Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Petr Lachnit: Lustrační zákon obhajují katolické strany, které mají plná ústa morálky. Ale odpuštění jim nic neříká

11.02.2014
Petr Lachnit: Lustrační zákon obhajují katolické strany, které mají plná ústa morálky. Ale odpuštění jim nic neříká

Autor: Archiv

Popisek: JUDr. Petr Lachnit, místostarosta Prahy 5

„Trestní právo zná institut promlčení. Desetiletá promlčecí lhůta se vztahuje i na těžké zločiny. Promlčení znamená, že po uplynutí lhůty už nemůže být viník souzen a odsouzen. Jedním z rozhodujících důvodů, proč byla do práva zavedena promlčecí lhůta, je okolnost, že svým dalším životem viník prokázal, že není nebezpečím pro společnost. Můžeme říci, že svou vinu odčinil. Řádným životem. Nic víc, nic méně. Nikoli příkladným životem, nikoli mimořádnými zásluhami,“ začíná svou úvahu JUDr. Petr Lachnit, 1. zástupce starosty Městské části Praha 5. A pokračuje…

Záznam v archivu někdejší Státní bezpečnosti promlčet nelze ani více než dvacet let po revoluci. Přitom se nejedná o prokázání viny. Ne. Samotný záznam stačí. Zvláštní je, že archiv zločinecké organizace je naprosto objektivní a neomylný. Pokud by taková Státní bezpečnost skutečně byla, pak lze těžko chápat, proč je tak negativně hodnocena. Proti záznamu se lze odvolat k soudu. Vynechávám okolnost, že přestože ve valné většině případů je žaloba úspěšná, archiv Státní bezpečnosti je ve vědomí některých našich politiků stále bez poskvrny. Za zneužití práva považuji, že pokud úspěšný žalobce požádá na základě soudního rozhodnutí o nové lustrační osvědčení, dostane opět pozitivní, s poznámkou, že podle soudního rozhodnutí je záznam neoprávněný. 

Revoluční zákony 25 let po revoluci?     

Revoluční zákony řeší okamžitou potřebu revolučního uspořádání. Nejsou a nemohou být součástí právního řádu porevolučního státu. V Bulharsku a Rumunsku byli revolučními zákony zbaveni volebního práva aktivní účastníci předchozích fašistických režimů. Na dobu tří let. Přesto je dodnes toto opatření předmětem kritiky právních teoretiků. Nelze totiž v demokratickém systému tolerovat kategorizaci občanů z hlediska občanských práv. Proč to v této souvislosti zmiňuji? Protože lustrační zákon se nevztahuje jenom na spolupráci se Státní bezpečností, ale i na členství v předsednictvu okresních a vyšších orgánů KSČ a členství v Lidových milicích. 

Samotný efekt lustračního zákona je při zpětném pohledu velice sporný. Jestliže pozitivní lustrační osvědčení vylučovalo zaměstnání ve státní správě, nebylo překážkou pro lukrativní funkce v bankovním sektoru, mezi advokáty nebo exekutory či ve významných firmách. Zatímco ve státní správě by lidé s tímto kádrovým handicapem těžko mohli výrazně postoupit v úřednické kariéře, na daleko exponovanějších funkcích takovou překážku neměli.

Zrušení lustračního zákona více než dvacet let po revoluci by tuto revoluci opravdu ohrozit nemohlo.

Jde jen o pomstu, nikoliv o ochranu společnosti?         

Tak se podbízí vysvětlení, že se nejedná ochranu společnosti, ale jen o pomstu. To je ale z právního pohledu neomluvitelné. Právo má trestat, nikoli se mstít.  

Při této úvazu se nemohu ubránit vzpomínce na Karla Sabinu, autora libreta k české národní opeře Prodaná nevěsta. Dodnes se v čítance při zmínce o něm především dočtete, že byl policejním konfidentem. To nám ovšem nebrání adorovat Prodanou nevěstu.

Paradoxní je, že největšími zastánci trvalé platnosti lustračního zákona jsou obě křesťanské strany: KDU-ČSL a TOP 09. Paradoxní, protože hlavní devizou křesťanství je odpuštění. Zdá se, že některé kategorii občanů odpouštět nelze. Na omluvu politiků těchto stran je třeba uvést, že Jidášovi také neodpustili. Ovšem pravda je, že Jidáš zradil Pána. Ti, kterých se dotýká lustrační zákon, svého pána nezradili. Pokud ano, dneska už je to opravdu jedno.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Anička Vančová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace