O nejslavnějšího režiséra se Češi připravili sami. Emigrovat nechtěl, neměl ale na výběr. Zpočátku ho v USA zachránily reklamy... Tajnosti slavných
19.02.2016
Foto: ČT
Popisek: Miloš Forman při natáčení dokumentu Miloslava Šmídmajera Co tě nezabije…
Původně odjel za oceán oficiálně, měl tam natočit jediný film. Když pak ale požádal o prodloužení pobytu, dostal výpověď. Stal se tak nedobrovolně emigrantem a Československo se samo připravilo o nejvýznamnější osobnost své kinematografie.
Je považován za nejvýznamnějšího českého filmaře, přestože již žije téměř půl století ve Spojených státech. Jeho filmy posbíraly třináct Oscarů, tři Zlaté globy a několik cen BAFTA. Přátelí se s řadou významných osobností světového filmového průmyslu, společenského života i politiky. A přitom po svém příchodu do Spojených států neměl téměř nic, jen odhodlání dobýt Hollywood. A to se mu také podařilo. „Člověk vždy musí snít výše, než na co má,“ říkával Miloš Forman, který si vždy dokázal jít za svým cílem. I když jeho cesta často nebyla přímá a pohodlná.
K showbyznysu přičichl v operetě
Syn středoškolského profesora z Čáslavi přišel již v osmi letech o otce, kterého zatklo gestapo za působení v protifašistickém odboji. Krátce nato zatkli i maminku, přestože nic nespáchala. Jistý prodavač ale kvůli vlastní záchraně tenkrát obvinil dvanáct čáslavských žen ze šíření protiněmeckých letáků a ona byla mezi nimi. Oba rodiče byli později transportováni z vězení do koncentračních táborů, matka zahynula v Osvětimi a otec v Buchenwaldu. A tak Miloš Forman vyrůstal v domově mládeže a internátní škole pro oběti druhé světové války v Poděbradech.
S tetou Annou a psem Rekem
Svět showbyznysu ho prý fascinoval odmalička, na to, aby se stal hercem, ale trpěl příliš velkou trémou. A dodnes si pamatuje, kdy ho okouzlila profese režiséra. Bylo to díky staršímu bratru Pavlovi, který pracoval jako asistent výtvarníka v operetě. „Brával mě do zákulisí divadla. Baletky a tanečníci byli pro mě bohové, vůně jejich šminek mě přímo fascinovala. A mezi těmi mými bohy chodil takový otrhaný strýček, k němuž vhlíželi jako k Pánu Bohu. Bratr mi řekl, že je to režisér, a tak jsem zjistil, že by to bylo něco pro mě,“ nechal se kdysi slyšet.
O prodloužení pobytu žádal marně
Ke studiu režie na DAMU ho ale nepřijali, hrozila mu základní vojenská služba, a té se chtěl za každou cenu vyhnout. Urychleně se tudíž musel přihlásit na vysokou školu. Vybrat si už mohl jedině z dodatečných zkoušek na hornictví v Ostravě, práva v Praze nebo dramaturgii a scenáristiku na FAMU. Pro jistotu se přihlásil na všechny tři, a protože na filmovou akademii se konaly zkoušky nejdřív, bylo rozhodnuto. Již během studia začal pracovat jako asistent na Barrandově a po absolutoriu se naplno vrhl na filmování. Poprvé oznámil filmovému světu, že s ním musí počítat, když v roce 1967 sklidila obrovský úspěch jeho komedie Hoří má panenko. Dokonce se dočkala i nominace na Oscara, první útok na vysněnou zlatou sošku ale nakonec nevyšel.
Na premiéře Talking Off (zprava) Miloš Forman, scenárista Jean-Claude Carriere a herec Buck Henry
Radikální obrat nastal ještě v tomtéž roce, když Československý Filmexport podepsal s Američany smlouvu a Forman dostal povolení natočit ve Spojených státech film Taking Off. V srpnu roku 1968 za Velkou louží stále ještě pobýval, když události doma nabraly rychlý spád a jeho vlast přijela ‘zachránit‘ vojska Varšavské smlouvy. A tak v USA zůstal. Emigrantem se ale rozhodně stát nechtěl a snažil se získat oficiální povolení k pobytu. Normalizační struktury s tím ale nesouhlasily. „Když jsem na filmu začal ve Státech pracovat, nikdy by mě nenapadlo, že tam zůstanu. Naivně jsem si myslel, že vytvořím veledílo a doma mě přivítají se slávou. Jenže to se nestalo, a když jsem potom velmi slušně požádal Filmexport, aby mi výjezdní doložku prodloužili, rozvázali se mnou pracovní poměr. Spadla klec a rozhodl jsem se zůstat tam. Neměl jsem žádné peníze, ale naštěstí jsem dostal nabídku natočit dvě reklamy. To byl bod zlomu,“ zavzpomínal na své americké začátky.
Splněný životní sen
Formanova kariéra snů se za oceánem rozjela přímo raketovou rychlostí, zakrátko se již zařadil mezi největší hvězdy kinematografie. V roce 1975 natočil Přelet nad kukaččím hnízdem, příběh amerického trestance v hlavní roli s Jackem Nicholsonem. Získal za něj vysněnou zlatou sošku za nejlepší režii a další Oscary za nejlepší film, scénář i ocenění pro herce a herečku v hlavní roli. K nim ještě přibyly čtyři Zlaté globy a řada dalších cen. Série úspěchů tím ale teprve odstartovala. V roce 1979 natočil sice neoceněný, nicméně kultovní muzikál generace hippies Vlasy (Hair), v němž se o roli dokonce ucházela i tehdy začínající Madonna či Bruce Springsteen. Ani jeden ji ale nakonec nedostal. Za další film Ragtime, tentokrát o rasové nesnášenlivosti, získal Zlatý globus.
Další vlnu oscarové slávy prožil o deset let později díky snímku Amadeus. Příběh o Salierim, který se snaží zničit legendárního hudebního génia Amadea Mozarta, získal dokonce třináct nominací na Oscara. Osm z nich proměnil ve vítězství a Miloš Forman si přidal na poličku dalšího Oscara za režii. Vzápětí se ale přesvědčil na vlastní kůži, jak je úspěch ve světě filmu vrtkavý. Jeho další film Valmont byl označen za propadák, a to ho tak sebralo, že chtěl s filmováním nadobro skončit. Naštěstí se ale nevzdal, a tak se zrodily další dobré projekty, například Lid versus Larry Flint či Muž na měsíci.
Doma v Connecticutu, u jídelního stolu v kuchyni, s manželkou Martinou a kocourem, pojmenovaným
podle oblíbených sušenek Oreo
Na vlast nikdy nezapomněl
Navzdory tomu, že žije za oceánem již téměř půl století, zůstává Miloš Forman se svou vlastní stále svázaný pomyslnou pupeční šňůrou. A to i přesto, že už v Čechách delší dobu nebyl a nejspíš již ani nikdy nepřiletí. Dlouhý let by totiž zdravotně nezvládl, navít trpí vážnou oční degenerací, takže postupně přichází o zrak. Stále se ale setkává s krajany, kteří ho rádi navštěvují v jeho velkém domě v Connecticutu, který se stal ve Spojených státech českou oázou. „V kuchyni je často cítit vůně guláše, kachny, vepřového na kmíně, v chladničce mám plzeňské pivo, nad pracovním stolem mi visí obraz Špály a na zahradě jsou lípy, které jsem tu před lety zasadil,“ dodává.
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská