Sukně z varieté, kokrhel jak pro Nastěnku a botky evokující asijskou tržnici. TO nás bude reprezentovat v USA na Miss Universe. Posuďte sami

Foto: repro Metro

Popisek: Národní kostým, zvaný Rodná Hrouda, v němž má Gabriela Franková reprezentovat v soutěži krásy Miss Universe naše národní hodnoty a tradice, vyvolal obrovskou vlnu nevole

Šokující nevkus, který nás posouvá stovky kilometrů na východ. Tak působí „národní kostým', v němž bude Českou republiku reprezentovat na soutěži Miss Universe v USA úřadující Česká Miss Gabriela Franková. „To, co nás má reprezentovat, posouvá naše středoevropské kořeny někam mezi východoslovanské národy,“ zlobí se čtenářka Iva Volfová.

Úřadující Česká Miss 2014 Gabriela Franková odletěla v úterý do Spojených států. Již 25. ledna bude totiž v americkém Miami bojovat s 88 kráskami z celého světa o titul Miss Universe. S sebou si odvezla zásobu toalet z dílny módní návrhářky Miriam Janásové, která pro ni připravila sedm večerních rób a dvoje koktejlové šaty, jež mají podtrhnout její půvaby a pomoci jí dosáhnout na co možná nejvyšší příčku. A navíc ještě i tzv. národní kostým, nazvaný Rodná Hrouda, dílo Marie Staré ze stejnojmenné módní manufaktury. Kostým má vyjadřovat nějaký prvek dané země (barvou, střihem, ornamentem apod.), příběh, významnou osobnost či folklór. A právě ten zvedl vlnu nesouhlasu.

Čtenářku model dloubl do jater

Fotografie Gabriely v ‘národním kostýmu‘, zveřejněná na titulní straně deníku Metro, probudila po ránu čtenářku Ivu Volfovou tak rychle, že nelenila a obratem poslala autorce modelu, návrhářce Marii Staré, e-mail následujícího znění: „Nejsem kverulant ani pisálek, ale fotka na titulní straně dnešního Metra mě dloubla do jater... O soutěže královen krásy se nijak zvlášť nezajímám. Ale lidí, kteří to sledují, je dost a určitě i na základě vyslankyň jednotlivých národností si mohou udělat obrázek, nedej bože zařadit národ,“ píše čtenářka.

Model, v němž nás má Gabriela Franková reprezentovat na Miss Universe, se seznámila
veřejnost prostřednictvím médií, teprve když už byl na cestě do USA

„Ano, problém, a to myslím velmi zásadní, vidím v modelu, kterým má slečna Franková reprezentovat Českou republiku. Vidím totiž pochybení v řádu tisíců kilometrů směrem na východ. Nepředpokládám, že oděvní návrhář musí znát národopis a rozeznat jednotlivé kroje. Ale to, co nás má reprezentovat, posouvá naše středoevropské kořeny někam mezi východoslovanské národy,“ zlobí se paní Volfová a pokračuje: „Kromě toho, že je to matení lidí, to vnímám také jako nepřijatelné, umělé zatahování a přisuzování našemu národu zcela jiných historických vazeb. A to už ani nekomentuji nevkus celého modelu včetně střevíců, evokujících asijskou tržnici. Tento model určitě nemá nic společného s kulturou a ‘rodnou hroudou‘, zvící jméno Česká republika. Za naše předky i naše děti vám děkuji za váš čas!“

Kostým má jenom zaujmout?

Autorka Rodné Hroudy Marie Stará obratem odpověděla s tím, že národním kostýmem nemusí být tradiční oděv dané země (kroj), ale může to být více avantgardní, netradiční, výstřední a třeba i veselý kostým. „Jde především o to, aby obsahoval nějaký prvek dané země (barvu, střih, ornament apod.), příběh, významnou osobnost či folklór,“ brání své dílo návrhářka a dodává: „Kostým by měl zaujmout oko diváka a také zastupitelce daného státu slušet.“

Připomíná vám tento kostým vůbec nečím tradice a hodnoty českého národa?

Symboliku modelu obhajuje Marie Stará následujícími argumenty: Hnědá barva použitého materiálu – imitace kůže – prý symbolizuje barvu půdy rodné země. Extravagantní sukně elipsovitého tvaru je dekorována ručně prosekávanými folklórními motivy s florální tematikou. Zlatá barva, používaná v polabském kroji jako symbol hojnosti, lesku a bohatství, tvoří podšívku, která září skrz prosekávané motivy, a vytváří tak na povrchu sukně soubor výrazných ornamentů. Dominantním prvkem se stal věnec, který prý díky použitým materiálům spojuje tradiční, současné a extravagantní pojetí tohoto modelu. Zároveň podle autorky dodává celku jemnost a podtrhuje romantickou duši Gabriely.

Jak je to s tou symbolikou?

„Věřte, prosím, že vše, co tvořím, je děláno s respektem k našim předkům a láskou. Navracím se k našim kořenům a starému poctivému řemeslu a věřím, že se za čas podaří probudit v lidech ztracenou národní hrdost, vzájemnou toleranci a úctu,“ dodává návrhářka ve své odpovědi. S její obhajobou modelu však lze vážně diskutovat. Kůži bychom jako hlavní materiál hledali mezi našimi tradičními národními oděvy opravdu marně. A už vůbec ne její imitaci. Zvolený ‘odstín hnědé‘, kterým paní Stará argumentuje, spíše než barvu české rodné hroudy bohužel připomíná výsledek zažívacích potíží po pozření nevhodného pokrmu. O kombinaci hnědi se zlatem ani nemluvě. O pořádných pár stovek kilometrů od českých tradic směrem na východ se autorka posunula při tvorbě ‘věnce‘ na Gabrielině hlavě, který jasně evokuje zdobné čelenky, jež po staletí tvořily součást ruského sarafánu (a la Nastěnku chci za ženu...!). A třpytivé lodičky, které nemají s našimi tradicemi pranic společného, navíc bohužel působí velmi lacině.

Údajný 'věnec' spíš připomíná čelenku báryšeň, která je nedílnou součástí tradičního ruského sarafánu

Návrhářčino vysvětlení znovu hnulo žlučí paní Volfové. „Asi jste zcela nevyrozuměla z mých slov, že se nejedná v tomto případě o můj osobní názor na model, ale o absolutní nevhodnost míchání kultur a zaměňování hroudy v srdci Evropy za hroudu, mající kořeny tisíce kilometrů na východ. Dovolte, abych znovu podotkla, že model, který má reprezentovat naši kulturu v zahraničí, může být výstřední, šokující, ale rozhodně nemá být zavádějící a reprezentovat kulturu zcela jiného národa. Doufám, že se nad tím ještě vy nebo nějaká odborná komise pozastaví a že bude přehodnocen výběr, aby nebyla zkreslována historie a kulturnost naší země ve světě,“ dodala paní Volfová. Bohužel pozdě, protože dotyčný model je již za ‘velkou louží‘, kde nás v něm Gabriela reprezentovat bude. Ať už se nám to líbí, nebo ne. Nezbývá než se zeptat: Neměly by být prvky, reprezentující naši vlast a národ v zahraničí, představovány veřejnosti dřív, než bude na případnou nápravu pozdě?

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská