Bavil nás s ním svět, své bolesti důsledně skrýval. Existenci nemanželské dcery Július Satinský tajil úspěšně až do smrti. Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Nezapomenutelný slovenský herec a komik Július Satinský dokázal svá trápení mistrně tajit

O první velkou lásku ho připravila tragická nehoda, další před svou druhou ženou úspěšně utajil. I když byl ‘Strýček Klobása‘ bavičem na plný úvazek, měl tajná zákoutí, v nichž ukrýval své největší bolesti a smutky.

Byl bezedná studnice nápadů, miloval život i lidi a show dokázal udělat vždy a všude. Že by jako řada jiných komiků byl doma tichý a uzavřený a rodina by z něj nedokázala dostat jediné slovo, to v případě Júlia Satinského rozhodně neplatilo. Strýček Klobása, jak sám sebe pojmenoval v pohádkové knížce pro děti, byl prostě bavičem na plný úvazek. „Mně tedy stačil ten prostor absolutně, až natolik, že mimo jeviště bych byl schopný mlčet. Ale Julo byl typ, který potřeboval být středobodem pozornosti a bavit lidi. A kdekoli se ocitl, tak to také dělal. Až tak, že nebyl moc rád, když se tam objevil někdo jiný, kdo měl také tyhle choutky,“ zavzpomínal na něj jeho letitý kamarád a herecký sparing partner Milan Lasica v rozhovoru pro server Korzár.sk.

S Janou Šulcovou v komedii století S tebou mě baví svět

Jedinečný komik se měl původně stát kantorem

Nezapomenutelný slovenský herec a komik Július Satinský, kterého mají čeští diváci v povědomí především jako představitele doktora Alberta Horáka z komedie století režisérky Marie Poledňákové S tebou mě baví svět, se narodil 20. srpna 1941 v Bratislavě. Nejprve vystudoval střední pedagogickou školu, už během studia však účinkoval v různých dramatických kroužcích a v rozhlase a v roce 1958 vyhrál celoslovenskou recitační soutěž Hviezdoslavův Kubín. Jeho zájem o další studium na Vysoké škole múzických umění byl tedy logickým pokračováním a po absolutoriu pracoval až do roku 1967 jako dramaturg v Československé televizi Bratislava.

V době studií

Polovina mimořádné ‘dvojky‘

Již v roce 1959 vytvořil komickou dvojici s Milanem Lasicou a začali vystupovat s vlastními autorskými programy, nejprve v bratislavské Tatra revue, poté v Divadelním studiu, pozdějším Divadle na korze. Stali se zakladateli moderního slovenského humoru, který se odpoutal od zábavného lidového vypravěčství a představoval způsob intelektuálního satirického nazírání na svět. Spolu také vymysleli nové slovo „človák“, svérázné označení někoho speciálního, z nějž voní člověčina. A přesně takový byl právě i Satinský.

S kolegou a kamarádem Milanem Lasicou

V kritickém období kolem roku 1968 si ale stejně jako řada dalších umělců pouštěli moc pusy ‘na špacír‘, a tak následoval zákaz působení na Slovensku. Přesunuli se tudíž do moravské metropole, kde vystupovali dvě sezóny v kabaretu Večerní Brno, v roce 1972 se oba stali členy opery Nové scény v Bratislavě a o šest let později přešli do souboru činohry. V roce 1982 přešel Satinský do nově založeného Štúdia S, v němž působil až do smrti v populárním zábavném programu Ktosi je za dverami.

Zbožňoval psaní dopisů

Během života napsal Július Satinský stovky dopisů, jejichž adresáty byly především ženy jeho života, a pak také právě přítel Lasica. „Zbožňoval to. Říkal, že má rád prudký osobní styk s přáteli či přítelkyněmi, a často citoval anglickou královnu Viktorii, která prohlásila, že gentleman musí napsat denně alespoň dva dopisy. My jsme si pravidelně psali v létě, když byl na dovolené ve svém domě v Levárech a já na chatě na Počúvadle. Občas v tom byl aktivnější než já,“ prozradil Lasica.

Svatba s první ženou Olgou

Vždy když rodina Satinských přijela na prázdniny do malé západoslovenské obce, hlava rodiny vyvěsila na průčelí domu vlajku s tučňákem, a když odjížděli, šel ji Július stáhnout. Chvíle volna si ale užíval s rodinou a přáteli nejen na chalupě, ale i na dobrodružných expedicích, jak své cesty nazýval. Volnočasových vášní měl hned několik. „Pokud jde o vážnou hudbu, tam byl opravdu ve své kůži. Miloval ji a vyznal se v ní. Kromě toho o něm málokdo ví, že také kreslil a maloval. Olejomalby, to byla tak tajemná záležitost, že ani já jsem žádný z těch obrazů neviděl. Nikdy mi je neukázal,“ prozradil Lasica. „A také turistika byla pro něj spíš vyznáním než sportem.“

Jeho smokingem se staly montérky

Nejraději chodil ve vibramech, speciálních italských sportovních a turistických botách s gumovou podešví, rozhodně ale nikoli z úcty k horám, ale kvůli pohodlí, které mu poskytovaly podobně jako montérky. V těch chodil všude a rád. „Nošení vibramek si vymyslel sám, důsledně si to prosazoval. Ozvláštňoval je barevnými, až fosforeskujícími tkaničkami. Montérky byly jeho smoking, seprané nosil doma, do společnosti zánovnější,“ vzpomínal na něj kostýmní výtvarník Milan Čorba.

Ve svém oblíbeném "kostýmu"

Ženám prý Satinský nevadil ani v montérkách, jeho šarm a smysl pro humor by si užívaly, i kdyby byl třeba v plavkách. K představitelkám něžného pohlaví měl velmi vřelý vztah, dělil je však do čtyř kategorií. První byly ‘čučoriedky‘, tedy mladá děvčata, druhou medúzy, které v příliš velké oblibě neměl, třetí ‘staré praženice‘ a do čtvrté kategorie patřily staré moudré ženy. Ty nazýval pozdními jablíčky a velmi rád si s nimi povídal. Společně s čučoriedkami je měl nejradši,“ prozradila na něj manželka Viera.

Tragédie, která nikdy nepřebolela

V jeho životě byly dvě osudové lásky. S první ženou, baletkou Slovenského Národního divadla Olgou Lajdovou, prožil dvacet let, jejich soužití však skončilo tragédií. Utopila se v Karibském moři a Július se s tím nikdy nesmířil. Naštěstí mu ale život přivedl do cesty doktorku Vieru, s níž měl později i dvě děti – syna a dceru. Další dceru, nemanželskou, která se narodila pouhé tři měsíce po jejich svatbě, před druhou ženou po celý zbytek života úspěšně tajil a o její existenci se všichni dozvěděli až po jeho smrti.

S druhou manželkou Vierou

Ke konci života bojoval populární herec a bavič s rakovinou tlustého střeva a vytrpěl si prý kruté bolesti. Podrobil se operaci, následně pak byl ještě několikrát hospitalizován, na plný plyn však pracoval, dokud mu to zdravotní stav dovolil. V prosinci 2002 jeho partner Lasica oficiálně oznámil ukončení jejich populární televizní show Všeci sú za dverami a jen o pár dnů poději, 29. prosince 2002, Július Satinský své nemoci podlehl. Bylo mu pouhých 61 let. Naštěstí se nedožil dalšího velkého trápení, které následně postihlo jeho rodinu – vážné psychické nemoci, schizoafektivní poruchy syna Janka. „Musím říct, že Julo býval i smutný. Potkalo ho v životě víc tragédií. Možná byl smutnější, než jsme tomu chtěli věřit. On ale svým smutkem nikoho neobtěžoval, nosil ho hluboko v sobě a báječně ho zakrýval veselostí,“ tvrdí Lasica.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská