Morálka? Nechci po nikom hrdinství. Jenom prosím o méně zbabělosti, vyzývá místostarosta z Prahy 5

Autor: Archiv

Popisek: JUDr. Petr Lachnit, místostarosta Prahy 5

Slovo morálka je skutečně cizího původu. Doufali jsme, že její počeštění jí neubere na významu. Bohužel se zdá, že zůstalo jen slovo jako nálepka. Obsah se jaksi vytratil, píše JUDr. Petr Lachnit, 1. zástupce starosty Městské části Praha 5. A pokračuje…

Nemám samozřejmě na mysli měšťáckou pseudomorálku, která bedlivě hodnotí, jak se kdo obléká, kdo a proč se s kým stýká a ráda odsoudí jakýkoli odklon od standardního chování jako nepřátelské gesto vůči ustáleným pravidlům.         

Jde mi o vyšší zásady. Řekněme klidně mravní principy. Dobře. Nemá se lhát, ale platí to vždycky?  Známe třeba milosrdnou lež. I laskavou. To, co nesnášíme, je podlá lež. Lež, která sleduje jen vlastní prospěch.               

Máme právo k odplatě?

Vypadá to, jako bychom žili ve společnosti, kde je většina frustrovaná nějakou křivdou, která by jí dávala právo k odplatě stejnou mincí. Právo k nerespektování jakýchkoli pravidel. Nesouhlasím s tvrzením, že to je převážně záležitost mladé generace. Vždycky se kritizovala nastupující generace. Jen se podívejte do starých knížek. Stále stejné povzdechy nad mladými, jak se střídaly generace za sebou. 

Krást se nemá. Jenomže vždycky se kradlo. Je špatné, když se krádež stane běžnou normou chování. Otřesné ale je, pokud jsou okrádáni staří, bezmocní. Jeden z mravních principů je chránit slabší. Děláme to? Ne příliš. Raději poklonkujeme silným – třeba budou v dobrém rozmaru a něčím nás odmění.

Neexistuje žádný výpis z morálního rejstříku

Vyhrožování, vydírání, pronásledování. Od maličkostí, až po chování naplňující znaky trestného činu, naprosto běžná záležitost. Všichni známe tzv. prodejní zájezdy. Všichni víme, jaké praktiky se tam používají. Nic se neděje. Právní úkon učiněný pod nátlakem je neplatný. Přesto je téměř nemožné uplatnit úspěšně u soudu neplatnost takové kupní smlouvy, uzavřené na prodejním zájezdu. O stavu naší morálky ale především svědčí skutečnost, že takové firmy nemají vůbec žádné problémy s náborem prodejních pracovníků a jejich asistentů.

Všude musíte předkládat výpis z trestního rejstříku. Neexistuje ovšem žádný výpis z morálního rejstříku. Budí to dojem, že zaměstnání nemůže dostat především ten, kdo je tak nešikovný, že ho chytli.               

Důsledek kapitalismu nebo socialismu?

V nedávné minulosti se Česká fotbalová reprezentace probojovala do baráže nafilmovanou penaltou. Je slabou útěchou, že se z dotyčného filmového amatéra nestal národní hrdina. Jestli jsme to chtěli brát se sportovní ctí vážně, měl být vyloučen z reprezentace. Místo toho jsme slyšeli od fotbalového vedení pouze vyhýbavé výmluvy. Nemohu se zbavit pocitu, že to nebyl jeho nápad. Že byl poslán právě s tímto úkolem na hřiště. Pokud takový fotbalista má reprezentovat národ, není to moje reprezentace.       

Často se opakuje stejné klišé: Jsou to důsledky obnovy kapitalismu, který povýšil osobní úspěch na modlu. Nebo: je to důsledek socialistického režimu, který rozvrátil morálku. Vynechejme polemiku, že rozvrátit morálku nelze, pokud je lidem vlastní. Spíš se pokusme podívat více dozadu. V české národní opeře se Jeníček dopustí naprosto jasného podvodu, a když je podvod odhalen, zpívá: To není podvod, toť pouhá lest! Od premiéry dodnes publikum souhlasně pokyvuje hlavou. Jeníček je kladný hrdina.

Pro začátek bude stačit, když nebudeme mlčky přihlížet

Nechci bolestínsky vzdychat. Také nevěřím na známou frázi, že každý musí začít od sebe. To se totiž určitě nestane – není to tedy opět víc, než alibistická výmluva. Všichni vědí, že bulvár není fér, že se dostává k informacím nepoctivě, že záměrně vyrábí skandály i tam, kde vůbec nejsou. Ale vůbec se nestydí ho kupovat a číst. Zdá se vám to jako maličkost? Není to maličkost. Je to ukázka občanského postoje.

Morálky se nemůžeme dovolávat, jenom když je to pro nás výhodné. Musíme ji respektovat, i když je to v náš neprospěch.               

Je tedy nějaká cesta k morální obnově společnosti? Určitě je. Pro začátek bude stačit, když nebudeme mlčky přihlížet. Když nebudeme dělat, že jsme si nevšimli, když se ubližuje slabším, když nebudeme tolerovat špatnosti, podlosti. Nechci po nikom hrdinství. Jenom prosím o méně zbabělosti.       

Nechtějme po slušných lidech, aby v zájmu přežití svých dětí byli nuceni je v rodinách otužovat, aby obstály v amorálním světě. A hlavně neříkejme, že to tak vždycky bylo a že s tím nikdo nic nesvede. Tento přístup je totiž naprosto jistě cestou k postupnému rozkladu společenských vztahů. Je cestou do záhuby. Nebylo by toho krásného, co tato země a její lidé kdy stvořili – v kultuře, v umění, ve vědě nebo kdekoli jinde – přece jenom škoda?

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .

Vložil: Anička Vančová