Padla do pasti, přišla o rodinu, synovu lásku i kariéru. Život slavné herečky zničila tajná policejní akce. Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Po Jiřině Štěpničkové byla pojmenována ulice v Zahradní čtvrti na Zbraslavi. (Na Zbraslavi pobývala od poloviny 30. let 20. století do roku 1951 ve vilce v tehdejší Březinově ulici.)

Hromadné odsouzení kolegy, vězení, pronásledování, zborcené soukromí, komplikovaný vztah se synem Jiřím – do kriminálu ji dostala nastražená past, která herečce Jiřině Štěpničkové úplně zničila život. Jak a proč z ní komunisté udělali exemplární případ?

Byla hvězdou českého divadla i filmu a na její slavné role lidé dodnes vzpomínají. Navíc jí bylo přičteno ke cti, že nikdy neúčinkovala v žádném německém filmu. Jsou momenty, které jsou pro české umění spojovány s otázkou svědomí. Najednou ale bylo všechno jinak. Kolegové ji hromadně odsoudili, když se pokusila emigrovat. Následovalo vězení, pronásledování režimem, zborcené soukromí, komplikovaný vztah se synem… Počátkem 50. let si ji totiž komunističtí pohlaváři vybrali mezi umělci jako odstrašující příklad a rozjeli akci, nazvanou Generální prevence.

Za pokus o emigraci dostala 15 let

Životní tragédie Jiřiny Štěpničkové začala nevinně – v létě 1951 dostala nastrčený dopis od režiséra Františka Čápa z Německa, který jí údajně napsal: „Přijeď, holka, mám pro tebe práci.“ Doma měla nouzi o role, a tak se domluvila se sousedkou Růženou Daňhovou, že utečou z republiky společně. Jiřina bude v Německu hrát a Růžena pečovat o domácnost. Jejich legální přechod přes hranice však byl komunisty předem naplánovaný podraz. Jiřinu chytili na místě, Pro Růženu si přišli o pár dní později k její sestře do Vršovic.

Deset let vídala syna Jiřího pouze jednou za čtvrt roku v prostorách věznice.
Jejich vztah to nenávratně poznamenalo

Na proces čekala herečka v pankrácké věznici až do 2. prosince 1952. Ve své režii ho měl obávaný soudce Rudý, přezdívaný Rudý kat, a trval pouhé dva dny. Pro posílení atmosféry strachu bylo druhý den procesu popraveno jedenáct odsouzených z předešlého procesu – Rudolf Slánský, Vladimír Clemetis, Otto Fischl, Josef Frank, Ludvík Frejka, Bedřich Geminder, Rudolf Margolius, Bedřich Reicin, André Simone, Otto Šlink a Karel Šváb. Jiřina dostala 15 let, Růžena 14. Nakonec strávila v nechvalně známé pardubické ženské věznici necelých deset let. Po mnoha žádostech o milost, které střídavě sepisovali její sestra a někteří kolegové, byla podmínečně propuštěna v roce 1960, dva měsíce před prezidentskou amnestií.  Její osvobození žádali mimo jiné národní umělci Zdeněk Štěpánek, Zdenka Baldová a František Smolík, laureát státní ceny Karel Höger a přední herci Národního divadla Vlasta Fabiánová a Jaroslav Vojta.

Generální prevence

V roce 1951 již působila v Československu další skupina sovětských poradců, kteří korigovali akce proti nepřátelům režimu podle pokynů z Moskvy. Akci, jejíž obětí se stala právě Jiřina Štěpničková, nazvala tajná policie Generální prevence. Pohlaváři ji naplánovali tak, že je z každého oboru třeba vybrat alespoň jednoho představitele a toho předhodit lidu. Předhazovaní nebyli předem přesně známí, nehledal se pachatel nějakého činu, ale osoba, pro kterou měl být později nalezen i čin, který by jí byl přiřčen. Ze sféry politiky byli exemplárně potrestáni Milada Horáková a Rudolf Slánský, z občanských organizací byly vybrány dvě početné skupiny skautů, za věřící byl učiněn průřez katolickou a dalšími církvemi a za kulturu se stala obětí této názorné převýchovy mas právě Jiřina Štěpničková.

V hlavní roli filmu Hvězda z roku 1969

Past, která na ni byla uchystána, dostal na starosti agent StB Jiří. Měl vytvořit „skupinu“ pro 22. říjen 1951. Hereččin přítel Eugen Hoffman vyzvedl po představení ji a tehdy čtyřletého Jirku, kterého měl přes hranice nést. Vystoupili na zastávce Škviřín, na nástupišti na ně čekal převaděč Jiří. Rozhodl, že půjdou třikrát pět kilometrů. Najednou ale začala Růženina dcerka plakat, a tak se s ní Daňhová vrátila. Ostatní šli dál. V pohraničním prostoru Planá u Mariánských Lázní se postupně objevil potok, za ním louka a na obzoru dřevěná bouda. Jiří zavelel běžet a… zmizel. Ozvala se střelba.

Syn Jiří skončil v děcáku

Medializovaný proces s Jiřinou Štěpničkovou i související kampaň měly být pro zbytek československé společnosti dalším varováním, že se vládnoucí režim ve svých represích nezastaví před ničím a před nikým. Po svém propuštění těžko sháněla práci, nakonec se jí ale přece jen podařilo znovu se uplatnit v oboru. Pomalu se začala znovu objevovt na divadelních prknech i před filmovou kamerou, už nikoli jako obletovaná hvězda, ale jako umělkyně, která ví o životě své. Zemřela 5. září 1985.

Po hereččině uvěznění byl její syn Jiří umístěn do dětského domova, čímž byl nenávratně zničen jeho vztah k „sobecké matce, která si šla bezohledně za slávou“. Svou matku vídal až do roku 1960 pouze jednou za čtvrt roku, v prostorách věznice. Po návratu bydlela s Jiřím v jedné místnosti bez vody. Na svého syna byla bezpochyby pyšná, ale slovy chvály neplýtvala. „Byla velmi nekompromisní a dovedla tnout do živého. Obstát v jejích očích bylo takřka nemožné. Věděl jsem ale, že je dokonalá profesionálka a že jakákoli její připomínka sedí,“ prohlásil před pár lety Jiří Štěpnička pro Novinky.cz.

Jiřina Štěpničková v roce 1984 v příběhu Přivedla žebráka na mizinu z televizního seriálu Povídky malostranské

Nakonec se rovněž stal hercem a jako ironie osudu působí fakt, že zhruba dva měsíce po matčině smrti natočil životopisný seriál o Klementu Gottwaldovi. Znázornil titulní roli člověka, pojatou ve smyslu spravedlivého muže z lidu, který bojoval za blaho komunistického zřízení, nejspravedlivějšího a nejlepšího na celém světě. „Odmítat role mě naučil Gottwald,“ prohlásil Štěpnička. „Zvažoval jsem pro a proti, když to odmítnu. Určitě by mě nezastřelili, byla by to jen smrt profesionální. Rozhodl jsem se tehdy, jak jsem se rozhodl, a rozhodl jsem se blbě. Díky tomu jsem se naučil říkat ne.“

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská