Její život byl jako divoká jízda na horské dráze. První svatební noc prohádala, druhého muže jí zabili lékaři. Přesto hvězda 70. let Marcela Laiferová dokázala po každé katastrofě jít dál. Tajnosti slavných

Foto: archiv ST

Popisek: Úspěšnou zahraniční kariéru Marcela Laiferová vzdala, protože se nedokázala navždy rozloučit se svou vlastí

Zpěvačka, která před pár dny oslavila sedmdesátiny, opravdu žila často jako na horské dráze. Za každý okamžik štěstí, euforie a úspěchu ji osud vzápětí potrestal nějakou tragédií, která ji zavalila pocity nekonečného smutku a byla zalita potoky slzí.

Odmalička jakoby se v ní svářily dvě úplně odlišné osobnosti. Na jedné straně křehce vypadající plavovlasý andílek, na druhé divoký čertík. Seriózní studentka medicíny a zbožňovaná hvězda populární hudby. Racionálně uvažující žena a romantička, která se neustále vznáší kdesi v oblacích. „Někdo si projde životem jako růžovou zahradou, což ale můj případ nebyl. Byla jsem nucena naučit se žít,“ přiznala Marcela Laiferová. „Prošla jsem si v životě kdečím, ale doufám, že to ve mně nezanechalo hluboké stopy,“ dodává.

Takhle bývala krásná – artprotis se svým portrétem má v ložnici nad postelí

Stará cikánka varovala její maminku

O budoucnost jediné dcery se maminka začala bát ještě dřív, než Marcela vůbec přišla na svět. Otěhotněla totiž v těžké době Slovenského národního povstání, navíc jednoho dne potkala starou cikánku a její věštba jí dlouhá léta nedávala spát. Předpověděla jí totiž, že bude mít holčičku, jenže… „Bude mít tak krásné oči jako vy, bude velmi populární osoba a bude mít noční zaměstnání,“ prozradila zpěvačka s tím, že maminka-učitelka v tu chvíli pomyslela na nejhorší. „Měla o mě potom příšerný strach a snažila se mě přísnou výchovou od něčeho odvrátit,“ dodala Marcela.

S Janou Belákovou v roce 1965

Malá Marcelka Bujnová se narodila 14. července 1945 v Petrovicích u Žiliny a trpělivá maminka si s ní opravdu užila své. Jediná dívka se třemi bratry se totiž neustále snažila sourozencům ve všech lotrovinách vyrovnat, a tak vyprávění, co všechno prováděla, by prý bylo hodně dlouhé. „Napáchala jsem tolik zla, že maminka vždy říkala, že měla mít raději pytel brambor než mě,“ přiznala. Již v útlém dětství se začaly projevovat její umělecké geny, a tak si z plného hrdla prozpěvovala na ulici před domem. Maminka ale byla radikálně proti tomu, aby z ní byla ‘cirkusanda‘. A zpočátku po tom netoužila ani Marcela, mnohem víc ji lákala medicína.

Osudová láska zpívající medičky

Přestože již během studia na gymnáziu zpívala na Čajích o páté, po maturitě bez zaváhání zamířila do Bratislavy na lékařskou fakultu. Po celou dobu ale vystupovala se studentskými kapelami. Při jednom koncertu v Horském parku ji objevil známý hudebník Braňo Hronec a nabídl jí duet s Janou Belákovou ve skladbě Lampy už dávno zhasly. Psal se rok 1965 a píseň talentovanou medičku rázem vystřelila mezi největší hvězdy hudební scény.

S legendárním dirigentem Karlem Vlachem

Druhého muže, jenž mimořádně ovlivnil její kariéru, poznala, když se ucházela o angažmá v Tatra Revue. Byl jím MUDr. Jaroslav Laifer. Jeho přičiněním začala zpívat kromě klasického bigbeatu i jazz a evergreeny a již v roce 1968 se stala v anketě časopisu Populár zpěvačkou roku.

Nečekaná tragédie

S Laiferem měli hodně společného, i on vystudoval medicínu, byl však uznávaným skladatelem, hudebníkem a dirigentem. Brzy se vzali a zpěvačka se netají tím, že byl jejím osudovým mužem. Štěstí po jeho boku však trvalo příliš krátce. Rok 1970 se stal pro ni zlomovým a mimořádně tragickým. Bylo jí pětadvacet, právě končila medicínu, když její manžel musel na operaci žlučníku. Dopadla katastrofálně. „Zabili ho lékaři. Byla to hrubá chyba chirurgů, kteří ho poprvé operovali. Potom museli v Praze operaci opakovat. Určitě si dokážete představit, jak jsem byla z medicíny rozčarovaná. Můj vztah k doktoru Laiferovi byl úžasný. Byl velká osobnost. Ovlivnil mé rozhodování i chování, byl to můj absolutní Bůh. Ztratila jsem v něm několik milovaných lidí,“ přiznala Marcela s odstupem času.

Třetí svatba s Ladislavem Zacharidesem

Život bez manžela si vůbec nedovedla představit, dokonce prý tehdy pomýšlela na sebevraždu. Úplnou náhodou jí v tom zabránil bratr, který ji přišel v osudný den navštívit, i když to zpravidla dělával pouze sporadicky. Pouhé dva měsíce po Laiferově smrti měla vystoupit na Bratislavské lyře s písní Slová, ale odmítla. Legendárnímu dirigentovi Karlu Vlachovi to ale nedalo. Nakonec ji přemluvil a udělal dobře. Marcela Laiferová se stala první Slovenkou, která získala Zlatou lyru.

Velkolepou kariéru odmítla, protože chtěla domů

Následovala řada úspěchů v zahraničí, zabodovala v Rio de Janeiru, Drážďanech, Bulharsku a získala i Zlatou palmu na Maltě. „Když jsem šla po ulici v La Valette, lidé na mě volali „Čau, Marcella!“ Dostala jsem nabídku na měsíční turné s Toto Cutugnem (italská hvězda populární hudby 70. let – pozn. red.), jenže ministerstvo mi řeklo, že se musím vrátit domů a po dvou týdnech bych mohla vycestovat znovu. Ale to turné začínalo hned po festivalu, byla to vlastně i odměna pro vítěze. Musela jsem se vrátit domů, když jsem nechtěla zůstat v zahraničí, protože potom by už nebyl návrat možný,“ zavzpomínala, jak tehdejší režim přibrzdil její rozjetou zahraniční kariéru.

Babičkou se stala již ve 39 letech a vnuků má už pět. Její syn si totiž během studií práv vzal
polužačku a narodil se jim syn Viktor, z nějž je již prokurátor.

I ta domácí ale dopadla nakonec skvěle, protože se zpěvačka drží na slovenské populární scéně již půl století. „Marcela je běžec na dlouhé tratě. Obezřetně, se zdánlivou lehkostí, za níž se skrývá profesionalita a cílevědomost, proplouvá modravými hloubkami zapomnění,“ vystihl její umění kamarád textař Zoro Laurinc v úvodním slovu k jednomu z jejích alb.

Na studentskou lásku vzpomíná nerada

V 70. letech byla krásná plavovláska idolem žen i mužů. Ženy kopírovaly její účesy a nechávaly si šít stejné šaty, muži by se zase třeba rozkrájeli, jen aby jim projevila svou přízeň. Marcela však byla ve vztazích opatrná, protože leccos v jejím soukromí nevyšlo podle jejích představ. Pořádně se spálila již v tom prvním a na tuto epizodu vzpomíná jenom velmi nerada. Pouze ve své autobiografické knize udělala výjimku.

Marcelin bungalov v lázeňském městě Piešťany, kde tráví každou volnou chvíli

V patnácti letech se totiž zamilovala do gymnazisty a před maturitou otěhotněla. To už ale byla přijatá na medicínu. Celé léto pak pracovala pro místní noviny a šetřila na prstýnky, svatba však nakonec byla smutná a plná slzí. Plakala Marcela, její maminka i tchyně, která měla o nevěstě jiné představy. Svatební noc novomanželé proseděli na posteli a hádali se, kde budou bydlet. Nakonec spolu vůbec nežili a po narození syna Stanislava se rozvedli.

Laifer jí všechno vynahradil

Co nezažila s prvním manželem, to jí bohatě vynahradil vztah s Laiferem. A i když byla po jeho smrti přesvědčená, že už nikdy nebude milovat, o čtyři roky později jí osud poslal do cesty sportovce Ladislava Zacharidese. Seznámili se při natáčení jednoho televizního pořadu, a přestože Marcela nikdy na lásku na první pohled nevěřila, zažila ji. Prožili spolu krásné roky, nakonec se sice rozvedli, ale mpouzte naoko a dál spolu bydleli. „Měli jsme se rádi, rozvodem jsme jen chtěli zalepit ústa lidem z jeho minulosti, kteří hloupými řečmi ničili náš vztah. Štvali nás proti sobě a obtěžovali,“ vysvětlila zpěvačka.

Na lásku nerezignovala ani po smrti třetího manžela. Jejím přítelem je rakouský politik na penzi,
jeho jméno ale zpěvačka nechce prozradit.

O  Zacharidese láskyplně pečovala, i když onemocněl Parkinsonovou nemocí, a zůstala s ním až do jeho smrti. I když prožila nepříjemností více než dost, na život nezanevřela. „Negativní věci si nepřipouštím, když se mi něco nedaří, neutápím se v tom… takže jsem šťastný člověk,“ říká Marcela a dodává: „Štěstí není náhoda. Často potkáme velmi šťastného člověka, i když nemá peníze ani majetek. A opačně často jsem se setkala s lidmi velmi bohatými, kteří ale byli nešťastní. Existují typy lidí, kteří nedokážou být šťastní, protože mají příliš vysoké nároky na okolí i na osud. Štěstí začíná v nás.“

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská