Tak jsem říkala Agátě, cos to koupila za starý krávy, a nakonec… Tajily to, potvory. Stejně nám je sežrala poštolka. Žilková o hraní, manželovi a služce

Foto: TV Prima

Popisek: Veronika Žilková u Krause

V dalším dílu Show Jana Krause, který má premiéru ve středu večer na Primě, se představí herečka Veronika Žilková. Která je v současné době i komunální politička, ale také kadeřnice, lazebnice, taxikář, kuchařka, zásobovačka, pradlena, uklízečka…

Dnešním prvním hostem je jedna z nejpopulárnějších hereček současnosti Veronika Žilková, která ztvárňuje hlavní roli v seriálu Všechny moje lásky. Hostitel Jan Kraus neopomíná zdůraznit, že je o ní důležité říct, že je také matkou, jen sám nikdy neví, jak to s těmi dětmi ve skutečnosti je. „Vychovala jsem šest dětí, porodila pět a mám čtyři. A navíc se ani nejmenuju Žilková, já se jmenuju Stropnická,“ reaguje s úsměvem paní Veronika a pokračuje: „Chtěla jsem ti přinést dárek. Včera se mi narodila kuřátka. Tak jsem si říkala, to bude hezký, já mu přinesu kuřátko a řeknu, to je od slepice Žilkový. Bylo jich osm, můj vnuk z nich měl hroznou radost a ona mi je ukradla poštolka.“

Ovšem od kuřátek se záhy přesouvá hovor k politice, neboť Veronika Žilková se angažuje v komunální politice, kde je v současnosti v opozici a snaží se zjistit, co se v obci dělo v minulých obdobích. Její angažovanost není žádnou novinkou a rozhodně nebyla bezprostředně inspirována politickou kariérou jejího manžela, ministra obrany Martina Stropnického. Veronika má s politikou své vlastní a dlouholeté zkušenosti – založila OF v Suchdole a před 20 lety seděla v místním zastupitelstvu, také se spolupodílela s Věrou Chytilovou na založení ekologického občanské sdružení Praha Pražanům.

Člověk je pak odolný vůči stresu, urážkám, ponižování, trapasům, násilí!

A jak vidí vysokou politiku? „Já spím klidně. Nejenom jako manželka, ale i jako občan si svého ministra vážím, protože vidím, kolik času tomu věnuje. Herectví je pro politiku výborná průprava, protože je člověk odolný vůči stresu, urážkám, ponižování, trapasům, násilí.“

V lokální politice sama žádné větší ambice nemá, už jen proto, že by se jí nedostávalo času. „Mám 91letou maminku, která je nechodící, a ještě mám tchýni, které je 88, a jsem nyní dvorní služebná. Jsem kadeřnice, lazebnice, taxikář, kuchařka, zásobovačka, pradlena, uklízečka, takže mám program.“ Závěr rozhovoru se však vrátí nazpět ke kuřátkům: „Ty slepice nenesly a já jsem říkala Agátě, cos to koupila za starý krávy, který nenesou, a oni nesly někam do křoví, kde jsme to nenašli. Ony byly tři a asi se nějak střídaly na hnízdě. Tajily to a včera vypochodovaly s těmi kuřátky. A já jsem byla úplně dojatá. Pak jsem běžela domů, podívat se na internet, jak se starat o kuřata a ona mi je mezitím postupně odnesla poštolka.“ Naštěstí mají ještě psy a koně.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Anička Vančová