Sám nevěděl, kdy přesně se narodil, a jeho dědeček byl ještě otrok. Přesto smetl z hitparád i legendární Beatles. Čtyři manželky a utajená dcera... Jaký byl život Louise Armstronga? Tajnosti slavných
24.01.2016
Foto: Archiv
Popisek: Jazzový král Louis Armstrong se narodil v prostředí, které předpovídalo, že v životě nemá žádnou šanci. Přesto se stal jedním z nejvýznamnějších umělců 20. století.
Již samotné prostředí, z nějž nejlepší jazzman všech dob pocházel, předpovídalo, že nebude mít v životě žádnou šanci. Přesto se Louis Armstrong stal podle Guinessovy knihy rekordů nejstarším interpretem na světě, který kdy vyhrál americkou hitparádu, a svou Hello Dolly! dokonce smetl v roce 1964 z prvního místa i Beatles. Jeho cesta ke slávě byla ale hodně trnitá.
Pod přezdívkami Pops či Satchmo neboli Velká huba ho znal celý svět. Slavný americký jazzový trumpetista a zpěvák je považován za nejlepšího jazzového muzikanta 20. století a právem bývá nazýván jazzovým králem. Po technické stránce byl naprosto dokonalý a nesmírně pilný. Zvládal až tři stovky vystoupení ročně, objevil se ve více než třiceti filmech a v roce 1939 dokonce hrál v muzikálu Swingin'The Dream na Broadwayi.
Melancholy Blues
Vyrůstal v primitivním prostředí, a proto věřil, že když naplno a bez zábran vyjádří, co cítí, je to v pořádku a nemusí se za to nijak ospravedlňovat. A právě v tomto přirozeném vyjadřování tkvělo jeho kouzlo osobnosti. Je členem šesti síní slávy, samozřejmě má svoji hvězdu na hollywoodském Chodníku slávy, v roce 1995 se objevil na amerických poštovních známkách a jeho nesmrtelná sláva sahá až do vesmíru. A to doslova. Nahrávka jeho Melancholy Blues je na Zlaté desce, uložené na palubě sondy Voyager, která se v roce 1977 vydala do hlubin vesmíru.
Nechtěné dítě neworleanského Bojiště
Ještě jeho dědeček žil jako otrok a sám Louis Daniel Armstrong na tom nebyl v mládí lépe. Tajemstvím je zahaleno i jeho datum narození. On sám tvrdil, že se narodil v roce 1900 na v USA velmi oblíbený Den nezávislosti, tedy 4. července. Až v polovině 80. let objevil badatel Tad Jones při studiu záznamů o křtech zápis, podle nějž zřejmě přišel na svět až 4. srpna 1901. Informace to ale není stoprocentní, takže jeho přesné datum narození už zřejmě nebude nikdy odhaleno. Louis totiž nikdy neměl rodný list a údajně dokonce neexistuje žádný doklad o jeho existenci až do jeho osmnácti let.
S matkou Mary a sestrou Beatrice
Nejasnosti dokonce dodnes panují i kolem jeho křestního jména. Armstrong vždy tvrdil, že Louis mu říkají hlavně běloši, a sám měl raději přepis Lewis. Často se mu říkalo také Louie, přičemž se objevila i varianta Lewie. Fanoušci mu ale stejně nejčastěji říkali Satchmo. Tuhle přezdívku získal už v dětství a jde o zkrácenou verzi označení Satchelmouth, což by se dalo přeložit jako velká ústa. Podle jedné z verzí přízvisko pocházelo z dob, kdy jako malý tančil za peníze na ulici a mince si dával do úst, aby mu je někdo neukradl.
Od pěti let živil rodinu
Na svět přišel jako důsledek ‘nehody‘, když bylo jeho matce Mary pouhých patnáct let. Vyrůstal v černošské čtvrti New Orleans, které se nadarmo nepřezdívalo Bojiště. V prostředí, kterému vládla bída, nemoci a násilí, byly v podstatě legální hazard a prostituce, kterou se živila právě i Mary. Když se v jejím životě objevil o pět let starší William Armstrong, sama nejspíš nevěděla, jestli jde jen o stálého zákazníka, nebo o milence. Jenže sotva se Louis narodil, William utekl od rodiny k jiné ženě. A tak Mary nechala Louise na vychování tchyni a přestěhovala se do Perdido Street, samého středu černošského Storyvillu. Po čase se o něj začal starat strýc.
V osmnácti se začal živit hudbou a současně se i poprvé oženil
V pěti letech si ho matka vzala konečně k sobě, rozhodně to ale nebylo z mateřské lásky. Byla totiž velmi nemocná, navíc sama vychovávala tříletou Beatrice, kterou měla s dalším ze svých zákazníků, takže se malý Louis musel ujmout role živitele rodiny. Prodával noviny a hrál kostky po ulicích, dělal poslíčka prostitutkám, žebral, hledal jídlo v popelnicích, které buď dál prodával, nebo sám jedl. Když se matka uzdravila, opět ho poslala k příbuzným. Mimo jiné pracoval také pro litevské vetešníky. Vyhledával pro ně na skládkách vhodné předměty, které by se daly prodat, a časem ke svým novým chlebodárcům přilnul víc než ke své rodině. Přistěhovalci z Pobaltí byli židé, takže s ním sdíleli osud odstrkovaných a opovrhovaných. Díky nim se Louis naučil mnoho o judaismu a nakonec dokonce začal nosit na oblečení Davidovu hvězdu.
S Barbrou Streisand v roce 1969 ve filmové verzi muzikálu Hello Dolly!
Kvůli střelbě skončil v base
Při žebrání se naučil hrát na několik nástrojů, ale když zavřel oči a foukl do trubky, svět se prý pro něj rázem změnil v lepší místo. „Jako bych se vydal do samého srdce starého dobrého New Orleans. Bylo to konečně něco, pro co mělo smysl žít,“ vzpomínal. Do školy sice chodil, ale jenom do jedenácti let, protože neměl nikoho, kdo by se o něj pořádně staral. Začal pak pracovat v uhelných dolech, nejsnazší cestou k obživě ale stále byly nejrůznější drobné krádeže. Stal se vyhlášenou firmou a brzy se poprvé dostal za mříže. Sebral totiž nevlastnímu otci pistoli a při oslavách nového roku začal střílet do vzduchu. Samozřejmě ho sebrali a skončil v nápravném zařízení, což bylo paradoxně to nejlepší, co ho mohlo potkat. Setkal se tam totiž s profesorem Peterem Davisem, který si hned všiml jeho mimořádného hudebního talentu.
S legendární Ellou Fitzgerald
Noty sice neuměl, jeho hra a smysl pro improvizaci ale Davise doslova uchvátily. A tak ho začal učit, snažil se mu vštípit disciplínu, vymanit ho z bažiny bezútěšného života ho ale nedokázal. Louise ještě čekalo několik let, kdy si ho matka a skutečný otec přehazovali jako horký brambor. Oba měli nové rodiny a o něj nikdo nestál. Jako muzikant začal působit od roku 1918, nejdřív v souboru Kid Ory´s Brown Skinned Babies, poté v Tuxedo Brass Bandu a na parníku v orchestru Fata Marablea. Následovala skupina Paula Domingueze a trio Shelbyho Singletona. Od roku 1922 působil v Chicagu, ve skupině King Oliver´s Creole Jazz Band, s níž také v roce 1923 poprvé nahrál několik skladeb – Dippermouth Blues, Chimes Blues, Snag Rag atd. Později nahrával také s úspěšnými skupinami Hot Five a Hot Seven.
Čtyři manželky a utajená dcera
Přes den fáral v dolech, večer hrál a v roce 1918 se také poprvé oženil. Vzal si prostitutku Daisy Parker a krátce nato adoptovali tříletého syna Louisovy sestřenice Clarence, který po matčině smrti neměl nikoho, kdo by se o něj postaral. Smůla ale ještě pokračovala – Clarence si vážně poranil hlavu a zůstal mentálně postižený. Louis se o něj ale vzorně staral i poté, co se v roce 1923 s Daisy rozvedl. O rok později si vzal pianistku Lil Hardin, díky níž začal brát hudební kariéru opravdu vážně. Na její naléhání se přestěhovali do Chicaga a poté do New Yorku, kde měli šanci na vyšší výdělky. Louisova kariéra skutečně stoupala, ale manželství to zachránit nedokázalo. S Lil se rozešel v roce 1931, ale rozvod následoval až o sedm let později, kdy už patřil mezi velké hvězdy hudebního i filmového světa.
Louis hraje své čtvrté manželce Lucille v egyptské Gíze
V roce 1938 se oženil potřetí. Jeho vyvolenou se stala dlouholetá přítelkyně Alpha Smith, ale ani s ní mu vztah nevyšel. Naposledy přímo přeskočil z jednoho manželství do dalšího v roce 1942, kdy si vzal zpěvačku ze slavného newyorského Cotton Clubu Lucille Wilson, která ho pak věrně provázela zbytkem života. Kromě adoptovaného Clarence neměl oficiálně žádné děti, i v tomto zákoutí svého života ale skrýval tajemství. Až v roce 2012 vystoupila na veřejnosti Sharon Preston s tím, že je jeho dcera. Tvrdila, že Louis měl v 50. letech románek s její matkou, tanečnicí z Cotton Clubu. Jako důkaz předložila dopis, který Louis napsal v roce 1955 svému manažerovi Joe Glaserovi a žádal ho, aby matce dítěte měsíčně vyplácel čtyři sta dolarů.
Louis Armstrong & Ella Fitzgelad: Summertime
Odešel se smíchem na rtech
Po celý život se Louis Armstrong držel svého motta: Život je jako trubka. Když do ní nefoukneš, nic z ní nevyjde. V březnu 1965 navštívil na deset dní i Československo a jeho koncert v pražské Lucerně moderovala slavná dvojice Suchý-Šlitr. Akce se stala nejvýznamnější společenskou událostí roku a zúčastnili se jí i známí zpěváci a hudebníci. Přízně krásných žen se rozhodně nezříkal a stejně tak se odmítal šetřit, když lékaři zjistili, že intenzivní hraní nadměrně zatěžuje jeho srdce. První infarkt dostal již v roce 1959, a pak strávil dva měsíce v nemocnici. Nakonec podlehl dalšímu srdečnímu selhání, které ho postihlo 6. července 1971. Jeho blízcí ho prý krátce předtím slyšeli, jak se na lůžku hlasitě směje.
V roce 1965 na letišti Ruzyně s manažerem pražské Lucerny Františkem Spurným
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská