Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Turkům zřejmě nestačí krvavé teroristické masakry, ještě se perou mezi sebou. Puč nahrává tvrdé islamizaci země, hrozí i znovuzavedení trestu smrti. Co je v pozadí?

17.07.2016
Turkům zřejmě nestačí krvavé teroristické masakry, ještě se perou mezi sebou. Puč nahrává tvrdé islamizaci země, hrozí i znovuzavedení trestu smrti. Co je v pozadí?

Autor: Youtube, repro

Popisek: Turercký prezident Recep Tayyip Erdogan povolal do ulic své příznivce

VIDEO Chtěli návrat k myšlenkám zakladatele moderního státu, který odvrhl islám jako primitivní náboženství a eliminoval jeho vliv na každodenní život společnosti. Prohráli a tresty budou tvrdé. Islámský stát může zatleskat. I tak lze stručně vyjádřit podstatu pátečního nočního puče v Turecku.

„Puč především připomíná vývoj v Egyptě před několika lety, kde byla legálně zvolená vláda Muslimského bratrstva svržena vojenským pučem sekulárních důstojníků, spolupracujících především s USA. Důvodem byl pokles vlivu této skupiny na politiku v zemi a ohrožení jejich ekonomických zájmů,“ uvedl analytik Martin Koller pro server ParlamentníListy.cz s tím, že tehdy stály v pozadí Spojené státy, které se obávaly poklesu svého vlivu v regionu a rostoucího ohrožení Izraele. I když to nikdo oficiálně nepřiznal. Základní otázkou v souvislosti s pučem v Turecku je: Kdo z toho má či měl mít prospěch?

Podle Kollera připomínají noční události ono pověstné turecké hospodářství jako synonymum nepořádku. „Evropští zpravodajci jako obvykle nevěděli a netušili nic. Reprezentanti NATO ještě před týdnem svorně hýkali o stabilitě a jednotné svornosti paktu. Za pár dnů poté došlo v zemi s druhou největší armádou v Alianci k vojenskému puči. Lze předpokládat, že své věděli Izraelci, ale rozumně nepředali informace do Evropy, kde se kdejaká tajná informace brzy objeví v médiích,“ uvedl Koller.

Místo generálů veleli amatéři?

Kdekdo puč hodnotil jako dobře připravený a promyšlený, postup a události ale mluví spíš o opaku. Profesionálové by rozhodně nepřipustili, aby civilisté pobíhali po ulicích, jak je napadne. Zaměstnance státní televize by rázně vyprovodili za dveře, kromě techniků, a veškeré vybavení by obratem využili pro rozjetí své propagandy. Obrněnci se sice promenádovali městem, nikdo ale nevyřadil z provozu civilní komunikační prostředky, neuzavřel komunikace, neobsadil velitelství tajných služeb, armády a policie, nevyřadil z provozu letiště… Pučisté sice počkali, až prezident Erdogan odletí na dovolenou, neprofesionálním postupem ale umožnili jeho bleskurychlý návrat a ovlivňování obyvatelstva pomocí médií. „U vojenských převratů v islámských zemích je obvyklé, že hned na počátku dojde k likvidaci politického vedení, nebo se zabrání jejich návratu ze zahraniční cesty. Ze strany pučistů došlo k opominutí osvědčených řešení,“ připomíná Koller.

Pučisté podle něj evidentně podcenili vliv islámského duchovenstva, které podporuje vládu, sociální sítě a sílu fanatických muslimů z řad civilního obyvatelstva. Jakoby si neuvědomovali, kolik je mezi lidmi zbraní. „Povolání civilistů do ulic Erdoganem a mešitami proti ozbrojeným vojákům může být projevem jak strachu a nasazení posledních záloh, tak sebevědomého islámského nacionalismu, spoléhajícího na mučedníky, padlé za víru,“ říká Koller.

Nejlepší obrana je útok

Tureckým nacionalistům se za posledních sto let podařilo vyvraždit nebo vyhnat ze země všechny národnostní menšiny s výjimkou islámských Kurdů, kteří jsou většinou v opozici a snaží se zachovat pozitivní vývoj země od konce první světové války, zaměřený na omezení negativního vlivu islámské církve. Z velké části je tato menšina soustředěna v armádě, která byla dlouhodobě garantem vývoje, zaměřeného na přibližování k Evropě a civilizovanému světu a jeho prosazení zajistilo i několik vojenských pučů. Jenže za vlády Erdogana byli vysocí důstojníci postupně nahrazováni mladšími a islámsky nadšenějšími.

