Legendární benjamínek ze Sedmi statečných skončil v českém sirotčinci a do Berlína pak putoval po svých. Velkou lásku mu přebral Delon a až před smrtí přiznal skandální tajemství, které jeho žena velkoryse kryla. Tajnosti slavných
21.11.2016
Foto: MGM Studios
Popisek: Role v Sedmi statečných proměnila německého hezounka Horsta Buchholze v hvězdu světového formátu
Populární německý herec prorazil již v mládí do Hollywoodu, kde zazářil jako nerozvážný benjamínek Chico z legendárních Sedmi statečných. Málokdo ale ví, že v dětství našel dočasný azyl v Čechách. A své největší tajemství tajil do poslední chvíle.
Byl nejen zatraceně pohledný, ale navíc i nesmírně talentovaný.V žádném ze zahraničních filmů nemusela být jeho postava předabována rodilým mluvčím. Kromě rodné němčiny totiž mluvil plynně anglicky, francouzsky, italsky a španělsky, velmi dobře rusky a domluvil se dokonce slušně i česky. Talent na cizí jazyky prostě dostal darem od Boha, a pak ho rozvíjel i díky své krkolomné životní pouti. „Publikum ho znalo jako drsňáka, ale já ho mám zafixovaného jako něžného, milujícího otce. Když si s námi hrál, dovedl se šklebit jako opice, lézt po čtyřech a troubit jako slon. Byl prostě velké dítě, náš starší bratr a velký kamarád,“ vzpomínal jeho syn Christopher v knize, nazvané prostě Horst Buchholz.
Stovky kilometrů pěšky
Ve špatnou dobu na špatném místě. Tak přišel na svět nezapomenutelný herec, kterému přezdívali německý James Dean. Narodil se totiž 4. prosince 1933 v berlínské čtvrti Neukölln, právě v době, když v Německu naplno odstartovala Hitlerova nadvláda. Navíc jako nemanželské dítě, kterému matka nikdy neprozradila, kdo vlastně byl jeho biologickým otcem. Krátce před vypuknutím druhé světové války, v roce 1938, se provdala za ševce, který ale musel jako každý dospělý Němec brzy narukovat na frontu a později padl do zajetí.
S Yulem Brynnerem v nestárnoucím westernu Sedm statečných
V deseti letech byl Horst evakuován jako tisíce jiných německých dětí na slezský venkov, což je mělo uchránit před spojeneckým bombardováním Berlína, a tak se koncem války ocitl v dětském domově v Československu. „Když válka skončila, Češi se vzbouřili a já jsem toho zmatku využil k útěku a pokusil se dostat zpátky domů. S pár přáteli jsme se vydali pěšky z Československa do Berlína,“ prozradil novinářům na počátku kariéry. Vyprávěl, jak se ho společně s dalšími německými dětmi ujal Červený kříž a poslal je do rozbombardovaného a rozděleného Berlína. A tam se dozvěděl, že jeho nevlastní otec skončil jako válečný zajatec ve Francii.
Jediný živitel rodiny
Odjakživa toužil vystudovat medicínu, svého snu se ale musel vzdát, protože pomáhal matce živit rodinu. A tak hned po základní škole začal shánět práci. Nejprve vystupoval jako operetní statista v berlínském divadle Metropoltheater, kde dostával za představení pouhých sedmdesát centů. Brzy ale na sebe upozornil přitažlivým zevnějškem i talentem, takže za rok dostal první hlavní roli v divadelní hře Emil a detektivové, napsané podle detektivní povídky Ericha Kästnera. Zároveň daboval americké filmy a pracoval v rozhlase. Z honorářů si platil herecké kurzy u uznávané pedagožky Marliese Ludwig, protože mu v té době už bylo jasné, že chce být hercem.
S Romy Schneider v reklamě na šťastné a úspěšné mládí
Filmovou kariéru odstartoval v roce 1952 v thrilleru Stopa vede do Berlína, dál ale hrál v divadle a chodil na hodiny herectví. A píle přinesla své ovoce. O tři roky později již natáčel tři filmy za rok a o rok později dostal za ztvárnění postavy sovětského vojáka Míši ve filmu Nebe bez hvězd filmovou cenu jako nová nadějná herecká osobnost. Popularitu mu ale přinesl až film Chuligáni, v němž si zahrál vůdce party válkou vykolejených dospívajících chlapců. A kritika i diváci ho začali srovnávat s populárním představitelem amerických rebelů Jamesem Deanem.
Lásku mu přebral Delon
U nás poprvé zaujal v komedii Přiznání hochštaplera Felixe Krulla, který vyhrál v roce 1957 Zlatý glóbus za nejlepší cizojazyčný film. V té době se Horst poprvé setkal před kamerou s legendární Romy Schneider. Vytvořili spolu okouzlující pár nejen na filmovém plátně a stali se nejobdivovanějšími filmovými idoly Západního Německa konce 50. let. Jejich láska ale neměla dlouhého trvání, částečně i kvůli tomu, že se stala veřejným majetkem – stali se totiž tvářemi reklamní kampaně na krásné, talentované a úspěšné mladé Němce, kteří mají všude dveře otevřené a čeká je velká budoucnost. Vztah vzal definitivně zasvé, když se Romy v roce 1958 vášnivě zamilovala do francouzského krasavce Alaina Delona a utekla za ním do Paříže. Horst vzápětí ztratil srdce v úplně stejné zemi a oženil se s francouzskou herečkou Myriam Bru, s níž měl syna Christophera a dceru Beatrice. Zůstal ale v Berlíně. Pak konečně přišla nabídka z Hollywoodu, která z něj udělala hvězdu světového formátu.
S manželkou Myriam Bru
Nejmladší z legendárních Sedmi statečných, lehkomyslný frajírek Chico, mu otevřel cestu k dalším lukrativním nabídkám. Americké publikum si ho oblíbilo, ale Horst ke své škodě některé slibné role odmítl, například v muzikálu West Side Story nebo v dramatu Lawrence z Arábie. Tím svůj raketový vzestup na hvězdné nebe bohužel přibrzdil. Vrátil se do Evropy, natáčel ve Francii, Španělsku, Anglii i Itálii, přičemž v žádném z filmů nemusel být dabován, protože výborně ovládal cizí jazyky. Velmi stál i o roli ve filmu Gepard legendárního režiséra Luchina Visconti, když ale po něm asistent chtěl, aby se nechal na castingu vyfotografovat jen ve spodkách, odpověděl mu: „Jděte do prdele!“ A tak místo něj zazářil ve slavné historické válečné romanci jeho sok v lásce Alain Delon.
Šokující přiznání
Počátkem 70. let se vrátil do Německa, léta největší slávy ale už měl zjevně za sebou. Objevoval se povětšinou ve slabších projektech a často také na televizní obrazovce. Hodnotnějších rolí se znovu dočkal až na sklonku kariéry, například v dramatu o boji Romů za druhé světové války A housle přestaly hrát či v oscarovém snímku italského režiséra Roberta Benigniho Život je krásný. Naposledy stanul před kamerou jen pár měsíců před smrtí v dramatu Život na rozcestí, hlavně ale o něm jeho syn Christopher natočil dokument, v němž herec poprvé naservíroval světu všechna svá trápení a tajemství. Zatímco dlouhá léta si soukromí důsledně střežil, tváří v tvář synovi se odvážně rozpovídal. Vyprávěl, jak pátral po svém biologickém otci, o depresích, které utápěl v alkoholu, o lásce k rychlé jízdě i havárii, kterou způsobil v podnapilém stavu a skončil proto v protialkoholní léčebně.
S manželkou a dětmi v roce 1993 na filmovém festivalu v Cannes
Také se poprvé přiznal ke své bisexualitě. Jeho žena Myriam mu po celou dobu byla oporou a mlčky tolerovala i jeho občasné milostné pletky s muži, pro něž začal mít slabost až ve středním věku. Aby zachránila jeho kariéru, kryla svou loajalitou Horstovy eskapády, přestože žili odděleně – ona v Paříži a on v Berlíně. „Jsem prostě takový,“ řekl synovi a v rozhovoru pro časopis Bunte pak ještě dodal: „Ano, mám rád muže. Koneckonců jsem bisexuál. … Vždycky jsem žil svůj život, jak jsem si přál.“Horst Buchoholz zemřel 3. března 2003 v Berlíně na zápal plic.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská