Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Měla fintu, jak rozplakat děti, i Tomáši Holému to provedla... S jediným synem ale zůstala sama. Trpké i sladké životní kapitoly autorky komedie století. Tajnosti slavných

14.12.2015
Měla fintu, jak rozplakat děti, i Tomáši Holému to provedla... S jediným synem ale zůstala sama. Trpké i sladké životní kapitoly autorky komedie století. Tajnosti slavných

Autor: FTV Prima

Popisek: Scenáristka a režisérka Marie Poledňáková v Show Jana Krause

Královna vánoční romantiky to prý s dětmi vůbec neumí, přesto natočila nejúspěšnější rodinné komedie. Jak se svářečka z fabriky vyšvihla mezi nejznámější české režiséry a jaké překážky jí nechtěně uchystali příliš aktivní předkové?

Její filmografie sice není rekordní, sotva ale bychom našli v České republice člověka, který by neznal alespoň některý z jejích filmů. Koneckonců se žádné svátky u nás již dlouhá léta bez nich neobejdou. Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak dostat tatínka do polepšovny, Kotva u přívozu, Líbáš jako Bůh…, o komedii století S tebou mě baví svět ani nemluvě. A s blížícími se svátky se na ně všichni bez rozdílu věku už zase těšíme. Rodačka z Nepomuku u Plzně, která letos v září oslavila již sedmdesáté čtvrté narozeniny, má zkrátka na kvalitní rodinné komedie nos a umí skvěle pracovat s dětmi, které v jejích filmech vždycky doslova září. Přesto Marie Poledňáková tvrdí, že napsat dobrou komedii je zatraceně těžké.

Se synem Petrem po promoci na FAMU

Se synem Petrem po promoci na FAMU

Doplatila na 'nežádoucí' příbuzné

Než se ale dostala režisérské profesi, musela projít hodně dlouhou cestu a leckdy to byla pořádná ‘túra‘. Původně ji okouzlila chemie, a tak plánovala studium Vysoké školy chemicko-technologické. Narazila však v té době na poměrně častý problém – ‘pokaňkaný‘ kádrový profil, který se soudruhům ani trošku nezamlouval. Měla totiž v rodině prvorepublikového senátora, poslance za národní socialisty a její otec Otto Janda byl profesorem ekonomie. A protože velká část jejího příbuzenstva navíc emigrovala na západ, Mariin sen o vysokoškolském studiu se rychle rozplynul jako pára nad hrncem a nastoupila tvrdá každodenní realita padesátých let minulého století.

Aby si svůj profil alespoň trošku vylepšila, musela se zařadit mezi pracující proletariát. Skončila jako dělnice v továrně, s vrtačkou a svářečkou v rukou. Nepřestala ale doufat, že jakmile se dostatečně ‘osvědčí‘, bude přece jenom na školu přijata. Přestože to rozhodně nebylo lehké, s odstupem času už se na tuto životní etapu dívá pozitivně. „Nelituji ničeho ze svého života. Prožila jsem velmi těžké období, když jsem šla namísto studia svářet do továrny. V té chvíli to bylo hrozné, ale dnes si myslím, že šlo o dobrou životní zkušenost. Naučila jsem se na životě hledat ty lepší stránky,“ prozradila v rozhovoru pro server Korzár.sk.

S Janou Preissovou a Tomášem Holým při natáčení komedie Jak dostat tatínka do polepšovny

S Janou Preissovou a Tomášem Holým při natáčení komedie Jak dostat tatínka do polepšovny

Já jsem horník! Kdo je víc?

Velký vzor měla ve svém otci, kterého komunisté degradovali z profesorského postu a ‘za trest‘ musel sfárat do dolů. „Tehdy vyhlásil: Já jsem horník, kdo je víc? To by leckdo nedokázal. Byl to úžasný člověk. Hnal ho vnitřní motor, který ho nutil být ve všem první. Takže parta, v níž pracoval, vyhloubila nejdelší chodbu, vždy měli nějaký rekord,“ zavzpomínala. Říká se, že láska je mocná čarodějka, která dokáže spoustu věcí změnit, a změnila i život mladé Marii, tehdy ještě Jandové. Odjakživa velmi ráda tančila, a tak se přihlásila do soutěže Miss Charleston a vyhrála ji. Díky tomu s ní přišel udělat rozhovor muzikolog Ivan Poledňák a zajiskřilo to mezi nimi tak silně, že z toho byla láska a později i manželství.

Díky manželovi se začala seznamovat s lidmi z umělecké branže a všiml si jí i známý scenárista Jaroslav Dietl, který jí nabídl místo asistentky scény v televizi. Právě začínala 60. léta, v roce 1962 porodila syna Petra a krátce nato začala konečně studovat vysokou školu. Obor, který si zvolila, byl ale jejímu původnímu snu – chemii – na hony vzdálený. „Školu jsem dokončila, když synovi bylo osm let. Nevím, kdo z nás dvou z toho měl větší radost. Mezi jeho čtvrtým a osmým rokem jsme žili sami, celé dny jsem byla zapřažená v televizi, noci jsem trávila nad skripty. Petr chtěl mámu, která na něj má čas, chtěl jezdit na hory, jenže já jsem i v létě o víkendu na chatě ležela v učení,“ prozradila před pár lety v rozhovoru pro ČT24.

Při přebírání Českého lva 2009 za další úspěšnou komedii Líbáš jako Bůh

Při přebírání Českého lva 2009 za další úspěšnou komedii Líbáš jako Bůh

Na děti prý nemá talent, ale zato fintu

Poté, co vystudovala režii na FAMU, pracovala déle než dvacet let v Československé televizi, zprvu jako asistentka režie, později se vypracovala na režisérku. A hned zabodovala filmy o horolezci, baletce a jejich podařeném synkovi Vašíkovi, kterého bravurně zahrál Tomáš Holý. Umění a způsob práce, díky nimž paní Poledňáková tyto filmy tak skvěle natočila, je jejím fanouškům dobře znám. Svým dětským hercům totiž nikdy předem neprozradila děj, a když z nich chtěla vytáhnout emoce, klidně jim namluvila i nějakou tu lež. Tomáši Holému například řekla, že František Němec, kterého zbožňoval, vůbec není jeho kamarád a zradil ho. „On se tak příšerně naštval, nafoukl tváře a v té chvíli jsem řekla: Kamera!“ prozradila perličku z natáčení filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku. A když v Tatrách natáčeli film Jak se krotí krokodýli, chlapci, který si zahrál Koudelku, opravdu nepředala dopisy od rodičů, aby potom hodnověrně zahrál zklamání. Pak mu ale všechno vysvětlila a dopisy mu samozřejmě dala.

Navzdory úspěchu ale paní Marie tvrdí, že vlastně režisérkou původně vůbec být nechtěla, protože ji vždy mnohem víc bavilo psaní scénářů. „Byla jsem režisérkou z donucení, znamenalo to pro mě strašný stres, ale nechtěla jsem, aby mi to někdo pokazil. Ne že by tu nebyli dobří režiséři, ale věděla jsem, že nezvládnou natáčet s dětmi. Takže jsem se do toho dala,“ vysvětlila své pohnutky, které ji nakonec k režii přivedly.

Se synem Petrem, který je dnes úspěšným režisérem, dramatikem a podnikatelem

Se synem Petrem, který je dnes úspěšným režisérem, dramatikem a podnikatelem

Jak dostat lidi do kina

I když se jí dařilo a její filmy vyprodávaly kinosály, v devadesátých letech na ni dolehla tvůrčí krize, a tak od filmu odešla a vyzkoušela podnikání. Nakonec ale u ní přece jen zvítězila láska ke kameře a vrátila se k ní. Natočila komedii Jak se krotí krokodýli, potom další Líbáš jako Bůh i pokračování Líbáš jako ďábel. A přestože již překročila sedmdesátku, energii prý neztrácí. „Když mi bylo třicet, byla jsem zděšená. Ze čtyřicítky jsem měla depresi. Další kulatiny už jsem si tak nepřipouštěla a dnes už nemám žádný problém. Skutečný věk je relativní pojem. Záleží na tom, jak se člověk cítí,“ vysvětlila.

Zatímco diváci mívají zpravidla jasno, který z jejích filmů je jejich srdeční záležitostí, Marie Poledňáková svého favorita nemá, a dokonce prý nemá fanoušky ani ve vlastní rodině. „Když máte sedm dětí a někdo se vás zeptá, které je nejlepší, je na to těžká odpověď. Můj vnuk vůbec není nadšencem mých komedií. Na rozdíl od jiných dětí a rodin. On si to nepouští, nebaví ho to,“ přiznala v jednom rozhovoru. Ostatní ale její filmy do kina a před obrazovku vždycky spolehlivě přitáhnou a zřejmě to souvisí s filozofií, s níž natáčí. „Recept na to, jak dostat diváky do kina, je poměrně jednoduchý. Lidem musíte dát pozitivní energii a dobrou náladu. Já si chci vyměňovat úsměvy s diváky a ono to zabírá. V úvodu filmu Líbáš jako Bůh je scéna, kde Jirka Bartoška říká klíčovou větu: Život je možné si protrpět, ale protože žádný jiný, než ten svůj vlastní, nemáme, je lepší brát ho jako zábavu a pěkně si ho vychutnat. A to je klíč,“ dodala úspěšná režisérka.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na .cz');.

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace