Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Pravda o uprchlících: Televize Al-Džazíra zjistila, o co jim jde doopravdy, a zklamaný europoslanec zase, že lžou i jaké finty používají

07.08.2015
Pravda o uprchlících: Televize Al-Džazíra zjistila, o co jim jde doopravdy, a zklamaný europoslanec zase, že lžou i jaké finty používají

Autor: Tomáš Zdechovský, Facebook

Popisek: Europoslanec Zdechovský se vypravil zjistit na vlastní oči, jak to je s uprchlíky.

Reportéři zpravodajské televize Al-Džazíra se vydali do libyjského detenčního centra pro uprchlíky a zjišťovali, proč se snaží dostat do Evropy a co od svého pobytu na starém kontinentu očekávají. Většina z nich věří, že až se dostanou do Itálie, vše se změní k lepšímu. Žádné problémy si nepřipouští… Uprchlické tábory na jihu Evropy navštívil také europoslanec Tomáš Zdechovský a nezastírá, že je velmi zklamán.

Třiadvacetiletá Alima z Nigérie, třicátník Patrick z Konga a devatenáctiletý Baba z Gambie pochází z různých zemí, ale jedno mají společné. Všichni tři bezmezně věří, že v Evropě se budou mít lépe. Patrick podnikl dlouhou a nebezpečnou cestu přes Kamerun, Nigérii, Benin a Niger. V Libyi musel chvíli pracovat, aby mohl zaplatit za cestu do Itálie. „V Tripolisu vám běžně cizí lidé na ulici nabízejí, že vás dostanou do Itálie. Chtěli po mně asi 1100 dinárů, ale já měl jen 800, což je asi 400 dolarů. Nejprve odmítli, ale nakonec jim to stačilo. Trávil jsem s ostatními pohromadě asi pět dní. K jídlu jsme měli jen pár sušenek a velmi málo vody. Stále nám říkali, že musíme být hlavně ticho,“ svěřuje se Patrick se svými prožitky.

„Když jsem nastoupil v přístavu do lodi, byl jsem nevýslovně šťastný. A jaký byl můj důvod? Všichni jsme své rodné země opustili, abychom začali nový život. My, Afričané, věříme, že když se dostaneme do Evropy, budeme mít lepší život. Já osobně tomu také věřím,“ přiznává Patrick, který o návratu domů neuvažuje. „Známí by se mi vysmáli. Naprosto bych u nich ztratil respekt. V Evropě se chci stát vojákem. Pokud by to nevyšlo, vydal bych se do Mosambiku. Vyznám se v kamenech a tam bych se tím mohl živit,“ vypráví o svých plánech Patrick. Absolvovat cestu po jeho vzoru však nikomu nedoporučuje. „Každému, koho potkám, řeknu, aby nic takového nepodnikal.“

S prázdnýma rukama se domů vrátit nemůžu. Byl bych za hlupáka

Podobně strastiplnou cestu do Libye má za sebou i devatenáctiletý Baba z Gambie. Do libyjského přístavu Misrata cestoval přes Senegal, Mali, Burkinu Faso a Niger. Jeho první pokus dostat se do Itálie selhal, protože loď zachytila libyjská námořní hlídka. „Plánoval jsem dostat se do mezinárodních vod a tam požádat o záchranu italské námořní hlídky. Tak nám to také poradili převaděči. Měl jsem bohužel smůlu, ale budu to zkoušet dál,“ vysvětluje Baba. Podle svých slov se chce dostat do Itálie. „Setkám se tam se svými kamarády a známými. Co vím, tak jich tam je snad padesát. O návratu domů neuvažuji. S prázdnýma rukama se tam vrátit nemůžu. Byl bych za hlupáka,“ opakuje podobná slova jako o něco starší Patrick z Konga.

Stejně neúspěšně dopadl pokus dostat se do Evropy také třiadvacetileté Alimě z Nigérie. Bez obalu říká, že chce vydělat peníze a mít se lépe. „Řekli mi, že v Evropě se žije dobře. Ne jako v Nigérii, kde nejsou peníze ani jídlo. Vystuduješ a pak tam ani nenajdeš práci,“ vypráví Alima, která se dle svých slov cítí mizerně. „Jsem smutná a zklamaná, že jsem skončila v detenčním centru. Neprosila jsem se Libyjců, aby mě na moři zachraňovali. Chtěla jsem, aby mě později zachránili Italové: Nejsou tu na nás zlí a dávají nám jídlo. Stejně ale celý den probrečím. Volala jsem své matce a ta je nyní také smutná,“ říká Alima v slzách. Jejím jediným snem je dosáhnout italských břehů. V Itálii si žádné problémy nepřipouští. „Bude to tam lehké. Mám ruce, které chtějí pracovat. Vydělám peníze a pošlu je své matce,“ říká s odhodláním. Dodává však, že po moři se do Evropy již nevydá.  

Zmíněné detenční centrum pro uprchlíky v libyjském přístavu Misrata vede již třetím rokem Saleh Abu Daboos. Situace je zde složitá a on sám necítí od libyjských úřadů ani Evropské unie prakticky žádnou podporu. „My své poslání plníme, ale nikdo nás v našem úsilí nepodporuje. Potřebovali bychom pomoc od mezinárodních humanitárních agentur. Schází nám peníze, potřebné vybavení i lepší zdravotnická péče. Za některé uprchlíky, kteří potřebovali lékařskou pomoc, jsem dokonce musel platit ze svých vlastních peněz. Skutečně bychom tady nějakou pomoc uvítali. Obzvlášť v době, kdy se počet uprchlíků neustále zvyšuje,“ říká Daboos.

Europoslanec Zdechovský popisoval finty běženců, které osobně viděl v táborech

Cesta po zařízeních, v nichž jsou v Evropě zachycováni ilegální migranti, přinesla europoslanci Tomáši Zdechovskému (KDU-ČSL) určité zklamání. Politik to přiznal ve středečním vydání pořadu Interview ČT24.

Vysvětlil, že před svou cestou po uprchlických zařízeních byl varován, že migranti v nich žijí ve špatných podmínkách. Nic takového se ale nepotvrdilo. Zjistil také, že i česká zařízení pro uprchlíky jsou na velmi dobré úrovni.

Většina uprchlíků lhala

Posteskl si, že většina uprchlíků, se kterými v táborech mluvil, mu lhala. „Stěžovali si na jídlo, na pití, začali nám diktovat, jaká mají práva. Měl jsem pocit, že to jsou spíš klasičtí ekonomičtí imigranti, které bychom do Evropy neměli přijímat.“

Připomněl, že měl také možnost setkat se se stovkami uprchlíků, kteří jsou vděční za cokoliv. „Sám bydlím v domě se syrskými uprchlíky. Jsou velmi citliví, vnímající, děkují za každou pomoc,“ podotkl. V Maďarsku prý viděl uprchlíky především z Kosova a Albánie, viděl prý i Egypťany, kteří se vydávali za Eritrejce.

Migranti si neuvědomují, že všechny informace lze ověřit

V této souvislosti se moderátorka Světlana Witowská zeptala, jak se dá poznat skutečná totožnost migranta. Policie ve státech zavalených uprchlíky prý používá uprchlíka, který již dostal azyl. A ten zkouší lidi ze své země z jazyka, z místopisu. Kdo během tří hodin třikrát změnil výpověď, dostane se na seznam podezřelých.

Zdechovský k tomu poznamenal, že uprchlíci si neuvědomují, že všechny informace se dají ověřit. V Sýrii i jinde fungují diplomatické mise, které mohou informace uprchlíků ověřit. A tak se stalo, že v Itálii už odhalili lidi z Islámského státu, kteří se chtěli dostat do EU.

Witowská pak poznamenala, že má ze Zdechovského vyprávění pocit, že při cestě po evropských uprchlických táborech zažil rozčarování. Europoslanec přitakal s tím, že v záchytných zařízeních neviděl ženy a děti. Ale mladé muže, kteří měli opálené prsty od zapalovačů, aby jim nemohly být sejmuty otisky prstů. „To uprchlíci nedělají, nepohrdli by zemí, která je jim nabízena,“ vysvětlil Zdechovský s tím, že mu vadí, že se mezi migranty nerozlišuje a o všech se mluví jako o uprchlících.

Poukázal také na to, že se v českých médiích vůbec nepíše o tom, že na uprchlické krizi participuje řada dalších organizací. Například italská vláda se v posledních měsících zaměřila na neziskovky, které mají za úkol začlenit migranty do společnosti. Při tom zjistila spoustu „černých děr“ v celém systému. „V Itálii se objevuje každý den jedna zpráva o zneužití peněz pro uprchlíky,“ podotkl Zdechovský.

Odhalit podvody s uprchlíky pomáhá i satelit

Například se stává, že neziskovka deklaruje, že má pro uprchlíky 700 míst, ale satelitním snímkováním se zjistilo, že je to jen 70 míst. Takové případy se prý staly opakovaně. To, proč jsou mezi uprchlíky většinou jen mladí muži, má prý několik důvodů. Mimo jiné i ten, že vydržet cestu přes Saharu není jednoduché, řada žen a dětí ji také nepřežila.

Řada mladých mužů v chudých zemích viděla své kamarády, jak na Facebooku vystavili fotky, jak se u londýnských stadionů fotí u drahých aut. „Tak si řekli, proč bych to nezkusil já,“ vysvětlil europoslanec.

Proč migranti nechtějí zůstat v ČR? Protože v Německu je to prostě lepší

Vracení uprchlíků, kteří nemají na udělení azylu nárok, prý funguje velmi rychle. Do země původu je běženec vrácen buď lodí, nebo vojenským letadlem. Problémem ale je, že tito lidé se pokoušejí prchat znova a znova.

Stává se, že běženci z Kosova jezdí do Německa doslova na dovolenou, čekají v azylových zařízeních půl roku, než jsou vyhoštěni, a tak to zkoušejí opakovaně čtyřikrát, pětkrát.

Witowskou také zajímalo, proč u nás nechtějí uprchlíci zůstávat. „Pořád nás berou, že jsme chudá země. Německo je také více multikulturní země, čeština patří k nejtěžším jazykům. Pro Syřany je tak těžké naučit se česky, jako pro nás naučit se arabsky, čínsky či japonsky,“ vyjmenoval hlavní důvody politik. Pro imigranty prý u nás není nic, co by je lákalo. „Když jsem se ptal, zda by nechtěli zůstat v Praze, tak se ošívali a říkali, že je to v Německu prostě lepší.“

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Anička Vančová

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace