Když jsem se rozvedla a zůstala sama s pěti dětmi, zoufale jsem brečela v opuštěném baráku a nevěřila, že si ještě někoho najdu, prozradila Žilková. A pak…
25.01.2015
Foto: TV Prima
Popisek: Veronika Žilková dostala místo Dagmar Havlové hlavní roli v seriálu Všechny moje lásky.
ROZHOVOR Televize Prima odvysílá v neděli první díl seriálu Všechny moje lásky. V hlavních rolích se diváci mohou těšit na Veroniku Žilkovou, která vystřídala původně obsazenou Dagmar Havlovou a která ztvární roli majitelky lékárny Marie Svobodové. Autorem scénáře je Rudolf Merkner. Seriál se bude na obrazovce televize Prima objevovat pravidelně každou neděli. Proč musela Prima vyměnit Žilkovou za Havlovou? A co manželka ministra Stropnického všechno prozradila o seriálu i svém životě?
„Nedělní večery patřily na naší obrazovce původnímu seriálové tvorbě už i v podzimní sezóně, kdy jsme divákům přinesli oblíbený seriál Vinaři. Chtěli jsme navázat na tuto úspěšnou tradici a i v jarní sezóně divákům představit novinku. Tvůrčí tým, který za seriálem stojí, stejně jako vynikající herecké obsazení jsou pro nás zárukou kvality a věříme, že to ocení i diváci,“ říká Roman Mrázek, programový ředitel skupiny Prima.

Veronika Žilková se svými kolegy z nového seriálu
Seriál Všechny moje lásky vypráví příběh pětapadesátileté Marie Svobodové, která před rokem ovdověla. Její milovaný manžel Mirek (Karel Heřmánek) zemřel na rakovinu a Marie se s obrovskou ztrátou snaží vyrovnat. Nepodlehla však smutku a s nadhledem přijímá další nové výzvy. Seriál vypráví o pozitivním přístupu k životu, o touze a odvaze překonat všechny překážky, které přináší. A i když je život často velmi dramatický a těžký, dá se zvládnout s humorem a nadsázkou. „I když Marii osud velmi zkouší, snaží se hledat nová řešení. Je, myslím, velmi pozitivní jako hrdinka, svou aktivitou překonává různá životní traumata. Ke svému životu a svému pozvolnému stáří přistupuje s opravdu velkou aktivitou – to je to, co je pro ni příznačné,“ přibližuje svoji roli Veronika Žilková.
Prima musela přeobsadit Všechny moje lásky, Dagmar Havlová odmítla smlouvu
Někdejší první dámu nahradí herečka Veronika Žilková. „Důvodem nebyly finanční podmínky, ale nároky na užití jména a dalších osobnostních práv Dagmar Havlové,“ tvrdí Prima.
Nový původní seriál televize Prima Všechny moje lásky musel krátce před začátkem natáčení změnit představitelku hlavní role. Herečka a bývalá první dáma Dagmar Havlová odmítla s producentem podepsat smlouvu. Nelíbilo se jí finální znění v části dokumentu věnované nárokům na užití jejího jména a osobnostních práv. „Důvodem nebyly finanční podmínky,“ zdůraznila mluvčí Primy Jana Mrákotová v tiskové zprávě, již televize vydala společně s agenturou Dilia, která Dagmar Havlovou zastupuje. „Mrzí nás, že se producent seriálu a paní Havlová nakonec nedohodli. Ale v mezidobí jsme intenzivně hledali srovnatelnou hereckou hvězdu, které by role ve Všech mých láskách seděla, a máme velkou radost, že jsme se dohodli právě s Veronikou Žilkovou. Veronika je skvělá herečka a víme, že právě ona je tou prvotřídní hereckou osobností, která dokáže skloubit humorné i dramatické momenty v krásné hlavní roli Marie,“ uvedl programový ředitel FTV Primy Roman Mrázek.
Veronika Žilková: Moje postava žije veselejší život než já
Veroniko, jaká je Vaše postava? Co se Vám na ní třeba líbí?
Má postava se jmenuje Marie Svobodová a je to žena, která, i když ji osud velmi zkouší, se jemu navzdory snaží hledat nová řešení. Je myslím velmi pozitivní jako hrdinka, svou aktivitou překonává různá svá životní traumata. Ke svému životu a svému pozvolnému stáří přistupuje s opravdu velkou aktivitou – to je to, co je pro ni příznačné.
Jak Marii popisujete, nemůžu se zbavit dojmu, že k sobě máte hodně blízko…
Ano, to je pravda, k Marii mám opravdu hodně blízko – žije ale o něco veselejší život, než žiju já, protože mně přinesl život mnohem víc traumat než Marii. Ztvárnění této postavy je výletem do části mé duše, kterou v sobě mám, ale nepoužívám ji, díky natáčení se k ní můžu dostat – takže si v pracovní době můžu zažít něco, na co běžně nemám čas. Já si to opravdu moc užívám.
Jste opravdu raději, že to máte jen v rámci této role? Nechtěla byste nějaký střípek ze života Marie opravdu zažít?
Ono to celé začíná tím, že Marii zemře manžel – tak já bych si přála být ještě nějakou chvilku vdaná! (smích)
Marie při hledání své nové lásky využije i seznamku – udělala jste to někdy ve svém životě například Vy?
Tohle ne, ale je pravda, že když jsem se rozvedla a zůstala jsem sama s pěti dětmi a docela zoufale jsem brečela v opuštěném baráku, tak jsem opravdu nevěřila, že někdo přijde a i s těmi dětmi si mne vezme. Ale to máte přesně tak, že když někoho čekáte a potřebujete, tak ta láska zrovna nepřijde. Nesmíme samozřejmě od sebe taky nikoho odhánět, ale když nikoho nehledáme, tak ten „někdo“ zrovna přijde. Jinak myslím, že u žen v tomto věku je strašně podstatný optimismus, je to důležitější než třeba nějak zásadně pěkná figura nebo nějaké řádění po nocích. Tomuto věku přísluší naděje, přátelství a optimismus – takže si myslím, že ženy, které jsou po rozvodu nebo úmrtí partnera samy, když budou optimistické a mít naději, tak že se k nim určitě někdo přimotá a samy nezůstanou.
Vycházíte i ze svých zkušeností…
Ano, i k nám se můj manžel takhle přimotal, je to už vlastně třetí kolo v mém životě a nikdy by mne to nenapadlo. I tohle mám určitě společné s Marií. A je legrace, že Marie hledá vztah i ve svých školních láskách a Martin (ministr obrany Martin Stropnický, manžel Veroniky Žilkové – pozn. red.) je taky moje školní láska – i když až z vysoké. My jsme tehdy taky po sobě tak pokukovali, byli jsme na kraji toho začít spolu chodit. A myslím taky, a to je i případ Marie, že v určitém věku se člověk logicky obrací k lidem, které už zná, nehledá záměrně úplně v nových vodách. Já si vůbec neumím představit, že bych si v pětapadesáti, jako Marie, měla hledat někoho úplně nového, někoho, kdo žije naprosto odlišným způsobem. V těch pětadvaceti je to jiné, člověk toho tolik neřeší, ale po té padesátce už máte své návyky, své rituály – já dnes už přesně vím, že jsou věci, které nechci měnit. A stejně tak to má i ten partner, takže jde o to domluvit se, zda si ve svých zvláštnostech vyhoví. A buď to jde, nebo to nejde.
Jak je to podle Vás s láskou a rozumem?
Já myslím, že jdou ruku v ruce, ale v mládí se do toho ještě plete erotika a sex. V každém věku tam musí být přitažlivost, lidé si musí „zavonět“, ale v tomhle věku, ve kterém je Marie, už to lidé dokážou více udržet pod kontrolou, umí na základě svých zkušeností rychleji vyselectovat toho špatného partnera. Ale stejně jsme stále zvířata – když nám partner voní, tak jsme schopni se okamžitě zamilovat, a až pak přizveme rozum na pomoc. A to si myslím, že je v každém věku.
Jakou vlastnost u muže byste nesnesla?
Asi slabost. Protože slabý muž je zakomplexovaný, ženu třeba týrá a terorizuje, slaboch má také sklon k alkoholismu… Když je muž v životě už nějakým způsobem „potvrzený“, už má něco za sebou a něčeho dosáhl, tak po té padesátce je lepší výběr, máte šanci na lepší a kvalitnější přátelství. V tom mládí ještě muž ani neví, jak je silný, ale v těch padesáti už víte, jaký je. V osmnácti vám bude imponovat, že je muž nejoblíbenější z celé hospody – a co, že má někde dítě, to není důležité… V padesáti už uvidíte, že neplatí alimenty, a jdete od toho rovnou pryč. V mládí se špatná budoucnost hůř předpokládá, kdežto později už člověk signály špatného partnera rychle odhalí.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Anička Vančová