Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Petr Lachnit: Pražský hudební papež na Malostranském hřbitově

25.04.2024
Petr Lachnit: Pražský hudební papež na Malostranském hřbitově

Foto: Se svolením Petra Lachnita

Popisek: Petr Lachnit a Alena Lehnerová při zahájení pietní akce k 250. výročí narození Václava Jana Tomáška na Malostranském hřbitově

„Jen pravda je diadémem umění, je nápis vytesaný na pomníku hudebního skladatele Václava Jana Tomáška na Malostranském hřbitově v Praze 5. Jde nejen o nápis na pomníku, ale současně i o celoživotní krédo ve své době super populárního hudebního skladatele, který se narodil před 250 lety ve Skutči a je pohřben na Malostranském hřbitově,“ píše zastupitel MČ Praha 5 JUDr. Petr Lachnit. A pokračuje…

Spolek Malostranský hřbitov připomíná pietním aktem při významných životních výročích osobnosti pohřbené na tomto hřbitově. Ve čtvrtek to byl právě hudební skladatel Václav Jan Tomášek (1774 -1850).

Václav Jan Tomášek se stal ve své době žijící legendou české hudby (získal přízvisko „Pražský hudební papež"). Byl čestným členem mnoha zahraničních hudebních společností. Významní umělci jej při návštěvě Prahy neopomněli navštěvovat (Richard Wagner, Niccolò Paganini, Klára Schumannová, Hector Berlioz).

 

Hrob Václava Jana Tomáška na Malostranském hřbitově

S Alenou Lehnerovou a Gabrielou Kalinovou ze Spolku Malostranský hřbitov se potkávám na Malostranském hřbitově často. Není úplně obvyklé navštěvovat ve volném čase hřbitov, na kterém není pochován nikdo blízký, ba ani vzdálený. Ale Malostranský hřbitov je mně kamarádsky blízký a když svítí sluníčko, ani mně nepřijde, že jsem na starém nerudovském hřbitově. Tak proč bych tam nezašel. 

Bývalo kdysi častým zvykem shromažďovat se u významných budov u příležitosti výročí jejich stavby, otevření nebo zahájení činnosti. Protože jak budovy, tak i hřbitovy mají své osudy: své doby slávy, doby zapomnění, doby chátrání i doby obnovy. Ty významnější mají svého genia loci. Svého genia loci má bezpochyby i Malostranský hřbitov. Nevelký, ale bez něj si panorama Bertramky už asi nedovedeme představit.

 

Pietní akce 250. výročí narození Václava Jana Tomáška na Malostranském hřbitově

Jsou budovy i hřbitovy honosné i skromné, krásné i ošklivé. To proto, že je stavěli lidé. Lidé jim také vdechli život. Lidé to byli, kdo jim určil jejich osud. Jinak na vás bude působit věznice, jinak nemocnice, jinak významný úřad. Jinak by měl působit hřbitov. To neznamená, že třeba objekt věznice musí mít ošklivou architekturu. Jsou to zase lidé, kteří mu účelem využití dali pochmurný ráz. V historii lidstva se mnohokrát stalo, že klášter přestal sloužit vzdělání a nastěhovali se do něj vojáci nebo vězňové, staří osamělí lidé nebo nemocní. Známe i sportovní stadiony, které se změnily ve vězení, v koncentrační tábory. Nezměnila se architektura, změnilo se využití a tím i atmosféra stavby.

Malostranský hřbitov je jednoduchý. Nemá ambice stát se symbolem moci. Možná proto je tak snadné vytvořit si k němu téměř přátelský vztah. Je laskavý, milý a skromný. Rádi na něj chodíme. Nejen pro nádherná sochařská díla. Hlavně pro lidskou útěchu, pro to lepší v člověku.

Vložil: Markéta Vančová