Karel Gott v rukou plastického chirurga. Co na něm není „původního“ a kolikrát mu šlo o život? Tajnosti slavných
28.04.2015
Autor: archiv YT
Popisek: Zlatý slavík se často vrací z vysdtoupení v noci, protože nerad přespává v hotelu. Dlouhá léta mu dělal osobního řidiče přítel Olda Havránek, nyní ho vystřídal Daniel Josefi.
I když je Karel Gott považován za dobrého řidiče, ani jemu se v životě nevyhnuly na silnicích okamžiky, které málem zaplatil životem. Stalo se mu to čtyřikrát, jednou dokonce skončil nedobrovolně v rukou plastického chirurga.
Říká se, že se člověk stává řidičem teprve ve chvíli, kdy se za volantem cítí naprosto v pohodě, při řízení odpočívá a nabírá nové síly. Znamená to, že vůz naprosto jistě obvládá, a tudíž je po psychické i fyzické stránce zcela uvolněný. To platí i o legendě české populární hudby Karlu Gottovi. První auto, stařičkého Opela, si koupil v Západním Berlíně v roce 1964. Tehdy ještě ani neměl řidičský průkaz, a tak řídil Ladislav Štaidl. Auto však vydrželo jenom do Drážďan, odkud pak dojeli do Prahy vlakem.
„Jízda v autě pro mě představuje příjemný odpočinek. Ať mám za sebou nějakou stresovou situaci, nebo se vracím unavený z náročného koncertu, vždycky se při jízdě báječně uklidním a odreaguji. V autě se také nejlépe učím texty písní a často, rozhodně častěji než doma u psacího stolu, dostávám při řízení další a další nápady pro různá show nebo vylepšení vlastního programu,“ prozradil v rozhovoru pro Svět motorů v roce 1986. Vždy měl rád sportovní a rychlé vozy, nikdy ale nejezdil bezohledně. Přesto se ani jemu nevyhnuly na silnicích situace, kdy mu šlo o život. A podle jeho vlastní zpovědi, kterou poskytl v roce 1999 časopisu Melodie, k tomu došlo dokonce čtyřikrát.
Málem přišel o obličej
K havárii, která byla nejhorší, pokud jde o zdravotní následky, došlo na pražských Vinohradech v roce 1966. Kolega Milan Chladil mu tenkrát chtěl předvést pravý vojenský Jeep, který si právě koupil. „Naštěstí za námi jel ve své Octavii Jirka Štaidl. U Náměstí Jiřího z Poděbrad totiž Milana přestal v jedné zatáčce Jeep poslouchat. Narazili jsme do stromu, já jsem prolítl hlavou oknem,“ vyprávěl zpěvák jeden ze svých nejhorších životních zážitků.
Najednou prý cítil, že mu na pravé straně hlavy něco vadí, sáhl tam a vytáhl velký kus skla. Začal samozřejmě strašně zvracet a hrozilo, že vykrvácí. „Kdyby tam nebyl Jirka Štaidl, který mě okamžitě odvezl k profesoru Sedláčkovi do Vinohradské nemocníce, nevím, co by se dělo. Ve špitále mě ihned vezli na sál. Pak mi řekli, že kdyby mě Jirka přivezl o pár minut později, musel bych v lepším případě na plastiku tváře. Navíc jsem si ještě držel v ruce nos, a ten mi museli přišít. To byla vážně otázka několika minut,“ dodal.
Zrádné zatáčky v Novém Strašecí
Další trasou, která se mu stala osudnou, byly zatáčky v Novém Strašecí, o jejichž zrádnosti by mohl vyprávět nejeden zkušený řidič. V červnu 1973 bylo prý pořádné vedro, do toho najednou začalo pršet a na vozovce se vytvořil kluzký film. A pak přišla náhle nechvalně proslulá zatáčka, o níž řidiči do poslední chvíle neměli ani tušení, jakoby spadla z nebe. „V té zatáčce jsem udělal několik přemetů. To jsem jezdil Alfou Romeo. Tenkrát mi pro změnu zachránilo život to, že jsem nebyl připoutaný,“ konstatoval Gott.
„Nesnažil jsem se s volantem, brzdou ani plynem dělat vůbec nic. Okamžitě jsem se přehoupl na zadní sedadla, schoulil se a chránil si hlavu. Střecha byla po nárazu stlačená do úrovně dveří. Tenkrát by mi nepomohl ani airbag, ale jedině to, že jsem se schoval vzadu,“ vysvětlil průběh události s tím, že rozhodně nechce nikomu radit, aby jezdil bez zapnutých bezpečnostních pásů. Jemu to ale tehdy opravdu zachránilo život.
S pomuchlanou Alfou Romeo, jejíž bytelnost mu v roce 1973 zachránila život
Karate mu přišlo vhod
Třetí vážná autonehoda potkala Zlatého slavíka v zimě roku 1982, v obci Ulice kousek za Plzní. Tenkrát jezdil Mercedesem kabrioletem, který měl pevnou střechu. Naštěstí. Na zrádném sněhovém poprašku dostal smyk, auto se otočilo na střechu a zamířilo do vykáceného lesa, mezi pařezy zasypané sněhem. „To auto už bylo celé v elektrice a po bouračce přestalo všechno fungovat. Nešla otevřít okna, dveře, prostě nic,“ vzpomínal Zlatý slavík.
„Najednou jsem si vzpomněl, že jsem před chvílí natankoval plnou nádrž, a hlavou mi probleskly záběry z filmů, ve kterých auta chvíli po nárazu vybuchují. Okamžitě jsem si vzpomněl na jiný film, ve kterém karatisté vykopnou nohama dveře nebo okna,“ vyprávěl. Zkusil to tedy po jejich vzoru, vykopl okno, v poli udělal pár kotrmelců a čekal na výbuch. „Nevěděl jsem, že právě plná nádrž mi možná zachránila život, že vybuchují většinou plyny v poloprázdných nádržích,“ dodal.
Vytapetované pole
Ke čtvrté havárii, která nakonec působila spíš komicky, došlo o rok později v Německu, to už seděl za volantem Saabu. Situace byla téměř klasická – na mokré silnici dostal smyk a auto, jehož konstruktéři tenkrát ještě ani netušili, co je to ABS, narazilo bokem na svodidla. Náraz ho odmrštil na projíždějící kamion, naštěstí do boku a nikoli přímo před jeho čumák. Vůz se roztočil jako káča, což nevydrželo víko kufru. Odlétlo a jeho obsah se rozlétl po okolí.
„Vezl jsem si domů tapety… ty tapety, které se rozvinuly, nádherně vytapetovaly okolní stráně. Policajti se děsně bavili,“ vyprávěl zážitek z nehody Karel Gott, který se nejspíš v danou chvíli bavil mnohem méně než strážci zákona. Naštěstí událost skončila jen poničeným vozem a po nových tapetách se musel znovu poohlédnout v obchodech.
Ťukance, které téměř ani nestály za řeč
Poničené auto pak měl zpěvák ještě dvakrát, naštěstí šlo jen o plechy. V květnu 2008 mu mladíci, řítící se centrem Prahy jako po závodním okruhu, udělali takovou myšku, že prostě nestačil dobrzdit. „Nikomu se ale nic nestalo. Jen pro Audi mé ženy musela přijet odtahovka,“ konstatoval Gott. K poslednímu drobnému střetu došlo loni v listopadu na Střešovické ulici, když mu řidič, přijíždějící z vedlejší ulice, nedal přednost. I tato nehoda se obešla bez zranění a škoda na obou vozech byla tak malá, že k události ani nemusela být přivolána policie.
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Adina Janovská