Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

S Frýbou má svět naději. Legendární hlasatel československé televize není zapomenutý. V Dejvicích. Glosa Iva Fencla

04.05.2021
S Frýbou má svět naději. Legendární hlasatel československé televize není zapomenutý. V Dejvicích. Glosa Iva Fencla

Foto: Viktor Škaroupek

Popisek: Snímek z dejvické nádražky, kde již léta udržují kult Miloše Frýby

Památce sympatického, bezelstně působícího - a skutečně bezelstného - televizního moderátora, jednoho z prvních chlapů v branži, vlastně úplně prvního. Z recese, a přece na jeho počest se v pražských Dejvicích vždy na Miloše konává fascinující festival Frýbest.

Stál tu sám. Otevřel jsem dveře a on už před nimi čekal. Zasmušile, tesilově, ale chlapsky. Miloš Frýba. – Jen zlehka přihladil ofinu. Slušel.

Tak to onehdy řekla jedna dáma. Slušel a podal mi ruku. Už vzápětí se ale zhroutil do křesla. „Takže i vy," hlesl rozhořčeně.

Ztlumil jsem přehrávač, z něhož se zrovna důstojně linulo: Co Frýba říká pod křídly kormoránů, o tom se zdává k ránu všem dětem z Pirea; duo Hutnej Kondor drželo hit už desátým týdnem na špici české hitparády, i byl jsem prodchnut tělesnou potřebou to před Milošem ospravedlnit. Špitl jsem ale jen: „Promiňte. Omyl."

„Omyl? Vždyť je to hrozné. A nedopatření." Vstal zdrchaný. Zdrcen zde stál se slzami v očích a ještě mi recitoval z těch sprosťáckých textů: Tam, kde se stýká, tam u Mělníka, hlas pana Frýby, s Vl-ta-vou! Bum!

„To se vám líbí? Nemohu za to, jak vypadám. Nejsem ani odpovědný za obsah někdejších komunistických relací a jako producenta Hutnýho Kondora vás, Denisi, proto teď a tady snažně žádám a prosím, učiňte již přítrž onomu brachiálnímu násilí na mé osobě. Jinak na vás, na mou duši, podáme i s manželkou trestní oznámení."

A já su Frýba z Po-lan-ky - a já su Frýba z Po-lan-ky – a já si hle-dám ga-lan-ky, znělo mezitím plynule z cédéčka.

„No, slyšíte ten další paskvil, Denisi? Pocházím ze Starých Hradů. To je u Libáně. Z Českého ráje všech Čechů – a nehledám už galanky. Všecičko to zavání nebetyčným klamáním veřejnosti. Nebo to nechápete? Proč vodíte lidi za nos?"

„Klamání? A za nos? Ale, Miloši, vždyť jde o pouhé smírné... klamání Frýbou.“

„Útoč Frýbou, vím!" Krůpěje mu vstoupily do očí, ale zase se vzpamatoval. Horlil: „Copak o to. Když jeden pitomý textař nadrásá Na Strahově pod Petřínem Frýba stojí, to ještě akceptuji, ale co ta Venezuela? Denisi! To bude mezinárodní skandál!“ Zasmušil se.

Ztlumil jsem přehrávač a on to využil hluboce usazeným barytonem: „Tam, kde je Caracas, muž jménem Frýba žil, prodával ananas, a tak se uživil. Copak se poctivě neživím?“

Zesílil jsem přehrávač, i zaznělo: Frýbopolis, adié, nech mě jít. Žádnej pláč už nespraví Frýby boty toulavý. Já tě vážně měl tak rád. Položil jsem bývalému hlasateli Československé televize ruku na rameno. „Miloši. Já tě vážně měl moc rád. Co ti víc můžu dát? Nejsem žádnej ideál, ty Frýbánku náš."

Reagoval. „Vím! Děti jdou do školy, jsem ještě v posteli. Hezká říkanka, ale obávám se o dobrou pověst, Denisi, ba pověst rodiny. Chápete? A co s tím pak budou dělat synové a dcery Miloše Frýby? I na ně chtějí ukazovat? A volat: Ejhle, tam kráčí nejmladší z rodu Frýbů!“

Už mě štval. Ach, proč nezužitkuje svou popularitu? A proč nikdy na Miloše nezavítá na dejvický Frýbest? Ale pak jsem se ťukl do čela a i do peřiňáku a hle, jako dva bengálští tygři z Apokalypsy odsud chutě vyskočili Vondráček a Nepokorný, slavné duo flexibilních umělců. To oni měli právo, i chňapli Frýbu za uši a v tu ránu byl s nimi v kole – a prý: "O nás dvou už Frýba psal. Tedy hovořil.“

„Vy ničemníci! Vy pubescenti!“ volal Miloš a zajíkl se a CD vedlo svou. Byl to hit za hitem a... „Drž se, Frýbo, drž se bradel, ne-li-tuj všech pokusů, Hemalu pak přeskoč nadél, snad se nedá do klusu..."

Tu se ozval třesk ničeného rádia. To Frýba. Takřka jako zuřivý býk vytrhl přijímač ze zásuvky a drtil jej podpatkem lesklé, legendární polobotky. Ale marně, znělo to dál. I do éteru. Ba nejvzdálenějších vesmírů Unie. „Jakpak je dnes u vás doma? Jestlipak tam ještě Frýba jest?" A nejen to. Trilkoval nám sám Karel Gott, a to takto:

„Kdepak ty Frýbo hnízdo máš? Skrýš – a zázemí? Ty ještě léčky málo znáš, má-lo, zdá se mi.“ A: „Málokdo, málokdo, málokdo, málokdo ví... Že Frýbu, s nímž odešla RÁNA, už nedohoní."

„Frýbu, s nímž odešla rána? Což neslyšíte?“ vyl. „CO odešlo? Jsem přece neměnný. Jsem klidná síla.“ Hm. A tak jsme mu pustili videoklip, ale opět se zhrozil: „Proč mi ukazujete takovou hrůzu? Nebo snad to má být paní Vondráčková? Proboha! Kdo jí to udělal?"

„Pusť mu to ještě jednou a dokola!" vyštěkl však Nepokorný. „Ať se třeba položí!" Přiblížil tvář k Frýbově tváři a zkusil to po starém: „Agent Bláha je v Karlových Varech! Hu, je to jasně špionážní záležitost. Nevíš náhodou, kde bydlí?"

„Ale ano, ty staré struktury a staré časy, vím; ale stejně. Proč mě mučíte? Jen jsem ohlašoval.“

„Pse. Ale uváděls i Majora Zemana.“

„Uváděl, ale smilování!"

„Chceš mír? Vše za život majora Hradce? Ne! Na Kubu s tebou! Kuba? Si! Jdete tam i s Pavkou Kohoutem. Za Castrem. Za Guevarou. Podlézal jsi režimu? Hu! Kápni božskou.“ Do čehož melancholicky znělo: „Frýba je jako večernice plující frýbí oblohou." I pěkně od podlahy: „Frýboráku, plápolej, frýboráku, jásej, děvče mé se vrátilo..." Směska melodií, ale...

„Toho bohdá nebude, aby Miloš Frýba z boje utíkal!“ vykřikl. „Tak naposled. Co chcete?"

„Uznání i pro tebe, copak to nechápeš?“

Zaváhal. Pak... Vypjal se a nepokorně, navzdory nám zanotoval: „Před naší, za naší, Hemala ať nepráší. Hej! A teď za Pepíčka Kemra!" hlásil změnu rytmu: „Když máš v chalupě orchestrión, nevadí, že do ní fičí. Štěstí - nekoupíš - za milión, i ten kůl v plotě zas klíčí! A Rumcajsi, Rumcaji, je pěkný počasí." Zešílel? Ne. Jen léta sedmdesátá se mu vracela jako vodopád. Nadechl se: „Zpívejte... lidičky... Frýbovy... písničky… A chůze mokrou kaluží Frýbu jenom otuží, i když má... spoustu vad!"

„Ale Miloši,“ povídám. „U mě vady nemáš.“ Vzal jsem ho okolo ramen: „Kdybys tak náhodou... se někdy cítil sám! Tou cestou Frýbovou, dej se rovnou k nám. Ju? Milion přátel máš... ve frýbím údolí. Co bylo, smaž, smíš hlásit cokoli! Louky a stráně... oseté Frýbou... jsou krásné, díky... A pár Frýbů stačí mít, co uměj za to vzít... Já chci žít frý-stop, krásně a frý-stop." A tak jsme vlastně vespolek vzdali čest nejen televizi a Unii, ale světu, nemyslíte? Nešlo jinak, protože... S Frýbou na věčné časy. Tam, kde Frýba, domov můj!

A on? Zavzlykal, ale v katarzi se náhle počal omlouvat: „Čo bolo, to bolo?“

Přitakal jsem: „Do smrti dobrý, Milošu." – A tu se odvrátil, odcházel, vystoupal na sluncem rozpálené zápraží, bylo po dešti. Nad Prahou se klenula duha. TAM ZA TÍM FRÝBOU. A jak tam stál, nebyl víc jeden. „Jsou nás miliony." Dobral se pravdy? „Stamiliony Frýbů."

Avšak náhle si přetáhl obličej dlaní od brady k čelu. Co? Sloupne jako Fantomas masku? Ne. . Zůstal frýbí. Prohlédl díky našemu frýbingu, to ano, ale Miloš Frýba nebyl jen člověk. Byl to stav.

Obrátil se k nám širokými zády. Zvolna sestupoval schodištěm. Slunci vstříc. „Louky a stráně poseté Frýbou,“ zpíval. Hleděli jsme za hlasatelem a konečně se stal i sám sebou, nebyl už jen symbolem. Seběhl schody hbitě jako kuna, chvíli cvičil prostná, nakonec vyroloval vzhůru nohavici a jenom utrousil: „Bděte." Dodal: „Buďte svorni!"

„Frýbí je barva naše!" zařvali jsme z balkónu.

„Neprozraďme nic, co víme," volal.

„Mlčenlivost frýbí nás."

Odjížděl na horském kole, a přece jako ten Shane. A BYL TO SHANE!

„Ale..." začal Nepokorný.

„Drž hubu," umlčel jej Vondráček. „Hledá Frýborádo a frýbí age nadchází, to vidíme všichni, ne? Pár Frýbů stačí mít, co uměj za to vzít! Že se mi hlava točí, za to může Frýba snad, tak hleď mu pod obočí, budeš verše psát! Jako Jiří Suchý.“

Na mou duši, pořád ho vidím. A já jen civím ze zápraží, zatímco Miloš se zmenšuje a zmenšuje. Stává se nakonec už jen frýbí tečkou a nikdy nebyl poražen. Zůstal svůj a i mé rty se konečně hnuly: „Šťastný to muž.“

Proč jenom třeba nemohl být mým dědečkem?

I koukejme, už je až za bezinkou. Teď i za benzinkou. Co to dělá? Odhazuje cigaretu. V legendárním tesilu vybírá zákrutu a hú, řítí se na výpadovku a... Pudu se mejt a pozhasínám. Ale spolu větrem dolehla i finální Milošova píseň:

„Každý Frýba, kdo projel cílem, ať v modrém či bílém, i ten, kdo měl pád, každý stejný boj svádí - a nechce se vzdát, my písničku mládí mu budete hrát."

Budeme.

Vyhrál jsi, Miloši. S Frýbou... má svět naději.

Věnuji pořadatelce festivalů Miloše Frýby, dejvické nádražce.

 

Vložil: Ivo Fencl

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace