Vyhlášený bručoun a náfuka má doma ženu se svatozáří. Celý život mu ustupovala, obětovala kariéru a na sebe začala myslet, až když děti vyrostly. Jak to ten Donutil dokázal?
15.09.2016
Foto: KVIFF
Popisek: Miroslav Donutil s manželkou Zuzanou na filmovém festivalu v Karlových Varech
V seriálu Doktor Martin ztvárňuje ironického a rýpavého bručouna a právě to si o něm také myslí spousta lidí již léta. Jeho manželka Zuzana ale trvá na tom, že takový rozhodně není. Dokonce mu obětovala svoji kariéru, takže na tom možná něco bude. Nebo že by byla tak extrémně mírná?
Dlouhá léta mu ustupovala a teprve na prahu padesátky se rozhodla udělat také něco pro svoji seberealizaci. Od té doby provozuje elegantní a příjemná dáma kavárnu v centru Prahy a prý si tím splnila svůj sen. O muži, s nímž prožila již téměř čtyřicet let, ale tvrdí, že protivný, sebestředný a arogantní bručoun určitě není. Alespoň ona ho tak nezná. „Je fakt, že se s bulvárními novináři moc nekamarádí, asi není typ, který by se za všech okolností na každého usmíval. Víte, on je vytížený, pořád někde mezi lidmi. Pak si třeba zajde do restaurace na jídlo a přijde člověk: Pane Donutil, já vás mám tak rád, mohl byste se mi podepsat? Můj muž poprosí: Prosím vás, můžete mě nechat dojíst? Jenže tomu žadateli to nedojde, otočí se a prostě si řekne, že ten Donutil je vážně nepříjemný,“ řekla Zuzana Donutilová o svém úspěšném muži v rozhovoru pro magazín ona.idnes.cz.
Miroslav Donutil má na kontě mimo jiné vlastní zájezdová představení, při nichž dokáže půldruhé hodiny bavit sám celé hlediště historkami, či úspěšný pořad 3 plus 1 v České televizi. A i když je za tím spousta práce, vždycky se najdou tací, kteří to odmítají připustit, zato ale závidí výsledek – peníze na kontě. „Závist mezi lidmi byla, je a bude. Někdy jsou chvilky, kdy mu takové řeči vadí, ale většinou se tím netrápí,“ prozradila.
Vůbec netušila, s kým chodí
Když se seznámili, vůbec netušila, že je herec, přestože byl tehdy v Brně již poměrně známý. „Já jsem do toho vstoupila jako nepopsaný list. Když mě můj tehdejší kluk pozval na večírek, na který Mirek později také přišel, vůbec jsem nevěděla, o koho jde. Ale přeskočila jiskra...“ zavzpomínala. „Myslím, že ho bavil právě ten fakt, že jsem ho poznala jako normálního kluka, a ne jako ‘toho z Provázku‘. Že mě nezajímá kvůli tomu, že je to nějaký herec, ale proto, jaký je a jak na mě zapůsobil.“ Chodit spolu začali na začátku prázdnin, takže ho poprvé viděla na jevišti až téměř o dva měsíce později, v Pohádce máje. „Tehdy jsem byla v Divadle na provázku vůbec poprvé a nestačila se divit, co to mám za kluka. Bylo to krásný představení a já byla nadšená a na Mirka velmi pyšná.“
V roce 1990 Donutil dostal nabídku z Národního divadla. Ta se prostě neodmítá, a tak jeli. „Samozřejmě jsem měla strach, aby uspěl, ale taky jsem v té době byla zaměřená na to, že čekám druhé dítě. Brala jsem to jako nový začátek se vším všudy. Nový život v novém městě, s novým děťátkem, s manželovou novou prací.“ O osm let mladší žena se najednou ocitla sama s miminkem a dvanáctiletým synem v cizím městě, kde nikoho neznala. K tomu se ještě přidal strach o manžela, protože se zhoršil jeho zdravotní stav. Rodina ale vlivem kupících se problémů prý držela mnohem víc pohromadě. Navíc Zuzana neměla nikoho na hlídání, a tak na nějaké kamarádky neměla čas. „Až později mi život přinesl skvělé přítelkyně, které mám dodnes a jsem moc ráda, protože se na ně mohu vždycky spolehnout. A pár kamarádek mi zůstalo i v Brně.“
Výběr partnera je krok do neznáma
Manželé Donutilovi sice pocházejí oba z harmonických rodin, paní Zuzana přesto tvrdí, že mnohem víc záleží na tom, jakého partnera si vyberete. „Výběr partnera, to je krok do neznáma. My se s Mirkem brali po půlroční známosti, to ještě nemůžete vědět skoro nic. Je to velká náhoda, nikdy nevíte, jak se ten člověk, kterého si vezmete a se kterým založíte rodinu, třeba za deset let změní. Já měla to štěstí, že jsem si vzala chlapa, který si své rodiny váží,“ pochlubila se a vzápětí zdůraznila, že je ale velmi důležité vztah nepokazit. Mít vůli ho uchovat, chovat se k sobě hezky a tolerantně. Chtít ale musí oba a každý musí v něčem ustoupit.
„Je fakt, že já ze své rodiny byla zvyklá, že žena ustupuje víc, můj tatínek byl prostě ‘hlava rodiny‘,“ konstatovala. Tvrdí ale, že ustupovala ráda, protože věděla, že manžel někam směřuje a že se o něj může opřít. „Taky je hodně důležité, aby žena vytvořila doma takovou pohodu a zázemí, že muž z toho prostě nechce odejít a rád se tam vrací. A když tohle dokážete a ještě máte to štěstí, že on to ocení, pak rodina může vydržet. Ale je to velká náhoda a štěstí. Já jsem ho měla a doufám, že nám to takhle vydrží.“
Představa důchodu ji děsí
Než se seznámili, prošly prý Donutilovým životem nějaké herečky a jeho žena je přesvědčena, že právě proto chce mít doma jinou ženu. A díky divadelním prázdninám je to prý u nich doma jako ve škole – během léta jsou spolu hodně, často, dlouho a je toho tak akorát. „Je to podobné jako dřív s dětmi, kdy jsem se na konci srpna vždycky už těšila, až začne škola a všechno zase bude mít svůj řád. Proto mě trochu děsí představa, kdy lidé nejsou zvyklí trávit spolu tolik času a najednou přijde důchod a oni jsou odkázáni být spolu sami doma čtyřiadvacet hodin denně. Tak jen doufám, že nás to nepotká, že manžel bude mít pořád dost své práce a já budu dál šťastná tady ve své kavárně,“ dodala.
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská