Sice brzy chcípnou, ale chviličku tam jsou a to je hezké… Jakub Prachař se rozmluvil o vztazích. Nejen s Agátou Hanychovou, ale i s Marthou Issovou

Foto: Show Jana Krause

Popisek: Jakub Prachař

Je mu třicet dva let, za manželku má divošku Agátu Hanychovou a přece působí staromódně. Asi za to můžou koníčky, o kterých zaujatě mluví, rybaření a vaření. Anebo že by to byl jeho názor na ženy? Jakub Prachař je prostě jiný. Nerybaří, protože by byl hipster, anebo proto, že je to díky Vágnerovi cool. Že by proto, aby nemusel být doma? V rozhovoru pro iDnes leccos prozradil.

Poslední dobou prý zpomaluje. „Vyčítaj mi kamarádi, že nikam nechodím. Jenže já jsem tak utahanej, že někam přijdu, hodinu čučím do zdi a zas jdu, tak co bych kam chodil,“ přiznává. Místo toho prý raději sbalí nádobíčko a jede na ryby. A pojímá to vskutku velkolepě, podle výčtu propriet evidentně jezdí karavanem. „Vozím sedačku, teda dvě, kdyby někdo jel se mnou. Pak ještě jednu pod nohy, abych tak trochu ležel. Ještě krabici plnou háčků, návazců, světýlek. Deštník, který má takové bočnice a dá se zapnout jako stan. Vařič, rybářskou ledničku, kýbl na žrádlo. A žrádlo, hodně žrádla. Vidličky, spacák, karimatku, gril, uhlí na něj. Do extrémů nejdu, jenže člověk pak vidí různá instruktážní videa a chce být vybaven. Pak je mi jedno, že ani nic nechytnu,“ směje se.

Z Prachařovic rodinného alba

U mě dobrý

O své rybářské vášni je schopen a ochoten mluvit do nekonečna. „Když přijdu k vodě, tak se mi stává, že chci hrozně rychle nahodit. Protože jsem zvyklý všechno dělat rychle. Pak si uvědomím, že tam spěchat nemusím. Že tam jsem právě proto, že se tam nespěchá. Tak si to všechno porozbaluju, připravím, usadím se. To je na rybách dobrý. Taky jsem si uvědomil, jak hodně mužských tam chodí proto, aby nemuseli být doma. U mě dobrý, mimochodem,“ dodává rychle.

Agáta umí vytvářet útulno

To asi aby Agáta neprudila. Tomuhle vztahu nikdo neprorokoval budoucnost a přece jsou ti dva manželé už tři roky. Asi proto, že Jakubovi na Agátě leccos imponuje. „Je zvláštní žít s holkou, co je soběstačná a co se týče financí, mě vlastně nepotřebuje. Zároveň umí vytvářet útulno. Ovládá takový ty věci jako nakoupení svíček, jejich nainstalování, osázení květináčů kytkama a tak. Sice brzy chcípnou, ale chviličku tam jsou a to je hezké,“ říká.

Vždycky jsem měl životaschopné baby, vzpomíná na Issovou

„Soběstačné ženy jsou složitější, a proto je život s nimi zábavný. Fakt je, že nenávidím unylý holky. Mám ověřeno, že s takovou tou jasnou krásou, patrnou na první pohled, se většinou nese nuda. Mě by zabilo být s holkou, která jen tak sedí, kouká, nemá názor,“ tvrdí Prachař. „Říká se, že si kluci vybírají podobné typy jako je jejich máma. Něco na tom je, ona je taky hodně životaschopná. Kdysi jsem chodil s holkou ze Sarajeva, ta byla taky životaschopná, pak s Marthou Issovou, ta taky. Takže nějaký společný rys tam bude,“ přemýšlí.

Agáta a Jakub forever?

Co chci? Klid!

Jediné, co prý od ženy chce, je klid. „Velkorysost, důvěra, nežárlivost. Když je chlap doma v klidu, nemá důvod dělat něco nekalého. Čím víc se ho budete vyptávat a zjišťovat, jestli nebyl nevěrný, tím spíš se to stane. Protože nikoho nebaví poslouchat, že něco udělal, aniž by to dělal. A tak do toho jde,“ vykládá tak zaníceně, až by jeden řekl, že popisovanou situaci zná moc dobře.

Zhrublo nám to tu

Současné ženy se mu moc nepozdávají, je prostě staromódní gentleman. „Myslím, že nám to tu zhrublo. Rozšířil se takový jemný ženský cynismus. Ženy mezi sebou vytvářejí spolky a probírají tam, jací jsme my chlapi troubové. To si myslím, že dřív nebylo,“ naivně si myslí Prachař. Podle něj za to můžou i ženské časopisy. Všechny ty rady, jak na chlapy, podle něj určitě píšou zahořklé, single novinářky. „Dřív to bylo jednodušší. Byl jenom časopis Květy a tam jste se nanejvýš dozvěděla, jak zavařit houby.“

Zachraňuje to vařením?

Tak. Asi je na čase vzít prut, sedačky, žrádlo a všechny ty ostatní nutnosti a vyrazit k vodě. Leda by si pokorně stoupl do kuchyně, to mu taky jde. „Rád vařím. Moje práce je pomíjivá, ale když něco uvařím, vznikne něco reálnýho a to mě baví. Vařit začal, když rodiče večer hráli v divadle a on chtěl k večeři něco jiného, než chleba s hořčicí. „Jenže pak přišla revoluce, my koupili toastovač a já celej jeden rok jedl jen toasty,“ směje se. „Na studiích jsem snědl asi sto kilo Májky a dvě stě kilo mražených pizz,“ vzpomíná dnešní gurmán.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Dáša Vrchotová