Být holka v kapele Mejly Hlavsy byla obrovská radost, vzpomíná Eva Turnová a vypráví dál…
13.01.2018
Foto: Facebook / Jiří Štrébl
Popisek: Eva Turnová třikrát: Eva je totiž renezanční osobnost, úspěšná hudebnice, skladatelka, spisovatelka i malířka - ten obraz za ní je její autoportrét
FOTOGALERIE Eva Turnová byla donedávna známá hlavně coby basistka Plastiků. Stala se z ní ale také respektovaná autorka, na jejíž autogramiádu a autorské čtení se před Vánocemi stály před pražskou Lucernou hodně dlouhé fronty. Proč se s Plastiky rozloučila a proč dnes hlavně píše, se svěřila v rozhovoru pro časopis Xantypa.
Eva začala před lety psát pro Reflex sloupky Turnový háj, po čase je zveřejňovala v časopise Instinkt a začala také vydávat knižně. Kniha je to velmi úspěšná, Eva tvrdí, že smysl pro psané slovo měla odjakživa: „Mě vždycky bavilo hraní si se slovy. Na táborech jsem radši vyhrávala literární soutěže, aby mě pak neotravovali s bobříkem odvahy nebo mlčení. Celkem brzy jsem se uzavírala do světa četby a svých představ, kde hrál velkou roli humor a odlehčený pohled na dění kolem, což mi přinášelo pocit vnitřní svobody a uchránilo mě od mnoha traumat. Takže jsem si pak intuitivně vybírala prostředí, kde tohle fungovalo, což třeba kapelu Plastic People hodně charakterizovalo, bylo to jako přijít domů,“ říká v rozhovoru pro časopis Xantypa.
S Plastikama nedošli z hospody do zkušebny
Eva byla vždy v kapele jedinou ženou, což prý ale jako nějaký hendikep nevnímala: „Mnohem důležitější než tohle genderový hledisko je to, jestli jsou muzikanti v kapele naplněný tím, co dělají, a jestli je tam nějaká společná vize. Například bejt holka v kapele Mejly Hlavsy byla obrovská radost. Mejla měl všechny předpoklady stát se přirozenou ikonou – měl v sobě hudebního génia, disciplínu a schopnost utvářet si podmínky pro to, aby svoji představu mohl dotáhnout. To znamená třeba i opustit prostředí, kde už to stagnuje, a o tom rozhodnutí nepochybovat,“ pochvaluje si spolupráci s dlouholetým lídrem Plastiků Milanem Mejlou Hlavsou (který bohužel 5. ledna 2001 zemřel na rakovinu plic; nebylo mu ještě ani padesát let - pozn. red.). Eva dnešní Plastiky jako příliš tvůrčí již nevidí: „To s Plastikama jsme často ani nedošli z hospody do zkušebny. Pak už jsme dokonce nechodili ani do tý hospody a vařilo se víceméně pořád ze stejný vody, na kterou postavil Mejla,“ řekla v Xantypě.
Vytahovaly se staré křivdy
Eva Turnová před dvěma lety Plastiky opustila, v rozhovoru situaci v kapele popisuje jako nedobrou: „Ani ve snu by mě nenapadlo, že to někdy skončí takovýmhle rozpadem. Kapela je hodně křehkej organismus, a dokud je tam nějaký silný pojítko, tak to funguje. A jakmile se ten mikroorganismus něčím nebo někým naruší a začne se řešit, kdo má pravdu, a začnou se vytahovat starý křivdy, tak je to v podstatě konec, stejně jako v každým vztahu,“ připomíná Eva Turnová rozštěpení Plastiků na dva tábory, které se přely o to, kdo může známé jméno vlastně používat.
Plastici coby Národní divadlo?
Rozštěpení legendy prý měli fanoušci kapele za zlé: „Spousta fanoušků se urazila, když jsme se rozpadli, jako bychom byli Národní divadlo a neměli vůbec nárok přestat existovat. To bylo legrační. Národní divadlo PPU prostě shořelo,“ podotýká Eva Turnová. Bez Plastiků ale Eva Turnová zcela nežije, kamarádí se totiž s Vráťou Brabencem (saxofonista a zakládající člen PPU – pozn.red.), se kterým pořádala nedávno i své autorské čtení: „Vráťa je vlastně jedinej z Plastiků, s kým se pravidelně vídám. A pro mě byl vždycky nejdůležitější. Někdy si říkáme, že nejlepší na tom hraní s Plastikama bylo, jak jsme si během jízd na koncerty povídali v autě. O stromech, o literatuře, určitě jsme se takhle nepřímo inspirovali i co se týče toho psaní.“
První kytaru měla od mámy
Eva Turnová se ke kultovní kapele Plastic People of the Universe nedostala v jejích dřevních začátcích, na to je pochopitelně příliš mladá. S kapelou hrála od roku 2001 (kdy převzala po Mejlovi post baskytaristky – pozn. red.) do roku 2015. Hudba ji ale zajímala od malička: „Svou první kytaru jsem dostala od mámy, která našla na zemi 800 korun a koupila mi takovou spíš hračku. Nedalo se na ni vůbec hrát, což nakonec nevadilo,“ píše na svých stránkách Eva.
Po konzervatoři, kterou nedokončila („z konzervatoře mě vyhodili, když jsem na zkouškách zazpívala Kubišku“), hrála v první kapele Odvážná srdce, poté následovala další legenda undergroundu DG 307, hrála také s Mejlou Hlavsou, kterého nahradila v Plasticích po jeho smrti. Eva tvrdí, že jí bylo jasné, že ho plně nahradit nemohla, že byla hlavně za exotku s basou v ruce a dlouhýma nohama. Bez hudby Eva není, dnes má svůj vlastní projekt Eturnity. Velmi zajímavý je i Evin osobní život, vdala se dvakrát, byla první ženou herce Davida Matáska. Dceru (mimochodem velmi krásnou) má ale s hercem Karlem Dobrým.
Vložil: Michaela Špačková