Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Říkali jí slovenská Twiggy, chlapi jí leželi u nohou, přesto měla sebevědomí na nule. Naplno se dokázala rozjet až poté, co se dozvěděla krutou diagnózu. Rakovina ale byla rychlejší. Tajnosti slavných

11.05.2016
Říkali jí slovenská Twiggy, chlapi jí leželi u nohou, přesto měla sebevědomí na nule. Naplno se dokázala rozjet až poté, co se dozvěděla krutou diagnózu. Rakovina ale byla rychlejší. Tajnosti slavných

Autor: archiv

Popisek: Do poslední chvíle jela Eva Kostolányiová naplno a ani její nejbližší netušili, že bojuje s rakovinou

Do vínku jí byly dány dvě číše – jedna plná opojného úspěchu a bezbřehé lásky publika, druhá zákeřné těžké choroby. Sexy plavovláska s nádhernýma nohama působila křehce, ve skutečnosti ale v sobě skrývala neuvěřitelnou sílu a odhodlání.

První dáma slovenské populární hudby přelomu 60. a 70. let se stala takovým fenoménem, že i šestatřicet let po své předčasné smrti plní koncertní sály se vzpomínkovými programy. Byla krásná a talentovaná, jenže se narodila pod nešťastnou hvězdou. Na jejích dlouhých nohách a dokonalé postavě mohli muži oči nechat, v kombinaci s nádherným hlasem ji tyto přednosti předurčovaly k velkolepému úspěchu. Navíc byla mimořádně cílevědomá a odmalička si dokázala jít za svým snem. Vysněného cíle ale nedosáhla – zákeřná rakovina byla rychlejší. Nakonec si předčasně vzala nejen nezapomenutelnou Evu Kostolányiovou, ale celou její rodinu, s výjimkou matky a staršího bratra.

Eva byla slovenský sexsymbol přelomu 60. a 70. let

Eva byla slovenský sexsymbol přelomu 60. a 70. let

Ze školy šla rovnou do fabriky

Eva Vermešová se narodila 2. listopadu 1942 ve vesnické chaloupce u slovenské Trnavy, nad níž se tyčil komín tamního cukrovaru, do rodiny, v níž bylo ještě dalších sedm dětí. Její rodiče byli prostí venkované a celkem měli třináct potomků, šest jich ale zemřelo v kojeneckém věku. Otec Peter živil početnou rodinu jako kočí a byl vyhlášený vesnický hejsek a šprýmař, který to uměl pořádně rozjet, obzvlášť když měl upito. Maminka Josefína byla velmi starostlivá, tichá a ušlápnutá. Jejím královstvím byla kuchyně, v níž od rána do večera připravovala pochoutky pro svoji rodinu, a dokázala prý chutně uvařit prakticky z ničeho. I když prý měla neustále potřebu své děti hladit a mazlit se s nimi, měla Eva v sobě notnou dávku tvrdosti k těm, kdo by jí chtěli zkřížit cestu. Kamarádila spíš s kluky, a pokud to jenom trochu bylo možné, dívčímu kolektivu se raději vyhýbala. Prostě nedokázala pochopit ženský způsob myšlení.

S maminkou a sestrou

S maminkou a sestrou

Po ukončení osmileté základní školy nastoupila jako dělnice v místním masokombinátu, kde porcovala a vykosťovala maso. V pouhých třinácti letech se vracívala po odpolední směně domů až v jedenáct večer a několikrát se jí prý dokonce stalo, že ji mistr obtěžoval. To ale neměl dělat – Eva ho prý zmydlila jako koně a druhý den mu její bratři ještě přidali. Začala vystupovat v trnavském kulturním domě na pravidelných ‘čajích‘, a tak když jí bylo čtrnáct, přihlásil ji starší bratr Ivan na konkurz do SĽUK (slovenský lidový soubor – pozn. red.). Komise ocenila její taneční vlohy, a tak byla přijata a protančila čtyři roky. Nepřestávalo ji to ale táhnout spíš ke zpěvu. V té době se poprvé setkala se synem vyhlášeného barového kapelníka Ľuda Galbavého, jenže jeho rodiče nechtěli ani slyšet, že by měl chodit s dcerou obyčejného chalupníka. A tak Eva, aby se vypořádala se svým žalem, odešla do Bratislavy do Vojenského uměleckého souboru. Smlouvu podepsala jako tanečnice, ke zpěvu prý tehdy ještě nesebrala odvahu. Na pěveckou dráhu ji nakonec odklonil nezapomenutelný slovenský herec, komik a bavič Ivan Krajíček.

Nemoc si ji našla velmi brzy

Již v roce 1971 let si Eva nahmatala bulku na pravém prsu a lékaři u ní diagnostikovali velmi agresivní formu rakoviny. V prosinci 1973 nastala v jejím životě radikální změna. Výrazně přibrala a následkem hormonální léčby jí výrazně zhrubl hlas. Jejímu zdravotnímu stavu navíc nepřispívalo, že byla odjakživa velký nervák. Bála se každého koncertu, přestože byla vždy perfektně připravená. Pobíhala v zákulisí sem tam, lomila rukama a potila se. Jejím problémem byl nedostatek sebevědomí, vlastně si nevěřila vůbec. Své obavy velmi často pociťovala i fyzicky, na stres reagovala bolestmi žaludku, někdy i třesavkou. Až když konečně vyšla na jeviště, všechno z ní rázem spadlo.

Jako tanečnice v bratislavské Tatra revui

Jako tanečnice v bratislavské Tatra revui

Nerváky prožívala především, pokud se jednalo o její kariéru, v běžném životě byla velmi silná a houževnatá. Od většiny lidí si ale udržovala odstup, málokoho si pustila k tělu. Díky tomu působila tajemně, až démonicky. Bála se totiž nepochopení a výsměchu. Na své slávě si příliš nezakládala, na druhou stranu ale nebyla schopná požádat o pomoc. Profesionálně musela o své místo na slunci bojovat mnohem víc než většina kolegů, protože neměla žádné vzdělání. A byla na všechno sama. Kráčela životem s image bezstarostné pohodářky, která s lehkostí proplouvá společenským světem, kde jí každý uhýbá z cesty a pomáhá. Skutečnost ale byla jiná.

Rána za ranou

Po celý život inkasovala charismatická křehká plavovláska od osudu jednu tvrdou ránu za druhou. Její milovaný otec Peter navždy odešel v devětačtyřiceti letech a bratr Ivan, s nímž zpočátku zpívala na ‘čajích‘, v pouhých devětadvaceti. Krátce poté, co jí diagnostikovali rakovinu, zemřela její nejlepší přítelkyně. Ve dvaadvaceti letech se provdala za člena baletního souboru Jána Kostolányiho a velmi toužila po dětech, ty jí ale osud nedopřál. Proto také v rodině platilo nepsané pravidlo, že byla kmotrou každého jejího nového člena. Manželství jí ale nevyšlo, protože partner hodně žárlil. Paradoxně se nakonec definitivně rozešli kvůli jeho milostné avantýře, s níž nehodlal skončit.

S Evou Mázikovou (vlevo) a orchestrem Braňa Hronce

S Evou Mázikovou (vlevo) a orchestrem Braňa Hronce

Když onemocněla, neměla blízkého člověka. Často mluvila o sebevraždě a jen ti nejbližší věděli, že léta chodila k psychiatrovi. Nikoli ale proto, že by byla duševně nemocná. Cítila se jen k smrti unavená z přehlížení a nezájmu rodiny a často se cítila nedoceněná, hlavně přáteli. Profesionální nabídky neodmítala, brala všechno, jen aby přišla na jiné myšlenky. Pozitivní energii jí totiž dokázal dodat jedině ohlas publika při vystoupeních. Dokonce jenom pár dní po těžké operaci utekla v doprovodu kamarádky lékařky z nemocnice a absolvovala vystoupení, které měla nasmlouvané.

Pracovala naplno do poslední chvíle

Po stanovení diagnózy podstoupila vyčerpávající chirurgický zákrok, který se sice povedl, základní problém ale zdaleka nevyřešil. Nádor sice lékaři odstranili, vzápětí se ale objevila další ložiska. A tak si Eva nechala ostříhat své krásné vlasy, jimiž byla proslulá, a protože jí zhrubl hlas, nechala si transponovat partitury svých písní o kvartu níž. Odvážně vykročila do předem prohrané bitvy s osudem a od té chvíle již nikdy nedovolila, aby byla prezentována jako sexsymbol. V roce 1972 dostala nabídku hlavní role v muzikálu Mam´zelle Nitouche, kterou zvládla bravurně. Přesto dostala poloviční honorář než ostatní umělci, kteří účinkovali ve vedlejších rolích. Vedení Československé televize to zdůvodnilo tím, že nemá patřičné vzdělání.

Kvůli následkům chemoterapie změnila image, nikdo ale netušil, že ji k ní osud donutil

Kvůli následkům chemoterapie změnila image, nikdo ale netušil, že ji k ní osud donutil

V roce 1974 se její zdravotní stav začal dramaticky zhoršovat. Podstoupila několik operací, metastázy už ale napadly celý organismus a naděje na vyléčení navždy vyprchala. Přesto nemoc dokázala před svými nejbližšími utajit až do poslední chvíle. Pomáhala jí v tom láska – druhým mužem jejího života se stal jazzový kontrabasista Andrej Šebo, který ji ze všech sil podporoval. Ke konci ji už sužovaly obrovské bolesti, a tak si vozila ze zahraničí silné halucinogeny, protože léky, které byly v Československu dostupné, nebyly tak účinné. Během posledních dvou let nahrála více než šedesát písní a splnila si jeden ze svých snů – založila vlastní skupinu Hej. Svoji poslední písničku, Moře lásky, nahrála 6. srpna 1975. O pět dní později ji odvezli do nemocnice, z níž se už nevrátila. Zemřela 3. října 1975, pouhý měsíc před třiatřicátými narozeninami.

Čtěte také:

Každý milion dobrý? ´Odpad! K uzoufání tuctový příběh, herecké výkony trapné...´ Diváci „dárek“ Bohdalové k narozeninám moc neocenili, odezva je tvrdá

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace