Brutální napadení těhotné Somálky, žadatelky o azyl. Anebo: Uprchlíci si sednou dovnitř, je jich padesát… Majitel bistra tak raději zavřel. V Německu se to mele

Foto: Jana Hunterová

Popisek: Uprchlíci, ilustrační foto

Neustávající příliv uprchlíků do Německa vyvolává v tamní společnosti nervozitu. Nasvědčuje tomu i případ z poloviny týdne, o kterém informoval web německé veřejnoprávní televize RBB. Podle něj skupina tří mladých Němců ve věku 14 až 15 let tuto středu brutálně napadla jednadvacetiletou Somálku, žadatelku o azyl, která se nachází v osmém měsíci těhotenství. K útoku mělo dojít v brandenburském městečku Bad Belzig. Naopak z uprchlíků je úplně zděšený majitel malého bistra, který svůj příběh vyprávěl Parlamentním Listům.cz.

K útoku v Bad Belzig došlo v okamžiku, kdy se žena vracela s nákupem ze supermarketu do azylového centra. Případ zveřejnila policie s tím, že útoku se účastnili dva chlapci ve věku 14 až 15 let a jedna čtrnáctiletá dívka.

Útočníci shodili sáček s bramborami, který žena nesla na své hlavě, a porazili ji na zem. Jeden z pachatelů pak po těhotné ženě poskakoval. Následně skupina útočníků utekla. Mladá žena, která je v osmém měsíci těhotenství, byla z preventivních důvodů převezena do nemocnice. 

Bad Belzig je barevné město

Podezřelí adolescenti byli vyslechnuti, zatím nebylo zjištěno, zda se jednalo o rasově motivovaný útok. Všichni tři mladí lidé navštěvovali střední školu v blízkosti místa činu. Starostka města Hannelore Klabunde-Quast (bez stranické příslušnosti) byla informací o události šokována. „Bad Belzig je barevné město. Pod tímto mottem u nás jen před několika týdny proběhl piknik organizovaný studenty. Jsem moc smutná, že něco takového se tu děje právě nyní,“ citoval web starostku Bad Belzigu. 

Zhroucený majitel bistra v Německu vypráví 

Vlna uprchlíků, jejichž příliv se nedaří brzdit, natož blokovat, si vybírá daň i v případě drobných živnostníků. ParlamentníListy.cz měly v Praze možnost hovořit s majitelem bistra, které na pár týdnů zavřel, jelikož mu uprchlíci ničili podnikání. A podle jeho slov se nemá na koho obrátit. Neexistuje prý síla, která by mu pomohla.

„Abych to uvedl na pravou míru, jsme v prdeli,“ řekl zkraje svého vyprávění Jorg M. „V Německu je totiž dvojí móda. První je politická, která říká, že bychom se měli radovat z každého uprchlíka, protože nám budou pomáhat v rozvoji ekonomiky. A pak je politika druhá, řekněme, že občanská, a ta říká něco jiného, ta říká, že je to mor, teror, děs,“ doplní pan Jorg.

Jeho příběh má konkrétní obrysy i následky. „Vy v Čechách to máte na benzínkách. Můžete se tam zastavit, dát si kafe nebo si něco uvařit v mikrovlnce. V Německu to je tak, že máme síť bister, kde si sednete a jíte. Jenomže všechno se změnilo v okamžiku, kdy si z mého bistra udělali uprchlíci ubytovnu. Ráno přišli a nešlo je vyhnat. Když jsem zavolal policii, dali rychle housku na opékání, když jsem vypnul proud, odcházelo i těch pár věrných, kteří ke mně roky chodí,“ dodal pan Jorg. Aniž by chtěl přibližovat název nebo město, ve kterém podniká. „To se mi vymstí, v Německu je propaganda, tak kritiku vůbec nezaznamenáte, jsme tam jako v akváriu,“ říká pro ParlamentníListy.cz dále.

Takže jak vypadal jeho jeden pracovní den? „Otvírám v sedm hodin, to už tam čekaly rodiny, nahrnuly se dovnitř a neodcházely ani v noci. Někdy máme nonstop, někdy ne. Teď už nemám ani hodinu, zavřel jsem. Umíte si snad představit, že vám v obchodě bude sedět padesát lidí? Co si s tím počnete, co s nimi chcete dělat?“ doplnil závěrem.

O kritické situaci svědčí i fakt, že se německý ministr vnitra Thomas de Maiziere minulý měsíc obrátil na Spolkový úřad pro migraci a apeloval na jeho pracovníky, aby neudělovali azyl každému, ale více zkoumali, zda žadatel skutečně pochází ze Sýrie. Úředníci by také měli zvážit možnost udílet dočasný status uprchlíka, který by se po roce znovu vyhodnocoval. Pokud by se ukázalo, že v rodné zemi běžence už panuje klid a mír, mohl by být vyzván k tomu, aby se vrátil domů.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Anička Vančová