Lupič, rváč a terorista, dokonce zorganizoval i přepadení transportu peněz. Díky shovívavosti režimu skončil ‘jen‘ šestkrát na Sibiři. Z toho se poučil a své protivníky pak nechával rovnou střílet. Tajnosti slavných

Foto: thefamouspeople.com

Popisek: Syn chudého gruzínského ševce Josif Vissarionovič Džugašvili se stal nejmocnějším mužem Sovětského svazu

Dvakrát chytrý zrovna nebyl, měřil jenom 160 centimetrů a obličej měl věčně samý beďar. Uměl ale mistrně podvádět a lhát a měl vynikající paměť. Nejspíš díky této kombinaci vlastností se z nebezpečného radikála stal pánem poloviny civilizovaného světa.

Říká se o něm, že byl jedním z nejkrutějších diktátorů v dějinách lidstva a přímo či nepřímo za sebou zanechal miliony mrtvých. Ve svých rukou soustředil příliš velkou moc, o níž si ani Lenin nebyl jistý, zda ji dokáže obezřetně použít. Už od počátku 20. století byl veden jako nebezpečný levicový radikál, prosazující „co možná nejkrvavější“ boj, který měl podle něj přinést nejrychlejší a nejlepší řešení. Byl obviněn z terorismu a loupeže, protože ve snaze opatřit co nejvíc finančních prostředků pro stranu zorganizoval přepadení transportu peněz Tbiliské banky. Výsledkem sice byla spousta peněz, ale také zhruba padesátka mrtvých, většinou náhodných kolemjdoucích. Během deseti let byl sedmkrát zatčen a šestkrát poslán do vyhnanství na Sibiř, odkud se mu ale pětkrát podařilo uprchnout. Sotva by tenkrát někdo čekal, že se tenhle výtržník jednou stane pánem Sovětského svazu i celé východní Evropy.

Měl se stát knězem

Josif Vissarionovič Džugašvili se narodil 18. prosince 1878 v gruzínském městě Gori, později si ale sám stanovil, ví bůh proč, úplně nové datum narození – 21. prosince 1879. Jeho otec Vissarion byl švec, více než šití bot se ale věnoval alkoholu. Když se pak vracíval opilý domů, často bil manželku i syna, kterému v dětství říkali Sosa. Byl de facto jedináček, protože další tři děti zemřely v raném dětství. Jeho otec nakonec údajně přišel o život v hospodské rvačce. Matka Jekatěrina živila de facto rodinu sama jako pradlena a švadlena a musela se pořádně otáčet, aby sehnala peníze na provoz domácnosti. Byla silně věřící, což poznamenalo i Josifa, který v osmi letech nastoupil do církevní školy v Gori.

Snímky Josifa Vissarionoviče Džugašviliho z roku 1911, které se dochovaly v kartotéce
carské policie v Petrohradě

Těžké dětství mu ještě komplikovala poměrně malá postava, jizvy po neštovicích v obličeji a slabší levá paže, což byl následek prodělané otravy krve. V patnácti letech získal stipendium v jezuitském semináři v Tbilisi, kde studoval, aby se podle přání matky stal knězem. Sám ale po tomto povolání netoužil ani v nejmenším. Raději se připojil ke skupině radikálů, zvané Mesame Dasi, a hlásal myšlenky nezávislosti Gruzie a socialistického učení. Jako radikál si zvolil přezdívku Koba (v gruzínštině nezkrotný; národní hrdina, který bojoval za nezávislost Gruzie). Jméno Stalin, znamenající Muž z oceli, mu vybral později až Lenin.

Synem celý život pohrdal

V roce 1899 byl vyloučen ze semináře kvůli chybějícím zkouškám, později ale prohlašoval, že se tak stalo kvůli marxistické propagandě. Živil se jako soukromý učitel a později písař, moc se mu ale nedařilo. Mnohem úspěšnější byl v propagaci marxismu, a tak se o něj již v roce 1901 začala zajímat carská policie. V dubnu 1902 byl poprvé zajat a poslán do pracovního tábora na Sibiř, v roce 1904 už ale byl zpátky v Tbilisi a oženil se se švadlenou Jekatěrinou Svanidze. Po třech letech ale jeho žena zemřela na tyfus a zanechala mu teprve ročního synka Jakova.

První manželka Jekatěrina

Malý Jakov otci nikdy k srdci nepřirostl a jeho tvrdý přístup ho nakonec dokonce dohnal až k pokusu o sebevraždu. Nepodařila se mu však a Stalin zhodnotil jeho pokus slovy „Neumí ani střílet rovně.“ Nakonec zahynul za druhé světové války, poté co ho otec odmítl vyměnit za německého generála Pauluse, kterého se podařilo zajmout u Stalingradu. Stalin tehdy údajně prohlásil, že „poručík nestojí za generála“, podle jiných zdrojů, že „nemá syna“. Jakov každopádně zamřel v táboře v Sachsenhausenu v roce 1943.

Bohatým bral a…

V roce 1905 se ve Finsku setkal poprvé osobně s Leninem, který ho silně ovlivnil. V následujících letech organizoval bankovní loupeže a vydíral gruzínské boháče, aby zajistil bolševikům dostatek peněz, a tak neustále střídal zatčení, deportace na Sibiř a útěky. Odměny se dočkal na stranické konferenci v Praze, kde se s Leninovým přispěním stal členem nového Ústředního výboru strany. Byl poslán do Petrohradu, kde mimo jiné vedl redakci listu Pravda.

S Vladimírem Iljičem Leninem

Jenže v roce 1913 došla strážcům zákona trpělivost, a tak ho tentokrát poslali za trest do Kurejky, jednoho z nejtvrdších trestaneckých táborů na Sibiři. Strávil tam čtyři roky a na svobodu se dostal až po abdikaci cara Mikuláše II. po revoluci v roce 1917. Přesto měl na konečném vítězství Velké říjnové socialistické revoluce svůj podíl. Angažoval se totiž přímo na frontě v boji s procarskými bělogvardějci. Zároveň byl v roce 1919 zvolen do neužšího vedení komunistické strany, tzv. Politbyra. Současné působení v organizačním výboru mu navíc umožnilo dosazovat funkcionáře, a tím se obklopit blízkými lidmi.

I Lenin před ním varoval

V roce 1919 se podruhé oženil, tentokrát s teprve osmnáctiletou Naděždou Allilujevovou. Její život však předčasně skončil, poté co 8. ledna 1932 odešla po manželské hádce ze stranického večírku a druhý den ji našli mrtvou v jejím pokoji. Oficiálně zemřela na zánět slepého střeva, je ale velmi pravděpodobné, že spíš spáchala sebevraždu. Konspirační teorie dokonce tvrdí, že ji zastřelil sám Stalin. Zbyla po ní dcera Světlana, která se stala Stalinovým nejbližším člověkem, a syn Vasilij, který se upil k smrti. Kromě nich ale prý měl ještě celou řadu nemanželských potomků.

S druhou manželkou Naděždou

Stalin stoupal na vrchol, v roce 1922 byl jmenován generálním tajemníkem a začal využívat svého postavení k získávání informací o protivnících. Lenin chtěl s pomocí Trockého jeho moc omezit, zabránil mu v tom ale infarkt, po kterém zůstal ochrnutý. Stalinovi se podařilo těžce nemocného Lenina izolovat a stal se jeho jediným spojením se světem. Lenin sepsal jeho zhodnocení, v němž prohlásil, že ve svých rukou soustředil příliš velkou moc. Zároveň ho považoval za příliš hrubého a navrhoval jeho odvolání z funkce. Stalin se ale k dopisu dostal a nechal ho přečíst na zasedání strany. A protože v něm Lenin kritizoval i Stalinovy odpůrce, strana ho podpořila. Když pak Lenina v lednu 1924 postihlo krvácení do mozku a zemřel, byla cesta k obrovské moci volná.

Nemilosrdné čistky

Po Leninově smrti Stalin držel otěže pevně v rukou a postupně oslaboval pozice svých protivníků Zinověva, Kamevěva a Trockého, kterého nakonec nechal v roce 1940 zavraždit v Mexiku. Zinověv s Kameněvem byli obviněni v polovině 30. let a popraveni. Nejdéle se ve vedení strany udržel Bucharin, který musel Politbyro opustit v roce 1929. Stalinovo vítězství dalo volný průchod pětiletkám, urychlenému budování průmyslu a kolektivizaci zemědělství. Překotné změny ale způsobily hladomor, kterému podlehlo podle odhadů zhruba deset milionů lidí.

S dcerou Světlanou a synem Vasilijem

Stalinovy pověstné gulagy plnili nejen bohatí sedláci, ale také intelektuálové, příslušníci jiných stran či církevní hodnostáři. A od poloviny 30. let pak i bolševici, kteří se ‘provinili‘. Velmi vážně odnesla čistky armáda, naprostá většina velení skončila v gulazích nebo byla popravena. To se pak velmi negativně promítlo v roce 1941, když byl Sovětský svaz napaden nacistickým Německem. Stalin nešetřil ani rodiny svých ‘blízkých‘, například manželka dlouholetého ministra zahraničí Polina Molotovová skončila v pracovním táboře na deset let. Následkem čistek se však v roce 1939 stal Stalin neomezeným vládcem Sovětského svazu.

Sověti si přihřáli polívčičku

Před hrozícím konfliktem s nacistickým Německem potřeboval Stalin vzhledem ke stavu průmyslové výroby získat co nejvíc času, což mu dopřálo uzavření paktu o neútočení (Pakt Molotov – Ribbentrop). To však Hitlerovi umožnilo napadnout téměř beztrestně Polsko. A svůj kus si odkrojil i Sovětský svaz, když na Poláky 17. září 1939 zaútočil. V listopadu pak napadl Finsko a začala tzv. zimní válka, v níž se sovětské jednotky příliš nevyznamenaly. Přesto expanze pokračovala v Pobaltí, kde SSSR zabral nezávislé republiky, a v Rumunsku, které odevzdalo Besarábii.

Stalinův syn z prvního manželství Jakov Džugašvili v prvních týdnech zajetí

Dne 22. června 1941 Němci zahájili Operaci Barbarossa a úspěch wehrmachtu byl v prvních měsících války proti Sovětskému svazu drtivý. Armáda se zastavila až na předměstí Moskvy, tvrdá ruská zima a fakt, že Stalin stihl přesunout válečný průmysl na východ, začaly s materiální podporou spojenců převažovat misky vah. Sověti zahájili protiútok a nakonec Němce hnali před sebou takovou rychlostí, že se do Berlína dostali dříve než spojenci.

Velký vůdce a hrdina

Po výhře ve válce byl doma generalissimus Stalin velký vůdce a hrdina, Západ už ale na něj pohlížel podezřívavě. Spojenectví, vytvořené během války, se rychle rozpadlo. Došlo k rozdělování sfér vlivu včetně rozštěpení Německa, z nějž v roce 1949 vznikly dva státy. Svůj vliv si SSSR zachoval i v zemích, které osvobodil od nacistů. Winston Churchill ve slavném projevu v roce 1946 ve Fultonu prohlásil, že „od Štětína na Baltu po Terst u Jadranu spadla železná opona“.

Po velkolepém obřadu byl uložen po Leninově boku

Po válce byla vyhlášena čtvrtá pětiletka a zároveň odstartovala další vlna čistek. U Stalina se také začal víc projevovat jeho antisionismus a údajně dokonce plánoval genocidu ruských Židů. Jenže 1. března 1953 ho po večeři s ministrem vnitra Lavrentinem Berijou a budoucími vůdci strany Georgijem Malenkovem, Nikolajem Bulganinem a Nikitou Chruščovem ranila mrtvice. Dne 5. března 1953 pak vydechl naposledy, údajně též proto, že Berija pozdržel lékařskou pomoc. Jako příčina smrti bylo stanoveno krvácení do mozku. Pohřben byl se všemi poctami a jeho tělo bylo uloženo po Leninově boku v mauzoleu na moskevském Rudém náměstí. O osm let později pak byly jeho ostatky pohřbeny u kremelské zdi. A zlí jazykové k tomu zlomyslně dodávali, že balzamovači odflákli v jeho případě práci, takže se generalissimus začal rozkládat.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská