Mařenka je svazačka s rudým šátkem, Jeník disident v kožené bundě, rodiče vzorní straníci a Kecal okresní komunistické kápo... Jak nám zprznili národní poklad, Prodanou nevěstu

Foto: Archiv

Popisek: Prodaná nevěsta po španělsku

Letos v květnu je tomu 150 let, co měla v Prozatímním divadle slavnostní premiéru komická opera Bedřicha Smetany a Karla Sabiny Prodaná nevěsta. Ta patří k největším českým národním pokladům a stále se těší obrovské oblibě. Dokonce se dá říci, že je to jeden z největších superhitů na českých jevištích. Často se hraje také v zahraničí, kde s ní ovšem někteří umělci zacházejí způsobem, který nelze označit jinak než za zprznění.

Snad málokteré dílo z světového operního fondu prošlo takovými změnami a verzemi jako právě Prodaná nevěsta. A platí to již od dob Smetanových. Podobu, jak ji známe ze současnosti, předcházel dosti komplikovaný vývoj. Nejdříve měla pouze dva akty a nejpopulárnější výstupy,  na které dnes chodí publikum především, vlastně  vůbec neobsahovala.  Původní, výrazně kratší verzi z roku 1866 například  před několika lety uvedlo jako raritu Severočeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem. Obsahovala třeba dnes většinou chybějící  kuplet principála a Esmeraldy, kritizující společenskou přetvářku. 

Nejlepší Mařenka? Moderní!

Inscenace režisérky Karly Štaubertové se dočkala rozpaků i uznání, Petra Šimková Alvarez byla za svoji Mařenku dokonce nominována na Cenu Thálie a byla označena za jednu z nejlepších Mařenek vůbec.  Porota ocenila, že vytvořila plnokrevnou venkovskou dívku. Nutno ovšem dodat, že moderní. Jedna z recenzí zhodnotila Prodanou nevěstu z Ústí jako svérázný příspěvek do diskuse, jak inscenovat  tituly z kategorie rodinného stříbra. Tvůrci k ní rozhodně nepřistupovali s pietou a hned v úvodu nechali ženskému sboru od hlavy odletět holubičky. Všichni účinkující pak vystupovali v často bizarních kostýmech,  kupříkladu Vašek v  manažerském obleku. Pozornost vyvolala také paní Kecalová v podání mima Jaroslava Čejky. 

Svazácká Prodanka

Svérázná inscenace Severočeského divadla je však pouhým nevinným, v podstatě zábavným experimentem, ve srovnání s tím, co s Prodanou nevěstou provedli ve Španělsku. V rozhovoru pro ČT 24 jedno z kontroverzních nastudování popsal sólista opery Národního divadla Aleš Briscein, který tam zpíval Jeníka. Zatímco u nás se vždy proti sobě postaví tábory konzervativců a modernistů, v zahraničí k našemu národnímu pokladu přistupují zcela bez předsudků. Ve španělské Valencii například Prodanou nevěstu zasadili do hluboké totality, kdy byla Mařenka svazačkou s rudým šátkem, Jeník disidentem v kožené bundě, rodiče vzorní straníci a Kecal okresní kápo,  tahající za všechny nitky. Principál měl proslov podle Husáka. „My jsme se ohromně bavili, ale ve zdejších podmínkách je to těžko realizovatelná inscenace, “ líčil Briscein. 

Zlatá střední cesta

Aleš Briscein nyní hraje Jeníka v Národním divadle. V inscenaci, která nejde cestou provokativní interpretace, ani cestou konvenční nápodoby zastaralých vzorů. Příběh Prodané nevěsty je režisérkou Magdalénou Švecovou uchopen s něhou, inteligentním humorem i s pochopením pro dávno zmizelý řád života na české vesnici. Podle ředitele Národního divadla Jana Buriana se od dob prvního provedení Prodané nevěsty na této scéně odehrálo již dvacet různých nastudování, které  dosáhly více než tři a půl tisíce repríz. Kdykoliv se „Prodanka“ objeví v programu, je neustále vyprodaná.  Podle něj obliba tohoto operního evergreenu spočívá v tom, že jsou v něm věci, které Češi mají rádi.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Adéla Hofmanová