Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Kamenné náhrobky, umělé květiny nebo plastové urny? Tak ty jsou v Lese vzpomínek zakázány

02.11.2018
Kamenné náhrobky, umělé květiny nebo plastové urny? Tak ty jsou v Lese vzpomínek zakázány

Foto: lesvzpominek.cz

Popisek: Moderní pohřeb v lese vzpomínek

V dušičkovém období především vzpomínáme na naše blízké i vzdálenější zesnulé příbuzné a kamarády. Někdo z nás se ale možná v tomto čase také zamýšlí na tím, jak by mělo být s jeho tělem naloženo, až přetne cílovou pásku svého žití. Všechny nás to čeká a vyhnutí není.

Donedávna byly v podstatě jen dvě legální možnosti, pohřeb na klasickém hřbitově nebo kremace s rozptylovou loučkou či uložením popela v takzvaném kolumbáriu. Od roku 2015 mají ale lidé, kterým připadají tyto zavedené způsoby příliš konvenční a neosobní, ještě jednu možnost. Díky iniciativě Blanky Dobešové a Moniky Suchánské mohou spočinout v takzvaném Lese vzpomínek.

Netradiční rozloučení

Pozůstalí zde ukládají své příbuzné, respektive jejich popel, v ekologické urně k vybranému památnému stromu, nebo smíchají popel s hlínou a vysypou jej přímo ke kořenům daného stromu. Žádné čtyři chladné a sterilní stěny obřadní síně, poslední rozloučení se zde koná mezi šumícími a pestře zbarvenými stromy. Stejně netradiční jako je samotné místo, je i obřad posledního rozloučení.

„Nemáme jednoho smutečního řečníka, s pozůstalými se scházíme u pískovcové skořápky, kde může každý zapálit za zemřelého svíčku a zavzpomínat na to, jaký to byl člověk a co pro něho znamenal,“ říká jedna ze zakladatelek Lesa vzpomínek a zároveň prvního ekologického hřbitova v České republice Blanka Dobešová.

Rozjímat nebo zahrát na kytaru? Je to na vás

Poslední rozloučení nemá v Lese vzpomínek žádný přesně stanovený řád, je jen na pozůstalých, jakým směrem obřad povedou. „Mohou v klidu postát, předčítat básně a úryvky z oblíbené knihy zemřelého, nebo uspořádat piknik s občerstvením a hrou na hudební nástroje,“ říká Blanka Dobešová. Lidé mohou také zemřelému blízkému člověku napsat vzkaz na papírek, který se zavěsí na stromy u obřadního místa.

V Lese vzpomínek, který je součástí ďáblického hřbitova v Praze, byste také marně hledali kamenné či jiné náhrobky. Ty jsou zde zapovězené, stejně jako například umělé květiny a plastové urny. Namísto náhrobků je na strom zavěšena malá destička se jménem nebo přezdívkou zemřelého člověka a letopočtem narození a úmrtí.

Volná ruka

Les vzpomínek oslavil letos třetí rok svého fungování. Za nápadem stojí právě Blanka Dobešová a Monika Suchánská, které sepsaly o alternativním pohřbívání své vysokoškolské akademické práce. „Čekaly jsme, že k realizaci naší myšlenky povede dlouhá cesta, ale vše bylo jinak. Naší studie si povšiml vedoucí Pražských městských hřbitovů Martin Červený a dal nám prakticky volnou ruku. Poprvé jsme se byly na hřbitově v Ďáblicích podívat někdy koncem roku 2012. První uložení ostatků k památnému stromu se konalo v červnu 2015. Rodina uložila k památné lípě ostatky své babičky,“ vzpomíná na začátky prvního českého ekologického hřbitova usměvavá Blanka Dobešová.

Láska k přírodě

Zájem o alternativní pohřbívání přitom předčil všechna jejich očekávání. Do konce října letošního roku proběhlo v Lese vzpomínek přes 230 smutečních obřadů. „Nedá se přitom říci, že by některá sociální skupina převažovala, k poslednímu odpočinku ukládáme ostatky lidí bohatých i chudých, mladých i starších,“ podotýká Blanka Dobešová. Jeden společný ukazatel však přeci jen nachází. „Snad všichni pozůstalí se shodují, že jejich blízký zemřelý člověk měl rád přírodu a přál si k ní mít blízko i po své smrti,“ dodává spoluzakladatelka a správkyně Lesa vzpomínek Blanka Dobešová.

Pokud si nyní říkáte, že takovéto poslední spočinutí by se vám také líbilo, podívejte se na stránky Lesa vzpomínek, kde se dozvíte více informací o netradičním ekologickém pohřbívání.

Vložil: René Flášar