Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Pane starosto, obyčejnou plachtou dějiny nezměníte. Mám nápad, jak to vyřešit. Žádné tabulky, navíc za babičku. Přečetli jsme

05.09.2019
Pane starosto, obyčejnou plachtou dějiny nezměníte. Mám nápad, jak to vyřešit. Žádné tabulky, navíc za babičku. Přečetli jsme

Foto: Praha 6 / Facebook

Popisek: Okolo pomníku Koněva postavila radnice lešení. Den po protestech proti zakrytí památníku (v pondělí) nechalo vedení radnice šesté pražské části odvézt plot a pozdě večer odstranilo i lešení, na kterém byla upevněná plachta, jež měla pomník ubránit před útoky vandalů... Protesty tím ale neskončily

Socha maršála Koněva na náměstí Interbrigády v Praze 6 se letos stala spouštěčem mimořádně žhavých vášní, války o minulost (a tudíž i budoucnost) země. Napřed byla podlita rudou barvou, pak nastříkána barbínovitě růžovou, poté jí radnice schovala pod ležení, ale plachtu ihned odmontoval prokomunistický aktivista, několikrát se u ní demonstrovalo a málem padaly facky. Radnice kontrovala protigraffitovým nátěrem, ať už je to cokoliv, z pomníku zmizelo i lešení. V pondělí u něj demonstrující pořvávali celkem komicky ´Ne fašismu´ a zároveň ´Nic než národ´ - část poněkud vyčpělého citátu Palackého „Nic než národ má právo na existenci“, který ale často poštěkávají s typickou dikcí místní nácci a fašounci 😊. No a starosta šesté pražské části je náhle pomalu denně v televizi. A to před časem tolik toužil po zviditelnění, že mu jeho aktivní radniční píárista zaplatil, k pobavení lidu facebookového, rozhovor v Playboyi (načež byl vyhozen, že prý zadání blbě pochopil a těch 40 tisíc že je radnici moc, či jak to bylo – já si vzpomínám, že na FB kolovala zábavná fotomontáž starosty na čtyřech v roztomilém oblečku zajíčka Playboy Bunny s takovou tou srandovní bambulkou na zadku). No tak teď je pan Kolář všude - a zadarmo. Také v pořadu Pro a proti na ČRo Plus.

Do rozhlasu si pozvali jednak starostu Prahy 6 Ondřeje Koláře (TOP 09), jako jeho oponenta  zastupitele této městské části Ivana Hrůzu (KSČM) - debatovat ohledně turbulentního dění kolem sochy maršála Koněva. Mluvilo se o tom, zda má socha mít dodatkové tabulky a najevo vyšlo, i co přepokládá plán revitalizace na náměstí, kde je pomník. U toho však debata nezůstala, řešilo se tak i možné napojení KSČM na Rusko, či jak probíhal konec druhé světové války v ulicích Prahy. „Otázka pomníku maršála Koněva má pozadí jiné, politické,“ uvedl na úvod Ivan Hrůza. Dodal, že nesouvisí s touto městskou částí a zároveň odmítl výroky starosty Koláře publikované v Hospodářských novinách, že by čeští komunisté byli pátou kolonou Ruska. „Tento výrok pana starosty je nevybíravý a nesouhlasím s ním. Vytváří jen představy konspiračních teorií a spiknutí,“ sdělil. 

Rusové tu mají své zájmy a co neřekl Putin Hrůzovi

Kolář však nesouhlasil. Rusové podle něj jednoznačně mají své zájmy v České republice a „těžko nesou to, že přišli o svou sféru vlivu“. Dále poukázal, že Rusko používá ke svým propagandistickým aktivitám i dezinformační weby, placené Moskvou, z nichž jmenoval Sputnik a Aeronet. Není prý pravda, že se snaží překrucovat historii. „Tady existuje zcela jasná provázanost mezi ruskou ambasádou a komunistickou stranou,“ dodal Kolář. „Přijde mi zvláštní, že řadová členka strany má tak těsné vazby na ambasádu, že má k dispozici korespondenci mezi starostou městské části a velvyslancem.“ Tu měla získat členka komunistů Marta Semelová, což Hrůza odmítl. „Mohu jednoznačně prohlásit, že ani velvyslanec, ani Vladimir Vladimirovič Putin mě neinformovali o aktivitě pana starosty,“ dodává. Starosta prý má představu, že „když je starostou městské části, kde je mnoho velvyslanectví a pochází z rodiny diplomata, že může jednat jako diplomat“. Prý se Kolář jako diplomat však nechová a „šlápl do porcelánu“. Doplnil, že to nemůže být bez další odezvy.

 

Koněv pod plachtou, foto repro

Semelová a záhadně uniklá korespondence

Pak se diskuze vrátila k uniklé korespondenci, kterou – nějak - získala Semelová. „K tomuto by měla vystoupit přímo paní Semelová. Pochybuji, že by se k ní tato informace dostala od velvyslance. Ale ruská ambasáda je uznávaný subjekt a všichni diplomaté mají právo komunikovat s kýmkoliv na území republiky,“ tvrdil Hrůza. Kolář vysvětlil, co současnému dění předcházelo. „Než jsem informoval ruského velvyslance o tom, že máme nějaké zájmy se sochou maršála Koněva, tak jsem byl na ministerstvu zahraničí radit se s příslušným odborem, s jeho vedoucí, paní velvyslankyní Hynkovou, která říkala, že ohledně sochy maršála Koněva čile komunikují s ruskou ambasádou.“ A pak vyšlo najevo, co že se mělo časem objevit místo sochy maršála Koněva. Kolář o tom již ve své kanceláři měl informovat i radu ruské ambasády. „Praha 6 má dlouhodobě zpracovaný plán na rekonstrukci Náměstí interbrigády, kde se ta socha nachází, součástí toho plánu je vybudování podzemních garáží.“ Ruská ambasáda měla s přemístěním sochy v minulosti již souhlasit.  

 

Koněv pod lešením, foto repro

Místo pomníku garáže? Anebo vedle pomníku…

Socha by dle Koláře mohla v budoucnu sloužit jako „vzdělávací pomůcka“. To, že by sochu chtěla radnice odstranit, starosta však odmítl. „Socha byla postavena roku 1980, nejedná se tedy o válečný hrob. Je to připomínka člověka, který velel části Rudé armády, která se účastnila Karpatsko-dukelské operace, osvobozovala Drážďany a podobně,“ shrnul. Pak se rozhořela debata na téma, kdo vlastně v pětačtyřicátém osvobodil Prahu. „Na pomníku je psáno, že maršál Koněv zachránil Prahu před zničením. To ale samo o sobě není pravda, protože když přijel do Prahy, tak Praha už prakticky osvobozena byla. Největší zásluhu na tom má generál Kutlvašr,“ řekl starosta a dodal: „Maršál Koněv má nezpochybnitelnou roli při osvobozování tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava a bývalého Československa, pokoušel se i pomoct slovenskému národnímu povstání, všichni víme, jak to dopadlo... Bitvy na Dukle nejsou zrovna dobrým příkladem vojenského velení… Naší tendencí není dějiny překrucovat, ale uvádět fakta. Jestli je teď na pomníku lživá informace, tak máme povinnost ji uvést na pravou míru,“ konstatoval Kolář.

 

Koněv zčásti růžový, foto repro

Mám přímé informace o osvobození Prahy

Poté Kolář mluvil také o tom, co si dovolil říct ruský rada na adresu TGM: „Když u mě v kanceláři byl ruský rada, tak říkal, jak je možné, že na pomníku Tomáše Masaryka není nějaká dodatková tabulka, která by vysvětlovala, co to je za člověka. Já jsem se ohradil proti tomu celkem důrazně, že přeci není možné, aby řadový sovětský maršál srovnáván s prvním československým prezidentem.“ Mnoho lidí prý vůbec netuší, kdo je Koněv a dodatková tabulka by tam měla být. „Maršál Koněv nebyl žádný řadový maršál. Starosta říká naprostou nepravdu. Mám přímé informace a tvrdím, že Praha byla v poslední chvíli osvobozována Rudou armádou,“ ohradil se Hrůza. „V Praze je pochováno 727 Rudoarmějců a tento pomník vyjadřuje vděk za osvobození Prahy. Vnímáme to tedy zcela odlišně. Pan starosta chce jít cestou dehonestace a já si myslím, že to správné není,“ dodal ještě.

 

-

Tak ono nejde o pomník Ivana Koněva, to si řekněme rovnou. Probíhá tu válka o minulost, interpretaci dějin dvacátého století, která skrytě zuří již dlouho a jejím dalším aspektem je boj mezi ´kavárnou´ a ´hospodou´ (mimochodem, obě znesvářené strany konfliktu shodně tvrdí, že se s těmito nálepkami neztotožňují, lepší ale nenabídli, tak nezbývá, než se jich pro přehlednost držet). Ostatně, tento konflikt se táhne jak červená niť, abych parafrázovala Goetheho, myslím, celým tím ´divným´ dvacátým stoletím, vždy načas usne a pak znovu vyvře jak gejzír na Islandu. Bere na sebe různé podoby, pravo – levou, národovecko – občanskou, hospodsko – kavárenskou, ale k vyřešení má stejně daleko, jako když zuřil koncem třicátých let. K naší velké škodě se ale s železnou pravidelností vynoří vždy, když je republika ohrožená zvenčí – místo, abychom se jako Britové semkli, začneme se svářit mezi sebou, čehož nepřítel s gustem využije. Na druhou stranu jsme ty ´slovanské holubičí povahy´, takže občanská válka jako ve Španělsku nehrozí, maximálně nějaká ta facka, dík všem dobrým božstvům.      

+

Nehodlám tedy komentovat jednotlivé neuralgické body, jednak jsem to již udělala, viz odkaz na článek nahoře, také třeba spor o Semelovou a zdrhlou korespondenci mi přijde spíše úsměvný. Do titulku jsem použila název filipiky národního socialisty Přemysla Votavy ´Pane starosto, plachtou dějiny nezměníte!´, protože se mi hodil do krámu. Jeho další teze, jako „protiruské tažení pana starosty z Dejvic“ či pláč nad tím, jak „jsme chodili k pomníkům TGM i v době německé okupace, či později, kdy se to nedoporučovalo, či zakazovalo“, nebo dokonce že „kolem sochy starosta nechal vybudovat železnou klec a Praha tím dostala novou dominantu, trapnou parádu, která upoutává zájem turistů z celého světa“ – tak tento tón nesdílím a silně pochybuji, že by naše letní aférka zaujala svět. Ráda bych ale přispěla nevyžádanou dobrou radou.

Napříště z lega, prosím  

Geniální nápad marketingového experta Martina Jaroše, že bychom napříště měli stavět sochy z lega, nelze použít, pomník už tam jaksi je. Přesto mi nedá než ocitovat, do budoucna jde o ultimátní řešení: „My jsme koukám národ, který má nějaký vnitřní problém se sochami a pomníky. Furt nějaké stavíme, pak je zase hned strháváme nebo pomalováváme. U těch zbouraných pak kolikrát špekulujeme, jestli bychom je neměli postavit znovu. My jsme prostě na ten kámen nebo kov moc neklidní. My se furt stydíme za to, co jsme dělali před 5 nebo 50 lety. My jsme takovej národ, že bychom měli všechny sochy dělat nejdřív z lega, pak po 50 letech si říct, jestli to chceme fakt vylít z kovu, a teprve po dalších 100 letech k tomu dolít zlatý písmenka, který řeknou, jestli dotyčnej byl hajzl nebo hrdina. Tou dobou už o tom začínáme mít jasno. Takhle bychom si ušetřili strašný peníze a starosti,“ napsal Jaroš na svůj Facebook.

Když už ale stojí, je tu řešení, navíc za babku 

Ale zpět k tyčícímu se Koněvovi. Pane starosto, já bych to lešení nechala, když už tam bylo a máte ho někde v radničním sklepě složené. Jen bych ho – shora – opatřila takovou kolejničkou, ovládanou elektromotorkem, který by řídil ustavičné rozhrnování a shrnování opony. Minutu Koněv, minutu opona. Nic drahého, měla by být z vikslajvantu, aby jí nevadil déšť, a protože by byla kolem maršála ze čtyř stran, šlo by de facto o čtyři opony, a na ten vikslajvant by mohly být natištěny vhodné výjevy. Třeba fotokopie Hynaisovy opony ´Národ sobě´, ta udělá radost všem. Dále pak fotokopie tanku číslo 23, když ještě stál – za totáče – spořádaně na Smíchově a dal tak název náměstí, říkalo se mu přehledně ´U tanku´. To by udělalo radost maršálovým zastáncům. Naopak fotokopie téhož tanku, který přebarvil na růžovo David Černý, by potěšila odpůrce. No a poslední výjev by měl být nějaký neutrální, hrající si koťátka, Češi mají zvířátka rádi. Anebo dosud nepublikovaná daguerrotypie Járy Cimrmana, pan Svěrák by jistě něco doma vyhrábl.

Okolojdoucí by se pak spořádaně řadili do front dle svých preferencí před některou ze čtyř stran, aby se nám to nemísilo, pomohly by obyčejné přenosné zábrany, na pořádek by dohlédla městská policie. Pokud by někdo přebíhal, dostal by blokovou pokutu; nic likvidačního, maximálně 500 Kč, ale ono se to nasbírá, že. Potřebujete jen čtyři role vikslajvantu, ten mají v každém Hornbachu, potisk se dá pořídit za babičku, celou instalaci zvládne za den dva šikovný řemeslník. Pane starosto, uvažte to, vyhověl byste všem a přitom nezatížil radniční pokladnu, uchoval si pevné duševní zdraví a ještě by z toho mohla být ta turistická atrakce, v níž tak doufá pan Votava. Jinak řečeno - nenaskakujte na to, pane starosto. Tahle bitva se vyhrát nedá, mnohem lepší, než se zařadit do zákopu, je ukázat nadhled a humor. Ten totiž potřebujeme, nejen v případě těchto malých, leckdy žabomyších válčiček. Tak co myslíte?    

P.S. Původní nápad je mého syna, já ho jen rozpracovala. 

Vložil: Anička Vančová