Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Skočil do bagru a lžící převrátil na střechu luxusní limuzínu… Chlapi sypají neuvěřitelné storky. Na vlastní kůži mezi bezdomovci

11.07.2019
Skočil do bagru a lžící převrátil na střechu luxusní limuzínu… Chlapi sypají neuvěřitelné storky. Na vlastní kůži mezi bezdomovci

Foto: Ivan Břešťák

Popisek: Lojza na vlastní oči a s krabičákem. Jeden ze dvou bezdomovců, kterému sociálka vyplácí invalidní důchod, když podělí ostatní, peníze mu vydrží dva dny

REPORTÁŽ, FOTO Stanice metra Kobylisy a malý odpočinkový plácek s lavičkami a fontánou, obklopený betonovou zdí. Tam se scházejí místní bezdomovci, za nimiž jsme se vypravili již v neděli. Zde je pokračování, o něco dramatičtější. ´Formule 1 a střelba na Jižní spojce´, takový podtitul bych tomuto pokračování dal.

„S penězi je to těžký. Když chceš někomu štípnout peněženku v narvaný tramvaji, dost riskuješ a můžeš dostat pěstí," tvrdí Lojza s již zmíněným čerstvým monoklem. S prací je to taky těžký. Já sám mám papíry na bagry a buldozery, ale vykopli mě," říká Lojza. „Kvůli chlastu?" ptám se. „Kulový. Trochu jsem uletěl a udělal průser."

Karel a Václav kují pikle, jak vyžebrat na další zásoby

Pak mi Lojza převyprávěl historku na hranici sci-fi. Byl pátek, den výplaty. Lojza zjistil, že mu šéfová a majitelka firmy nedala odměny, které slibovala. Lojzu to rozpálilo do běla. Jelikož trpí bipolární afektivní poruchou (maniodeprese) a v den kolize byl nejspíš ve fázi hypomanie, skočil do bagru, nakopl motor a ohromnou lžící na bagrování metra převrátil na střechu luxusní limuzíny své šéfové, jejího zástupce a mzdové účetní. Po nějaké chvíli zaslechl houkání policejního auta. „Tak jsem skočil do avie a odjel vedle na Jižní spojku." To už ho nepronásledoval jeden policejní vůz, ale další dva. Kličkoval sem tam, aby ho policajti nemohli předjet. Cestou vrazil do několika osobních aut. Nakonec jeden z policajtů vytáhl bouchačku a prostřelil mu pneumatiky. Pak se vzdal. Škody se vyšplhaly do miliónů korun. Vzhledem k diagnóze to však jeho právník ex-offo uhrál na hlavu a Lojza putoval na pár měsíců na psychiatrii na uzavřené oddělení. Právě tam potkal Miloše.

Pár metrů od fontány je odpočinkový plácek. Místní mu říkají jako v hokeji - střídačka

Bohnická tržnice dobrý, dobrý

Miloš se proslavil tím, že někdy v noci na psychiatrii šel ve tři ráno do jídelny a potichu přenesl všechny stoly a židle k hlavnímu vchodu do pavilonu. Doslova ty dveře zabarikádoval. Pak to zjistily sestry, které přes noc pravidelně kontrolují chodby, pokoje a WC. Před sedmou ráno dorazila denní směna personálu. Hromada nábytku způsobila, že se dovnitř nikdo nemohl dostat. Tak sestry uvnitř vyhlásily akci ´Z´. Všichni pacienti museli nábytek vrátit zpět na jídelnu, která byla od toho dne vždy uzamčená. Na Miloše se pak přijela podívat ´rychlá rota´, svalnatí a ramenatí zaměstnanci, kteří řeší problémy.

„S Milošem jsme začali kamarádit. Na pavilonu jsme měli jednoho Vietnamce. Přijel bez věcí, na sobě adidas Made in China a s nikým se nebavil. Koukal z okna a lomcoval s mřížema." Jenže druhého dne za ním dorazili na pavilon další tři krajané a náš hrdina výrazně pookřál. Každý z jeho kámošů z velkoskladu SAPA měl v rukách dvě igelitky narvané proviantem. Chvilku mezi sebou pištěli, i hlavní hrdina se rozpovídal. Když návštěva odešla, náš Vietnamec někdy odpoledne srazil v jídelně tři stoly a vyskládal na ně cigarety, několik láhví s kolou, tyčinky, tři šišky loveckého salámu, konzervy s masem, jogurty, pět krabic mléka a začal nahlas vyvolávat: ´Koupit, koupit, já prodat, koupil levný, já prodat...´.“ Pak to na noc uschoval do skříně se zámkem. Jenže Miloš přišel na geniální nápad. Skříňku s proviantem odsunuli od zdi a dovnitř se dostali přes lehce snímatelnou papundeklovou zadní stěnu. Štípli nějaké sardinky, kompoty a samosebou cigarety. Když to chudák cizinec zjistil, chodil po chodbě sem a tam a stále opakoval: „Vy vzít jídlo. To ne dobrý, to ne dobrý."

Pivo. A nejlépe v akci

Za padesát all inclusive jako v hotelu

Stále sedíme u fontány a povídáme si. Chlapíkům se začaly trochu motat jazyky. Bylo příšerné vedro, a tak Václav bez okolků skočil v šatech do kašny, aby se ochladil. Asi jsem měl halucinace, ale po chvíli začala z uzavřeného vodního systému prýštit nahnědlá voda. „A kde třeba nocujete, když je zima?" Odpovědí bylo, že mají vytipované vyhřívané autobusy s nejdelší noční trasou, kde se mohou trochu ohřát. Řidičům je to většinou fuk. Nebo je jim bezdomovců líto. Ale na levém břehu Vltavy pod bývalým Stalinovým sousoším (říkalo se mu ´fronta na maso´) kotví loď Hermes, kterou dotuje Magistrát Prahy. Za dvacku zde přespíte, v šest ráno vás vyženou.

Poklady v popelnicích

Dlouhodobí klienti přejmenovali loď Hermes na Titanic. Tam musí člověk naklusat brzo, je tam nával. V každém případě si zájemce musí fouknout do alcatestu. Pokud nafoukáte 0,01 promile, to odpovídá jednomu hltu vína, musíte si hledat nocleh jinde. Pak někdo objevil, že se dá vcelku dobře přespat na toaletách Hlavního nádraží. Stačí někde sehnat 50 korun a obsluha vás nechá od půlnoci, kdy se toalety zavírají, do šesté ranní vyspat. Jednou tady prý nocovalo najednou osm lidí. Obsluha občas nechá spáčům zbytek svačiny od manželky. No a ráno stačí hupsnout do metra a za chvíli už sedíte u stanice Kobylisy na lavici u fontány...

Nakonec se Václav zmínil o tom, že když potřebuješ prachy, je dobré koukat na zem, do odpadkových košů. Jednou se prý stalo, že kdosi strčil pětistovku do obalu značkových cigaret a když byla prázdná, vyhodil ji. A úplnou novinku přinesl šestý člen místního sdružení Honza, kterého zrovna pustili z lochu. Všichni se začali plácat po zádech. Ale k věci, v kriminále se dozvěděl, že se dá hodně ´vydělat´ v třídírně odpadů. Je až neuvěřitelné, co lidé dokáží omylem vyhodit, usoudil jsem za předpokladu, že nekecá. V harampádí najdete obálku s penězi strčenou do šuplíku malé skříňky, jednou tak kdosi vyhrabal zlatý prsten, řetízky. Ale i zde platí přísná hierarchie. Kdo je tam nejdéle, ten má nárok na všechny cenné nálezy. A je pouze na něm, jak se podělí s ostatními. Honza konečně zaregistroval, že tam vcelku slušně oblečen sedím také já. Chvilku váhal. Pak ke mně přistoupil a zeptal se: „Špůjčn, šubalit, švajgl?! A tak tomu bylo dnes, bude to i zítra, za týden, za měsíc..." 

Jména v reportáži byla změněna

 

Vložil: Ivan Břešťák