Situace vyvrcholila již před několika lety operací Perlík, v jejímž rámci skončila řada důstojníků ve vězení, často na základě vykonstruovaných obvinění. Tím se posílil vliv vlády a islamizace armády. „V letošním roce se mělo konat další kolo operace Perlík. Puč byl tedy zcela logickým aktem obrany především vysokých důstojníků,“ upozorňuje Koller. Jenže i armáda je nyní stejně rozdělená jako celá společnost a stále více současných důstojníků bylo povýšeno za vlády Erdogana, takže se cítí jeho vládě zavázáni. Navíc zhruba 80 procent armády tvoří civilisté v prezenční službě, tedy dočasně navlečení do uniforem, kteří si s sebou přinášejí i své politické názory, a velkou roli hrají i kmenové svazky. Všechny tyto negativní faktory organizátoři puče při „dlouhodobé a odborné přípravě“ evidentně pominuli. „Puč proto působí dojmem neuvěřitelného diletantství,“ upozorňuje Koller.

Kdo na tom vydělá

Jako koneckonců vždy lze tušit, že se i za nynějším tureckým pučem skrývají cizí zájmy. Rusko lze podle Kollera jednoznačně vyloučit, protože mezi Kremlem a Erdoganem došlo v poslední době k až nečekanému porozumění – Erdogan je totiž pro Kreml mnohem přijatelnější než nějaká nová vláda, propojená s bojechtivou klikou v USA. Stejně lze vyloučit i Saúdskou Arábii, která právě prostřednictvím Turecka realizuje plán na islamizaci Evropy a buduje s Erdoganem společnou islámskou armádu. V úvahu nepřipadá ani Evropská unie, jejíž představitelé vynikají v poslední době maximálně tak neuvěřitelně planým žvaněním.

Černý Petr padá hlavně na Spojené státy. Řada tureckých důstojníků vystudovala právě tam, armáda dostává každoročně mnohamiliardovou americkou vojenskou pomoc. „Navíc diletantské provedení puče a arogantní podcenění obyvatelstva je silně podobné americkým akcím v Iráku a Afghánistánu,“ připomíná Koller a dodává: „Na pravděpodobnost americké stopy ukazují i některé informace, spojující pučisty s tureckým disidentem Tetulem Gühlem, žijícím v USA. Úspěšný puč by posílil především pozici USA v Turecku i v regionu, což nevyhovuje Rusku a v podstatě ani Saúdské Arábii. Erdogan se totiž svými politickými manévry stal nespolehlivým partnerem pro kohokoli, ale umí zaujímat realistické pozice v mezinárodní politice.“

Zúčtování jako ve středověku

Provládní síly vzápětí reagovaly na puč masivním zatýkáním, zadrženo bylo údajně více než tisíc lidí. Otřásá se i turecká justice, prakticky okamžitě byly zbaveny funkce na tři tisíce soudců. Především na istanbulském mostě, který se stal symbolem puče, převzalo moc právo ulice. Bití, lynčování opasky, házení různých předmětů… jednomu vojákovi prý zdivočelý dav dokonce uřízl hlavu. Hrůzných záběrů je díky moderním technologiím plný internet. Kolik pučistů zaplatilo střet s davem životem, není známo. Premiér Yildirim mluvil o dvou desítkách, podle generálního štábu jich může ale být více než stovka. Tresty budou tentokrát zřejmě velmi tvrdé. Prezident Erdogan se již dokonce nechal slyšet, že v souvislosti s pučem nevylučuje znovuzavedení trestu smrti.

Do budoucna mohou podle Kollera současné události v Turecku znamenat zvýšené ohrožení kterékoli okolní země včetně zemí EU a NATO. Erdoganova nová Osmanská říše by mohla v budoucnu ohrozit Izrael, lze předpokládat prosazování další islamizace Evropy, pokračování nepřátelské politiky vůči Kurdům a snahu o udržení obsazené části severního Iráku. Velmi nejistý je i vztah k Sýrii. „Z nestability Turecka se samozřejmě může radovat vedení takzvaného Islámského státu, jehož váha v regionu může opět vzrůst,“ upozorňuje analytik a připomíná, že vývoj v zemi jen potvrzujesprávnost názoru, že Turecko není evropskou zemí a nelze ho přijímat za člena EU. „Pravděpodobně rozumným krokem by bylo i vyloučení Turecka z NATO. Tomu se ovšem boudou bránit USA, které potřebují Turecko k agresi proti Rusku. Co můžeme říci s jistotou, že reprezentace EU půjde poblahopřát vítězům k vítězství demokracie, ať by zvítězila kterákoli strana,“ dodává Martin Koller.

Čtěte také:

Tak tohle hlava nebere: K pití jsme jim prý dávali špinavou vodu, pláčou křesťanští uprchlíci z Iráku, co zdrhli do Německa. Zjistili jsme pravdu. Je to banda blbů, co odmítá zavírat kohoutky

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

 

Vložil: Adina Janovská

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace