Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ve spleti paragrafů

Koronavirus ve spleti paragrafů

Společně s advokátní kanceláří Vodák, Jehne probíráme pandemii z hlediska práva

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Na kolena ho srazila lidská závist. Zavřeli ho mezi esesáky, souzen byl třikrát a nepomohla ani Masarykova přímluva. Tajnosti slavných

17.02.2017
Na kolena ho srazila lidská závist. Zavřeli ho mezi esesáky, souzen byl třikrát a nepomohla ani Masarykova přímluva. Tajnosti slavných

Autor: Bromfilm

Popisek: Nezapomenutelný Vlasta Burian v roce 1941 v komedii Přednosta stanice. Král komiků nadevše miloval uniformy všeho druhu.

Komika Vlastu Buriana davy zbožňovaly a jeho divadlo za první republiky doslova praskalo ve švech. Za okupace pak měl několik možností – jednu horší než druhou. A po osvobození ho ti, kteří mu dříve nadšeně tleskali, šmahem zbavili cti.

Mít úspěch a domoci se díky němu i majetku, to se v naší malé české kotlině nikdy neodpouštělo. Nejvýraznějším příkladem je osud legendárního komika, takže se také stal jednou z hlavních postav seriálu České televize Bohéma. Nejprve bavil přátele, pak začal vystupovat veřejně a nakonec vyrostl v jednu nejslavnějších divadelních i filmových hvězd. Postavy, které Vlasta Burian ztvárnil, si jsou všechny velmi podobné. Základem jeho herectví byla výrazná gesta, dvornost a noblesa, humor bez hrubých slov, parodování hudebních nástrojů a cizích jazyků i některé oblíbené rekvizity.

Vlastu Buriana ztvárnil v seriálu Bohéma Vladimír Javorský

Vlastu Buriana ztvárnil v seriálu Bohéma Vladimír Javorský

Pro svou popularitu udělal maximum a uměl si ji i užívat, což bylo leckomu trnem v oku. Malicherná závist je zkrátka nesmrtelná a řádí, co je lidstvo lidstvem. A doba, v níž Burian naplno zářil, byla nemilosrdná. Nacistická okupace ho postavila do situace, kdy mohl volit pouze ze špatných možností, a období po osvobození ho dokonce třikrát postavilo před soud za kolaboraci.

Komedianta otec doma nechtěl

Josef Vlastimil Burian se narodil 9. dubna 1891 v Liberci krejčímu, vlastenci a ochotníkovi Antonínu Burianovi a jeho o pět let starší manželce Marii, která měla z předchozího manželství dceru Žofii Pickovou. V českoněmeckém městě pod Ještědem prožil prvních deset let, 5. května 1901 se pak rodina přestěhovala na pražský Žižkov, protože v Liberci měl otec málo příležitostí k vlasteneckým aktivitám. V Praze pracoval jako úředník, vybírající potravinové daně, a Vlastíka, který mimo jiné zpíval v kostele na kúru, pravidelně vodil do Národního divadla na opery.

Manželce Františce říkal zásadně Nino

Manželce Františce říkal zásadně Nino

Od dětství Vlasta rád sportoval, několik let byl brankářem ligového klubu A. C. Sparta, vynikal ale také v cyklistice, tenise, hokeji, golfu, boxu… Zkrátka neexistoval sport, který by nezkusil. Časem však většina jeho sportovních aktivit ustoupila divadlu. Bavičské nadání nejprve uplatňoval na večírcích přátel, mimořádné nadání mu ale časem otevřelo cestu k veřejnému vystupování. Vyučil se sice obchodním příručím a tatínek zpočátku nebyl jeho ‘komediantstvím‘ vůbec nadšený, když ho ale jednou viděl při představení v hospodě, usoudil, že je opravdu výborný komik, a přestal mu bránit.

Objevil ho Karel Hašler

Zpočátku hrál ve vedlejších rolích v Divadle na Vinohradech a ve Švandově divadle. Pak si ho povšiml legendární písničkář, dramatik, scenárista a režisér Karel Hašler a doporučil ho jako komika. Díky němu začal Burian vystupovat v různých kabaretech, v nichž se již před první světovou válkou stal miláčkem publika. Za války sběhl z armády a putoval po venkově s přítelem, klavíristou Daliborem Ptákem, který ho doprovázel na piano. Nakonec ho ale chytili a skončil ve vězení. Po amnestii si konec války odbyl ve vojenské kapele a opět příležitostně vystupoval v pražských kabaretech.

Na tenisových kurtech u své vily v pražských Dejvicích

Na tenisových kurtech u své vily v pražských Dejvicích

Po první světové válce převzal komické role v několika seriózních divadlech, několik představení denně na různých místech ale nezvládal, a tak se ředitelé dohodli, že už ho nikdo nezaměstná. Později založil vlastní Divadlo Vlasty Buriana, které mělo první představení 1. září1925 v Adrii. V srpnu 1928 se přestěhovalo do smíchovského Švandova a v prosinci 1930 do nového paláce Báňské a hutní společnosti v Lazarské ulici. Zde Burian vybudoval nejen prosperující divadelní scénu, ale také dílny, foyer, ateliér, módní salón, a dokonce i vlastní kino Vlasta, v němž se promítaly jeho filmy. Od poloviny dvacátých let patřil k neobsazovanějším a nejlépe placeným hercům. Zatímco některé hvězdy braly za film zhruba 10 000 korun, Burian dostával desetkrát tolik, tedy až sto tisíc.

Nemanželské dítě

Jeho první láskou byla o rok mladší tanečnice Anna Emílie Pírková, do ženění se ale nehrnul, přestože mu 8. dubna 1912 porodila dceru Emilku. Až v roce 1919 se oženil se svou obdivovatelkou Františkou Červenkovou. Říkal jí Nino a nesměla chybět na žádném jeho představení. Když se zpozdila, klidně pozdržel začátek, dokud neusedla ve své lóži. Když byla nemocná, nechal zavést mikrofon na jeviště a Nina jeho výkon poslouchala alespoň po telefonu. Jejich manželství ale zůstalo bezdětné. Zatímco společnost hoznala jako zábavného společníka, v soukromí byl melancholický, náladový a trpěl maniodepresivními stavy. Často uzavíral ve své vile v Dejvicích, v níž měl mimo jiné i velkou tělocvičnu, bazén a tenisový kurt. Každé ráno vyrážel ven na kole, pořádal přátelské tenisové zápasy a byl velkým mecenášem profesionálních i amatérských sportovců.

Jako principál (třetí zleva) v Prodané nevěstě v Národním divadle

Jako principál (třetí zleva) v Prodané nevěstě v Národním divadle

Burian budil rozruch, kamkoli vkročil. Miloval rychlá auta, armádu a uniformy, které velmi rád nosíval i na veřejnosti. Stal se příslušníkem Československé armády, dokonce si za první republiky zaplatil hodnost nadporučíka a uvažoval prý i o prezidentské kandidatuře. V době největší slávy měl pronajatý zámeček Březina u Rokycan, kam jezdíval o víkendech na lov, bydlel ale v domě správce. Nedaleko Prahy si pořídil statek, kde choval krávy. Každou měl pojmenovanou podle postav ze slavných oper a jména byla napsána na cedulích, které měly krávy zavěšeny nad hlavou. Svým bohatstvím se velmi rád chlubil, což vyvolávalo závist a zřejmě se také stalo jednou z příčin jeho pozdějšího pádu.

Konec ze dne na den

S blížícím se koncem války vzala zasvé i Burianova kariéra. Nejprve v roce 1944 zavřeli jeho divadlo Němci, po válce byl pro změnu zatčen Čechy a uvězněn ve společné cele s esesáky a kriminálníky, kteří ho velmi ponižovali. Po intervenci Jana Masaryka byl vyšetřován na svobodě a nakonec ho soud osvobodil. Po negativním ohlasu v tisku byl ale znovu uvězněn a na základě vykonstruovaných obvinění odsouzen za kolaboraci ke třem měsícům těžkého žaláře, které si odseděl ve vazbě, a pokutě půl milionu korun, na niž si ale neměl kde vydělat.

Před zvláštní komisí Národního výboru hlavního města Prahy v červenci 1946

Před zvláštní komisí Národního výboru hlavního města Prahy v červenci 1946

Základem jeho odsouzení byly následující prohřešky. V jednom rozhlasovém skeči zesměšňoval exilovou vládu v Londýně, k čemuž byl prý donucen nacisty. Žaloba ho vinila, že ve své vile hostil německé okupanty včetně K. H. Franka, ve skutečnosti ale byli Němci u Burianů pouze jednou, když po udání sousedů hledali na zahradě zakopané zbraně. S Frankem se setkal také pouze jednou, na jedné recepci. Dalším jeho hříchem mělo být, že údajně podplatil magistrátní úředníky, aby získal městský pozemek k rozšíření tenisového kurtu, a když byl za války benzín na příděl, prý ho získával nepoctivým způsobem. Ve skutečnosti autem jezdil na fingované smlouvy s Lucernafilmem. I v Národním divadle prý vystoupil v Prodané nevěstě jako principál díky německé protekci, ve skutečnosti ale žádost podal sám, aby demonstroval své upřímné češství. Různých více či méně malicherných obvinění nakonec padlo ještě víc.

Bavil lidi do poslední chvíle

Za trest byl Vlasta Burian vyloučen z herecké obce, vystěhován z vily a souzen byl celkem třikrát. Po propuštění mu byl zabaven téměř veškerý majetek a dalších pět let nesměl vystupovat. Po propuštění z nucených prací v severočeských dolech musel odejít z Prahy a živil se pracemi na stavbách a brigádách. Na přímluvu pozdějšího prezidenta Antonína Zápotockého nakonec zakotvil zhruba na rok v Krkonoších na Hříběcí boudě, kde pásl krávy nebo jezdil lidem pro kufry. Hrával tetkám na silnici a snil o návratu na jeviště.

Ve svém posledním filmu, povídkové komedii režiséra Martina Friče Zaostřit, prosím!, si zahrál ve třetím příběhu účetního Duška

Ve svém posledním filmu, povídkové komedii režiséra Martina Friče Zaostřit, prosím!,
si zahrál ve třetím příběhu účetního Duška

Když si nakonec veřejně posypal hlavu popelem, mohl zpátky před publikum. Na plátno se vrátil tristní rolí rozvraceče Kodýtka ve filmové agitce Slepice a kostelník a dostal angažmá v divadle. Na plátně naposledy zazářil v roce 1954 v pohádkové komedii Byl jednou jeden král. Už to ale nebyl bohem nadaný komik, sršící energií. Měl problémy s očima, otékaly mu nohy a špatně chodil, takže ke konci vystupoval vsedě. Přesto dokázal stále skvěle diváky bavit. Poslední léta vystupoval v podřadných nevytopených sálech. Při jednom takovém vystoupení se nachladil, poslední představení odehrál s těžkým zápalem plic a 31. ledna 1962 zemřel na následky plicní embolie. Jeho žena Nina pak přestala vycházet z domu a za pouhé tři měsíce ho následovala. Zemřela přímo na jeho hrobě 10. dubna 1962.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace