Z utečeneckého tábora až na televizní obrazovku. Proč populární porotkyně StarDance nestihla děti a co má společného s německou policií? Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Vlídná, nicméně přísná porotkyně StarDance Tatiana Drexler přiznává, že se jí v emigraci dařilo dobře. Psychicky ji ale zpočátku snášela velmi špatně.

Přívětivá, ale velmi pozorná porotkyně, které máloco unikne. Kromě StarDance usedla Tatiana Drexler rovněž v porotě slovenské verze úspěšného tanečního formátu. Její soukromí však mělo mnohokrát do nablýskané elegance tanečního parketu hodně daleko.

Většina televizníchdiváků ji zná jako porotkyni taneční soutěže StarDance, v jejíž porotě usedla poprvé ve druhé řadě v roce 2007 a již tuto sobotu ji uvidíme na obrazovce České televize znovu, tentokrát již v sedmé řadě populární show. Profesionální tanečnice a lektorka Tatiana Drexler v současnosti žije a vyučuje tanec v německém Hannoveru. Je stále usměvavá a stejně plná energie na tanečním parketu i v soukromí, takže by sotva někdo uvěřil, že již oslavila dvaapadesáté narozeniny. Se stejným entuziasmem dokáže mluvit o mládí, emigraci, nových začátcích, osudových setkáních, tanečních úspěších i zklamáních. I o těch životních, přestože byly leckdy velmi tvrdé.

V porotě StarDance usedne Tatiana znovu již tuto sobotu

Školu si vybírat nemohla

Temperamentní Slovenka, která pochází z Martina, se původně věnovala sportovní gymnastice. Ve třinácti letech pak začala se společenským tancem, kterému zasvětila život. Díky tomu také poznala i prvního manžela Petera Ingriše. Původně tančili každý s jiným partnerem, pak usoudili, že jim to spolu půjde lépe. A když už spolu tančili, začali spolu také chodit. „Můj partner byl mulat, vypadal velmi dobře, byl přirozeně velmi mužný, měl krásné svalnaté tělo. Ve standardních tancích jsme tančili dobře, ale v tom období bylo menším handicapem, když standard tančil tmavý tanečník. Ještě nebyl populární Barack Obama,“ zavzpomínala Tatiana před časem v rozhovoru pro server zena.sme.sk.

Díky ‘pokaňkanému‘ kádrovému profilu si studijní obor nemohla vybírat, a tak nakonec studovala matematiku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Její dědeček byl totiž kapitalista, otce vyloučili po roce 1968 z komunistické strany a v roce 1983 nasadila Tatianiným ‘nežádoucím‘ vlastnostem korunu její sestra, když emigrovala do Ameriky. „Myslím, že to bylo moje velké štěstí, na fakultě učili geniální lidé. Profesoři dokonce mohli chodit do kostela, protože matematiku nemůže učit kdokoli. Nutili nás přemýšlet, hledat cestu a nést zodpovědnost za výsledek i v případě, že bude neočekávaný. Bylo to nejlepší místo, kde jsem v tom období mohla být,“ dodala.

Mladá Tatiana šla s manželem od úspěchu k úspěchu

Domácí parket jí byl malý

Úspěchy na sebe nedaly dlouho čekat. S Peterem se zúčastnila řady soutěží doma i v zahraničí, stali se několikanásobnými mistry Slovenska. V roce 1987 jim však začal být československý taneční parket malý, a tak využili příležitosti, když byli vysláni na taneční soutěž do zahraničí. „Nerozhodli jsme se jen tak, připravovali jsme se asi tok a půl. Chtěli jsme nejprve dokončit studium, a potom jsme měli v plánu využít k útěku soutěž v zahraničí. Původně jsme měli jet do Anglie, ale nepustili nás. Další soutěž byla v Německu a tam jsme zůstali,“ vyprávěla Tatiana.

Její sestra už v té době žila ve Spojených státech a ani Tatiana si tenkrát nepřipouštěla, že tu nechává rodiče samotné a že by mohlo jít o odloučení navždy. Došlo jí to teprve tehdy, když s Peterem volali z Německa, že se do Československa nevrátí. V dokumentu České televize 13. komnata přiznala, že ji reakce rodičů i její vlastní bolest zaskočily a nikdy na tu dobu nezapomene.

Tatianin první manžel, profesionální tanečník Peter Ingriš

Být emigrant neznamenalo živořit

Zhruba měsíc strávili v utečeneckém táboře, pak se ale přihlásili do jednoho hannoverského tanečního klubu a díky tomu se hned z tábora dostali. Přidělili jim sociální byt, který platil sociální úřad, a když byly konečně vyřízeny všechny papíry, což trvalo zhruba tři čtvrtě roku, začali znovu tančit. V kterém koutě planety skončí, jim prý bylo vlastně jedno. „Mysleli jsme, že nás imigrační úředníci pošlou do Ameriky, do Austrálie, prostě někam, kde měli místo pro politické utečence. Nakonec však zjistili, že mám německé jméno a předky. Bylo to naše štěstí, mohli jsme začít tančit za Německo,“ prozradila.

Odloučení od rodičů a přátel Tatiana velmi těžce nesla a přiznala, že první dva roky v emigraci prožila v jakémsi emocionálním šoku. Naštěstí ale měli úspěch na tanečním parketu a rázem bylo po problémech. Alespoň po těch existenčních. „Po skončení studia jsme byli s manželem, doktorem fyziky, asi dva měsíce zaměstnaní v Slovnaftu. Ale v Německu jsme měli pocit, že si ze sociální pomoci pro uprchlíky můžeme dovolit víc než z jeho doktorského platu. Neměli jsme se špatně. Uvědomili jsme si, že kdybychom ani nic neuměli a do konce života žili jenom z podpory, nebylo by to nejhorší,“ přiznala.

Ve StarDance při exhibičním tangu s kolegou-porotcem Zdeňkem Chlopčíkem

Místo dítěte přišel rozvod

Postupně se s manželem vypracovali až na špičku, devětkrát se probojovali do finále mistrovství Německa, tanec vyučovali, začal je živit. Život profesionálního tanečníka je prý pěkný, ale také velmi namáhavý. „Člověk pozná spoustu lidí po celém světě. Dodnes mám kamarády v každé zemi, kde se tancuje. Na druhé straně je to nesmírně namáhavé. Během týdne jsme bydleli v Londýně, kde jsme trénovali, a o víkendu jsme vždy někam letěli na soutěž. Asi deset let jsme žili na cestách. Je fajn, když člověk létá od Miami po Hongkong, ale psychicky i fyzicky to dost vyčerpává. Najednou jsme toho měli dost, měli jsme pocit, že kufry už víckrát balit nechceme,“ přiznala.

Po úspěšných deseti letech se tedy Tatiana rozhodla s tancem skončit, aby měla čas na rodinný život a především na dítě, po kterém velmi toužila. A právě v té chvíli jí manžel navrhl rozvod. „Zažila jsem nejhorší etapu ve svém životě, až tehdy jsem pochopila, co je to emigrace. Byla jsem v cizí zemi úplně sama,“ povzdychla si. „Skončili jsme s tancováním a on odešel do Ameriky, V zoufalství a nevědomosti, co s vlastním životem, jsem začala trénovat soutěžní páry. Moje opravdové úspěchy se vlastně dostavily až poté, co jsem zjistila, že mi to bez mého bývalého muže jde možná lépe než s ním. Mám totiž velmi dobré žáky, mnohem úspěšnější, než jsem byla já. Nepřipisuji to ale sobě, jde spíš o nějakou shodu okolností,“ dodala skromně.

S druhým manželem Hartmutem

Na lásku nerezignovala

Sen o dítěti ani po rozvodu nevzdávala a začala hledat lásku, člověka, který by naplnil její přání. Po třech a půl letech na něj doslova narazila, když potkala kriminalistu, který řešil její autonehodu. Při parkování prostě bouchla do jeho vozu a on její dopravní přestupek vyřešil originálně – oženil se s ní. „Pracuje jako právník, a když někdo z nás cestuje, bereme toho druhého s sebou. Je to romantické. Společný čas si užíváme a užijeme si spoustu zábavy, je velmi vtipný,“ přiznala.

Na dítě však už bylo pozdě a Tatiana se tím dlouho trápila. Nakonec se prý rozhodla, že nebude plakat pro to, co nemá, ale začne se radovat z toho, co má. Obzvlášť z krásného manželství, milých lidi kolem sebe a z vyučování tance. „Uvědomujeme si, že život není nekonečný. Je škoda každého dne, který nestrávíme tak, abychom z něj měli radost,“ dodala. Učí profesionály i místní zájemce z Hannoveru a ráda se vrací i do České republiky. Dnes už prý ví, že všechno je tak, jak to mělo být, a řídí se mottem: „Všechno dobré, co učiníš pro druhé, se ti mnohonásobně vrátí.“

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská