Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Fejeton(ky) Jiřího Macků

Fejeton(ky) Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Týden v kultuře

Týden v kultuře

Nejen knížky, i ´živá´ kultura nás zajímá. Aneb Pavel Přeučil každé pondělí

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

S poutníkem za Bílou paní

S poutníkem za Bílou paní

Strašidla pro víkendy i všední den. Kde? No přeci na hradech a zámcích

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

ODS se probrala z kómatu, ale registroval to jediný komentátor, ti ostatní sedí v hospodě. A co tak třaskavého řekl Řeporyjec Novotný?

19.01.2020
ODS se probrala z kómatu, ale registroval to jediný komentátor, ti ostatní sedí v hospodě. A co tak třaskavého řekl Řeporyjec Novotný?

Autor: ODS (stejně jako ostatní snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)

Popisek: Vondra (na snímku) a Novotný na kongresu ODS překvapili...

NOMINAČNÍ PROJEVY DELEGÁTŮ Volební kongres ODS skončil v sobotu po desáté večerní. Než se dostaneme k tomu, čím překvapil, řekněme si, čím naopak překvapili naši političtí komentátoři – naprostým nezájmem; očividně mají občanské demokraty za mrtvou stranu. Ono to tedy tak zpočátku i vypadalo, předseda a první místopředsedkyně dokonce neměli ve volbě žádného soupeře… A jediný přítomný rychlopsáč, komentátor Bohumil Pečinka, již v sobotu v 17:45 vložil na web Reflexu svůj text s názvem: ´Vondra jako lídr, boj s býkem a pravicový žvást. Takový byl kongres ODS´. Nechce se věřit, že by tam nikdo jiný z médií nebyl, alespoň pro forma, takže ti ostatní zřejmě ještě rozmýšlejí, co si o tom vlastně myslí.

První rychlé reakce se objevily na Twitteru a Facebooku. Za prvé ty očekávané, dehonestující (a to prosím neřekl jedno jediné sprosté slovo) – na adresu Pavla Novotného, který narychlo, po nezvolení Udženie první místopředsedkyní, kandidoval a pronesl projev, jehož celé znění najdete na konci článku. Stojí to za to, mezi politickým ptydepe, vydávajícím se za ´státnický nadhled´, se vyjímá jako Usain Bolt mezi zombíky; konec konců předseda Fiala se dopustil právě takového zombie projevu (první půlku furt někomu děkoval, v té druhé kéroval očekávaně do Babiše a na závěr zatančil vítězný taneček z oblasti zbožných přání), tak jsme ho vrzli na konec, abyste během čtení mohli poklimbávat a po přečtení jít rovnou spát…

Píárista, který vymyslel tento slogan, by měl vrátit diplom. Co to znamená? ČR je země, která vítězí? V čem, proboha? Anebo bude vítězit, až vyhraje ODS? WTF?

Modrý pták?

Další dobrý projev měl Saša Vondra, který na závěr poznamenal, že „Česko – společně se Slovenskem – jsou jedinou evropskou zemí, která nemá, coby státní symbol, svého ptáka“, což je podle něj symbol, který spojuje a nic nestojí a tudíž bychom si mohli nějakého zvolit. A hned navrhl sýkorku modřinku (i jeho projev najdete v závěru článku). Takže zatímco Pavel Novotný se dočkal mnoha nadávek, Saša Vondra ironických glos na Twitteru kolem toho fógla. „Čáp ve spárech straky,“ navrhl například národního ptáka ředitel Deníku N Ján Simkanič. Jiný uživatel přidal, bůhví proč, netopýra, snad že visí hlavou dolů. Nechme ale již pěny dní a věnujme se kongresu, který Pečinka velmi přesně vystihl ve svém komentáři a ještě předtím v rozhovoru, který s ním vedl web Info.cz.  

Konflikt mezi starou a novou ODS

„Ve volbách místopředsedů ODS (první a čtyři řadoví) šlo o všechno jiného než o volby místopředsedů. Ve skutečnosti to byly kulisy, za nimiž se odehrávaly skutečné pohyby uvnitř této strany. Stručně řečeno, byl to konflikt mezi starou a novou ODS, přestože to nikdo takto nereflektoval. Starou ODS na pódiu představovalo současné vedení ODS v čele se Zbyňkem Stanjurou a některými místopředsedy. Jde o slušné dělníky politiky, schopné řídit město nebo poslanecký klub. Jejich tragédií ovšem je doba, v nímž musí politicky fungovat. Je to éra, kterou definuje Andrej Babiš a jeho holdingové impérium, které prorůstá celým státem. Babiš to není Sobotka, Paroubek nebo Zeman,“ poznamenal Pečinka ve svém komentáři, když reflektoval nečekanou, až šokující situaci, kdy jediná navržená první místopředsedkyně, Alexandra Udženija, nebyla zvolena.

Šroubovice DNA, kterou na vizuál použili, je, dle předsedy vítězná... ehm... hmmm

Více to vysvětlil v rozhovoru pro Info.cz, který se odehrál ještě před zvolením místopředsedů: „A přestože Udženija neměla žádného protikandidáta, stalo se něco, co se nestalo na žádném sjezdu nebo kongresu za třicet polistopadových let. To znamená, že nebyl první místopředseda či místopředsedkyně zvolena navzdory tomu, že neměla protikandidáta. Jinak řečeno, nikdy se nestalo, že by v takové situaci byla odevzdána nadpoloviční většina neplatných hlasů. To je absolutní vyjádření nedůvěry. A to nejen Alexandře Udženija, ale v jistém smyslu také Petru Fialovi. A teprve toto nezvolení první místopředsedkyně a následné nominace ukázaly, že v ODS přece jenom nějaký étos, který byl hodně zatlačený, je.“

Vzpoura zdola

Pečinka trefně dodal: „Na rozdíl od nich (Sobotky a spol. – pozn. red.) je babišismus pomalým pokusem o systémovou deformaci celého demokratického systému. Když se proti němu postaví rozšafní strejcové s komunální zkušeností, nemůže to skončit dobře. Už to jejich potýkání s Babišem připomíná ovády, statečně útočící na býka, který se sem tam po nich ožene ocasem a dál si spásá nová a nová teritoria.“

Bohumil Pečinka je dlouholetý známý politický komentátor, též zástupce šéfredaktora časopisu Reflex, foto z MFF Karlovy Vary, Facebook

V rozhovoru pak poznamenal, že dle něj nevyšel Fialův plán nechat si navolit do předsednictva jemu nakloněné lidi: „Tady to chtěli dneska navolit suchou cestou a narazili na nedůvěru delegátů. Delegáti zkrátka pochopili, že Andreji Babišovi nemůžete konkurovat, natož nad ním zvítězit, když navolíte staronové vedení. A začali hledat způsob, jak průběh kongresu rozpohybovat, jak mu dát novou dynamiku. Spontánně nezvolili první místopředsedkyni, čímž hodili do celého připraveného scénáře vidle. A pokud bych to měl interpretovat na základě svých debat s delegáty, řekl bych to v jedné větě takto: Nechceme jít jako ovce na porážku. Petra Fialu ještě jednou zvolíme, všichni ale cítí, že řeči o tom, jak musíme věřit ve vítězství, nic neváží. Že toto vedení v posledních letech stagnovalo,“ zakončil Pečinka pro Info.cz.

Kdo je ´nová´ ODS?

Podle Pečinky Vondra a Novotný, i když u Alexandra Vondry bychom spíše řekli ´staronová´: „Novou ODS tentokrát v 02 Aréně reprezentovali Alexander Vondra a překvapivě i Pavel Novotný. Problém ODS je tento: Na celostátní úrovni se vžil podivný newspeak, kdy se rituálně opakují určité pravdy, které jsou formálně OK, ale jejich cílem není něco konkrétního sdělit voličům, ale deklarovat určité postoje. Tenhle žánr by se dal nazvat jako pravicový žvást. Když ve svém druhém projevu mluvil Pavel Novotný nebo Alexandr Vondra, měli takový ohlas u delegátů, protože sdělovali buďto reálné pocity, nebo prezentovali reálné návrhy.“

Moderní technologie - zatím jen na kongresu...

Pečinka má zato, že Vondrův projev nebyl vůbec místopředsednický, ale alternativní předsednický projev, který měl, jak napsal, místy premiérský rozměr: „Nešlo o žádné katedrové traktování principů a myšlenek. Byl to život sám a konkrétní návrhy, které by člověk čekal od šéfa opozice. Proto měl největší a nejbouřlivější potlesk.“ Pavel Novotný zas, podle komentátora, vnesl do původně formálního kongresu svou obvyklou prostořekost a otevřenost. A konec jeho komentáře vyznívá pro nejsilnější pravicovou stranu docela nadějně: „Jít na 29. kongres ODS bylo ještě včera jako jít na pohřeb někoho kdysi sympatického, kdo se ztratil ve světě vlastních slov a problémů. Jít z 29. kongresu ODS znamená přesvědčení, že pacient ještě nezemřel a někteří pozůstalí kolem něj mají chuť se o jeho budoucnost poprat.“

 

Projev starosty Řeporyjí Pavla Novotného před volbou místopředsedů: Já se zase vrátím do Řeporyjí ke svýmu chodníku na kopanině a budu dál prostě makat pro tu ODSku

Vážení přátelé, dámy a pánové, milí spolustraníci, volala mi manželka: „Co tam vyvádíš? Vždyť je to ten projev, co jsi psal v kuchyni ve tři ráno, že jim tam všem vynadáš, vždyť kandiduješ.“ Já říkám: „Já vím, tak já nic jinýho nemám.“ „Dobře, budeš kandidovat na místopředsedu řadovýho?“ Říkám: „No, říkají, abych nekandidoval, hlavně nemám napsanej projev, že jo, a nemám vyjednanou podporu.“ To tak ve straně chodí, vy, co to nevíte, že musíte mít vyjednanou podporu, že jo, když chcete někam kandidovat. Já na ty partajní hrátky nemám čas a asi nikdy mít nebudu. A tak argumentuju a manželka mi říká: „No ale ta Pražanda, ta, co tam byla před chvilkou, ta taky měla vyjednanou podporu a k čemu jí to bylo dobrý, že jo?“ Říkám: „To máš ale pravdu.“ „Tak to zkus.“ Dobře.

A jak jsem s ní o tom mluvil, tak mi říkala: „A rovnou se omluv, protože jak jsi tam vynadal těm krajům, tak jsi na něco zapomněl, ne, trošku?“ „To máš ale pravdu.“ Tak já bych chtěl říct, že jak jsem vám tady vynadal, že jste nedodrželi dohody, tak bych chtěl říct, že jsem zapomněl říct, že taky Praha nebyla jednotná při tý volbě. A to je přesně to, co, kdybych se stal řadovým místopředsedou strany, tak to bych zkusil někdy nedovolit, tohleto jo. U nás v Řeporyjích se dohody drží. My, když jedeme na oblast na třináctku, když něco slíbíme, tak to dodržíme, prostě jo. Prostě bylo to špatně a bylo to špatně ne kvůli třeba Sandře, ale kvůli tý straně to bylo špatně. Před těma novinářema. Gratuluji k tomu, že Piráti maj právě o tři procenta víc, se tam válej Bartoš s tím… hulej špeky a maj radost, že jsme se tady zesměšnili, to bych nikdy nedovolil, tohleto. Nebyla to dobrá reklama, co jsme tady předvedli.

Když jsme se loučili, tak mi řekla: „Řekni jim, jak to bylo v Řeporyjích, to by je mohlo zajímat.“ Tak jsem vám chtěl říci, že v Řeporyjích se ve 2014 rozpadla buňka, utek mi předseda před volbami. S neúplnou kandidátkou, s modrou hlavou jsem obhájil jeden mandát. Ve straně byla manželka (její otec je volič Andreje Babiše, ten měl radost, když jsem mu to přiznal nedávno, že má dceru v ODS, že jo), sestra a můj právník, to byla ODS Řeporyje. Vybudoval jsem ji od základu, obešel jsem celej volební obvod. Po tom, co jsem byl nezvolenej i z volitelnýho místa jednou, Zdeněk Zajíček mě tehdy sestřelil, dobře mi tak. Třikrát jsem kandidoval neúspěšně, než jsem si obešel opět celej obvod a vyhrál jsem tam volby, v těch Řeporyjích. Přál bych každýmu z těch lidí, co Babiš tahá na ty ministerstva, aby si obešel svůj volební obvod. To jim chybí tahle zkušenost, neznaj to prostě, jo. A vyhrál jsem v Řeporyjích volby, udělal jsem tam 30 %. Já vím, že mě asi dneska nezvolíte, ale chtěl jsem vám slíbit, že tam příště udělám 50 %. Těm, co tady mi říkaj, že tu ODS táhnu dolů. Pět kandidátek, 55 kandidátů, 8 stran a hnutí. Slibuji vám, že vám položím Řeporyje opět k nohám, udělám tam ústavní většinu příště. Umím dělat procenta, sakra!

No, já když dneska, ať budu, nebo nebudu zvolen, tak ještě mám od manželky jeden úkol, já jsem dvakrát panu předsedovi slíbil, že nebudu mluvit sprostě, pak jsem mu to slíbil potřetí před manželkou, což jsem se jako trochu polepšil. A manželka říkala: „Udělej to tak dneska ještě před tím kongresem, to je největší síla, jakou znáš. Když to nevyjde, ono to bude dobrý, ono ti to nedělá dobře, ani tý straně.“ Tak jsem vám chtěl, prosím vás, naposledy teda slíbit před kongresem, že i když mě dneska nezvolíte, tak už ve veřejném prostoru, vyjma kauzy Ondráček, pane předsedo, nebudu mluvit sprostě. Ale vyjma kauzy Ondráček, protože bolševikům se neustupuje! I když nebudu zvolen, zapracuji na svém projevu a budu slušnější. Vím, že vám někdy nedělám dobrou vizitku. Udělám to prostě, i když mě nezvolíte. Nezahořknu, proboha, nezahořknu!

Nedávno mi volala TV Nova takhle večer, měli takovou grafiku připravenou, kandidáti na prezidenta. Říkám: „Co já s tím?“ Já jsem byl ještě v úřadu, říkali: „My máme takovou grafiku, a jestli budete kandidovat na prezidenta, tady vypsali takový kurzy.“ Já říkám: „Koho tam máte v tý grafice?“ Jsem se takhle napřímil, že jo? A oni říkali: „No, Klaus mladší, Klaus starší, Fischer…“ Říkám: „Řekněte, že jsem to nevyloučil, jo.“ Zase jsem se vrátil k tomu chodníku na tý kopanině, k tomu svýmu, že jo, a to udělám i dneska. Jo, poděkuji, hezká zkušenost, skvělý, třeba ještě nepřišel můj čas. Já se zase vrátím do Řeporyjí ke svýmu chodníku na kopanině a budu dál prostě makat pro tu ODSku.

Chtěl jsem vám říct, že nekradu. Vítám ty audity s otevřenou náručí. Nekradu! Jo, nevím, jestli je to nějak důležitý, když ale kandiduju… Nekradu, ještě jsem nic neukrad, je to skvělý, jo, prostě spím dobře. Přijde audit: „Vítejte, vítejte, nebojím se vás, i ti moji úředníci, nekradu.“ Je to fantastickej pocit chodit spát a mít čisté svědomí, rád bych v tom pokračoval, ať dole, nebo nahoře. Dál budu pracovat pro ODSku, jak nejlíp umím, a ne proto, abych byl bohatší. To říkala manželka: „To jim řekni, jo, že nekradeš, že bys ty peníze přede mnou neschovával, nejsme moc bohatý.“ A budu to dělat strašně rád, ať tam, nebo tam a z velmi prostého důvodu. Když bývalá starostka pochopila, že to asi uhraju jako první, tak mi říká: „Proč to děláte?“ A já říkám: „Já miluju Řeporyje“. A já jsem viděl v těch očích takovou jako naději, že říkám pravdu, no. Tak jsem vám chtěl říct, že stejně miluju ODS. Děkuji moc.

 

Projev europoslance Alexandra Vondry před volbou místopředsedů: Takže havloid je tady a hlásí se do služby. Pokud dostanu důvěru, zkusím nezklamat

Dámy a pánové, milí přátelé, dobrý večer, já jsem si to napsal, zaprvé, v noci a strukturoval do takových tří otázek, respektive odpovědí. Ta první bude stručná:

I. Proč tady před vámi dnes stojím?

Přiznávám, že jsem svou kandidaturu neplánoval, tentokrát. Ještě před Vánocemi jsem si myslel, že do toho nepůjdu. Nečekal jsem ale, kolik z Vás bude žádat návrat stárnoucího havloida zpátky do práce. Takže havloid je tady a hlásí se do služby. Pokud dostanu důvěru, zkusím nezklamat.

Otázka druhá.

II. Co ode mě můžete a co ode mě naopak nemůžete očekávat?

Můžete ode mě očekávat nekompromisní obranu svobod, práv a hodnot, které jsme si v naší zemi po roce 1989 vybojovali. Dnes, 30 let poté, jsou tyto svobody znovu oklešťovány a tyto hodnoty opět relativizovány. Děje se tak postupně, jakousi salámovou metodou, ale o to je to nebezpečnější. Nesmíme mlčet. Nesmíme mlčet, když profesorka práva Válková, dokonce z pozice vládní zmocněnkyně pro lidská práva, národu do očí lže, že neví, kdo byl Josef Urválek. Nesmíme mlčet, když tím zakrývá svůj bezohledný kariérismus a bezbřehou ochotu sloužit jakémukoliv režimu.

Můžete ode mě čekat také vytrvalost v obraně našeho ukotvení na Západě – v Severoatlantické alianci, v Evropě i ve středoevropském Visegrádu. Všechny tyto tři kotvy naší zahraniční politiky jsou stejně důležité. Jedna nemůže existovat bez druhé. Všechny tři instituce jsou dnes pod tlakem – zevnitř i zvenčí. Nesmíme proto dovolit ani domácím Zaorálkům, Filipům nebo Okamurům, ale ani Putinům, Sandersům, nebo dokonce Macronům, aby je oslabili nebo rozložili.

A můžete ode mě očekávat také důraz na péči o životní prostředí. Je naší povinností předávat dětem a vnoučatům přírodu v lepším, a ne v horším stavu, než jsme ji převzali. Čistý vzduch, dostatek vody, zdravá půda, životaschopné lesy a biologická rozmanitost jsou hodnoty a cíle, o nichž nesmíme pochybovat. Za 30 let jsme v této zemi, my jako ODS, udělali obrovský kus práce. Jen jeden příklad za všechny. Jsou tři ikonické šelmy, které nikdy neměly lehké soužití s člověkem. Lev, tygr a vlk. První dva žijí v Africe a Asii a dnes bojují o přežití. Ten třetí – vlk – má větší štěstí. Žije v Evropě. Kdysi vyhuben a vystřílen se dnes šíří počty i teritoriálně. Vrátil se i k nám a my složitě, ale zodpovědně hledáme cesty ke vzájemnému soužití.

Naopak ode mě nemůžete očekávat, že budu propagovat, nebo dokonce legislativně prosazovat – a naše milé dámy v sále mi prominou – třeba rovnost mužů a žen ve složení managementů soukromých firem, byť nám to budou radit z Bruselu. Jsem prostě stará škola. Stále věřím, že cílem svobodného podnikání je vytváření zisku, a ne sociální nebo genderové inženýrství.

Nemůžete ode mě ani očekávat, že budu naskakovat na různé módní, byť dnes populárním trendy. Jsem konzervativec a kult změny za každou cenu neberu. Ne každá změna je změnou k lepšímu. Naopak často vede k chaosu. A cílem politiky nesmí být vyvolávání chaosu, ale naopak stabilita, předvídatelnost, důvěra k institucím a respekt k přirozenému řádu.

A konečně ode mě nemůžete ani očekávat, že budu plavat na vlně dnešního klimatického alarmismu a šíření strachu. Jsem vystudovaný přírodovědec a zodpovědně říkám, že klima na Zemi se měnilo, i když na tom člověk neměl a ani nemohl mít vliv. Nepochybuji, že lidská kreativita je natolik tvůrčí, že se dokáže bez hysterie přizpůsobit i změnám, které se odehrávají teď. Odmítám tezi, že kvůli záchraně planety musíme revolučně měnit náš společenský či hospodářský systém. Nic proti zelené barvě, ale řečeno s klasikem: pozor na meloun! Na povrchu je zelený, ale uvnitř rudý jako krev.

A nyní poslední otázka:

III. Co my všichni – tady v tomto sále i mimo – můžeme udělat proto, abychom probudili sami sebe i naše voliče? Co máme udělat proto, abychom se probrali z letargie a dostali ODSku znovu na vrchol?

Občas opakuji jednu větu: Kdo chce zapalovat, musí sám hořet. Lehce se to řekne, hůř provede.

Ano, žijeme ve světě, kde se všechno mění rychleji než kdykoli dřív.

Ano, ve světě, dominovaném rychlou komunikací na sociálních sítích, je zodpovědná politika těžká práce. Pozornost na sebe strhává klaun, lid si žádá zábavu.

Ano, v atomizované společnosti je neskonale těžší probouzet lidi k celostátní veřejné akci.

A ano, lidem v naší zemi se dnes v průměru žije daleko líp, než kdykoli dřív.

Možná právě tady začíná náš dnešní problém. Zpohodlněli jsme. Začínáme zaostávat. Ujíždí nám vlak – pomyslně i doslova, jako když jsme se loni najednou dozvěděli, že expresní Vindobona mezi Berlínem a Vídní Česko objíždí obloukem.

Na stole v sále máme elementární plán, co chceme. Chceme zemi, která vítězí. Jsou tam návrhy z oblasti daní, důchodů, digitalizace i reformy státní správy, které – pokud je prosadíme – nás určitě posunou kupředu. Také ty z oblasti školství – i když se přiznávám, že rezignace na matematiku u maturit mi nejde na rozum.

Ale o tom teď mluvit nechci. Co chci, je ještě dodat, že si myslím, že máme-li lidi zaujmout, potřebujeme ještě několik srozumitelných vlajkových záměrů. Žádných vizí ani snů – příliš mnoho vizí a snů je spíš recept k návštěvě u psychiatra. Potřebujeme spíš několik konkrétních činů. Potřebujeme odvážná rozhodnutí, kterými uvedeme v život pár ležáků, o nichž všichni sní, ale nikdo zatím nic neudělal. A také nápady, které vyvolají diskusi a lidi zaujmou.

Skromně proto nabízím jakési desatero.

1) Začnu něčím, co si může říct o titulek, ale přesto to chci říct. Navrhněme, aby na Pražském hradě byla vybudována pokladnice, kde budou veřejnosti trvale přístupné korunovační klenoty a další poklady spojené s počátky naší státnosti. Lidé mají mít šanci poklonit se předkům, aniž by museli v televizi sledovat ostudu a utrpení při jejich posledním výjimečném zpřístupnění. Vím, je to kontroverzní, ale ve Vídni, v Cáchách nebo v Paříži to dávno mají, tak proč ne my?

2) Zavažme se, že okamžitě, jakmile budeme ve vládě, se zasadíme za urychlené dokončení vnějšího dálničního okruhu kolem Prahy. Dokázali to ve Vídni i v Drážďanech, tak proč ne my? Poláci v letech 2010–2015 otevírali každý rok 100 km nových dálnic ročně. Babišova vláda postupuje tempem 14 km.

3) Zavažme se, že co nejrychleji postavíme městský vlak spojující letiště Václava Havla s centrem města. Je to naše okno do světa – nejen pro nás, ale i pro ty, kdo k nám přiletí. A je to povinnost celé země, nejen Prahy.

4) Slibme, že okamžitě začneme budovat přes Ústí, Prahu a Brno rychlodráhu, která vrátí nejrychlejší spojení mezi Berlínem a Vídní zpět na naše území. Vlak je nejekologičtější způsob dopravy a my – kromě toho, že jsme po váhání pustili na dráhy konkurenci – v této infrastrukturální oblasti neudělali za 30 let skoro nic. Nesmí nám už dál ujíždět tento pomyslný vlak.

5) Postavme v Praze (a to je Praha po třetí, abych jí udělal nějakou radost) novou národní koncertní síň. Moderní, s dokonalou akustikou. Národ Smetany, Dvořáka a Janáčka si ji zaslouží.

6) Postavme v Brně národní fotbalový stadión a třeba spojme své síly s Rakouskem, Maďarskem a Polskem a kandidujme na pořádání mistrovství světa ve fotbale. Národ Pláničky, Bicana, Masopusta a Nedvěda si zaslouží znovu se dostat do centra globální pozornosti.

7) Radar je pasé, ale odvážně navrhněme Američanům, abychom v Ostravě-Mošnově zřídili společnou strategickou leteckou základnu. Posílí naši bezpečnost a podpoří těžce zkoušený region, kde lidi v důsledku dekarbonizace budou přicházet o práci. Poláci už mají svůj Fort Trump, tak proč nemáme mít my náš Trump Air Force Base?

8) Slibme, že mladým lidem, kteří se rozhodnou farmařit, usnadníme daňově i jinak užívání zemědělské půdy. Dnes je půda nedostupná, stát ji moc nemá a my potřebujeme dostat mladé lidi na venkov a ten venkov oživit. Nemá cenu, abychom se všichni tlačili jen ve městech. Slibme také, že daňově i na pracovním trhu zvýhodníme mladé rodiny, které se rozhodnou mít děti. Zdravá demografie je základem pro naše přežití a národ, který chce reprodukci outsourcovat, nemá nárok na existenci.

9) Trpíme suchem. Dotace nemám rád, ale udělejme výjimku. Znovu obnovit kdysi zaniklý rybník dnes znamená podstoupit byrokratický horor. Udělejme proto program: Malý rybník do každé vesnice nebo mokřad za jejími humny. Musíme umět zadržovat vodu v krajině – stejně jako to dokázali naši předkové.

10) Přes přírodu se vracím tam, kde jsem začal. K symbolu, který spojuje a nic nestojí. Česko – společně se Slovenskem – jsou jedinou evropskou zemí, která nemá, coby státní symbol, svého ptáka. Navrhněme proto národní internetovou anketu, jakési dobrovolné referendum, ve kterém si lidé našeho ptáka vyberou. Zkoušel jsem to přes ornitology, ale oni se bojí, mají totiž ptáky rádi a mají strach, že si z toho chlapi v hospodách budou dělat srandu. My máme ptáka ve znaku. Dejme jim proto impulz a zkusme to vzít vážně. Třeba budeme i odměněni. Na amatérské anketě, kterou dobrovolníci uspořádali loni, to vyhrála sýkora modřinka. Milí přátelé, pojďme do toho a Pán Bůh s námi.

 

Projev předsedy Petra Fialy na 29. kongresu Občanské demokratické strany: Milé voličky, milí voliči, my vám děkujeme, Občanská demokratická strana si vaší rostoucí podpory váží

Vážené delegátky, vážení delegáti, vážení členové ODS, milí přátelé, vážení hosté, dámy a pánové, dovolte, abych vás osobně přivítal na našem kongresu, a odpusťte mi, že začnu dnes trochu netradičně, totiž citátem: „Konzervatismus vychází z pocitu, který sdílí všichni zkušenější lidé: všechny dobré věci je snadné zničit, ale není jednoduché je vytvořit. To platí obzvlášť pro dobré věci, které sdílíme mezi sebou, jako jsou: svoboda, právo, zdvořilost, veřejný duch, jistota osobního vlastnictví a rodinný život… Tedy všechny věci, které nemůžeme sami získat a jejichž existence závisí na spolupráci s ostatními. Proces ničení těchto věcí je rychlý, jednoduchý a povznášející. Proces vytváření je pomalý, pracný a nudný. To je jedna ze zásadních lekcí 20. století. Je to také jeden z důvodů, proč konzervativci mají ve veřejném prostoru tak nevýhodnou pozici. Jejich názory jsou pravdivé, ale nudné. Názory jejich oponentů jsou vzrušující, ale chybné.“

Tento více než výstižný popis i naší situace je od sira Rogera Scrutona, který nás před několika dny bohužel navždy opustil. Tento významný filozof, obhájce svobody, práva, národního státu a demokracie, byl velkým přítelem České republiky a byl také inspirátorem a přítelem mnoha z nás v Občanské demokratické straně. Výrazem jeho přátelství byla i jeho poslední cesta za námi loni v listopadu, při oslavách 30 let svobody, která vlastně znamenala i osobní rozloučení. Přeji si, aby jeho odvážná argumentace, víra v hodnoty a ve svobodu, jeho odvaha jít za pravdou a taky pro ni něco udělat – ale i jeho uměřenost a dobrý vkus – bděly nad tímto naším kongresem. A s vděčností na něj vzpomeňme.

Dámy a pánové, mám ale také radostné povinnosti: Chci poděkovat vám, členům ODS a našim spolupracovníkům, za obrovskou práci, dobrovolné nasazení a odhodlání, které stojí za našimi úspěchy.

Děkuji svým kolegům a přátelům z vedení ODS, za jejich práci, za jejich podporu a za to, jak dokázali být skutečným týmem. Není to samozřejmé a vážím si toho. A dovolte mi speciálně poděkovat Evženu Tošenovskému, výrazné osobnosti – prosím nejenom svým vzrůstem – naší strany po mnoho let, který se rozhodl znovu nekandidovat na místopředsedu. Evžen samozřejmě v politice zůstává, ale za práci ve vedení v nejtěžších letech mu patří naše absolutorium.

Děkuji také všem hostům, kteří přijali naše pozvání. Zvláště děkuji paní předsedkyni a pánům předsedům TOP 09, KDU-ČSL a Starostů za spolupráci v Poslanecké sněmovně a v Senátu i jinde, za spolupráci, které si vážíme, na níž chceme navazovat a kterou chceme rozvíjet.

Ještě jednou vítejte všichni zde v sále, zdravím i vás na sociálních sítích nebo u obrazovek České televize: vítejte na 29. kongresu Občanské demokratické strany pro zemi, která vítězí.

Vážené delegátky, vážení delegáti, myslím, že nemůžeme začít náš kongres lépe než poděkováním našim voličům. Byli jste to vy, kteří jste rozhodli o tom, že ODS zase po dlouhých letech dokázala vyhrát volby. Volby do Senátu. A my jsme udělali ze Senátu silnou a užitečnou pojistku naší demokracie a také místo aktivního politického odporu proti různým nesmyslům první polokomunistické vlády po roce 1989. Spolu s našimi voliči jsme znovu naplnili smysl Senátu – oslabili jsme levici a nepustili jsme tam hnutí ANO ani jeho satelity a politické extrémy.

Jde o trochu nedoceněnou, ale velmi důležitou část skládačky, která drží a chrání naši parlamentní demokracii. A díky tomu máme taky předsedu Senátu. Kdybych vám před dvěma lety sliboval, že druhou ústavní funkci v zemi bude zastávat člen ODS, tak byste mně asi nevěřili. Dnes je to realita a Jaroslav Kubera překvapuje možná i sám sebe, s jakou motivací a nasazením do toho jde. Když s ním sedím, tak nikdy nevím, jestli se mi točí hlava z množství jeho vykouřených cigaret, nebo z jeho energie. Ale ať je to jakkoli, tak v Jaroslavovi má dnes Senát viditelného a přesvědčeného obhájce druhé komory, ale i svobody nás všech.

Děkujeme lidem za hlasy v komunálních volbách, po kterých dnes sedm našich primátorek a primátorů vede statutární města namísto dvou v předchozím období. I v mém rodném Brně máme zase po dlouhých čtrnácti letech naši primátorku – a hned je to vidět, věci se posunuly – a to mohu posoudit, protože tam žiji. A ODS je znovu nejsilnější stranou v Praze, kde momentálně oponuje mediálně možná zdatnému, ale výsledkově slabému vedení města.

A nemůžeme zapomenout poděkovat 350 tisícům voličů, kteří nám dali důvěru před půl rokem v evropských volbách. Byl vás trojnásobek proti předchozímu období. Nejenže jsme společně poslali skvělé reprezentanty do Evropského parlamentu. Ale byl to i silný vzkaz tady u nás doma: že rozdíl mezi druhou ODS a vítězem voleb se postupně snižuje. Že v reálných volbách se zmenšuje a rozhodně už není nepřekonatelný.

Milé voličky, milí voliči, my vám děkujeme, Občanská demokratická strana si vaší rostoucí podpory váží a můžete se spolehnout, že vás nezklameme!

Dámy a pánové, nedávno, na přelomu roku, se Česká republika stala určitě světovým rekordmanem v počtu vánočně novoročních poselství nejvyšších ústavních činitelů na počet obyvatel. Pokud jsem správně poslouchal, tak v jednom se shodli: že se máme dobře, že zažíváme skvělé časy a že jsme úspěšná republika. Ano, to je pravda. A je to skvělé.

Už méně skvělé je, že je to jenom poloviční pravda. Jako rozumní lidé víme, jak důležité je alespoň jedním okem sledovat trend. Máme tu vládní problém, kterého si všiml i největší ochránce současné vlády, totiž prezident Zeman, a nazval ho jemně „pomalostí“. Vidíte, když pan prezident chce, umí být i taktní a zdrženlivý. Ale zde to není na místě. Za výstižnější považuji mluvit o zpronevěře období skvělých ekonomických růstů, klidu, bezpečí a rekordních příjmů státních rozpočtů ze strany současné vlády.

Výstižným příkladem toho, kam věci u nás postupně dospěly, je nejnovější vládní hit nazvaný„národní investiční plán“. Opravdu mě zneklidňuje, jak si zvykáme na tento newspeak. Že některým se už ani nezdá nic divného na tom, že po šesti letech vláda předkládá jmenný seznam všeho rozestavěného, ​​nedostavěného nebo prostě vytouženého – dohromady za 8 tisíc miliard – a všichni se máme tvářit, že jde o nějaký významný počin století. A taky se tak o tom v médiích debatuje.

Nepřistupujme na vládní newspeak, nazývejme věci pravými jmény. To přece není žádný „národní investiční plán“, to není víc než „náhodný investiční seznam“. Pěkně si to srovnejme s realitou. V letošním rozpočtu dala vláda jen 93 miliard korun na dopravní infrastrukturu. A máme se tvářit vážně nad investičním seznamem za 8 tisíc miliard. Každý si můžeme spočítat, za kolik nekonečných desetiletí by to bylo uskutečněno. To není žádný plán. A ani Harry Potter s kouzelnou hůlkou, ve kterého by se rád proměnil premiér, by si s takovým „plánem“ nevěděl rady. To jiná literární postava, totiž baron Prášil, ten by s tím žádný problém neměl. Jenomže víte, jak to s těmi historkami barona Prášila je…

Bohužel to vůbec není k smíchu. Ale připomenul jsem to tady i proto, abych ukázal, co mi toto kašírování, tato propaganda a tento jazyk připomínají. Jako bych slyšel husákovštinu 70. a 80. let. Ne elán, ne tvořivost, ne skutečné priority ani opravdové politické lídrovství, kterými nás zakladatelé naší moderní státnosti už jednou dovedli mezi 10 nejrozvinutějších zemí. Jen plno řečí, papírové plány a pětiletky, které se nikdy neuskuteční, protože jsou nereálné, a to, co je reálné, je odfláknuté, tak to nakonec taky dobře nefunguje. A z vedení státu zaznívá podivným a přitom povědomým jazykem cosi o tom, „kolko skvelých vecí vlada robí a ako ide všecko vynikajúco“. Já ale nechci prožívat žádné déjà vu, žádné nové mininormalizace, žádné stagnace, žádnou vševědoucí a přitom prolhanou a neschopnou vládu a všeobjímající stát, já chci normální, rozumnou, kompetentní a slušnou demokratickou politiku.

Na příkladu investic se dá dobře ukázat politická alternativa, kterou nabízíme. Nemůžete každému slíbit všechno, ale můžete slíbit všem to podstatné. Skutečný investiční plán podle mě musí mít priority, harmonogram a má vypadat takto: Víme, že potřebujeme investovat do dopravy, vzdělání, inovací a naší bezpečnosti, a proto – místo blouznění o 8 bilionech – vláda ODS v příštím volebním období zdvojnásobí investice do dopravní infrastruktury. To znamená, že za 4 roky najdeme o 300 miliard korun více, než jsou rozpočtové plány současné vlády. Chceme na to dát 3 procenta HDP.

A stejně tak do vzdělání chceme poslat za 4 roky o 300 miliard korun více, než jsou rozpočtové plány současné vlády. Protože jinak kvalitní vzdělání neudržíme. To je 5 procent HDP.

Jsme připraveni konečně splnit naše spojenecké závazky – a budeme vydávat 2 procenta HDP na obranu.

A také místo nízkých, celosvětově ani evropsky nekonkurenceschopných 63 setin procenta HDP na výzkum a inovace od současné vlády budeme investovat 1 procento HDP. To za 4 roky znamená téměř o 90 miliard korun více, než jsou rozpočtové plány současné vlády.

Můj vzkaz je tedy takový: my počítáme, my plánujeme, my se chystáme a místo marketingových seznamů máme skutečný investiční plán.

Dámy a pánové, „Soukromí je nedotknutelné, ODS je bude chránit. Levný stát. Nezadlužená budoucnost. Solidarita zodpovědných.“ Je vám to povědomé? Ano, nepochybně je, jsou to tzv. poděbradské artikuly zformulované už před více než dvaceti lety. A pro tyto a podobné principy jsem se stal občanským demokratem a krátce na to – mimochodem přesně na den před 6 lety – jste mě na Kongresu ODS poprvé zvolili předsedou.

S těmito principy převedla Občanská demokratická strana Českou republiku od vlády komunistů ke svobodné prosperující zemi, k fungující demokracii, ke kapitalismu a do bezpečí západních struktur. A je naprosto nehorázné a vlastně šílené – a bohužel to vypovídá dost o naší době, že 30 let od listopadu 1989 si komunisté dovolují žádat od ODS omluvu za její politická rozhodnutí. Je to drzost, nad kterou zůstává rozum stát.

Ale uvědomuji si, že v době, kdy jsem převzal vedení strany, která byla tehdy jednou nohou nad propastí, stále více lidí mělo dojem, že hesla zůstala, ale z reálné politiky ODS se vytratilo nadšení a původní smysl konzervativně-liberální politiky a že přišla únava z nových výzev. To nevzniklo ze dne na den. Po takovém výkonu, jaký ODS předvedla zvláště v prvním desetiletí svobody, se takové věci stávají, jak se říká, i v lepších rodinách.

Za uplynulých šest let v opozici jsme ale vrátili naše principy a hodnoty do středu politiky ODS. A já si myslím, že je čas vrátit je i do středu vládní politiky. V tomto sále neuvidíte lidi, kteří by tu zůstali kvůli profitu. A političtí šíbři a zákulisní prospěcháři se už přesunuli dávno jinam. A já mám dnes dobrý pocit a čisté svědomí, jak důsledně držíme principy hodnotových konzervativců a ekonomických liberálů – například i poslední dva roky, kdy nás voliči poslali do pozice druhé nejsilnější strany a nejsilnější opoziční strany.

A i v opozici jsme naší důsledností, elánem a kompetencí dokázali leccos prosadit: Každý rok předkládáme návod, jak dosáhnout vyrovnaný rozpočet. A pokud si to lidé budou přát a dají nám důvěru, tak za dva roky zavedeme dluhovou brzdu: aby vláda v době ekonomických růstů byla povinna sestavit vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet. A aby nikoho nenapadlo někam uhnout. Ano, přesně tak, nezadlužená budoucnost je dlouhodobě v našem programu a my ho naplníme.

Současná vláda není zrovna nakloněna živnostníkům a malým a středním podnikatelům. Ale naší tvrdohlavostí a vytrvalostí jsme nakonec prosadili alespoň jedno rozhodnutí pro živnostníky v tomto volebním období: zvýšení limitů výdajových paušálů.

Polokomunistická vláda projevuje pramalou úctu k právním jistotám a mravním principům – ale byla to iniciativa ODS, která nakonec zabránila zdanění církevních restitucí, tomuto skandálnímu pokusu ještě jednou ukrást alespoň kousek z již jednou ukradeného majetku.

Současná vláda nemá žádný plán na reformu státu. Ale tvrdohlavostí a vytrvalostí se nám podařilo prosadit zásadu, že každý zákon musí mít seznam povinností, které lidem ukládá, a zákony nabývají účinnost jen dvakrát do roka. Je to pro lidi mnohem přehlednější. A iniciovali jsme – spravedlivě dodejme, že spolu s Piráty – a prosadili zákon o digitalizaci. A půjdeme mnohem dál, chceme reformovat stát. Obrátíme vztah občana a státu z hlavy na nohy! Stát pro občana, a nikoli občan jako položka EET pro stát!

Bez jasných pozic ODS by se v tomto volebním období rozpadla celá dosavadní bezpečnostní strategie republiky. Ne řečmi, ale činy se chrání bezpečnost země. Prezident a premiér se totiž bohužel rozhodli postavit svou moc na politických silách, které jsou otevřeně proti NATO, které jsou izolacionistické, vůči Západu a transatlantické příslušnosti ambivalentní, nebo dokonce rovnou provýchodní. To už dávno není hra, bohužel. Na jednom kraji je tento trend reprezentován komunisty a na druhém kvazipravicovou rétorikou. Jenže na konci cesty, po které jdou, je výsledek vlastně stejný. Fakticky zpochybňuje tři hlavní cíle listopadu 1989: svobodu a demokracii, kapitalismus a naši příslušnost k Západu. Pro nás jsou to hodnoty bez přívlastků. Není dnes nikdo jiný, kdo by je byl v české politice tak silně schopen opatrovat a chránit jako Občanská demokratická strana.

Za poslední dva roky v opozici jsme tedy udělali spoustu konkrétní práce. A jsou za námi výsledky, které lidem pomáhají. Jen telegraficky: Zvýšení limitů výdajových paušálů pro milion aktivních živnostníků. Zastavení snahy zdanit církevní restituce. Konkrétní návrhy, jak dosáhnout vyrovnaný rozpočet. Návrhy na snížení nebo zrušení některých daní. Návrhy, kde škrtat nesmyslné dotace. Omezení legislativního eldoráda, zpřehlednění povinností pro občany a firmy a redukce účinnosti zákonů na dvě data v roce. Zákon o právu na digitální službu. Nebo podpora spojeneckých závazků, na kterou současná vláda nemá vlastní většinu v Parlamentu. A leccos dalšího. Za tím vším je ODS. A to jsme prosím jen v opozici – co teprve s touto energií a nadšením dokážeme, až budeme ve vládě!

Dámy a pánové, odpoledne zde budeme představovat konkrétní programové priority pro naši zemi. Pro zemi, která neprojídá ekonomický růst, která nestagnuje, nečeká, nenalhává si do kapsy, ale která zná ohrožení i příležitosti světa a která v něm vítězí.

Máme jasnou představu o tom, jak zvítězit nad tradičně obézním státem a jak přejít na jeho redukční dietu – aby lidé měli více svobody a peněz a mohli se sami rozhodovat.

Jak reformovat stát: jak porazit množství razítek, nejrůznějších formulářů, povinností a zákonů, které dusí Českou republiku. Aby lidé pořád neobíhali úřady a na každý úkon nebylo potřeba několik papírů a úředníků.

Jak připravíme děti na výzvy moderního světa a učitele na moderní děti. Aby školy skutečně něco naučily a aby mladí lidé byli dobře připraveni.

Jakým způsobem dospějeme ke skutečné důchodové reformě a jak povzbudíme generaci budoucnosti, aby měla nějakou perspektivu. Aby měla šanci na byt, slušnou práci a nezadluženou budoucnost.

A také jak vrátíme do centra moderní konzervativní politiky zodpovědnou péči o životní prostředí. Abychom si poradili se suchem, abychom žili v příjemném a zdravém prostředí.

Dámy a pánové, nemůžeme být úspěšní, pokud nereagujeme na výzvy doby, obavy našich voličů a nové podněty, které přicházejí. Neobstáli bychom, kdybychom do naší konzervativně-liberální výbavy nevložili i kus modernizační agendy. Je to těžká věc, protože někde máme kotvu a jinde ji nemáme. Můžeme se ohlížet po inspiraci, ale jak věděl dobře Roger Scruton – konzervatismus je lokální: máme hájit to, na čem nám záleží u nás doma.

Tak si například myslím, že náš domácí konzervatismus by měl být pevnou hrází proti extrému, fanatismu a mesiášství, ať už ten bere do úst neomarxistickou, klimatickou, politicko-korektní, nebo nacionalistickou rétoriku. Nebo obyčejnou hloupost.

Podle mého hlubokého přesvědčení pro našeho skutečného konzervativce například Západ není jedna z možností, ale kotva – a to bez ohledu na větší nebo menší omyly, jichž se dopouští. Skutečný konzervativec ví, že Evropskou unii neničí myšlenka čtyř svobod, ale ambiciózní političtí inženýři v Evropské komisi nebo v čele některých států. Socialisté deklarovaní nebo přesvědčení. Ale skutečný konzervativec z Česka jim nedovolí zničit spolupráci evropských zemí a západní struktury. A víte proč? Protože si na tomto území a v naší republice dokáže představit mnohem vážnější hrozby pro svou svobodu a pro demokracii.

Jsem konzervativec, jak se říká: before it was cool. A jako přirozený konzervativec respektuji svobodu a intimitu a leccos si dovedu představit, ale nikdo po mě nemůže chtít, abych vedl debatu o tom, co je rodina. To je jasné. Ale klidně budu debatovat s pravicově smýšlejícím kolegou o tom, zda například zákaz kouření na některých místech je už vážné kritérium ztráty svobody, nebo rozumné opatření. Zdá se mi, že nám v Parlamentu do otevírání a zavírání obchodů vůbec nic není, ale klidně vyslechnu kolegu z lidové strany, který se taky považuje za konzervativce a má důvod toto socialistické opatření hájit. A na progresivních liberálech mně nepřijde nejhorší jejich požadavek slabé legalizace konopí, nakonec to chce i plno našich lidí, jsou mnohem horší věci. Třeba když někdo napadá a ničí princip institucí a loajality k institucím – pak je mi úplně jedno, jaké má politické přesvědčení. Jedná prostě špatně.

Proč to říkám? Protože máme před sebou ještě jeden velký úkol, abychom obnovili plnou, nebo lépe řečeno, největší možnou sílu konzervativně-liberální politiky u nás. Totiž naučit sami sebe – ale nám v ODS to vlastně jde docela dobře – takže spíše přivyknout a naučit pozorovatele zvenčí, aby konečně přijali jako fakt, že naše konzervativně-liberální rodina musí umět strpět mnoho akcentů a nuancí, aby mohla být silná. Tak to mají všechny úspěšné pravicové strany v zahraničí a tuto pestrost musíme mít taky. Na ideologickém sektářství není nic konzervativního, zato je autenticky konzervativní pragmatická touha vládnout a řídit věci ve prospěch svobodných lidí a vlastní země. A toho se držme!

Dámy a pánové, my tady dnes budeme hovořit hodně o programu. Samozřejmě bychom mohli strávit celý dnešní den nadáváním na vládu. To by se mimochodem dalo dělat velmi důvodně a vynalézavě i dva dny. Jenže blok o našich programových prioritách na našem kongresu je jasný signál. Protože středobodem naší kampaně za změnu nebudou velké osobní problémy jedné osoby v čele vlády, dokonce ani její přehmaty, ale náš program. Program pro zemi, která vítězí.

Dámy a pánové, současná vláda levice a komunistů uzavřela s částí země smlouvu, která jí zatím jakž takž funguje. Jejich vládní smlouva s voliči je zhruba taková: nemysleme na budoucnost a užívejme si přítomnost. My pojďme za lidmi – a nabídněme jim alternativní smlouvu. Můj návrh alternativní smlouvy zní: zlepšeme si přítomnost, protože se to dá, a mysleme na budoucnost, protože to se musí. Kvůli našim dětem a vnoučatům, protože jenom to je opravdu zodpovědná politika.

A chci ukázat na pár příkladech, v čem se naše nabídka od té vládní naprosto liší:

Vláda nedělá nic pro aktivní lidi, pro živnostníky, jde proti nim. My pro vás máme jinou nabídku: bez státní byrokracie, bez EET a s jedinou podmínkou: pracujte, bohatněte, plaťte nízké daně, starejte se o rodiny, a to je v zásadě vše, co od vás má stát právo vyžadovat. To říkáme my.

Vláda nesplnila sliby, které dala učitelům. My říkáme, že vzdělání a postavení učitele jsou pro nás prioritou, protože jen se spokojeným učitelem a kvalitním vzděláním můžeme čelit zahraniční konkurenci včetně asijských zemí, jen tak budeme země, která vítězí i za 10 let.

Vláda neudělala nic pro lidi, kteří potřebují bydlení. My posuneme Českou republiku o sto míst nahoru v žebříčku délky stavebního řízení a zrušíme zbytečnou daň z nabytí nemovitosti. Prostě to uděláme, aby lidé měli kde bydlet.

Vláda nesnížila byrokracii, jak slibovala, o 10 procent, ale naopak každoročně počet úředníků zvyšuje. My nabízíme reformu státu, do které patří i značný právní úklid: budeme prostě škrtat zákony. Zmenšíme stát, byrokracii i počet úředníků. Ano, nabízíme levnější a efektivnější stát. Aby si lidé z domova mohli snadno vyřídit, co potřebují.

Vláda nemá vyrovnaný rozpočet, jak slíbila, ale naopak začíná vršit deficity v dobách ekonomických růstů. Toto nesmí pokračovat a my zavedeme principy odpovědného vládnutí. Ano, bude nezadlužená budoucnost. Lidé budou mít více peněz a míň starostí.

Vláda nezrušila superhrubou mzdu a nesnížila daně, jak sliboval její předseda. Daňové balíčky vytahují z lidí více peněz. Když jsem premiérovi veřejně nabídl, abychom zrušili superhrubou mzdu a společně snížili daně, tak se rozčílil a od té doby se tváří, že neslyšel. Mě slyšíte často říkat, že jsme poučeni z minulosti, a proto připraveni na budoucnost. Takže se můžete spolehnout: ODS ve vládě daně konečně zjednoduší a sníží!

Blíží se doba, kdy bude vláda každý zrekonstruovaný kus cesty vydávat za novou dálnici, protože za 6 let vlády nad všemi důležitými resorty premiér neumí vysvětlit hlemýždí tempo staveb. My to změníme. Platí náš slib, že do silnic a dálnic investujeme za 4 roky o 300 miliard více. A připravíme legislativu, která umožní stavět rychleji. Silnice i byty.

Financování zdravotnictví je nepřehledné, nepředvídatelné a neudržitelné. Vláda ve zdravotnictví, tak důležitém a nákladném sektoru, udržuje netransparentní mlhu. My na to říkáme, že lidé mají právo na informace, kam a kolik peněz ve zdravotnictví jde a co za to pacient kde má. Kde léčí kvalitně a kde draze, a ne tak dobře. To bude jeden z prvních zásadních kroků, který v systému uděláme.

Jsme připraveni rozumně se postavit výzvám ekologické politiky, péče o zdravý vzduch, vodu, půdu a přírodní rozmanitost. Znovu zaplníme prostor, který dnes na jedné straně okupují agresivní alarmisté a aktivisté a na straně druhé jim oponuje většinou zoufalý trolling bez jakékoli vlastní představy a bez návrhů řešení. Jedni i druzí jsou hlasití, ale většina, kterou tak neslyšet není, nepatří ani do jedné z těchto dvou skupin. A tuto většinu chce reprezentovat zelená karta ODS. Tak, jak pro tuto většinu denně pracuje mnoho starostů z řad občanských demokratů, kteří již dohromady zprovoznili více reálných „zelených projektů“, než kolik někteří zelení ideologové napsali v životě facebookových statusů.

Vláda doslova hodila přes palubu budoucí generace. Premiér nedávno řekl: „Já nevím, co je důchodová reforma, já vím, že budeme zvyšovat důchody“. To jsou slova předsedy vlády, která důchody zvýšila o pouhých 150 korun nad rámec zákonné valorizace, vlády, během jejíhož působení se rozdíl mezi průměrnou mzdou a průměrnou penzí zvyšuje v neprospěch seniorů. My naopak zájmy mladé a střední generace vrátíme do vládní agendy a víme dobře, co to znamená: dosáhnout velkou dohodu o velké důchodové reformě pro dnešní čtyřicátníky a mladší generace. Aby byli i oni nakonec vítězové!

Náš plán na první roky vládnutí tedy obsahuje kupříkladu: Paušální daň pro malé živnostníky místo EET, byrokracie a kontrol. Zrušení superhrubé mzdy a 15procentní sazba daně, tedy nárůst čisté mzdy pro zaměstnance o 7 procent. Zrušení daně z nabytí nemovitosti a silniční daně pro osobní vozidla. Inventuru všech stávajících povinností vůči státu. Zavedení pravidla „nová povinnost jen za dvě zrušené“. Důkladný právní úklid: zrušení zbytečných činností, razítek a nadbytečných zákonů. Větší přehled a pohodlí pro občana. Zastropování počtu úředníků. Začneme stavět silnice a umožníme stavět byty a … a pokračovat budou odpoledne garanti našich programových týmů.

Přijďte si to odpoledne poslechnout osobně nebo si zapněte stream na Facebooku! Pocítíte závan svobody, nápadů a konkrétních projektů, jak zlepšit věci za 4 roky. A uslyšíte návrat víry ve svobodomyslného a svobodného člověka s vítěznou DNA, který už tolikrát v dějinách udělal z naší republiky zemi, která vítězí. Tak dopřejme tuto možnost naší republice znovu!

Dámy a pánové, abychom mohli naše plány uskutečnit, čeká nás ještě mnoho práce. Ucházím se dnes znovu o vedení ODS, která vyvede politiku v naší zemi ze slepé uličky. A k tomu bych vám rád předložil v podstatě jednoduchý 5bodový plán do následujících dvou let.

Krok první: Pokud mi dáte důvěru, tak hned v únoru vyrazím na cesty. Tak, jak jsem to dělal během minulého roku. V letošním roce objedu do krajských a senátních voleb dvakrát celou republiku a uvidíte mě v každém okrese. Nebudu sám, mnozí členové a kandidáti se ke mně přidají. Nebudeme si stěžovat na nepřízeň médií ani omezené finanční možnosti, budeme zase mluvit s lidmi přímo a získáme zase mnohem více voličů.

Krok druhý. Do konce května budeme mít pohromadě formace do krajských a senátních voleb. Silné a důvěryhodné kandidáty a jasnou představu o tom, co regionům a voličům v senátních obvodech nabídneme. V květnu budeme stát dobře připraveni ve startovních blocích tak, abychom měli šanci na podzim vítězit.

Krok třetí. V říjnu ve volbách potvrdíme svoji lídrovskou pozici v Senátu, celostátně oslabíme hnutí ANO a ODS získá pozice v krajských vládách. Chceme i vítězství a vítězství znamená mít krajské hejtmany. Nyní nemáme ani jednoho, a to musíme změnit. Máme ale už dnes několik špičkových kandidátů s takovými ambicemi. A já věřím, že vytvoříme pro oba cíle, tam, kde je to vhodné, i rozumná spojenectví. Je to důležité. Protože čím silnější vyjde pravicová politika, a zvláště ODS z těchto voleb, tím větší bude předpoklad úspěšného utkání s hnutím ANO a účtování s jeho polokomunistickou vládou v roce 2021.

Krok čtvrtý. Do Vánoc tohoto roku musí být jasná formace do parlamentních voleb. Jaká bude? Já říkám, že je důležité, aby nepropadly středopravé hlasy. To je základní podmínka úspěchu a změny. Budoucnost nikdo nezná, ale můžeme ji ovlivnit. Předpokládám, že namísto dnešních 5 stran demokratické politické opozice půjdou do voleb subjekty 3. Jestli ODS bude sama tvořit jeden z těch tří subjektů, nebo to bude jinak, to uvidíme. Myslím ale, že tento počet je dostatečný na to, aby se zde neformovali a nekandidovali kočkopsi. A současně, aby hlasy nepropadly. Budu tvrdě pracovat na našem vítězství a jsem otevřen různým variantám, které nás posílí a přinesou politickou změnu.

Krok pátý: V říjnu 2021 nastane konec první – a doufám, že na dlouhou dobu i poslední – polokomunistické a nevýkonné vlády v České republice. ODS vstoupí do vlády v takové pozici, kterou bych nazval, velmi pomocně, seniorní. Prostě budeme rozdávat karty. A připravíme nový vládní program, například s názvem: pro zemi, která opět vítězí.

Dámy a pánové, to je pět kroků, které musíme udělat. A ještě chci k tomu vzkázat něco podstatného i mimo tento sál:

Příští parlamentní volby budou i referendem o tom, zda má být politika divadlo, show a festival výtržností, nebo je politika solidní práce, odpovědnost za stát, vyžaduje kompetenci, program a výsledky. Na takové referendum rád přistoupím. Protože my tento zápas vyhrajeme.

Ano, ucházím se o mandát vést tažení za slušnou a kompetentní konzervativně-liberální politiku proti různým politickým klaunům, prázdnému populismu a všem mistrům facebookových lží. A říkám vám, že tento zápas vyhrajeme. A k takovému vítězství solidní politiky chci pozvat vás i občany České republiky. Společně to dokážeme.

Stojí před námi ale ještě jeden velký úkol. Víte, co je naším největším politickým soupeřem ve skutečnosti? Malověrnost. I v tomto případě ani ne tak naše v ODS. Spíše mám na mysli malověrnost, kterou slyším a vidím v médiích ve veřejném prostoru. Naším největším soupeřem není bezprecedentní koncentrace politické, ekonomické a mediální moci a střetu zájmů, jaká nemá na demokratickém západě obdoby. Ale naším největším soupeřem ve skutečnosti je ztráta víry části české veřejnosti, že se to dá změnit.

Proto zde dnes svítí vítězná DNA. Proto letos objedu dvakrát republiku. Proto budu lidi přesvědčovat, že ani podvod, ani zázrak, ani objížďka, ani zkratka, ani mesiáš, ale jen skutečná politická alternativa, jen solidní demokratická konzervativně-liberální strana dá zemi program a dá zemi politiku takovou, aby byla Česká republika opět zemí, která vítězí. A my tento zápas, zápas o naši republiku, vyhrajeme!

 

 

Vložil: Anička Vančová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace