V Německu neexistuje, aby dítě bylo nějak potrestáno, za klepanec na zadek na hřišti na vás zavolají policii. Z dětí jsou tam hrozní spratci, popisuje zpěvačka Debbi, která tam vyrostla

Foto: Archiv

Popisek: Debbi v novém videoklipu Ewy Farne

Vyrůstala v Německu, kam emigrovali její prarodiče. Sympatická zrzka, která vystupuje pod jménem Debbi, ale rozjela pěveckou kariéru až v zemi svých předků, tedy v Čechách. Přesto zpívá anglicky. Proč? „Česky umím, ale zpívat v češtině zní hrozně. Jednou to slyšel můj přítel a říkal, ať už to nikdy nedělám,“ řekla pro týdeník 5plus2.

Začínala jako mnozí jiní v SuperStar, kde ale vypadla už v prvních kolech. Přesto si zajímavé zrzky všimli producenti. Na české poměry obrovského úspěchu dosáhla se singlem z prvního alba Touch the Sun, který si v té době nevědomky broukal snad každý, kdo má doma televizi. Kromě toho, že ho dosud velice často hrají česká rádia, se také stal reklamní písní na jistou značku alkoholu. Song ale nadchnul také Akademii populární hudby. Za tuto píseň z roku 2011 ji totiž hudební odborníci ocenili soškou Anděla za nejlepší skladbu roku.

Prarodiče byli prý frajeři

Do Německa utekli před komunisty už její prarodiče. „Podle mě to byli velcí frajeři, že sebrali tři děti, z nichž dvě byly ještě velmi malé, a utekli přes Jugoslávii, kam měli jet oficiálně na dovolenou. Prchli před komunistickým režimem, takže mě vedli mě k tomu, že ten systém byl něco hodně špatného. Věděli to jen nejbližší příbuzní a doba tehdy byla asi opravdu krutá, protože bratr mého dědy je takzvaně napráskal,“ říká Debbi v rozhovoru pro Novinky.cz.

Dědu práskl vlastní bratr

„Měli ale štěstí, protože se stihli včas dostat přes hranice. Dozvěděli se to od rodinných známých, kteří o tom také věděli. Přijeli k nim domů odvézt nějaké věci, protože všechno si s sebou prarodiče samozřejmě vzít nemohli. Tam už ale byla policie. Babička prý do peřin zašívala příbory. Děda, který je strojní inženýr, si zase do vozu vysvářel kovovou konstrukci, do které schoval diplom, peníze a další nutné věci, které nesměla kontrola najít. Podařilo se jim to, a tak jeli dál na dovolenou, ze které už se nikdy nevrátili. Mé čtrnáctileté mámě to řekli až za hranicemi,“ popisuje rodinnou historii.

Návrat do Čech? Peklo!

Když jí bylo deset, malé Deborah se převrátil život - rodiče se za prací vrátili zpět do Čech. „Ze začátku to bylo peklo, navíc nám tehdy rodiče řekli, že v Česku budeme třeba jen dva roky. To byl původní plán. Naštěstí jsem ale byla ještě malá a děti se daleko lépe přizpůsobí. Tehdy mi bylo deset, takže jsem se asi za půl roku naučila česky tak, abych mohla komunikovat a třeba si najít kamarády. Dnes se považuji za Češku. Mám české občanství a jsem tady doma,“ říká.

Proč nezpívá česky?

Přesto nezpívá česky. České publikum jí to prý vyčítá. „Ale žijeme v evropské zemi, která už není spjatá s totalitním režimem a máme tu svobodu veškerého pohybu hudby. Lidé sice řeknou: Je to Čech, měl by zpívat česky, ale stejně poslouchají Rihannu, Beyoncé a milují tuhle hudbu. To na ně chodí do O2 areny a zbožňují to. Já to mám tak, že je česky pozdravím, ale zazpívám jim už anglicky. Česká hudba se mi strašně líbí, jenom nejsem schopna ji zpívat. Můj přítel mi to nevěřil, tak jsem mu zazpívala česky a řekl mi, ať už to nikdy nedělám. Ačkoli to třeba v mluvě není tolik znát, můj mateřský jazyk opravdu není čeština. V hudbě je to hodně cítit,“ říká Debbi.

Angličtina ze školy

Zpívá tedy anglicky a tento jazyk zvládá skvěle. „Narodila jsem se v Německu, takže můj rodný jazyk je němčina. Česky jsem se naučila, když jsme se před lety přestěhovali, a angličtina ke mně přišla tak, že jsem začala tady v Česku studovat na anglické internátní škole. Polovina učitelů tam nemluvila jiným jazykem než anglicky. Nebo nás v tom domnění alespoň nechali. Tam jsem musela najet nejen na klasickou výuku, ale i na každodenní doučování. Během roku a půl mi na téhle škole angličtinu do hlavy zkrátka nacpali. V té době mi bylo patnáct, takže člověk se snáze a rychleji učí, zvlášť když nemusí řešit jiné věci. V tom je ten největší problém v dospělosti - že člověk pak už na angličtinu tolik nemyslí, protože má tisíc jiných starostí. Vidím to na své mámě, která se před lety naučila plynně anglicky, ale dnes už je většina z toho pryč,“ vysvětluje, jak přišla k dalšímu jazyku.

Německá výchova plodí jen spratky

V Německu se narodila, leccos jí na něm ale nesedí. Třeba výchova dětí. „Ačkoli jsem se tam narodila a žila, tak jsem byla dítětem české výchovy a jsem jejím zastáncem. V Německu neexistuje třeba to, aby dítě bylo nějakým způsobem potrestáno. Jsou hodně liberální, možná až flegmatičtí. Hodně věcí vůbec neřeší. Z dětí tam vyrůstají naprostí spratci, když bych to měla pojmenovat otevřeně. Česká výchova je možná trochu chaotická, což mi vlastně vyhovuje, ale zároveň je v mnoha ohledech poměrně striktní. Myslím, že je to dobře. Nejsem zastáncem toho, že by se děti měly mlátit, ale nepřijde mi nic strašného na tom, že když dítě třeba na hřišti něco provede, tak dostane klepanec na zadek a jde se domů. V Česku to zná asi každá máma, ale v Německu jsou na vás za tohle schopní zavolat policii,“ otřese se zpěvačka.

Pokoje plné hraček

„Neříkám, že je to pravidlo, že všechny německé děti jsou rozmazlené a nedají se vychovat. Ale já jsem byla zkrátka vychovávána jinak. Například mě rodiče nijak přehnaně nezahlcovali hračkami, i když dovolit si to mohli. Kamarádky v Německu měly běžně extra pokoje na hraní plné hraček. Je to hodně bohatá země, průměrná mzda a určité standardy jsou o hodně vyšší než tady a jsou tam přirozeně také větší možnosti děti rozmazlovat. A to je jednoduše věc, která mi není moc příjemná. To, co moji vrstevníci tady berou jako nadprůměrné, v Německu berou jako úplnou samozřejmost. Momentálně se mi ale bohužel zdá, že se něco podobného začíná probouzet u těch nejmladších i tady v České republice. Čím dál jsme od doby, kdy se tady kvůli režimu spousta věcí nesměla, tím více se vytrácí jakási vděčnost za všechno, co dnes máme,“ mudruje třiadvacetiletá popová hvězdička.

Zpívat o klacku v lese je o ničem

Ta nyní chystá už třetí sólovou desku, o které prohlásila, že by se na ní měla představit jako vyzrálejší zpěvačka. Co si pod tím v jejím věku představit? „Myslím, že zrání probíhá po celý život a v tomhle případě to vnímám tak, že se má hudba posunula zase dál. K lepšímu. Snad. Samozřejmě hodně záleží na tom, o čem písničky jsou. Zpívat o klacku v lese je trošku o ničem. Klasické motivy, jako je láska, štěstí, kamarádi. To je super a většinou tahle témata zůstávají. Proti takovým písničkám vůbec nic nemám. Nejsem sice moc na dramatické písně, ale třeba se i nějaká taková skladba s dobrým textem objeví. Rozhodně si ale neříkám: Já bych si tak přála napsat písničku o rozchodu. Na druhou stranu člověk nikdy neví, co ho může potkat a překvapit,“ popisuje své hluboké autorské záměry Debbi. 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Lucie Kolouchová