-
Tak ono nejde o pomník Ivana Koněva, to si řekněme rovnou. Probíhá tu válka o minulost, interpretaci dějin dvacátého století, která skrytě zuří již dlouho a jejím dalším aspektem je boj mezi ´kavárnou´ a ´hospodou´ (mimochodem, obě znesvářené strany konfliktu shodně tvrdí, že se s těmito nálepkami neztotožňují, lepší ale nenabídli, tak nezbývá, než se jich pro přehlednost držet). Ostatně, tento konflikt se táhne jak červená niť, abych parafrázovala Goetheho, myslím, celým tím ´divným´ dvacátým stoletím, vždy načas usne a pak znovu vyvře jak gejzír na Islandu. Bere na sebe různé podoby, pravo – levou, národovecko – občanskou, hospodsko – kavárenskou, ale k vyřešení má stejně daleko, jako když zuřil koncem třicátých let. K naší velké škodě se ale s železnou pravidelností vynoří vždy, když je republika ohrožená zvenčí – místo, abychom se jako Britové semkli, začneme se svářit mezi sebou, čehož nepřítel s gustem využije. Na druhou stranu jsme ty ´slovanské holubičí povahy´, takže občanská válka jako ve Španělsku nehrozí, maximálně nějaká ta facka, dík všem dobrým božstvům.
+
Nehodlám tedy komentovat jednotlivé neuralgické body, jednak jsem to již udělala, viz odkaz na článek nahoře, také třeba spor o Semelovou a zdrhlou korespondenci mi přijde spíše úsměvný. Do titulku jsem použila název filipiky národního socialisty Přemysla Votavy ´Pane starosto, plachtou dějiny nezměníte!´, protože se mi hodil do krámu. Jeho další teze, jako „protiruské tažení pana starosty z Dejvic“ či pláč nad tím, jak „jsme chodili k pomníkům TGM i v době německé okupace, či později, kdy se to nedoporučovalo, či zakazovalo“, nebo dokonce že „kolem sochy starosta nechal vybudovat železnou klec a Praha tím dostala novou dominantu, trapnou parádu, která upoutává zájem turistů z celého světa“ – tak tento tón nesdílím a silně pochybuji, že by naše letní aférka zaujala svět. Ráda bych ale přispěla nevyžádanou dobrou radou.
Napříště z lega, prosím
Geniální nápad marketingového experta Martina Jaroše, že bychom napříště měli stavět sochy z lega, nelze použít, pomník už tam jaksi je. Přesto mi nedá než ocitovat, do budoucna jde o ultimátní řešení: „My jsme koukám národ, který má nějaký vnitřní problém se sochami a pomníky. Furt nějaké stavíme, pak je zase hned strháváme nebo pomalováváme. U těch zbouraných pak kolikrát špekulujeme, jestli bychom je neměli postavit znovu. My jsme prostě na ten kámen nebo kov moc neklidní. My se furt stydíme za to, co jsme dělali před 5 nebo 50 lety. My jsme takovej národ, že bychom měli všechny sochy dělat nejdřív z lega, pak po 50 letech si říct, jestli to chceme fakt vylít z kovu, a teprve po dalších 100 letech k tomu dolít zlatý písmenka, který řeknou, jestli dotyčnej byl hajzl nebo hrdina. Tou dobou už o tom začínáme mít jasno. Takhle bychom si ušetřili strašný peníze a starosti,“ napsal Jaroš na svůj Facebook.
Když už ale stojí, je tu řešení, navíc za babku
Ale zpět k tyčícímu se Koněvovi. Pane starosto, já bych to lešení nechala, když už tam bylo a máte ho někde v radničním sklepě složené. Jen bych ho – shora – opatřila takovou kolejničkou, ovládanou elektromotorkem, který by řídil ustavičné rozhrnování a shrnování opony. Minutu Koněv, minutu opona. Nic drahého, měla by být z vikslajvantu, aby jí nevadil déšť, a protože by byla kolem maršála ze čtyř stran, šlo by de facto o čtyři opony, a na ten vikslajvant by mohly být natištěny vhodné výjevy. Třeba fotokopie Hynaisovy opony ´Národ sobě´, ta udělá radost všem. Dále pak fotokopie tanku číslo 23, když ještě stál – za totáče – spořádaně na Smíchově a dal tak název náměstí, říkalo se mu přehledně ´U tanku´. To by udělalo radost maršálovým zastáncům. Naopak fotokopie téhož tanku, který přebarvil na růžovo David Černý, by potěšila odpůrce. No a poslední výjev by měl být nějaký neutrální, hrající si koťátka, Češi mají zvířátka rádi. Anebo dosud nepublikovaná daguerrotypie Járy Cimrmana, pan Svěrák by jistě něco doma vyhrábl.
Okolojdoucí by se pak spořádaně řadili do front dle svých preferencí před některou ze čtyř stran, aby se nám to nemísilo, pomohly by obyčejné přenosné zábrany, na pořádek by dohlédla městská policie. Pokud by někdo přebíhal, dostal by blokovou pokutu; nic likvidačního, maximálně 500 Kč, ale ono se to nasbírá, že. Potřebujete jen čtyři role vikslajvantu, ten mají v každém Hornbachu, potisk se dá pořídit za babičku, celou instalaci zvládne za den dva šikovný řemeslník. Pane starosto, uvažte to, vyhověl byste všem a přitom nezatížil radniční pokladnu, uchoval si pevné duševní zdraví a ještě by z toho mohla být ta turistická atrakce, v níž tak doufá pan Votava. Jinak řečeno - nenaskakujte na to, pane starosto. Tahle bitva se vyhrát nedá, mnohem lepší, než se zařadit do zákopu, je ukázat nadhled a humor. Ten totiž potřebujeme, nejen v případě těchto malých, leckdy žabomyších válčiček. Tak co myslíte?
P.S. Původní nápad je mého syna, já ho jen rozpracovala.
|