Spáchal nejpopulárnější a nejpřekládanější český autor sebevraždu? Ladím se na smrt, říkal na smutném konci života, který skončil v únoru

Foto: Twitter

Popisek: Bohumil Hrabal na Bulovce

Málokdy se na naší kulturní scéně stane, že doma i v zahraničí respektovaný umělec se těší oblibě téměř celého národa. Jednou z takových výjimečných osobností se stal i spisovatel Bohumil Hrabal. Jeho romány díky geniálním filmovým adaptacím zlidověly, stejně jako některé jeho postavy. V pátek tomu bylo dvacet let, co za podivných okolností zemřel. Většina jeho přátel se dnes přiklání k tomu, že v nemocnici, kde se léčil, spáchal sebevraždu skokem z okna a ukončil tak smutný konec svého života.

Nesmírnou popularitu jeho děl ovlivnil především fakt, že své hrdiny osobně potkal a byly to postavy velmi věrohodné. Pomohl tomu také umělcův pestrý život i řada profesí,  které si na vlastní kůži vyzkoušel a posléze  inspirovaly jeho nesmrtelná díla. Načas byl výpravčím (Ostře sledované vlaky), dřel v kladenských ocelárnách (Skřivánci na niti), pracoval ve sběrných surovinách (Příliš hlučná samota).   Není však od věci připomenout, že byl velmi vzdělaný a na právnické fakultě získal titul doktora práv. Spisovatelem z povolání se stal teprve po padesátce.

Přátelství, spojené vlaky

K jeho nejslavnějším a nejoblíbenějším románům patří Postřižiny, které geniálním způsobem zfilmoval Jiří Menzel, podobně jako několik jiných Hrabalových předloh. Ostatně, hned za svůj první film Ostře sledované vlaky získal jako začínající režisér v roce 1968 Oscara.  A právě práce na Vlacích mu umožnila, že se s Bohumilem Hrabalem  setkal a  na celý život spřátelil: „Hned od prvního setkání s jeho prózou jsem Bohumila Hrabala miloval a ctil,“ říká Menzel, jehož tvorba se s Hrabalovou celoživotně prolíná. 

Kultovní Postřižiny

Po Vlacích se pustili do Skřivánků na niti, ale vynikající snímek skončil  kvůli  politické situaci nadlouho  v trezoru.  Velké problémy publikovat své knihy měl mnoho let i Hrabal.  Teprve v roce 1980 se Menzelovi poštěstilo natočit kultovní Postřižiny, které se ihned po uvedení do kin těšily obrovské návštěvnosti a  jejich popularita je vysoká  dodnes. Mimo jiné díky nenapodobitelným hereckým výkonům Jaroslava Hanzlíka v roli strýce Pepina nebo Magdy Vášáryové coby jeho švagrové Maryšky. Mimochodem, předobrazem Postřižin se stali skuteční  Hrabalovi příbuzní.

Story za osmnáct dnů

Celé léta  pak trvalo než se Menzelovi podařilo natočit další slavný Hrabalův román Jak jsem  obsluhoval anglického krále, inspirovaný životními  zážitky jednoho z pikolíků, jejichž vyprávění si spisovatel s fenomenální pamětí zaznamenával.  „A protože nikdo ke mně nepřišel, tak jsem psal osmnáct dní a za osmnáct dní  to bylo hotovo,“ prozradil jednou.  Ale zároveň přiznal, že je nutné mít obrovskou zásobu těch story.   Zfilmování jednoho z nejlepších románů své kariéry se ale spisovatel už nedočkal. Jeho vznik mimo jiné poznamenaly dlouholeté spory o autorská práva, i to, že zfilmovat toto dílo bylo velmi náročné. Přečetl však scénář, navzdory tomu, že již byl velmi nemocný a prý jej Menzelovi pochválil.  Ten se také přiznal, že splést copánek z té mozaiky nejrůznějších historek, jež Hrabal v tomto díle zaznamenal, bylo velmi náročné: „Hlavně také tím, že jsem to dělal bez něj a ten partner mi strašně chyběl.“ 

Ladění na smrt

V době, kdy se román konečně natáčel, už slavný spisovatel více živořil než žil. Společnost mu dělaly především kočky na chatě v Kersku, které jezdil krmit až z Prahy. Téměř každý den jim koupil grilované kuře a přes značné bolesti kloubů, jimiž trpěl, za nimi odjel autobusem.  Poslední zimu svého života  musel být hospitalizován v nemocnici a už neměl vůli žít. I když se dodnes traduje, že nešťastně vypadl z okna při krmení holubů, jeho ošetřující lékař, profesor Pavel Dungl, hovoří spíše o sebevraždě. Těžce nemocný spisovatel mu ráno před smrtí řekl, že už na něj mávají ze hřbitova. Navíc se o sebevraždu pokusil už několik týdnů předtím a často o ní hovořil. „Existují svědectví, podle kterých se Hrabal o sebevraždu pokusil už dva měsíce předtím, než zemřel. A to na výročí smrti jeho přítele Vladimíra Boudníka,“ řekl publicista Jiří Peňás Seznam Zprávám. „Ladím se na smrt,“ přiznal se přátelům, kteří ho v nemocnici navštívili. A personálu říkal: „Pro mne už žádná vizita,“ sežeňte kněze.“

Do blankytně modrounkého celofánu humoru lze zabalit ztrápené a krvavé součástky denních starostí... Existuje otevřený twitterový účet, kam můžete nahlédnout, publikují se tam zajímavé fotky, citáty či útržky Hrabalova díla...

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .     

Vložil: Adéla Hofmanová