„Trošku se bojím, co bude, až mi bude padesát. Nemůžu být modelkou navěky,“ říká Tereza Maxová. Ve 44 letech ovšem vypadá skvěle. Co jí chybí v Monaku?

Foto: youtube.com

Popisek: Světoznámá topmodelka Tereza Maxová sice nyní žije v Monaku, doma je ale prý v Čechách

V sedmnácti doprovodila kamarádku na konkurz francouzské modelingové agentury a uspěla. S Evou Herzigovou se proslavily, stala se múzou Karla Lagerfelda, tváří značek Donna Karan, Hermes, La Perla, Vichy a L'Oréal. Z manželství s dánským tenistou Federikem Fetterleinem má syna Tobiase Joshuu, nyní žije s tureckým podnikatelem Burakem Oymenem, s nímž má dceru Mínu a syna Aidena. Ve 44 letech pořád předvádí módu a věnuje se charitě. Žije v Monaku, na Česko ale nedá dopustit.

Dnešní doba je ale v modelingu prý úplně jinde. „V devadesátých letech byla jiná doba, kdy neexistovala sociální média, vše bylo v tištěné podobě, nebyly retuše ani plastické úpravy. I barvení vlasů bylo spíš raritou. Nás modelek byla jen malá skupinka. Měly jsme možnost dobře se znát, cestovat, vydělat si peníze. A dnes už jen s láskou vzpomínám,“ říká v rozhovoru pro OnaDnes.

Opečovávají mě, ale raději jsem doma

„Ani ve snu mě nenapadlo, že po čtyřicítce budu ještě v modelingu, ale jsem ráda. Když jedu na práci, opečovávají mě a hýčkají tak, jako já se doma snažím hýčkat celou rodinu. S pomocí babičky a partnera se dá vše skloubit,“ říká Tereza.

Fotky? Iluze a retuš

A jaký je její recept na krásu? „Žádný recept neexistuje. Částečně to je dané genetikou. Za tím, co lidi obdivují na fotografiích, je spousta práce – make-up, vlasy, retušování, výběr správného světla. Je to iluze a škoda, že vše musí být mladé, krásné, svěží. Někdy se krása může objevit na místech, kde ji nehledáte. Třeba ve tváři starého člověka. Vždyť kdybychom měli kontrolovat každou vrásku, tak to by se člověk nemohl ani zasmát. Ale věřte, že kdybych věděla o receptu, jak zůstat věčně mladá a svěží, taky bych po něm skočila,“ směje se modelka.

Proč žije v Monaku?

Kvůli práci a rodině žije momentálně v Monaku. Proč opustila Čechy? „Žila jsem v New Yorku, Paříži, Londýně, Miláně, Dánsku, Praze, Turecku a všude je něco, co vás tam nesmírně baví a líbí se vám, a něco, co moc příjemné není. Víc než na lokalitě záleží na lidech, kteří vás tam obklopují. Kdybych byla bezdětná, asi bych se vrátila do Prahy. Přece jen Čechy budou navždy mým domovem. Díky tomu, že to tady znám, znám českou mentalitu, českou kulturu, mám tu rodinu, kamarády, nadaci, tak se sem vždy ráda vracím. Ale taky musím přiznat, že to mám ráda i v Monaku,“ vysvětluje v rozhovoru pro magazín Aktuálně.cz.

Kabelky od Chanelu na písek

Jaký je život v mondénním Monaku? „Když se mě někdo zeptá, kde bydlím, tak většinou odpovídám, že na jihu Francie, protože mi přijde, že Monako má špatnou pověst. Je to ale kosmopolitní a bezpečné místo. Francouzské a italské pobřeží je velmi krásné, stejně tak oblast Provence. Já Monaku říkám Malý Kocourkov. Je to místo samo o sobě, kde čas plyne jakoby pomaleji a skoro každý den se můžete těšit na slunce a modrou oblohu. Dnes tam žije i spousta mladých rodin s dětmi, které mají podobné radosti a starosti jako já. Už to není jako v minulosti, kdy na dětské hřiště přišly všechny maminky s kabelkou Chanel, ošperkované a na vysokých podpatcích,“ tvrdí Maxová.

Neutrální místo pro smíšený pár

„Monako je mi blízké také díky francouzštině, což je jazyk, ve kterém se po češtině cítím nejkomfortněji. Navíc je to ideální neutrální místo pro pár, kde každý má jinou národnost. Nikdo tam nemá výhodu domácího prostředí.“ Její partner je totiž Turek. „Dětem přijde úplně přirozené, že vyrůstají v multikulturní rodině, kde se bavíme anglicky, turecky, česky i francouzsky. Já i Burak se rádi vracíme do míst, kde jsme vyrůstali, a děti jsou doma tam, kde jsme my.“

Přítel je syn tureckých diplomatů

Mimochodem, i přítel žil v dětství v Československu, když mu bylo osm až deset let. „On dokonce mluvil česky. I jeho rodiče mají hodně vzpomínek, ale trošku jiných než my. Oni se jako diplomaté scházeli s disidenty. Všude je odposlouchávali, a proto chodili na střechu domu, kde při konverzaci hráli ping pong, aby je nikdo neslyšel. Já v osmi letech takové věci vůbec neřešila. Burak chodil do mezinárodní školy a já jako pionýrka jsem nechodila do Tuzexu, ale s mávátkem do prvomájového průvodu,“ směje se.

Mejdany s chlebíčky

Čechy si prý trochu idealizuje. „Najednou vám scházejí věci, které tady berete jako samozřejmost. Ale abych se ve Francii cítila co nejvíc jako doma, tak tam mám Českou televizi, na děti mluvím česky, čtu české knížky, mám tam české kamarádky, pořádáme mejdany s chlebíčkama, anebo je u nás moje maminka, která společně se mnou udržuje české tradice v naší rodině,“ říká. „Vozím si odsud českou filmovou i knižní klasiku, hořické trubičky, čokoládové termixy, českou Bohemku, kremžskou hořčici, těch věcí je opravdu spousta,“ líčí, čím nacpe kufry, když přijede na návštěvu.

Prahu si idealizuju, přiznává

„Ale taky si pamatuju, že když jsem tu žila, tak mě štvaly fronty na poště, dopravní zácpy, když jsem vozila Tobíka do školy, podzimní splín a podobně. Dneska přijedu do Prahy a vůbec to nevidím. Ta idealizace je asi normální.“ A co se jí na Češích tak líbí? „Myslím, že jsme jako národ solidární a kulturní. Máme velký smysl pro humor. A myslím, že lidé jsou tu velmi srdeční a pohostinní. Když jsem v zahraničí, tak se hrdě hlásím k tomu, že jsem Češka, stejně tak to mají i moje děti, které vykřikují anglicky, že jsou Češi,“ směje se.

Ptají se mě, jestli je u nás válka?

„Když jste v New Yorku s Milošem Formanem a vidíte, jak se před ním ‘klaní‘ největší hollywoodské hvězdy, uvědomíte si, že odsud vzešlo mnoho kvalitních lidí: Václav Havel, umělci, sportovci, lékaři, ale i mnoho vědců. Ono se o Česku vždy mluví jako o líhni krásných holek, ale já myslím, že to je líheň velmi inteligentních lidí. Ani na české školství, které mi dalo všeobecný přehled, jsem nikdy nedala dopustit. V zahraničí jsem se setkávala s holkami, kterým když jsem řekla, že jsem z Čech, tak se mě ptaly, jaké máme moře a jestli je u nás ‘ta‘ válka,“ popisuje modelka.

Dnes jsou v modelingu děti ve věku mého syna, říká Tereza

A současný modeling? „Teď jsem byla v porotě Ellite Look Model, kde soutěžily děti ve věku mého Tobiase. Vím, jak děti v tomto věku jsou citlivé, puberta s nimi hází a každý neúspěch nesou velmi těžce. Říkala jsem si, že jsou vlastně statečné, že takový konkurz absolvují. Já když začínala, byla jsem už dospělá, před osmnácti by mě naši nenechali odjet do zahraničí a ani já bych nebyla nadšená, kdyby moje děti chtěly tak brzo odjet,“ říká matka tří dětí.

„Ale dnešní generace, ač je mladší, tak je připravenější. Znají jazyky, mají finanční prostředky od rodičů, jsou agentury, které se o ně starají. Což bylo vidět na loňských vítězkách, které byly podstatně sebevědomější. Ale máte pravdu, ta doba je jiná. Dřív jste musel hodně pracovat, abyste byl známý. Dnes musíte být známý, abyste mohl pracovat,“ dodává Tereza Maxová.

Čtěte také:

Osudem těžce zkoušená herečka Simona Postlerová: Má autistického syna a vážně nemocného manžela, kterého rakovina připravila o oko. Jak to může tak křehká bytost zvládnout? Kolaps byl nevyhnutelný...

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Dáša Vrchotová