Čeští cestovatelé, manželé Jonovi, o ruské Sibiři a neexistujících čínských městech, které jsou vymazány i z map na Google… Projeli na kole půl světa

Autor: Archiv

Popisek: Jonovi na Sibiři

Dvacet dva let spolu jezdí po světě na kole. Cestovatelé Lucie a Michal Jonovi projeli desítky států. V letech 2002 až 2005 se pustili do cesty kolem světa, kdy najeli přes 68 000 kilometrů a byli na všech kontinentech. Lucie se stala vůbec první Češkou, která na kole objela svět, a Michal teprve druhým Čechem. Jejich krédo je „ pěšky je to pomalé, autem zas moc rychlé, kolo je optimální.“

„Rusko jsme projeli od Murmanska až po Bajkal, trvalo to tři měsíce – od norské až k mongolské hranici to bylo 9000 kilometrů,“ říká Lucie. „Rozdíly jsou u města i venkova. Sibiřský venkov je strašně chudý, co si lidé vlastně nevypěstují, to nemají. Je tam veliký rozdíl i v rámci města, vidíte strašně chudé a pak zase velmi bohaté a střední třída byla tehdy velmi málo vidět. Ty rozdíly jsou opravdu velké, vezměte si například, když před vámi platí někdo třeba tisícirublovkou a pak je na řadě babička, která má sotva pár kopějek na chleba. Na vesnici není v obchodě tvaroh nebo mléko, na to tam má každý doma krávu. Mléčné produkty lze ale běžně, velmi levně koupit u cesty u prodejců,“ vzpomíná na cestu po Sibiři Lucie Jonová.

Co Rus, to alkoholik? Neplatí

Obyčejní lidé vám kdykoliv pomohou, můžete u nich přespat. Podle českých cestovatelů to místní mnohdy považují za svou čest. „Je dobré vědět, jak místní žijí, spoustu se člověk dozví a třeba se s nimi dá i konzultovat trasa, kde je co lepší, zajímavější, kde třeba nebude jezdit moc aut,“ říká Michal a na dotaz ohledně nemístné spotřeby alkoholu na širé Rusi konstatuje: „Nepotvrdilo se, že v Rusku všichni chlastají – tak jsme tuhle zemi vůbec nezažili. Někdy se i místní omlouvali, že nabídnou jen čaj, že vodku nemají, ale že – chceme-li – pro ní zajdou k sousedům.“ Sibiř, to jsou podle něj stovky kilometrů březového lesa, bez jakéhokoliv náznaku civilizace. „Když se řekne Česko, zas až tak to nefunguje… Československo ale znají, ví se většinou o našich motorkách či zbraních… Havel, Čáslavská, Zátopek – tyto naše osobnosti ve světě znají, něco o nich zaslechli v souvislosti s naší republikou. Ale nejsme žádný pupek světa, jen malý státeček…“

Čínská „neexistující“ města

Jonovi navštívili také poprvé – a naposledy – Čínu. Projeli zakázaná místa pro cizince, o kterých se však dopředu neví, že sem cizinci nesmí, nelze se to nikde dozvědět, neboť tato informace je přísně tajná. Došlo k zatčení, třicetihodinovému výslechu, zaplacení pokuty a zákazu pokračovat na kole do Pekingu. Vzali jim při výslechu otisky prstů, je proto zřejmé, že se do Číny již zřejmě nepodívají. Oni však ani nechtějí. „Jakmile tam máte problém se zákonem, už vás do země patrně nikdy nepustí. Nahlásili jsme tehdy naší ambasádě, že jsme zatčeni v jednom takovém zakázaném městě, ale o tom městě nikdo neslyšel, ani na čínském ministerstvu zahraničí. Velvyslanec nám pak velmi děkoval, že se díky nám ví o dalším zakázaném území, toto utajené město nebylo ani na mapě. A přitom mohlo mít určitě dobrých 100 000 obyvatel, ale na mapě byla jen silnice i na Google tohle velké sídlo mají vymazané.“

Václav Fiala, Jakub Sobek

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Anička Vančová