“ vysvětluje.

Problém je i koupit boty nebo platit mobil

Drtivá většina chudých si podle průzkumu absolutně nemůže dovolit nákup nového nábytku, když je ten starý opotřebovaný, či vyrazit s rodinou jednou za rok na týdenní dovolenou. Velký problém jim dokonce činí i nákup nového oblečení, bot nebo placení za mobilní telefon. Téměř polovina z nich si totiž nemůže ani dovolit jíst obden pokrm s masem.

Kolotoč dluhů a exekucí

Zadlužení nejchudší části populace je v Česku podle některých výzkumů častější než jinde. Vymáhání dluhů u nás navíc výrazně navyšovalo dlužné částky do výše, kterou už chudší domácnost nemůže jednoduše splatit. Vztah je ale i opačný - někteří respondenti ve výzkumu mohou být chudí právě kvůli dluhům a exekucím. S exekucemi mají přímou či zprostředkovanou zkušenost nejčastěji lidé mezi 40 a 69 lety věku, tedy ti, kteří by ještě mohli pracovat a dluhy splácet – jenže…

Lidi s dluhy pracují na černo

„Kvůli zadluženosti přicházíme o spoustu efektivních pracovních sil. Lidé, kteří jsou zadluženi, se už nikdy nebudou podílet na daňových výnosech, kromě DPH. Nebudou platit žádné sociální ani zdravotní pojištění, protože už nenastoupí do práce. Raději budou pracovat na černo. Z půjček přitom stát nemá nic, ty jsou výhodné jen pro banky,“ myslí si Tožička.  Až 30 procent chudých a 13 procent „nechudých“, které postihly exekuce, totiž přiznává, že někdo ze členů domácnosti přešel na černý trh práce, aby se mu exekuční splátky nestrhávaly z výplaty. Celkem 41 procent chudých domácností přitom exekuci řešilo další půjčkou. A spirála zadlužení se vesele roztáčí.

A až půjdou do důchodu…

A bude hůř. „Až začnou nastupovat do důchodu a začne se zhoršovat jejich zdravotní stav, budou v dlouhodobé zdravotní péči... Nastanou tím další společenské ztráty. A banky, které vydělávaly na půjčkách, je rozhodně krýt nebudou,“ říká expert. 

Nerovné startovní pozice

Jak z toho ven? Těžko. Téměř polovina (43 procent) chudých totiž uvedla, že se již narodili do rodiny s nízkými či podprůměrnými příjmy, což platí bez rozdílu pro respondenty narozené před rokem 1989 i poté. Mezi „nechudými“ se do chudoby narodilo jen 27 procent respondentů. Ve skutečnosti jich však je asi ještě méně, protože člověk s vysokými příjmy může považovat za chudou i domácnost s průměrnými příjmy, v níž vyrůstal.

Mohou si za to sami?

Více než třetina běžné populace věří, že chudí lidé si za svou situaci mohou sami. Naproti tomu drtivá většina (79 procent) samotných chudých se domnívá, že se v nepříznivé situaci ocitli kvůli nerovným vstupním šancím a okolnostem. „Z mé zkušenosti se do chudoby velmi často propadají děti z dětských domovů a navrátilci z výkonu trestu. Jakákoli výraznější negativní událost má na tyto skupiny daleko větší dopad než na jiné skupiny,“ říká Tožička.

Nižší daně na potraviny jako řešení?

A jakou pomoc by chudí Češi uvítali od státu? Většina z nich si z nabídky ve výzkumu vybrala nižší daně na potraviny a další základní výdaje. Ty pro ně totiž často tvoří kolem poloviny všech výdajů, zatímco u zbytku společnosti jen okolo třetiny výdajů. Struktura inflace v uplynulých patnácti letech více poškozovala právě chudé lidi. Některé nedávné studie poukázaly na to, že daňový systém v Česku velmi málo redukuje chudobu, mimo jiné kvůli nastavení přímých daní a odvodů a vysokému zdanění základní spotřeby.

Totální rezignace

Výzkumníci se respondentů rovněž ptali, na co se těší v příštím roce. Chudí respondenti se jednoduše těší na to, že „bude líp“, tedy že se zlepší jejich finanční situace a zdraví. Protože si často nemohou dovolit cestovat, těší se mnohem méně často než „nechudí“ na dovolenou. Populace chudých je také specifická v tom, že se častěji (v patnácti procentech případů) než zbytek respondentů (sedm procent) netěší na nic.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .     

Vložil: Dáša Vrchotová