Matka o ni nestála, jediná dcera spáchala sebevraždu. Co všechno musela Stella Zázvorková obětovat kariéře? Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Byla velmi cílevědomá, pracovitá a ochotná obětovat herectví prakticky cokoli. Po obrovské životní tragédii se však kariéra stala jediným, co paní Stelle Zázvorkové zbylo

Matka jí pohrdala, protože podle ní nebyla dost krásná. Manželství jí vydrželo pouze rok, její jediná dcera spáchala sebevraždu. Co všechno dokázala slavná herečka Stella Zázvorková obětovat pro svůj jediný životní cíl – hereckou kariéru?

Nepřehlédnutelným zjevem, svérázným projevem a dlouhou řadou filmových, televizních a divadelních rolí se Stella Zázvorková zapsala do podvědomí diváků. Velmi sebevědomá a inteligentní žena si šla pevně za svým cílem. Hraní bylo pro ni vždy na prvním místě a byla mu ochotná obětovat vše včetně soukromí.

Dcerunka z bohaté rodiny

Herecká legenda přišla na svět 14. dubna 1922 v pražské Krči a její matka se při výběru jména pro jedinou dceru inspirovala románem Stella od Camilla Flammariona. Záhy se však rodina úspěšného architekta Jana Zázvorky přestěhovala do prostorného domu na Letné, odkud byl úžasný výhled nejen na Letenskou pláň, ale hlavně na Hradčany. Tady Stella vyrůstala se starším bratrem Janem, který později navázal na rodinnou tradici a stal se uznávaným filmovým architektem.

S Janem Werichem v nezapomenutelné televizní inscenaci Medvěd

Velmi problematický, rozporuplný a neupřímný vztah měla herečka se svou krásnou, ale chladnou matkou. Klasickou se stala historka, kterou dávala občas k dobru i ve společnosti. Noblesní matka vyčítala své menší, korpulentnější dceři: „...ani stín mé krásy nejsi...“ a mladá herečka s vtipem sobě vlastním jí odpověděla: „...alespoň mám šarm, který chybí tobě...“ Zcela opačný, vřelý a hluboký cit chovala ke svému bohémskému otci a velmi si rozuměla se svým, o  osm let starším bratrem Jendou. Rodiče se zanedlouho kvůli naprosté rozdílnosti povah rozešli a Stella začala studovat na gymnáziu. Záhy přešla na internátní Anglické lyceum, kde byl ředitelem hrabě Černín, a vrhla se na studium jazyků – plynně hovořila sedmi jazyky. V dětství velmi ráda sportovala, nejlépe se cítila v koňském sedle.

Válečné začátky krásné tanečnice

Po studiích na herecké škole E. F. Buriana nastoupila Stella do Divadla pro mládež Míly Mellanové. Odtud byl už jen krůček do divadla E. F. Buriana, kde začínala hlavně tanečními rolemi. Do její slibně se rozvíjející kariéry však zasáhla 2. světová válka, mladá herečka byla svědkem Burianova zatčení i zavření divadla. I přes nacistické represe během heydrichiády, během níž byli popraveni mimo jiné i spisovatel Vladislav Vančura či Stellina kolegyně Anna Letenská, založila herecká omladina u Topičů na Národní třídě divadlo Větrník.

V komedii Československé televize z roku 1986 Tichá domácnost

Právě za války poznala herečka celoživotní přátele Zdeňka Řehoře, Josefa Hlinomaze, Miroslava Horníčka a také Miloše Kopeckého, svého jediného životního partnera. Po válce hrála až do roku 1948 v Divadle satiry, poté byla členkou Realistického divadla a Armádního uměleckého souboru. V roce 1955 ji angažoval do Divadla ABC Jan Werich. V roce 1962 se stala členkou Městských divadel pražských, kde hrála až do roku 1993.

Jediný muž jejího života

Velkou a také jedinou láskou jejího života byl kolega Miloš Kopecký, o němž nejednou prohlásila, že ji poznamenal rukou mistra – jako housle. Brali se těsně po válce, v roce 1946, k „oltáři“ ji Miloš vezl na invalidním vozíčku. Byla to recese, která vyplynula ze švejkovského představení, ve kterém právě spolu hráli. Za svědka jim šel kolega a kamarád Vlastimil Brodský.

Svatba s Milošem Kopeckým v roce 1946

Brzy po svatbě se jim narodila dcera Jana Kateřina, Stella však záhy pochopila, že Miloš není jako manžel spolehlivý. Přestali si rozumět, jednak kvůli nedostatku financí a zázemí vlastního bydlení, ale hlavně kvůli Kopeckého slabosti pro něžné pohlaví. Po pouhém roce se rozvedli. Přesto i po rozvodu zůstali přáteli, ve filmu hráli mnohokrát manžele a paní Stella si až do konce života nechala na dveřích jmenovku Zázvorková - Kopecká.

Smrt, která nikdy nepřebolela

Největší tragédií pro oba byla zbytečná smrt jejich jediné dcery, která v patnácti letech spáchala sebevraždu. Když se Jana narodila, prožívala herečka jedny z nejkrásnějších chvil svého života. Byla starostlivou matkou a užívala si mateřství plnými doušky. Malé Janě však časem začal táta chybět a jen těžko se smiřovala s rolí dítěte, jehož matka je slavná a velmi zaměstnaná.

Narození dcery Jany Kateřiny považovala herečka za nejsťastnější období svého života

Patnáctileté děvče zřejmě mělo pocit, že není dostatečně chápáno. Možná chtělo být středem pozornosti, upozornit na sebe rodiče i okolí. Párkrát se pokusila sáhnout si na život, ale vždycky tak, aby matku jen vyděsila. Až onoho večera v polovině 60. let dostala tragický nápad. Přesně věděla, v kolik chodí matka domů z večerního představení, propočítala si, že ji objeví včas a zachrání. Otočila plynovým kohoutkem a čekala. Shodou okolností se ale herečka právě v ten den zdržela zhruba dvě hodiny v divadle, a když dorazila domů, našla ji už mrtvou. Kapitola hereččina rodinného života se definitivně uzavřela v únoru 1996, když zemřel Miloš Kopecký.

Královna české komedie

Diváky si Stella získala především nezaměnitelnou interpretací komediálně laděných figur. Vzhledem ke svému osobitému výrazu a povaze povětšinou diváky bavila v rolích „obyčejných“ žen z lidu, starostlivých maminek babiček či sousedek. Každý si snadno vybaví její nezapomenutelné postavy ve filmech Což takhle dát si špenát, Zítra to roztočíme, drahoušku, Limonádový Joe či Jak utopit dr. Mráčka. Dokonale se etablovala i v rozhlase, veselé historky a vtipy v jejím podání bavily posluchače bez rozdílu věku, čehož umně využívala i v zájezdových estrádách. Jako estrádní umělkyně slavila v 50. a 60. letech ohromný úspěch. Pamětníci dodnes vzpomínají na pověstné Silvestry či opulentní hostiny otevřených dveří.

S Evou Hudečkovou a Jurajem Herzem ve slavné komedii což takhle dát si špenát

Po desetiletí hrála především v komediích a pohádkách, a přestože jí roky přibývaly, rolí neubývalo. Jen herečtí kolegové a kamarádi postupně odcházeli navždy. Nejspíš právě popularita komičky neumožnila naplno vyniknout i jejímu charakternímu herectví. Do vážných a dramatických rolí si ji režiséři vybírali poskrovnu, ve většině z nich si zahrála až po roce 1989, kdy taky zažívala patrně nejhvězdnější období svého života díky památným snímkům Kolja, Pelíšky či Babí léto.

Zemřela o samotě

Navzdory častým zdravotním problémům se sympatická, vtipná dáma ráda účastnila i v seniorském věku beneficí, charitativních akcí i besed s diváky, dokonce sepsala i knihu receptů. V roce 2001 získala cenu Thálie za celoživotní přínos filmu a v roce 2005 Českého lva. Její poslední rolí byla babička Marešová ve snímku Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště.

Po rozvodu a dceřině tragické smrti se paní Stella zaměřila pouze na kariéru

Počátkem roku 2005 byla hospitalizována kvůli srdeční arytmii. V polovině dubna oslavila třiaosmdesáté narozeniny a nepřála si žádné dary, jen aby ještě chvíli žila a mohla si zahrát nějakou novou roli. Jednu už měla dokonce vybranou. Zemřela 18. května 2005 ve svém pražském bytě, zřejmě na infarkt. Mrtvou ji doma našel synovec, filmový architekt Jan Zázvorka. Věčným spánkem odpočívá na hřbitově v pražském Motole po boku své dcery Jany.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská