Nejslavnější reportér udělal chybu, za kterou draze zaplatili jiní. Kvůli čemu ho nikdy nepřestanou trápit výčitky svědomí? Tajnosti slavných

Foto: FTV Prima

Popisek: Poté co Nova ukončila z důvodu úspor mimořádně úspěšný formát Na vlastní oči, vzala nejslavnějšího českého reportéra ochotně pod svá křídla konkurenční Prima, na jejíž obrazovce ho nyní pravidelně vídáme v pořadu Očima Josefa Klímy

Patří k nejslavnějším českým reportérům a jeho slovo se pro diváky stalo téměř zákonem. Během čtyř desetiletí ovlivnil životy stovek lidí. Jednou ale velmi ublížil nevinně odsouzeným. Sice se omluvil, výčitky svědomí ho však nepřestanou trápit do konce života.

Je považován za zakladatele české investigativní žurnalistiky. Josef Klíma je autorem stovek televizních reportáží, desítek knih a filmových scénářů. Mimo jiné získal za scénář Svědomí Denisy Klánové i jedno z nejvyšších profesních ocenění, cenu Filmové a televizní akademie Elsa. Přesto se mu dodnes vrací výčitky svědomí kvůli tomu, že v mládí svou reportáží velmi ublížil neprávem obviněným vychovatelkám v případu požáru v ústavu sociální péče.

Super reportáže, které ovlivnily myšlení tisíců lidí

Josef Klíma se narodil v roce 1951 a po maturitě na gymnáziu v Radotíně vystudoval žurnalistiku. Spoluzakládal týdeník Reflex a historicky první český televizní investigativní pořad Na vlastní oči, v němž zůstal jako reportér a moderátor až do ukončení natáčení. Jeho reportáže hýbaly celou zemí, obrovský ohlas měla například reportáž „Romové jdou do Kanady!“, o níž by se s jistou nadsázkou dalo říci, že kvůli Josefu Klímovi dnes existují pro Čechy kanadská víza.

Josef Klíma je autorem stovek televizních reportáží, desítek knih a filmových scénářů. Ani on ale není neomylný.

Jindy zase díky jeho informacím začali mnozí lidé považovat zločince Jiřího Kajínka téměř za národního hrdinu. Jeho útěk z nejstřeženějšího žaláře na Mírově vzdáleně evokuje příběh slavného hraběte Monte Christa, a Kajínek se dokonce umístil v první desítce kandidátů na post prezidenta naší republiky. V souvislosti s tím se logicky nabízí otázka, zda je správné glorifikovat zločince.

Oficiální verze ho svedla na scestí

Je to konkrétní ukázkou skutečnosti, jak moc dokáže slovo, vyřčené na televizní obrazovce či napsané v médiích nebo na internetu, ovlivnit myšlení lidí. Zločince může proměnit téměř v modlu stejně jako slušnému člověku obrátit život úplně naruby. Může pochválit stejně jako nenapravitelně ublížit. Takovému omylu se během své kariéry nevyhnul ani Josef Klíma, kterého nepřestane tížit svědomí kvůli mnohem starší kauze. Ta začala kdesi v Krušných horách v roce 1984, poté co si ničivý požár Ústavu sociální péče na Měděnci připsal na své hrůzné konto 26 nevinných obětí.

Kauza požáru ústavu sociální péče v Měděnci se stala Klímovým životním omylem

Kauza nedala mladému reportérovi spát, a tak se ve své knize Brutalita pokusil označit viníka. Jenže se nechal svést na falešnou stopu, respektive přijal oficiální stanovisko vyšetřovatelů a soudců, kteří chtěli zahladit to, že ústav nebyl proti požáru zabezpečen, a dívka, která oheň založila, zřejmě do tohoto typu zařízení nepatřila. Až po létech Klíma přišel na to, že vše bylo poněkud jinak, a jel se nevinně odsouzeným ženám omluvit. Ty sice omluvu s rozpaky přijaly, ale měsíce či léta vězení jim nikdo nenahradí.

Kauza odstartovala velké kariéry

Klímova kniha se pak stala námětem pro film Filipa Renče Requiem pro panenku, který sklidil v roce 1991 nebývalý úspěch. Děj dramatu, v němž filmové vychovatelky brutálně týrají bezbranné chovanky, byl sice na hony vzdálen realitě, to však při uměleckém zpracování námětu rozhodně nebývá na škodu. Ambiciózní, tehdy pětadvacetiletý Renč ho nejen režíroval, ale podílel se autorsky i na scénáři, a dokonce si i zahrál jednu z hlavních rolí. Film způsobil v dosavadních stojatých vodách československé kinematografie doslova revoluci a dodal startu Renčovy kariéry téměř nadzvukovou rychlost.

Aňa Geislerová a Filip Renč ve filmu Requiem pro panenku

Mimořádně profitovala na tomto díle i představitelka hlavní role, teprve patnáctiletá Aňa Geislerová. Film pro ni znamenal první skutečný úspěch, rychle se dostala do povědomí kritiků a režisérů. A rovněž diváků, k čemuž výrazně dopomohla i bulvární média, která si doslova vychutnávala údajný vztah nezletilé herečky a o desetiletí staršího režiséra. Jediný, komu příběh navždy zanechal hořkou pachuť v ústech, byl právě reportér Josef Klíma.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská