Po třech týdnech známosti se vdala za sympaťáka, z nějž se vyklubal násilník. O svobodu pak Emília Vášáryová bojovala sedm let. Jak jí to osud nakonec vynahradil? Tajnosti slavných
10.08.2015
Foto: TV Markíza
Popisek: Sex symbol 70. let Emília Vášáryová
Tvrdě doplatila na to, že dala na první dojem – z charismatického gentlemana se po svatbě vyklubal násilník. Rozvodu dosáhla až po sedmi letech, když už byla těhotná s někým jiným.
Patří k největším hereckým sex symbolům 60. let, kdy nádhernou postavou, přirozeným půvabem a nesporným hereckým talentem okouzlovala stovky mužů. S přibývajícími lety ale neztratila nic ze svého neutuchajícího temperamentu a ženskému šarmu. Její herectví je vysoce profesionální, perfektní a promyšlené, jeho racionalita však nikdy nepřevažuje nad lidským údělem postavy, její zranitelností či nečekanou odvahou. Je to herectví neuzamčené do sebe, ale otvírající se fantazii a objevující skryté možnosti člověka. Emília Vášáryová se neuspokojuje s dosaženým renomé, ale stále se pouští do nových rizik a dobrodružství a nikoli náhodou si rozumí nejen s generačně blízkými, ale i s mladšími režiséry.
Krásná Emília v roce 1968 ve filmu Balada o siedmich obesených
Krásné sestřičky
Krásná Emília Vášáryová se narodila 18. května 1942 v obci Horná Štubňa ve slovenském okrese Martin. Se svou mladší sestrou Magdou vyrůstala v učitelské rodině, ve velmi vzdělaném a osvíceném kulturním prostředí. Od dětství hrála v ochotnickém divadle a věnovala se gymnastice. Po absolvování střední školy vystudovala herectví na Vysoké škole múzických umení v Bratislavě a stala se členkou souboru Nové scény.
V roce 1964 přijala angažmá v činohře bratislavského Slovenského národného divadla, kde působí dodnes. Na Divadelní fakultě VŠMU, kde mnoho let vyučuje, odchovala řadu úspěšných adeptů hereckého umění a v roce 1999 získala titul vysokoškolské profesorky.
Sestry Emília a mladší Magda
Dala na první dojem
Krásnou Emílii zbožňoval nejeden kolega, ona se ale zbláznila do sportovního lékaře Ivana Horského. A slovo zbláznila se je rozhodně namístě, protože se za něj provdala po pouhých třech týdnech známosti. A brzy toho velmi litovala. Její manželství bylo plné žárlivých scén a psychického nátlaku. Pamětníci dokonce tvrdí, že nechyběly ani facky a občas i domácí rvačka. „Ivan se k Emílii choval jako hrubián. Hodně ji bil a žárlil na každého,“ prozradil deníku Blesk slovenský herec Juraj Slezáček.
Při výběru partnera udělala Emília zásadní chybu, že dala na první dojem. Rok po svatbě porodila syna Tomáše, navíc musela vychovávat Horského dceru Evu, s níž má výborný vztah a která jí dodnes říká maminko. Přesto obdivovaná herečka vydržela s despotickým partnerem sedm let. Rozvod se pořádně protáhl, protože se Ivan před soudem prezentoval jako hodný manžel a slušný člověk, a tak byl jejich svazek definitivně ukončen až po neuvěřitelných šestnácti soudních stáních. Nekonečné obstrukce ukončilo až hereččino další těhotenství s kostýmním výtvarníkem a scénografem Milanem Čorbem, jenž se nakonec stal jejím osudovým mužem.
S Janem Třískou v roce 1966 v dramatu režiséra Martina Friče Lidé z maringotek
Vyhlášený elegán
O šťastném druhém manželství, které trvalo šestatřicet let, herečka otevřeně vypráví v knize První dáma. Čorba měl odjakživa pověst noblesního muže, jemuž nebyl cizí ani svět bratislavských kavárniček, v nichž se scházeli umělci. „Milan byl vysloveně městský člověk, říkala jsem mu kavárenský povaleč. Byl to vtip, můj Milan nepil kávu a v kavárně se vyskytoval, jenom když ho tam pozvali Milan Lasica a Tomáš Janovic,“ vysvětlila paní Emília. Kdekoli se manželé objevili, vždy patřili k nejreprezentativnějším a nejelegantněji oblečeným párům. I když byl Čorba v tomto oboru profesionál, své ženě do oblékání nemluvil a každý si kupoval své oblečení sám.
Jejich život však skrýval řadu tajemství, například neměli ani snubní prstýnky. „Když jsme se s Milanem brali, půjčili jsme si prstýnky od mé maminky. Po svatbě jsme je vrátili, ale vlastní jsme si už nějak nekoupili…“ prozradila herečka. Je to tak trochu paradox, protože jako pravá dáma se chtěla vždy líbit. „Mám ráda náramky, cingrlátka, těch mám hodně, v tom se projevuje mé jižanské, indicko-cikánské kořeny,“ konstatuje paní Emília, který prý ale v poslední době bižuterii spíš sbírá, než vystavuje na odiv. „Mám je schované, někdy je vytáhnu a dívám se na ně. To prý není správné, brilianty se mají nosit, ale já je nemohu nosit do divadla. Když jdu na scénu, musela bych je nechat v šatně, a pak zapomenout, ztratit…“
S nevlastní dcerou Evou a synem Tomášem
Na počátku bylo z přátelství
Emília a Milan byli nejprve dlouhá léta přáteli. Když se potkali, měli oba svůj život. „Od začátku jsem ho měla velmi ráda jako přítele, já jsem se vdala, on oženil…“ vzpomíná herečka. Jejich láska se zrodila až později, když se jejich vztahy začaly řítit do propasti. „V polovině 70. let, když už mé manželství mířilo k rozvoru a Milanovo se též hroutilo, cítila jsem, že při mně stojí člověk, který je mi blízký, empatický vůči mé situaci a snaží se mi pomoci,“ prozradila o zrození jejich vztahu. „Při natáčení pondělních televizních inscenací jsme spolu trávili celé noci, ale nikoli tak, jak by se na první pohled mohlo zdát. Hodně jsme si povídali, často jsme spolu žertovali a smáli se – velmi mi to pomáhalo přežít,“ přiznala.
V létě 1979 odešla herečka od manžela a o dva roky později řekla „ano“ o dva roky staršímu Čorbovi. Příběh lásky sice začal, rozhodně si ale nemohli moc vyskakovat, žili velmi skromně. „Bylo to těžké, oba jsme rozvodem přišli o všechno. Milan odešla z domova s jedním kufrem, já také, jenže navíc se dvěma dětmi a třetím v břiše,“ přiznala Vášáryová. Na nějakou dobu se jich dokonce ujali přátelé. Přesto i v těžkých dobách, kdy se téměř stali bezdomovci, si potrpěli na dobrý vkus. „Sice jsme neměli kde bydlet, přesto jsme si v Praze, kde jsme oba dočasně pracovali, koupili starožitné lustry. Moje maminka se z toho málem zbláznila. Řekla jsem jí: Mami, to si jednou pověsíme na strop, až seženeme byt. A také to tak bylo. V rámci rozvodového řízení jsem dostala třípokojový byt v Dunajské ulici. Tam jsme bydleli, dokud jsme si nepostavili dům, v němž žiji dodnes.“
S druhým manželem Milanem Čorbou
Lásku jí vzala až smrt
O druhém manželovi, s nímž prožila až do jeho smrti třicet šest let, herečka tvrdí, že se s ním začala víc smát a vnesl do jejího života slunce. Pak ale najednou začal být extrémně unavený, hodně spal, až na její naléhání konečně šel k lékaři. „Když si přišel pro výsledky, lékař mu bez okolků řekl: Pane profesore, máte rakovinu. Bác. A Milan se nesesypal, zůstal klidný, řekl jen: Aha, co se dá dělat. A lékař mu na to řekl: Vy teda máte nervy, pane profesore,“ zavzpomínala herečka.
Celá rodina byla vyděšená a v pozoru, jenom Čorba nepanikařil a diagnózu přijal. O jeho nemoci věděla jen nejbližší rodina a lékaři, i na chemoterapii chodil zásadně sám, bez manželčina doprovodu. „Nedovolil, abych ho doprovázela, zakázal mi mluvit s doktory. Absolvoval třicet chemoterapií, po každé proceduře přišel z Kramárů sám pěšky domů, něco snědl a šel do školy učit. Operaci odmítl. Nesnesl, aby ho někdo litoval, byl nesmírně statečný, moc jsem ho obdivovala,“ povzdychla si paní Emília. Manželé měli ještě velké plány, chtěli do Izraele, už měli dokonce zabukované letenky… Jenže už to nešlo. Milan sám cestu zrušil a odešel do nemocnice. A už se z ní nevrátil. Zemřel 13. května 2013 na rakovinu tlustého střeva. „Od té doby už jen přežívám a hodně pracuji. Práce mi pomáhá přežít,“ dodala paní Vášáryová.
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Adina Janovská