Zřízenci mě přikurtovali k posteli a dusili polštářem; nikomu bych to nepřála zažít… Negativní astrální entity mě měly ve své moci, tvrdí známá česká country zpěvačka, která skončila v Bohnicích

Foto: ČT

Popisek: Psychiatrické léčebna v Bohnicích

FOTO Znáte ji ze Semaforu anebo ze Schovanek, měla vlastní kapelu – ale pak přišly komplikace v osobním životě a po nervovém zhroucení skončila v Bohnicích. Víme, co se country zpěvačce Haně Horecké stalo.

Začalo to příklonem k ezoterice. V roce 2002 přestala s muzikou a vrhla se anděly, křišťály a víly…A v roce 2011 prožila první psychický kolaps, o kterém se spekulovalo jako o epizodě paranoidní schizofrenie. Diagnóza se nepotvrdila. V roce 2012 pak druhý. Následovalo dlouhé období deprese, končící až na jaře 2016.

Hana Horecká na aktuálním snímku

Dnes je v invalidním důchodu

Dnes už je z nejhoršího venku, žije sama a občas dokonce vystupuje. „Žiju typickým životem nepracujícího důchodce. Chodím do knihovny a čtu si. Chodím sem tam na něco dobrého k obědu a do kavárny na dortíčky. Taky dvakrát týdně na jógu a jednou týdně na angličtinu. Dopřávám si masáž a občas nějaký výlet. Já vím, asi je to sen každého unaveného pracujícího člověka, ale mě to zatím nějak nenaplňuje. Byla jsem zvyklá na frmol a teď mám pocit, že mi něco podstatného v životě chybí,“ popisuje svůj život Horecká na webu OnaDnes.cz.

Muzika mě přestala bavit, sáhla jsem po ezoterice

„Velkou část svého života jsem žila muzikou. Ta mě naplňovala od hlavy až k patě. Někdy před patnácti lety ten můj obrovský zápal pro muziku vystřídalo nadšení pro ezoteriku. Teď nemám nic z toho,“ stěžuje si. A nemá ani životní oporu. „Vnoučata nejsou na obzoru a vztah s mužem si v tuhle chvíli neumím moc představit. Nevím, jestli bych po těch asi čtrnácti letech, co jsem sama, ještě vůbec uměla s někým žít. Navíc si nejsem jista, zda by to stačilo. Vždycky jsem vedle vztahu měla ještě ty své velké koníčky. A po pravdě, bude mi dvaašedesát a se svými zkušenostmi už bych se nového vztahu asi docela bála,“ přiznává.

Psychicky mě dostal rozvod

A má proč. „Obě moje manželství skončila rozvodem a ten druhý rozvod mě stál strašné nervy. Než jsem to vzdala a přistoupila na podmínky, vlekly se soudy a dohady advokátů o majetek asi dvanáct let. Ne vlastní vinou jsem léta bojovala s exekutory... Psychicky jsem se skládala tak, že mě možná právě ezoterika držela nad vodou,“ vzpomíná.

Muziku už dělat neumím

Ezoterika jí, zdá se, vůbec slušně zamotala hlavu, takže k hudbě se už vracet nechce. „Ezoterika mě od muziky dávno odklonila na jinou kolej. Už nemám ten motor, který jsem pro muziku mívala. Dřív jsem si vyzobávala takové písničkové poklady, překládala je do češtiny, milovala jsem práci ve studiu a vždycky jsem měla zásobu písniček na další desku. Skládala jsem, textovala. Sama nevím, proč musel jeden můj zájem vystřídat druhý,“ říká ex Schovanka Horecká.

Manžel měl milenku

Do malérů se dostala už kolem roku 2000, kdy její manžel začal dělat vrchního kriminálního radu ČR a už se nemohl věnovat kapele jako manažer. Tehdy přestala zvládat a kapelu rozpustila. „Ten vztah se hroutil od samého začátku, co jsme se v roce 1994 vzali. Už těsně po porodu dcery Nanynky jsem se dozvěděla, že má můj manžel paralelní vztah. Pak jsem se s tím několik let vyrovnávala a snažila se různě odpouštět a zapomínat. Pořád to ale pokračovalo. Pak přišel rozvod a ty nechutné soudní spory. Dnes už spolu vycházíme, manželovi jsem odpustila, ale bylo to hodně drsných dvanáct let,“ vzpomíná na to, co ji dovedlo až do Bohnic.

Potkala jsem jednu vědmu…

Proč nevyhledala odbornou pomoc dřív? „Nejdřív jsem své problémy zvládala sama, později jsem hledala pomoc v ezoterice. Prostě mě víc přesvědčila. Řada kartářek, troufám si říct, že většina, říká vágní věci, obecné pravdy, spoustu hloupostí a vyložených nesmyslů, které v tu chvíli vypadají jako úžasná sdělení, ale nikdy nevyjdou. Když ale natrefíte na skutečně duchovně vyspělou, zkušenou vědmu, a já jednu takovou znám, dozvíte se toho mnohem víc než u psychologa a za podobné peníze. Přesto nechci být dogmatická a poslední dva roky chodím k psychoterapeutovi Danovi Horynovi. Je to rockový zpěvák a buddhista, takový kamarád. Máme spolu mnoho společného. Myslím, že mi to pomohlo,“ tvrdí zpěvačka.

Dietářská guru Cajthamlová jí poradila, co a jak

Za její spiritualitu prý může doktorka Kateřina Cajthamlvá, která jí doporučila literaturu, knížku Hvězdná znamení Lindy Goodmannové. A pak začala používat kyvadélko. „Málokdy jsem si nechala od někoho poradit. To až někdy kolem pětačtyřiceti právě od svého kyvadla. Měla jsem s ním prostě dobré zkušenosti. Ale kdyby mi ho někdo zakázal, dokázala bych se rozhodovat i bez něho. Jenomže já nechtěla. Proč taky, když jsem chodila po světě, kývala si, všímala si znamení, komunikovala s anděly, vznášela se a bylo mi i přes všechny mé obrovské problémy většinou krásně,“ popisuje to, co patrně bylo začátkem psychické choroby.

Někdo cizí v mé hlavě

„Chtěla jsem se naučit automatickou kresbu, což je úžasná disciplína. To vezmete tužku a papír, napojíte se na své duchovní průvodce, kladete otázky a ruka vám sama píše odpovědi. Tak jsem začala s „někým“ mluvit a dozvídala se o světě úchvatné věci. Naprosto jsem tomu propadla. Ztratila jsem veškerou pokoru a smysl pro realitu. Byla jsem tak namyšlená, jak mi to úžasně funguje, že jsem se s nikým zkušeným nešla poradit, co to vlastně dělám,“ vypravuje Horecká.

Mluvila jsem se zbloudilými dušemi

Co že to dělala? Zpěvačka i dnes tvrdí, že svou umíněností a nepokorou prolomila všechny svoje ochranné energetické obaly a vedla rozhovory s „nějakými zbloudilými dušemi, které si se mnou dělaly, co chtěly a vodily mne jako loutku. Po nějaké době jsem začala slyšet ty „řeči“ napřímo, v pravé části hlavy. Bylo to ale něco jiného, než když schizofrenici slyší hlasy. Tohle byla moje iniciativa. Celé dny jsem trávila tím, že jsem si všechny tyhle rozhovory zapisovala do počítače a umíněně otravovala těmi zprávami „seshora“ svoje okolí. Jenže to už můj mozek nepracoval normálně, i když jsem docela normálně vypadala a na první pohled by na mě nikdo nic nepoznal,“ říká zpěvačka.

Manžel mě chtěl zabít!

A pak si vsugerovala útok na vlastní osobu a pokus o vraždu. „Začala jsem mít sluchové, zrakové i čichové halucinace. Byla jsem přesvědčená, že lidé kolem mého exmanžela usilují o můj život. Měli mě otrávit plynem. Otevřela jsem proto doma všechna okna a zavolala policii. Jenomže když přijela, rozleželo se mi to v hlavě a já je odmítla pustit do bytu. Byla jsem přesvědčená, že to oni mě jdou zabít.“ Na šest hodin se zabarikádovala v bytě. Nakonec URNA rozrazila dveře, Horecká bez odporu vyšla ven, lehla si na nosítka a nechala se odvézt do bohnické léčebny.

Nemám schizofrenii, ale psychospirituální krizi!

„Nikdo vlastně neřekl žádnou diagnózu jasně. Já sama, můj psychiatr i můj psychoterapeut jsme přesvědčeni, že šlo o tzv. psychospirituální krizi, což se v psychiatrických nemocnicích často zaměňuje za paranoidní schizofrenii,“ trvá Horecká stále na své spirituální teorii.

Z deprese do manické fáze

Po dvou měsících ji pustili. „Byla jsem v těžké depresi. Ležela jsem jen v hrozném stavu v posteli. Dvakrát jsem se pokusila o sebevraždu. Nepovedlo se. Teprve, když jsem svévolně přestala brát léky, začala jsem se cítit zase ve své kůži. Pro změnu ale až moc. Nastoupila manická fáze a já začala dělat blbosti. Nesmyslně jsem nakupovala oblečení, jiné vyhazovala ze skříní, pořídila si zbytečně drahé auto nebo drahé kameny za desítky tisíc. Takže přesně rok poté, co mě poprvé odvezli, mě hospitalizovali v Bohnicích podruhé,“ vzpomíná.

Byla jsem mrtvá

„Od té doby jsem ještě tři a půl roku ležela celé dny doma v posteli se zavřenýma očima. Polykala poctivě předepsané léky a předpisově chodila k psychoterapeutovi i psychiatrovi. Jenomže naprosto neschopná života a s obrovským odporem k čemukoli. Dělalo mi problémy zaplatit u pokladny v samoobsluze, říct si v lékárně o lék, uvařit si, mluvit se svými dětmi, psát na počítači, číst, dívat se na televizi, vyčistit si zuby, umýt si hlavu... Nic mi nešlo. Bylo mi špatně, neuměla jsem se vyjadřovat, selhávala mi paměť. Sice jsem byla bez halucinací a bludů, ale vlastně mrtvá,“ popisuje.

Přikurtovali mě a dusili polštářem

Brala další a další kombinace prášků, ale lépe jí nebylo. Zpátky do Bohnic ale nechtěla. „Na pavilonu ´Neklid´, kde jsem byla v obou případech zkraje umístěná, jsem asi trochu vyváděla, protože mě zřízenci přikurtovali k posteli a dusili polštářem. Je to nějaká jejich zklidňující metoda, ale ten pocit dušení a naprosté bezmoci bych nikomu nepřála zažít. Je to naprostá ztráta lidské důstojnosti a obrovské ponížení. Už tak narušenou psychiku nemocného člověka to ještě doničí,“ tvrdí. „Prosila jsem anděly, aby mě k sobě vzali někam nahoru. Ale nechtěli mě tam...“

Letos bez léků

Letos začala léky pomalu vysazovat. „Od letošního jara jsem se velmi pomalinku začala zase po těch letech konečně dostávat do své kůže. Žádné bludy, halucinace ani mánie se nevrátily, jsem v pořádku. Začala jsem číst, dívat se na televizi, vařit, chodit mezi lidi,“ tvrdí. Stále ale nedokáže žít bez berliček…

Pořád jí ale radí kyvadlo

„Myslíte bez kyvadla? To není žádná berlička, když se s tím umí zacházet. Občas si kývnu, ale snažím se to nepřehánět. Kromě toho, že jsem se zbavila léků, mi popravdě asi pomohla i dvě meditační cédéčka, která jsem několik měsíců poslouchala. Čistila jsem čakry. Trochu té duchovní cesty mi zůstalo. Vzít úplně zpátečku už asi nejde. Jsem jiný člověk. Prošla jsem psychospirituální krizí, zklidnila se, možná trošku zmoudřela. Už se na všechno dívám z většího nadhledu,“ tvrdí Hana Horecká. 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .  

Vložil: Dáša Vrchotová