Špůlčn, šubalit, švajgl a nemáš bůra? Chybí mi na autobus. Na vlastní kůži mezi bezdomovci
07.07.2019
Foto: Ivan Břešťák
Popisek: Foto ze ´Sherwoodu´ před Hlavním nádražím. Také zde si bezdomovci střeží své teritorium
REPORTÁŽ, FOTO Stanice metra Kobylisy a její bezprostřední okolí v Praze 8 rozhodně nepatří k místům, kde panuje klid a mír, kam chodí lidé s dětmi na procházky a kde je liduprázdno. Z tohoto místa nastupují a vystupují lidé z metra, z velké autobusové zastávky pak autobusy rozvážejí obyvatele do práce i z práce. Je zde stanice také pro příměstskou dopravu. Architekti však nechali vybudovat pár metrů od východu z podzemí malý plácek s lavičkami a fontánou, který je obklopen betonovou zdí. Zjistili jsme, za tou se dějí věci…
Za normálních okolností by mohl plácek sloužit ke krátkému odpočinku, posezení, pokecání se známými nebo na rande. Ale stalo se, že toto místo obsadili bezdomovci. Nutno ale zmínit důležitou okolnost. Spousta lidí bez domova se dostalo ´na ulici´ nikoli vlastní vinou, ale kvůli sudičkám, které jim nachystaly tento neradostný osud. Ty pak spojuje v podstatě stejný příběh. Ztráta zaměstnání, rozvod, půjčky, žaloby a debakl. Tito lidé pak využívají třeba Armádu spásy a charity a snaží se žít důstojněji.
„Z tý kašny by mohla rači stříkat vodka," míní Václav
Akce fontána
Jenže pak jsou tací, a je asi jich většina, kteří si tuto formu existence vybrali jako vlastní životní styl, na který si zvykli, se kterým jsou spokojeni. U fontány se scházejí kolem sedmé ranní. Je jich pět, tedy pokud se některý z nich třeba nebyl nucen vyspinkat na záchytce. Všichni mají absťák, je jim blbě a moc toho nenamluví. Je jim mezi 35-55 lety, nelze určit. Po nějaké chvíli se zvedne Lojza, místní kápo a alfasamec bezdomovců s čerstvým monoklem pod levým okem a se čtyřmi do krve vyrytými šrámy na čele, protože před pár dny zakopl v metru a vzal to dolů po eskalátorech kotoulem. Lojza se vydává do terénu. Stoupne si k supermarketu a za těch pár vylouděných korun sežene díky miliónkrát převyprávěné pohádce krabicová vína. První dvě krabice zmizí prakticky okamžitě. Víno putuje dokolečka, každý má povolené čtyři hlty a jako mávnutím kouzelného proutku se dají do dost hlasitého hovoru.
Z tohoto regálu supermarketu mizely tyčinky do kapes
Hulákají tu od rána do odpoledních hodin, pak se jdou s několika promile kamsi prospat. Kam přesně, to se mně jako investigativnímu reportérovi prostě nepodařilo zjistit, ale tipoval bych to na Čimický háj, dvě tři zastávky od metra, kde mají podle Městské policie příbytky zhotovené z prken, klacků, roští a igelitových pytlů. Jejich rekvizity jsou cigarety, ale na ty většinou nikdo nemá peníze. Jen Lojza s Frantou berou invalidní důchod kolem osmi tisíc korun, takže po důchodu je na plácku obzvlášť veselo. Každý má igelitovou tašku s poklady z popelnic, v sáčku vajgly z velkého popelníku, ze kterých žmoulají zbytky tabáku, krabicové víno. Mezi rekvizity bych rád přidal stohy nevyzvednutých doporučených zásilek od exekutorů, sociálky, zdravotní pojišťovny, soudních obsílek, předvolání od Policie ČR, od plynáren, PRE a Městské policie. Tak mě napadlo, že bych z toho mohl sepsat reportáž s pracovním názvem ´Den s bezdomovci´.
Zlatá ulička není jen na Pražském hradě
Vstupenka na VIP lavičku - krabice vína
Dostat se mezi ně a dřepnout si jen tak na lavici je problém. Nemají rádi neznámé tváře a pokud na anektovaný plácek kdosi vstoupí, začnou nebezpečně vrčet, neboť jim někdo vstupuje do rajónu. Normální lidi okamžitě utečou. Já volil jiný způsob. V obchodě jsem koupil tři krabicová vína a vrátil se zpět k fontáně s touto vstupenkou. „Nazdar chlapi, dáte si někdo?" ptal jsem se a ukázal zásoby. „Ďakujem, pán, ďakujem pekně, pán!" zaznělo unisono. A já věděl, že se můžu posadit bez rizika, že by se na mě vrhli jako smečka vlků. Lojza byl spokojenej, ale ozval se Karel. „Špůlčn?" zeptal se. Ježišimarjá, co je špůlčn? ptal jsem se sám sebe a pak nahlas. „Ptá se tě, jestli pro něj nemáš špůlčn, to je půlka cigarety. Jestli máš půl cigarety," vysvětlil Václav. Dal jsem mu celou. „Šubalit?!" zeptal se Franta. Vašek to zase přeložil do češtiny. A já vypátral, že ´šubalit´ znamená ´máš tabák na ubalení?´ Následoval další výraz, který jsem doposud nikde neslyšel. „Švajgl?"A opět pomohl Václav. „Ptá se tě, jestli bys mu z cigarety nenechal dva šluky z vajglu. Lojza se zvedl a šel omrknout keramický popelník. Nad ránem bohužel chvíli pršelo a Lojza z toho byl vedle. „To je v prdeli, zmokly nám vajgly."
´Krabičáky´ jsou nejlevnější chlast, ale taky nejstrašnější na celém světě
Formule 1 na Jižní spojce
Pak jsem chvíli dřepěl a poslouchal. Místní promýšleli, čím se toho dne nakrmí. Občas se tady údajně objeví pracovníci a pracovnice nějaké charity, kteří rozdávají zde v koloseu pár rohlíků, chleba, dobrou vodu, paštiky, sladkosti kvůli energii... Čórky ve vedlejším supermarketu už byly ´provařené´. Lojza totiž kdysi vymyslel geniální plán. Do supermarketu nejprve poslal dva ušmudlané kolegy. Schválně si nevzali košík. Potom bloudili po ploše obchodu, a to tak, aby si jich všimla ochranka obchodu. Cílem bylo upoutat jejich pozornost. Pak si naoko něco vzali, aby vyprovokovali strážce. Nato se otočili a jakmile ´zaregistrovali´ ochranku obchodu, tyčinky putovaly zpět do regálu. Ale v tom okamžiku už byl v obchodě jejich souputník. Zatímco ochranka obklíčila návnady, Miloš už slídil u regálu se sladkostmi. Do kapes letní bundy pak dokázal nacpat třicet sladkých tyčinek, aniž by to ochranka cokoli zaregistrovala. Pak s prázdným košíkem prošel pokladnou a vrátil se k fontáně. Vrátily se i návnady a nastaly tatrankové hody.
„Jenže jednou to ochranka vyčmuchala. Návnady okamžitě zdrhly a muž s nakradeným proviantem musel zrychlit, kličkovat v davu nakupujících a v poklusu těch 30 tyčinek a tatranek rozházet na podlahu nebo mezi regály, aby se zbavil předmětu doličného. Přesto jej půl metru za pokladnou zastavili. A chystali se ho prohledat. Jenže Miloš se nedal. Měl za sebou dva roky na právech, než ho vykopli, a přešel do útoku. „Nic jsem neukradl. Ale já spěchám, takže se loučím a odcházím." Nerozloučil se a ani neodešel, protože z obklíčení nešlo vzít dráhu. „Já vás upozorňuju, že jestli mě nenecháte odejít, zavolám na vás fízly, protože se dopouštíte trestného činu omezování osobní svobody. Budu vás žalovat, mám známý a vy tady skončíte!" Ochranka našla v jeho kapsách jen otvírák na pivo, tři vajgly, špunt od vína a cosi jako občanský průkaz s propadlou platností a vybledlou fotku nějaké ženy. „Co čumíte, to je má bejvalka, která mě vykopla z bytu. Ale furt ji miluju!" Ochranka posmutněla, musela Miloše pustit. Od té doby tenhle způsob raději nezkoušeli, protože to byl právě Miloš, který měl podmínku za drobné krádeže potravin a jednoho šroubováku, takže riziko bylo veliké.
Pokračování ve čtvrtek
Jména v reportáži byla změněna
Vložil: Ivan Břešťák