Na herečku je moc ošklivá! Tak tvrdě zhodnotila jedinečnou komičku její vlastní rodina. Přesto se prosadila, nakonec ale odmítla nominaci na Cenu Thálie a pravý důvod tajila do poslední chvíle
24.05.2016
Foto: ČT
Popisek: NNestárnoucí Iva Janžurová oslavila již pětasedmdesáté narozeniny
Široký rejstřík výrazů a gejzír energie činí z Ivy Janžurové jednu z nejoblíbenějších českých hereček už déle než půl století. Při pohledu na ni by sotva někdo řekl, že populární komička slaví v těchto dnech již 75. narozeniny. A do penze se rozhodně nechystá.
Málokdo si umí tak dělat legraci sám ze sebe, jako právě ona, bezkonkurenční je ale i ve vážných rolích. Není tudíž divu, že jméno jedné z nejlepších českých komiček všech dob patří do zlatého fondu naší kinematografie. „Jiří Krejčík říkal, že mám třicetkrát víc mimických svalů v obličeji než normální člověk,“ prozradila před lety v jednom rozhovoru. Živoucí legenda české komedie oslavila 19. května pětasedmdesáté narozeniny a gratulanti si klidu u dveří její vily v pražských Střešovicích doslova podávali.
S Darkem Vostřelem v legendárním hudebním seriálu z roku 1968 Píseň pro Rudolfa III.
Proč se vzdala Thálie
Počátkem února kdekoho zaskočilo, že se populární herečka vzdala nominace na Cenu Thálie, kterou by za mimořádné ztvárnění královny Alžběty ve hře Audience u královny bezpochyby dostala. Jako důvod prý tehdy uvedla, že chce dát přednost mladším kolegům, kteří teprve o úspěch na jevišti bojují. Brzy ale vyšlo najevo, že měla mnohem závažnější důvod – právě v době vyhlašování výsledků totiž byla v péči kardiochirurgů pražské Nemocnice na Homolce. Podstoupila náhradu srdeční chlopně, a i když bulvární média informaci zveřejnila jako výsledek dramatického zhoršení jejího zdravotního stavu, brzy vyšlo najevo, že šlo o zákrok plánovaný. Po propuštění jela rovnou do lázní a nyní se už znovu dostává do formy a postupně se začíná vracet i na jeviště. „Těším se na všechny diváky a slibuji, že všechno společně doženeme,“ vzkázala svým fanouškům herečka, která si svůj život bez divadla vůbec nedokáže představit, i když si původně léta důchodu plánovala úplně jinak. Hlavně na své milované chalupě a se spoustou knížek, které stále ještě nestihla přečíst, takže se prozatím dál kupí v koutě a jejich hromada utěšeně narůstá.
Na herečku příliš ošklivá
O herectví snila odmalička a ráda bláznila se svými dvěma staršími bratry. „Řekla bych, že mě dokonce zneužívali pro své komické výstupy a scénky, které psali. Například mě nalíčili za muže a sami představovali ženy, čož rozveselovalo hlavně rodiče. Myslím, že právě v tomhle věku se začal brousit můj smysl pro gag a pro komediální herectví,“ zavzpomínala. Přes to všechno ji ale od herectví celá rodina zrazovala, bratr jí prý dokonce jednou řekl, že je na herečku příliš ošklivá. A rodiče s ní měli úplně jiné plány – oba byli učitelé, a tak chtěli vidět za katedrou i Ivu. Proto také vystudovala pedagogické gymnázium, po maturitě se ale šla za svým a přihlásila se na DAMU. „Umínila jsem si, že budu klidně i ošklivá herečka. Na škole mi tenkrát prorokovali, že budu dobrá v divadle, ale že si moc nezafilmuji. Tak jsem docela ráda, že jim to tak úplně nevyšlo,“ vyprávěla v autorizované biografii Včera, dnes a zítra.
Vrchní sestra Marta Huňková s doktorem Blažejem (Josef Abrhám) v seriálu Nemocnice a kraji města
Komedie dostala příkazem
Za to, že se dostala do povědomí diváků především jako skvělou komičku, může v podstatě komunistická normalizace na počátku 70. let minulého století. V roce 1968 totiž vítala s Martou Kubišovou Alexandra Dubčeka, zahrála si v okupačním dílu seriálu Píseň pro Rudolfa UUU. A uveřejňovala články v týdeníku Zítřek, a tak přišel trest. Na rozdíl od řady jiných umělců sice nedostala absolutní zákaz činnosti, ve filmu a televizi se ale směla objevit pouze v zábavných projektech. Soudruzi, kteří toto rozhodnutí vydali, neměli ani ponětí, jak silnou zbraň jí tím dali do ruky. Nechala naplno vyniknout svůj komediální talent a diváci si praštěnou „Janžurku“ tak zamilovali, že se zařadila mezi nejoblíbenější herečky. Zahrála si téměř ve všech komediích 70. a 80. let a velkou popularitu jí přinesla i vrchní sestra Marta Huňková c Nemocnici na kraji města. Vždyť kdo by neznal hlášku Miloše Kopeckého alias doktora Štrosmajera: „Kdyby hloupost nadnášela, tak vy se tu budete vznášet jako holubička!“
Na manželství zanevřela
V lásce měla nakonec štěstí, z vdávání ji ale vyléčila první velmi trpká zkušenost. Zatímco její manželství s kameramanem Janem Eisnerem trvalo pouze půl roku, následný rozvod se táhl mnohem déle. Vzali se v roce 1968 po dvouměsíčním vztahu, ovlivněném tehdejší atmosférou. On točil seriálový šlágr Píseň pro Rudolfa III., ona v něm hrála. On byl svérázný, divoký, spontánní, příliš velký bohém, zapálený do práce a přelétavý, ona herecký uragán. Brzy přišli na to, že se k sobě zkrátka nehodí, a v klidu se dohodli na rozchodu. Jenže úřady jim to nemínily ulehčit. „Ten rozvod mě strašně rozrušil a znechutil. Museli jsme u soudu tvrdit, že se nesnášíme, a házet na sebe špínu, jen aby nás rozvedli. Je to šílené, vykládáte, jaký k sobě cítíte odpor, a přitom to není pravda,“ vyprávěla. Právě tehdy se rozhodla, že něco podobného už nechce nikdy znovu zažít. Proto se svou velkou láskou a otcem dvou dcer, hercem a režisérem Stanislavem Remundou, žila ‘na psí knížku‘, i když spolu prožili báječných čtyřiačtyřicet let.
Jako královna Alžběta II. v představení Národního divadla Audience u královny
Jak zvládla umění stárnout
Mnoho žen paní Janžurovou obdivuje i kvůli tomu, jak dokáže přirozeně stárnout a nehoní se za vyumělkovaným nepřirozeným ‘ mládím‘. „Nic se sebou nevyvádím, abych lépe vypadala. Hraji od roku 1961 a jsem čtyřnásobná babička. Role si vybírám, protože chci hrát takové, které jsou blízké mému vnitřnímu nastavení, a na duši se žádná plastika dělat nedá, tak tomu musí odpovídat i zen zevnějšek,“ prohláška před časem v jednom rozhovoru. Když to role vyžaduje, klidně ze sebe nechá udělat i pořádné strašidlo, a dělá to samozřejmě pro diváky. „Já sebe nepovažuji za nejkrásnější herečku a nejsem z toho smutná, proto mi opravdu nedělá problémy se namaskovat tak, jak to vyžaduje role,“ kosnatatovala dodala: „Občas to zdůrazním o něco víc, než je požadováno, protože předpokládám, že to přispěje k pobavení diváka. A to je můj vznešený cíl.“
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská