Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

„Jo, bylo pěkný, že jsme byli mladší… Kecy, drazí přátelé, mluvit o týhle zkurvený době jako o zlatejch časech“: 10 lží o době komančů. Šíří se internetem

25.05.2015
„Jo, bylo pěkný, že jsme byli mladší… Kecy, drazí přátelé, mluvit o týhle zkurvený době jako o zlatejch časech“: 10 lží o době komančů. Šíří se internetem

Foto: youtube.com

Popisek: Dušan Makovský, o. s. ProtiAlt

Internetem koluje text Dušana Makovského. Ten v něm napsal a rozebral seznam deseti největších lží komunistického režimu, které dodnes na ulici slýcháme. My vám přinášíme jeho stručné shrnutí. Která ze lží vás pálí nejvíc? Nebo tu dobu opravdu považujete za „zlaté dobré časy“?

Lež č. 1 – Lidská práva se dodržovala, byli jsme demokratický stát

Pro tehdejší režim byly termíny demokracie a lidská práva jen lepicí páskou přes pusu našich občanů. Charta 77, ač komunisty podepsaná, byla něčím zcela démonickým, aniž by měli soudruzi tendenci lidu říct, co se v ní vlastně píše.

„Komunisté nedali lidem pokoj ani po smrti. Známá je hysterie, rozpoutaná kolem hrobu Jana Palacha,“ připomíná Makovský. Následně se odkazuje i na pohřeb filozofa Jana Patočky, oběti výslechu Státní bezpečnosti, „během jehož pohřbu estébáci v okolí hlučeli, túrovali motorky a nad hřbitovem nechávali prolétávat vrtulník,“ dodává.

Vzpomíná i na to, jak volby nebyly volbami, ale vykonstruovanou záležitostí, kdy byl člověk neustále pod dohledem, aby náhodou nevolil špatně. I když byla jen jedna reálná možnost.

„Jak to tedy bylo? Pro komunisty jsou lidská práva a demokracie pouze prázdným pojmem, nic takového už z podstaty komunismu nemůže být s nimi spojováno,“ uzavírá první část zamyšlení Makovský.

Lež č. 2 – Národ byl zdravější díky špičkovému zdravotnictví

„Délka života v socialistickém Československu byla v průměru o čtyři roky kratší než v prohnilých kapitalistických státech,“ uvádí Makovský.

Přiznává, že u nás opravdu byly špičky oborů, například profesor Švejcar, chemik Holý či Otto Wichterle. Zároveň dodává, že všem těmto vědcům režim vytrvale házel klacky pod nohy. Přičemž zdravotnictví neustále klesala úroveň, protože nebyly peníze na nákup správného vybavení a chyběla možnost spolupráce se západem.

Lež č. 3 – Kdo dodržoval zákony, neměl se čeho bát. Na každém rohu stál esenbák, bylo bezpečno

„Co do množství esenbáků se mohlo zdát, že je opravdu o bezpečí obyčejného občana postaráno,“ otevře Makovský. Nebylo to však z důvodu prevence kriminality. Bylo totiž potřeba mít všechno pod kontrolou. Zda má člověk dlouhé vlasy, zda se nesměje, kdy nemá. Prostě mít dohled nad vším, co neodpovídá normě.

Lidé podle Makovského vnímali příslušníky jako „pologramotné mlátičky bez špetky přirozené inteligence“. Ti si ve většině případů svůj obraz uvědomovali a dávali to jednotlivcům hezky sežrat. „Esenbáci byli užíváni k rozhánění demonstrací, k šíření strachu, k rozbíjení hlav demonstrantů, kdy vyzbrojeni dlouhou bílou 'láskou strany' mlátili hlava nehlava všechno, co jim přišlo pod ruku.“

Makovský je nezatracuje všechny, samozřejmě stále fungovali jako policie, zavírali zločince, starali se o pořádek. „Jen se o tom nepsalo, protože nebylo kde,“ dodává Makovský. „Veřejná bezpečnost byl represivní orgán, větší důraz na ochranu před kriminalitou byl dán na šmírování a buzeraci socialistického občana.“ uzavírá třetí bod.

Lež č. 4 – Přes hranice se plížili jen vrazi a špioni

Odkazuje se na převaděče, což byli obyčejní lidé, „kteří se nedokázali smířit s budoucností násilím ovládnutého národa“. I přes nebezpečí žaláře a horších trestů převáděli celé rodiny. Mnozí z nich se však přes hranice nedostali.

Pohraniční hlídka měla sice také ztráty, údajně ale jen deset příslušníků zemřelo během přestřelek. „Proti těmto deseti pohraničníkům stojí odhadovaných pět stovek obětí z řad uprchlíků za svobodou,“ poznanemává Makovský. Srovnává hranice socialistického tábora s ostrahnou kriminálu, hlavně aby se nikdo nedostal ven. „Jak to tedy bylo? Přes hranice se neplížili vrazi a špioni, ale slušní lidé na cestě za svobodou. Naopak vrazi tyto hranice hlídali.“

Lež č. 5 – Všechno bylo zadarmo. Nebo skoro zadarmo

Následuje výčet věcí, které byly každému dostupné. Zubaři, doktoři, lázně, dovolená v NDR, pivo. To ale Makovský odsuzuje jako záplatu, aby obyvatelstvo mlčelo, na nic se neptalo a bylo spokojené. Uvádí, že všechno to bylo dotované. „Peníze, kterými stát přispíval na dotovanou životní úroveň, nutně chyběly jinde,“ vysvětluje. Co stát vložil do piva, to vzal ze zdravotnictví, z léčeben a podobně. „Ovšem hlavně že se nemuselo platit krvavých třicet korun u lékaře,“ rozčiluje se Makovský.

Lež č. 6 – Nekradlo se. Ani politici ani nikdo jiný

Na úvod cituje oblíbenou větu „kdo nekrade ze státního, okrádá vlastní rodinu“. Samozřejmě kradl každý. Od nejnižšího občana po nejvýše postaveného hodnostáře. Lišili se jen velikostmi krádeží.

„Na počátku vlády jedné strany byla obrovská krádež, a ta předznamenala jeden z nejvýraznějších rysů tehdejšího způsobu života. Jediný rozdíl proti dnešku je v tom, že neexistoval bulvár, který by o tom psal, a nebylo vůbec vhodné o něčem takovém mluvit nahlas,“ shrnuje Makovský.

Lež č. 7 – Každý mohl cestovat

Ano, cestovat mohl každý, kamkoliv se mu zlíbilo. Vycestovat za hranice, to už byla jiná. Příkladem uvádí speciální pasy pro vycestování do Jugoslávie. Pouze pro privilegované.

„Dostat se tehdy do kolébky socialismu a vidět na vlastní oči, kam až vede blahobyt pod vedením strany, bylo skoro nemožné,“ poznamenává Makovský. Šlo to zařídit vlastně jen skrze výměnný pobyt, sovětská rodina nás pozve k nim, my je vytrpíme na oplátku u nás „na Západě“. I tak pouze se schválením úřadů. Vycestovat dál vlastně nešlo. A pokud už se to někomu podařilo, musel být se stranou velmi zadobře.

Lež č. 8 – Byli jsme vyspělá, průmyslová velmoc

„Ano, byli... Respektovanou a vyspělou průmyslovou velmocí jsme byli dávno před zavedením socialistického hospodářství,“ vysvětluje Makovský. Z propadu, ke kterému došlo za dob socialismu, viní plánované hospodářství, omezení výroby na úkor zbrojního průmyslu apod.

Zároveň poukazuje na to, že po skončení totality nikdo fabriky nevykradl. Prostě jen nebyly připravené na konkurenční boj na svobodném trhu. Krachly samy. „Jak to tedy bylo? Vláda KSČ udělala z průmyslové velmoci technické muzeum,“ doplňuje Makovský.

Lež č. 9 – Každý měl práci, nebylo nezaměstnaných

„Jde o často rozšířenou lež, často užívanou pro dokreslení „neskutečného teroru a bídy, ve které dnes žijeme,“ otevírá Makovský a pokračuje: „Zjednodušeně řečeno, z Československa byl vystavěn takový velký pracovní lágr. Lidé nechodili do práce, ale do zaměstnání, a produktivita práce byla víc než mizerná.“

„Jak to tedy bylo? Každý měl povinnost být zaměstnán, a kdo nepracoval, skončil za katrem.“ shrnuje Makovský.

Lež č. 10 – Bylo líp, byly to zlaté časy

„Jediné, co se dá na tento argument odpovědět, je 'jo, bylo pěkný, že jsme byli mladší'.“ začíná Makovský. „Kecy, drazí přátelé. Je namístě odcitovat neznámého autora: 'Je absurdní, že o týhle zkurvený době jednou budou lidi mluvit jako o zlatejch časech'.“ doplňuje.

Předem nám bylo řečeno, co budeme jíst, co budeme pít, kdy chodit spát, kdy a u čeho se bavit. Zakázané knihy, zakázaná hudba, zakázaná rádia. Všechno proto, aby člověk hlavně nezačal přemýšlet, že je něco špatně. Všichni byli neustále pod dohledem.

Celé zamyšlení pak Makovský uzavírá slovy: „Byla to šílená doba, plná šílených lidí, vedená šílenci. Rozhodně to nebyly zlaté časy. Jak to tedy bylo? Stálo to za hovno. Ale byli jsme mladší.“

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Redaktor KL

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace