Primitivní, trapný humor, starý zmatený pán, co už patří do domova důchodců… Tragická zpráva o útoku na Jiřího Suchého. Komentátor to přepískl, škrabopisný hanopis, bouří se čtenáři
19.02.2016
Foto: Semafor
Popisek: Jiří Suchý a Jitka Molavcová ve hře Čochtanův divotvorný hrnec
Vojtěch Varyš, komentátor MF Dnes, publikoval 11. února ve svém mateřském deníku glosu s názvem Tragická zpráva o odkládaném konci. Dost nevybíravě v ní útočí na legendárního semaforského principála Jiřího Suchého. A v neposlední řadě mu vyčítá grant od města pro Semafor, což je podle něj „fešácká penzička“ pro Suchého… Nejen tato podpásovka ale rozlobila čtenáře a ti zas dali komentátorovi co proto.
Hned v prvním odstavci komentátor neopomine zahrát na strunu závisti: „Nedávno jsem po letité pauze navštívil Divadlo Semafor. Vedlo mě k tomu několik důvodů. Přátelé, kteří tento historický stánek nenavštívili ještě nikdy v životě; zpráva, že v letošním grantovém řízení si mezi pražskými divadly vedl Semafor nejlépe ze všech žadatelů, neboť na svou činnost získal na rok 2016 přes 7 milionů korun (o miliony víc než žadatelé, kteří se co do úspěšnosti umístili na dalších příčkách za Semaforem, a mnohonásobně víc než většina podpořených projektů), a koneckonců také zpráva o nové inscenaci, kterou s bardem Jiřím Suchým a jeho lidmi nastudoval Jiří Menzel,“ píše s tím, že představení, které navštívil, Čochtanův divotvorný hrnec, opustil hned po pár desítkách minut.
„Nedalo se to vydržet. Cosi, co kdysi snad patřilo k jakémusi semaforskému stylu, zmutovalo do podoby anachronického šklebu, podávaného na technicky zoufale nízké úrovni,“ mění se glosa v kritiku, ale… Kritik obvykle neodchází před koncem, to by nebylo profesionální, že. A Varyš dále popisuje: „Prokládání nejapných scének nedotaženými poloimprovizovanými dialogy, na odiv dávané neherectví ochotnického střihu, primitivní humor založený na jednoduchých slovních hříčkách a uprostřed toho všeho starý zmatený pán. Už to není jen trapné nebo nechtěně směšné. Je to prostě smutné pozorovat Jiřího Suchého, jak jej jeho okolí zjevně není schopno ušetřit ostudy, jež si úpornými pokusy zůstávat na scéně a vyrábět humor uštědřuje. Ne že by na tom ostatní byli lépe. Vlastimil Harapes, někdejší šéf baletu pražského Národního divadla, předvádí taneční kreace, za něž by sám vyhazoval od přijímaček na konzervatoř – a o jeho zpěvu nikdy nikdo žádné iluze neměl.“
Nepříliš souvislé vyprávění pamětníků v domově důchodců?
„Laskavý humor, spojený se vzpomínáním na Wericha a zlaté časy divadla, nemá v aktuálním pojetí Suchého a jeho kolegů daleko k nepříliš souvislému vyprávění pamětníků v domově důchodců. Skládá se z nedokončených vět, tun odboček beze smyslu a dlouhých pauz způsobených snad výpadky paměti. Jen možná hranými. Semafor čelí stejným problémům jako jiná autorská divadla vzniklá v šedesátých letech, totiž že už nikdy nedosáhnou – úrovní ani ohlasem své současné tvorby – své někdejší slávy. Tvůrci a otcové zakladatelé pomalu odcházejí a nikdo je nenahrazuje. Především se vyčerpaly nápady, opustila je invence, poetika zastarala. Divadla však stále stojí a jejich diváci se buď stávají svědky jejich pomalého odumírání, nebo se podobně jako jejich aktéři oddávají sentimentálnímu vzpomínání na časy, kdy jim to ještě šlo. Autorské scény zlatých 60. let se zvolna mění v muzea,“ tepe dále Varyš (ročník 1985).
A závěr glosy je obzvláště drsný: „Člověk zvyklý na potlesk publika a světla reflektorů se ho často nechce vzdát. Příběhů herců či pěvců, kteří neuměli odejít včas ze scény a ostatní trpně přihlíželi jejich snažení a v zákulisí a za zády se jim posmívali, jsou dějiny divadla a showbyznysu plné. Jde o příběhy bez výjimky tragické. Neoficiální informace z pražského kulturního světa říkají, že grant pro Semafor je obecně brán jako jakýsi fešácký důchod pro jeho principála a zakladatele Jiřího Suchého. Jeden by se možná ošíval, zda jsou Suchého zásluhy o českou kulturu tak vysoké, aby penzička stála za tak velkou dotaci.“
Sami čtenáři MFDnes protestují
„Stala se mi ta nehoda, že jsem si přečetl rádoby komentář Vojtěcha Varyše o tom, jak navštívil nejnovější představení Divadla Semafor. Je zřejmé, že pan Varyš netušil, co vlastně psal. Sice se mohu (snad i oprávněně) domnívat jako člověk, který o tvůrcích a jejich díle něco ví, že jména jako Jiří Suchý nebo Jiří Menzel jsou určitou zárukou jakosti, ale to přenechám zasvěceným. Tedy nikoliv panu Varyšovi. Mohu však rozebírat jakost jeho psaní. Přesněji: škrabopisného hanopisu. Říkává se, že když někomu dojdou argumenty, může ještě vždycky začít nadávat. Já bych dodal: případně také plivat, kopat kolem sebe a vůbec se chovat nepřístojně. Drzost, s níž pan Varyš označuje příspěvek města divadlu (cizím slovem: grant) jako milý důchod pro Jiřího Suchého, je nebetyčná. Drzost, s níž pan Varyš tvrdí, že Jiří Suchý i jeho kolegové už nemají komu co říci, je obrazem sebestřednosti. Kdyby napsal, že mu to představení, případně poetika Semaforu vůbec nic neříkají, inu, to se stává,“ píše jeden z nich.
Nefér poznámka o hercově důchodu
„Nedávno jsem navštívil představení Divadla Semafor Čochtanův divotvorný hrnec. Moc se mi líbilo. O to více mě překvapil komentář Vojtěcha Varyše ve čtvrteční MF DNES. Zdálo se mi, že jsme byli každý na jiném představení a snad i na jiné planetě. Negativní hodnocení prakticky všech prvků hry a zejména poznámka o fešáckém důchodu pana Suchého mi připadá vysloveně nefér. Jiří Suchý je přes svůj věk tak činorodý, že mu to může mnoho mladších jen závidět,“ dodává další.
„Byla jsem v Semaforu na představení Čochtanův divotvorný hrnec s přáteli a shodli jsme se, že je úžasné. Chápu, že každý nemusí mít pro poetiku Jiřího Suchého pochopení. Je opravdu málo moderní. Nenajdete u něj žádnou přisprostlou agresivitu ani akčnost, která je teď moderní z nedostatečnosti jiné invence. Až však komentátor Vojtěch Varyš dosáhne ve svém oboru takové dokonalosti a jedinečnosti jako pan Suchý, může si dovolit kritiku takového kalibru,“ doplňuje čtenářka MFDnes.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Anička Vančová